Úprava svolání valné hromady společnosti s ručením omezeným v ZOK

Obecnou úpravu frekvence valných hromad společnosti s ručením omezeným najdeme v ustanovení § 181 (1) ZOK: „Valnou hromadu svolává jednatel alespoň jednou za účetní období, ledaže tento zákon nebo společenská smlouva určí, že valná hromada má být svolána častěji.“ Na tomto místě je vhodné poznamenat, že nová právní úprava hovoří o svolavateli valné hromady jako o jednateli, nikoliv jako o jednatelích, čímž nejspíše reaguje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který konstantně judikoval, že svolání valné hromady pouze jedním z více jednatelů nezakládá následně důvod pro vyslovení neplatnosti přijatých usnesení takové valné hromady.[2] Definici účetního období nalezneme ve zvláštním zákoně, konkrétně v ustanovení § 3 odst. 2, zákona č. 563/1991 Sb., zákon o účetnictví: „Účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, není-li dále stanoveno jinak. Účetní období se buď shoduje s kalendářním rokem nebo je hospodářským rokem. Hospodářským rokem je účetní období, které může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden.“

Zákon poté na dalších místech, zejména v navazujícím ustanovení § 182 ZOK normuje povinnost jednatele společnosti svolat jednání valné hromady bez zbytečného odkladu v případě, že „společnosti hrozí úpadek podle jiného právního předpisu, nebo z jiných vážných důvodů, zejména je-li ohrožen cíl sledovaný společností, a navrhne valné hromadě zrušení společnosti nebo přijetí jiného vhodného opatření,“[3] a také „v případě, že společnost nemá jednatele nebo jednatel dlouhodobě neplní své povinnosti, svolá valnou hromadu kterýkoliv společník. Vyžadují-li to zájmy společnosti, svolá valnou hromadu dozorčí rada, je-li zřízena.“[4]

Definici hrozícího úpadku nalezneme v ustanovení § 3 odst. 4, zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): „O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.“ Pro naplnění definice hrozícího úpadku[5] ve smyslu citovaného ustanovení insolvenčního zákona jsou rozhodné ty skutečnosti,[6] které „osvědčují hrozící úpadek dlužníka, a z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů, týkala „podstatné části“ dlužníkových peněžitých závazků.“[7]

S ohledem na snížení minimálního základního kapitálu společnosti s ručením omezeným na jednu korunu českou tak došlo k odstranění povinnosti svolat valnou hromadu v situaci, kdy ztráta společnosti dosáhla poloviny výše základního kapitálu a byla na tomto místě zvolena výše nastíněná úprava.

Vážnými důvody, které jsou s to ohrozit cíle společnosti a zakládají povinnost jednatele svolat valnou hromadu ve smyslu § 182 ZOK, je třeba rozumět důvody rozdílné od skutečností, které naplňují definici úpadku (včetně úpadku hrozícího), nicméně jsou způsobilé závažným způsobem ohrozit fungování společnosti, respektive naplňování jejích cílů. Takové důvody bude nutné v každém individuálním případě posoudit,[8] nicméně v převážné většině společností s ručením omezeným bude sledovaným cílem společnosti dosažení zisku.

Co se týče svolání valné hromady společníkem podle § 183 ZOK, tedy za situace, kdy společnost nemá jednatele nebo jednatel dlouhodobě neplní své povinnosti, je vhodné na tomto místě zmínit, že ačkoliv to „zákon neurčuje výslovně, může společník svolat valnou hromadu podle tohoto ustanovení jen tehdy, má-li společnost pouze jediného jednatele nebo neplní-li dlouhodobě své povinnosti[9] žádný z více jejích jednatelů. Jestliže své povinnosti neplní pouze jeden z více jednatelů společnosti, měli by svolat valnou hromadu ostatní jednatelé a navrhnout společníkům odvolání „nefungujícího“ jednatele a volbu nového.“[10]

Ustanovení § 183 ZOK zakotvuje také oprávnění dozorčí rady společnosti – byla-li zřízena – svolat valnou hromadu vyžadují-li to zájmy společnosti. Pod relativně vágní pojem „zájmy společnosti“ je i v tomto případě možné podřadit okruh skutečností uvedených výše v rozboru ustanovení § 181 a § 182 ZOK.

Dalšími případy, kdy je svolávána valná hromada společnosti, je situace, kdy dojde k zániku funkce dosavadního jednatele, kdy je nutné rozhodnout o naložení s uvolněným podílem[11] po vyplacení vypořádacího podílu nebo v situaci, kdy o svolání valné hromady požádá kvalifikovaný společník. Kvalifikovaným společníkem je dle § 187 ZOK: „Společník nebo společníci, jejichž vklady dosahují alespoň 10 % základního kapitálu nebo 10% podíl na hlasovacích právech, mohou požádat jednatele, aby svolal valnou hromadu k projednání jimi navržených záležitostí.“

Ke svolání valné hromady by mělo dojít také ideálně před ukončením kontraktačního jednání u smlouvy, která podléhá informační povinnosti ve vztahu k valné hromadě či „vyvstane-li otázka, která spadá do působnosti valné hromady a je potřeba o ní rozhodnout dříve než před pravidelnou valnou hromadou.“[12]

Za společné jmenovatele všech výše nastíněných situací, jejichž následkem je svolání valné hromady společnosti, je možné velmi zjednodušeně označit v prvé řadě ty skutečnosti, které se zásadním způsobem dotýkají cílů a řádného fungování společnosti, tedy zásadně zájmů společnosti a v neposlední řadě skutečnosti, které spadají pod působnost valné hromady. Pro všechny uvedené případy svolání valné hromady je vhodné ještě upozornit, že svolal-li valnou hromadu subjekt, který k tomuto nebyl oprávněn, jedná se o důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení přijatých danou valnou hromadou.[13]

Závěr

Problematika svolání valné hromady společnosti s ručením omezeným nepřinesla žádné faktické změny oproti úpravě obsažené v obchodním zákoníku, přesto je nutné konstatovat, že v mnohých otázkách došlo k zpřesnění úpravy, což je zcela jistě správný krok k posílení stability korporátního práva. I nová právní úprava však používá relativně vágní formulace důvodů, které zakládají povinnost či oprávnění svolat valnou hromadu společnosti, a bude proto nadále nutné přesně a důsledně posuzovat každý takový důvod s ohledem na smysl a účel dotčených ustanovení nové právní úpravy.

David Baroš,
student 4. ročníku Právnické fakulty Univerzity Palackého

e-mail: emailbaros@gmail.com
 

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Dále také jako ZOK nebo zákon o obchodních korporacích.
[2] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 1 Odon 2/97: „Má-li společnost s ručením omezeným více jednatelů, neplatí pro rozhodování o svolání valné hromady ustanovení § 134 obch. zák. Jestliže tedy o svolání valné hromady rozhodl i jen jeden z více jednatelů, nelze se z toho důvodu domáhat vyslovení neplatnosti valné hromady.“
[3] § 182 ZOK.
[4] § 183 ZOK.
[5] Dále také např.: Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009.
[6] ŘEHÁČEK, Oldřich: Úpadek a jeho osvědčení, Bulletin advokacie, 9/2012, s. 19]
[7] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008.
[8] ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 345.
[9] Pro zajímavost k otázce respektování zájmů společnost jednateli: Rozhodnutí BGH (Spolkový soudní dvůr), rozsudek ze dne 23. 9. 1985, II ZR 246/8493.
[10] ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 346.
[11] Podíl společníka, kterému zanikla účast ve společnosti jinak než jeho převodem, nepřechází na společnost.
[12] ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 344.
[13] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 647/2012.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz