Technoparty bez emocí

Politická scéna i média reagovala velmi emotivně na události v souvislosti s konáním letošní technoparty v Čechách. Zkusme s jistým časovým odstupem na věc pohlédnout střízlivýma očima právního analytika.

Technoparty (CzechTek) je veřejné shromáždění, jehož deklarovaným účelem je tanec při poslechu reprodukované hudby. Vyznačuje se tím, že
- je určeno pro neomezený počet anonymních účastníků
- nemá pevný předem daný časový program
- identita jeho pořadatelů není známa
- místo jeho konání je až do poslední chvíle utajeno.

Kombinací těchto znaků se technoparty podstatně odlišuje od jiných veřejných shromáždění, jako jsou průvody, poutě, festivaly, sportovní utkání nebo demonstrace.

Každé veřejné shromáždění představuje určité riziko pro veřejný pořádek (nerušený pohyb osob a věcí, hygienická, zdravotní, požární a ekologická bezpečnost, jasné právně odpovědnostní vztahy, apod.). Míra rizika je přímo úměrná existenci všech nebo některých shora popsaných znaků. Preventivní eliminací některých z nich lze míru rizika snížit. Tak se např. omezuje počet účastníků prodejem nebo výdejem vstupenek; jejich anonymita příslušností k nějakému spolku nebo územnímu útvaru; pevným časovým programem doba trvání rizika; pořadatelstvím se zakládají vztahy právní odpovědnosti k účastníkům i třetím osobám; včasným oznámením místa konání se umožňuje právně reagovat nezúčastněné veřejnosti (např. návrhem na zákaz shromáždění soudním předběžným opatřením) a konečně i veřejnoprávním útvarům porovnat kapacity a vybavenost místa konání s očekávaným množstvím účastníků z již zmíněných hledisek veřejného pořádku.

Za udržování veřejného pořádku na svém území odpovídá stát. Je-li veřejný pořádek vážně ohrožen, může použít k jeho zajištění i preventivních opatření. To je z hlediska teorie demokratického právního státu nesporné.

Byla-li jakákoliv opatření pro zajištění veřejného pořádku použita, je třeba zkoumat jejich legitimitu, legalitu a přiměřenost.

Požadavek legitimity není splněn tam, kde by stát pod záminkou veřejného pořádku chtěl udržet svou totalitní moc. Účelem CzechTeku však nebylo svrhnout totalitní moc v České republice (jak to sympaticky prožívají někteří bývalí disidenti), nýbrž tančit při poslechu reprodukované hudby. Zásah byl tedy legitimní.

Pokud jde o legalitu (soulad s právními předpisy), Policie ČR má v rámci českého právního pořádku kompetence v zájmu udržení veřejného pořádku zasáhnout, a to i preventivně. Zásah byl tedy legální.

Zbývá posoudit přiměřenost konkrétního zásahu. To je pro právníka skutková otázka, kterou nelze řešit abstraktně. Jisté je, že významnou úlohu bude hrát porovnání místa konání s počtem očekávaných účastníků. Vyjdeme-li z neověřených tiskových zpráv, očekávalo se deset až dvacet tisíc účastníků. Tomu odpovídá asi tři tisíce automobilů, případně s přívěsy.

Počítáme-li pouhých 20 m2 na parkování jednoho auta a 3 m2 na pobyt jedné osoby, dospíváme k potřebě nějakých 10 hektarů, což je rozměr celého menšího zemědělského závodu. Také problémy zásobování, hygieny, emisí hluku, zápachu a odpadů na sousední pozemky a vůbec logistiky časově neohraničeného pobytu desítky tisíc osob na jednom místě bude nutno ponechat příslušným odborníkům, od nichž jsme se zatím nic nedozvěděli.

Soukromoprávní vztahy mezi jedním z účastníků techna a vlastníkem jakéhosi blíže neurčeného pozemku nehrají v celé věci žádnou úlohu. Vlastník nemůže převést na nikoho víc práv, než má sám. Lze pochybovat, že vlastnické právo k čemukoliv opravňuje majitele k libovolnému užívání jeho věci bez ohledu na práva druhých. Viz například vlastnická práva k automobilu. Ale i to je skutková otázka, o které zatím nic nevíme. Případné soukromoprávní spory mezi nájemcem a vlastníkem (zda a jaká nájemní práva byla platně zřízena), vyřeší soud.

Politické a mediální aspekty věci ponechme politikům a medialistům. Uvidíme, kdo víc vytěží, a v každém případě nás jejich hlasité hádky bulvárně pobaví.

Frustrovaných účastníků CzechTeku 2005 lze politovat, ale možná se jich i zeptat, zda není lepší vystoupit z hlubokého utajení a uspořádat si svůj festival tak, jako desítky jiných. Chápu, nebyl by to ten správný adrenalin, jako při střetu s těžkooděnci. Takže si vlastně užili toho, oč jim šlo víc, než o tanečky při reprodukované hudbě. V demokratické společnosti je jim i tohoto způsobu života přáno, i když to, pravda, něco stojí.