Úhrada exekučně vymáhané pohledávky třetí osobou jako důvod pro zastavení exekuce

Problematickým případem se však může stát situace, kdy dojde k úhradě exekučně vymáhané pohledávky vůči soudnímu exekutorovi tzv. mimo rámec vedené exekuce, a to zejména pokud se tak stane v důsledku úhrady vymáhané pohledávky ze strany třetí osoby např. na základě dohody mezi třetí osobou a povinným ve smyslu ustanovení § 534 občanského zákoníku.

V praxi jsme se totiž setkali právě s případem, kdy byla exekučně vymáhaná pohledávka včetně příslušenství a nákladů exekuce uhrazena třetí osobou na základě dohody této třetí osoby s povinným ve smyslu ustanovení § 534 občanského zákoníku k rukám soudního exekutora a kdy byl však následný návrh na zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 55 exekučního řádu, odůvodněný zánikem vymáhaného práva dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu, soudním exekutorem ve smyslu ustanovení § 55 odst. 3 exekučního řádu (pro nesouhlas oprávněného se zastavením exekuce) postoupený k rozhodnutí Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, přesto tímto soudem zamítnut a toto zamítavé rozhodnutí následně potvrzeno i Krajským soudem v Českých Budějovicích jako soudem odvolacím.

Nastala tak paradoxní situace, kdy sice byla vymáhaná pohledávka včetně příslušenství a nákladů exekuce zcela uhrazena a soudním exekutorem k návrhu povinného dokonce zrušeny veškeré zákazy ve smyslu ustanovení § 44a odst. 2 exekučního řádu, proti povinnému však byla i nadále vedena formálně, věcně však zcela bezdůvodně exekuce, a i nadále vůči němu působilo generální inhibitorium ve smyslu ustanovení § 44a odst. 1 exekučního řádu a kdy např. u jeho nemovitého majetku byla v katastru i nadále evidována poznámka ohledně nařízené exekuce.

Okresní soud v Českých Budějovicích přitom založil své zamítavé usnesení pouze na jediné skutečnosti, a to té, že soudní exekutor, ačkoli v řízení byla prokázána úplná úhrada exekučně vymáhané pohledávky včetně příslušenství a nákladů exekuce k rukám soudního exekutora, dosud oprávněnému vymáhanou pohledávku nevyplatil a nedošlo tak údajně k zániku přiznaného práva ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř., neboť k tomu dojde toliko vyplacením vymáhané pohledávky oprávněnému. Současně tak posvětil postup soudního exekutora, který nevyplacení vymáhané pohledávky oprávněnému odůvodnil existencí insolvenčního řízení vedeného proti povinnému (ve fázi před rozhodnutím o úpadku, resp. ve fázi odvolacího řízení o odvolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu).

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích potvrdil, když sice v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně (v souladu s ustálenou soudní judikaturou – viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 20 Cdo 4481/2007) zkonstatoval, že zaplacení exekučně vymáhané pohledávky včetně příslušenství a nákladů exekuce třetí osobou je sice důvodem pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř., na druhou stranu však své rozhodnutí založil na stejném závěru jako Okresní soud v Českých Budějovicích, tedy na závěru, že pokud soudní exekutor dosud oprávněnému nevyplatil vymáhanou pohledávku, nelze exekuční řízení zastavit.

Dle našeho, byť i neopodstatněného názoru tak došlo k vydání velmi nebezpečného soudního rozhodnutí, v důsledku kterého by mohla na základě vzájemné účelové součinnosti soudních exekutorů a oprávněných nebo naopak v důsledku jejich vzájemného sporu být vedena na majetek povinných exekuce v podstatě do „nekonečna“.

Povinný proto podal proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, kde formuloval zejména následující otázky zásadního právního významu (ačkoli přípustnost dovolání byla beztak dána ustanovením § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř.)):

• zaniká v důsledku zaplacení exekučně vymáhané pohledávky včetně příslušenství, nákladů exekuce a nákladů oprávněného třetí osobou z jejího majetku za povinného na základě dohody uzavřené s povinným ve smyslu ustanovení § 534 občanského zákoníku na účet soudního exekutora jakožto zákonem pověřeného subjektu a tedy i zákonného místa platebního tato pohledávka a je tak dán důvod pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. nebo k zániku exekučně vymáhané pohledávky dochází za stejných okolností až vyplacením soudním exekutorem takto obdržených finančních prostředků oprávněnému, kdy však závisí výlučně na vůli soudního exekutora příp. dalších okolnostech, zda a kdy se tak stane - např. v případě insolvenčního řízení či exekuce vedené na majetek oprávněného k výplatě dojít vůbec nemusí;
• je přípustné, aby za situace, kdy za povinného uhradila na účet soudního exekutora exekučně vymáhanou pohledávku včetně příslušenství, nákladů exekuce a nákladů oprávněného třetí osoba ze svého majetku na základě dohody uzavřené s povinným ve smyslu ustanovení § 534 občanského zákoníku byla i nadále vedena na majetek povinného exekuce a působilo tak proti němu značně omezující generální inhibitorium dle ustanovení §  44a odst. 1 exekučního řádu?

Nejvyšší soud ČR shledal dovolání v dané záležitosti jednak za přípustné, a to jak ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř.), tak s ohledem na existenci vymezených otázek zásadního právního významu, a jednak za důvodné, a usnesení jak Krajského soudu v Českých Budějovicích, tak Okresního soudu v Českých Budějovicích zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.

Co je však podstatné, ve svém rozhodnutí se Nejvyšší soud ČR jednoznačně k dané záležitosti postavil a jednoznačně vymezil (popř. částečně potvrdil své předchozí) právně závazné závěry a tedy i judikaturní názory, že:

• splnění dluhu k rukám soudního exekutora včetně splnění dluhu třetí osobou na základě ustanovení § 534 občanského zákoníku má jednoznačně za následek zánik exekučně vymáhaného práva a tedy i existenci důvodu k zastavení exekuce dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu s tím, že případné prodlení soudního exekutora s předáním částky, kterou přijal od povinného, oprávněnému je ryze věcí vnitřního vztahu mezi nimi a nemůže jít k tíži povinného, který dluh splnil; jinými slovy exekučně vymáhané právo zaniká již jeho splněním – zaplacením vymáhané pohledávky k rukám soudního exekutora a nikoli až vyplacením takto obdržené částky oprávněnému;
• i když účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení proti povinnému nastaly před tím, než třetí osoba na účet soudního exekutora příslušnou částku na úhradu vymáhané pohledávky včetně příslušenství, nákladů předcházejícího řízení a nákladů exekuce (nákladů oprávněného a soudního exekutora), nemá a nemůže mít dosud probíhající insolvenční řízení proti povinnému žádný vliv na dané exekuční řízení, neboť uvedená částka byla uhrazena z majetku třetí osoby a nikoliv z majetku dlužníka ani jiného majetku náležejícího do majetkové podstaty, kterého se tak nedotýká,

čímž by mělo být do budoucna v obdobných případech jasno a výše popsanému formálnímu vedení exekuce zamezeno.

Mgr. Daniel Kaucký,
advokát

Sládek & Partners, advokátní kancelář, v.o.s.

Janáčkovo nábř. 39/51
150 00  Praha 5

Tel.: +420 251 119 311
Fax:  +420 251 119 318
e-mail: sekretariat@ak-sladek.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz