Ukončení pracovního poměru ve zkušební době

Dle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce (zákona č. 65/1965 Sb.) může ve zkušební době jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec zrušit pracovní poměr písemně z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu.

Ke zrušení pracovního poměru tímto způsobem je tedy třeba, aby ke skončení pracovního poměru došlo nejpozději v poslední den sjednané zkušební doby. Nejpozději v tento den proto musí být skončení pracovního poměru ve zkušební době zaměstnanci oznámeno. 

Zákoník práce v této souvislosti stanoví, že písemné oznámení o zrušení pracovního poměru má být doručeno druhé straně zpravidla alespoň tři dny přede dnem, kdy má pracovní poměr skončit. Vzhledem ale k tomu, že se jedná pouze o lhůtu pořádkovou, nemá její nedodržení za následek neplatnost takového skončení pracovního poměru. Navíc je nutné vzít v úvahu i tu skutečnost, že zákoník práce neoznačuje za neplatné ani zrušení pracovního poměru ve zkušební době, je-li učiněno ústně.

Z uvedeného proto plyne ten závěr, že zákoník práce skutečně připouští zrušení pracovního poměru ve zkušební době „ze dne na den“. 

Pracovní poměr ve zkušební době končí obecně k tomu dni, který je uveden v oznámení o skončení pracovního poměru. Pakliže není tento termín v oznámení uveden, končí pracovní poměr dnem, kdy oznámení dojde svému adresátu. Z logiky věci vyplývá, že za den skončení pracovního poměru nelze označit den následující po uplynutí zkušební doby. Pokud by se tomu i přesto stalo, nebylo by dle mého názoru skončení pracovního poměru neplatné; ke skončení pracovního poměru by totiž došlo uplynutím zkušební doby.