Uveřejňovací povinnost dle ZOK aneb jak se vypořádat s novou povinností společností uveřejňovat informace na internetu

Zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (ZOK), který nabyde účinnosti začátkem roku 2014, klade na obchodní společnosti vyšší nároky v oblasti povinného uveřejňování informací, přičemž těžištěm pro zveřejňování těchto informací navenek se do budoucna stane internet.

ZOK ve svém úvodu navazuje na dosavadní ustanovení § 13a Obchodního zákoníku a stanoví společnostem povinnost bez zbytečného odkladu po svém vzniku a dále průběžně uveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup (na internetových stránkách) údaje, které jsou povinny uvádět na obchodních listinách, tedy jméno, sídlo, údaje o zápisu do veřejného rejstříku a identifikační číslo.

Zákon stanoví tuto informační povinnost jednak všem akciovým společnostem bez ohledu na to, jestli konkrétní akciová společnost má v danou chvíli zřízenou internetovou stránku, a dále pak společnostem s ručením omezeným, závodu zahraniční kapitálové společnosti nebo zahraničního družstva a jeho pobočce, zřídí-li tyto společnosti internetové stránky. S ohledem na ustanovení § 435 Nového občanského zákoníku se domníváme, že tyto údaje by na internetových stránkách, pokud je zřídí, měli uvádět i komanditní společnost a veřejná obchodní společnost. Pro zjednodušení se dále v tomto článku odkaz na „společnost s ručením omezeným“ vztahuje i na tyto ostatní společnosti.

Pro společnosti s ručením omezeným tato povinnost tedy znamená, že zřídí-li internetové stránky, musejí na nich uvádět informace, které do této chvíle uváděli na svých obchodních listinách. V této souvislosti vyvstává mimo jiné otázka, mají-li tuto povinnost i společnosti, které nezřídily stránky přímo pro své potřeby, ale provozují například internetový obchod, restauraci nebo jinou formu podnikání, která internetovou stránku má. Dle našeho názoru bylo úmyslem zákonodárce stanovit i pro tyto internetové stránky informační povinnost a společnosti jsou tedy povinny na těchto stránkách uveřejnit identifikaci společnosti, která provozuje například zmíněný internetový obchod.

Nově se ovšem setkáváme s povinností uveřejňovat na internetových stránkách dokumenty, jakými jsou například účetní závěrka či pozvánka na valnou hromadu, dále informace o příslušnosti ke koncernu, zpráva o finanční asistenci, vysvětlení pro akcionáře nebo v případě družstva pozvánka na členskou schůzi.

Změnu dosavadní praxe můžeme v nejvyšší míře očekávat ve způsobu svolávání valné hromady akciových společností. Od ledna 2014 budou mít všechny typy akciových společností (bez ohledu na formu či podobu vydaných akcií) povinnost uveřejnit pozvánku na valnou hromadu na internetových stránkách. Je nutno podotknout, že tento způsob uveřejnění je kogentní a společnosti jej nemohou ve svých stanovách vyloučit či určit jiný výhradní způsob svolávání valné hromady. ZOK tak upouští od nutnosti publikace pozvánky na valnou hromadu v Obchodním věstníku a v celostátním deníku, které byly nejen nepraktické, ale i finančně náročné. Zveřejnění oznámení o konání valné hromady v celostátním médiu v tuto chvíli vyjde společnost i na 27.000 Kč a poplatek za zveřejnění v Obchodním věstníku se pohybuje kolem 2.500 Kč.

Další novou povinností, vtahující se na všechny společnosti bez ohledu na jejich formu, je uveřejnění skutečnosti o existenci koncernu. Zákon počítá s tím, že tuto skutečnost uveřejní na internetových stránkách všichni členové koncernu a tím stanovuje povinnost zřídit internetové stránky. Pokud tak společnosti neučiní, nemohou využit postup podle §72 ZOK a řídící osoby se tak nebudou moci zprostit povinnosti uhradit újmu, kterou svým vlivem ovlivněné osobě způsobí. Povinnost zřízení internetových stránek tedy pro společnosti v koncernu vyplývá přímo z §79 odst. 3 ZOK.

Z celkového tónu ZOK, který na více místech uvádí jako sankci za nesplnění povinností uložených zákonem možnost zrušení společnosti rozhodnutím soudu, lze vycítit, že soudy budou mít za úkol kontrolovat dodržování těchto povinností v širším rozsahu než doposud. Pořádkovou pokutu až 100.000 Kč uloženou soudem za nesplnění povinnosti průběžného uveřejňování povinných skutečností způsobem umožňujícím dálkový přístup podle zákona o obchodních korporacích dále ve svých ustanoveních ukládá zákon 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících fyzických a právnických osob. Nesplní-li tuto povinnost opakovaně, nebo pokud může mít takové neplnění závažné důsledky pro třetí osoby, může rejstříkový soud i bez návrhu společnost zrušit a nařídit její likvidaci.

ZOK tedy soudům uděluje rozsáhlejší pravomoci ve věcech kontroly a vymáhání dodržování povinností. Zároveň §92 zákona o veřejných rejstřících fyzických a právnických osob předpokládá v určitých případech nahrazení soudního přezkumu a rozhodování ve věcech zápisu do veřejných rejstříků činností notáře, čímž soudům odebírá část agendy v oblasti rejstříkových řízení. Jedná se například o zápis rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady či zakladatelské právní jednání.

Nedořešenou otázkou dle autora tohoto článku zůstává způsob informování akcionářů či věřitelů, na které internetové stránce povinně uveřejňované informace o společnosti najdou. V některých zahraničních obchodních rejstřících není neobvyklé uvádět internetové stránky společností, stejně jako například jejich sídlo. Zákon o veřejných rejstřících fyzických a právnických osob s uveřejněním internetové stránky společnosti na portálu justice.cz zatím nepočítá, nedá se však vyloučit, že si to praxe v budoucnu vynutí. V tuto chvíli mají společnosti například možnost vložit informaci o internetové stránce do stanov společnosti, které se uveřejňují ve Sbírce listin a jsou tedy veřejně přístupné.

Povinnost zveřejňování informací na internetových stránkách společností lze všeobecně považovat za pozitivní krok směrem k dosažení evropských standardů, tak jak to členským státům ostatně ukládá směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/101/ES o koordinaci ochranných opatření na ochranu zájmů společníků a třetích osob. Společnosti by tedy neměly zveřejňování informací dle zákona chápat jen jako další povinnost, ale jako možnost zvýšit svou transparentnost před svými společníky, věřiteli, ale i obchodními partnery.

Mgr. Nela Tisoňová