Valorizace náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání
Pracovní úraz či nemoc z povolání si obvykle vynutí přechod zaměstnance na hůře placenou práci nebo dokonce poškozený ztratí schopnost pracovat a vydělávat si zcela. Zaměstnanci se proto přiznává pravidelné odškodnění (náhrada za ztrátu na výdělku příslušející po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání nebo při uznání invalidity) ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody, kterého tedy dosahoval před pracovním úrazem či nemocí z povolání v původním zaměstnání, a stávajícím výdělkem v současném povolání, dosahovaném po pracovním úrazu nebo zjištění nemoci z povolání, a to s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu – náhrada za ztrátu na výdělku.[1] Příslušnou náhradu vláda každoročně valorizuje, nejinak je tomu od 1. 1. 2015.
Vzhledem k tomu, že náhrada za ztrátu na výdělku se vypočítává z průměrného výdělku, jenž byl jednou stanoven k určitému okamžiku vzniku škody, došlo by rychle k zaostávání reálné výše škody (potažmo kompenzace za tuto škodu) oproti aktuálnímu výdělku, kterého by zaměstnanec, nebýt pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, dosáhl. Právní úprava proto zajišťuje těmto zaměstnancům, aby byl jejich průměrný výdělek před vznikem škody aktualizován resp. valorizován s ohledem na obecný mzdový vývoj v ČR. Zmocnění pro tento postup je zakotveno v ust. § 390 odst. 2 zákoníku práce, které umožňuje vládě nařízením upravit podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Nařízení vlády, kterým se upravuje náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, se vydávají již od r. 1976. (Přehled předchozích valorizačních předpisů je obsažen v poznámce pod čarou v aktuálním nařízení. Do současné doby bylo vydáno již 22 nařízení vlády a 1 zákon, na základě kterých došlo ke zvýšení průměrného výdělku poškozených a pozůstalých. Výjimku tvořil rok 2009, kdy nedošlo ke zvýšení důchodů, a proto nedošlo ani ke zvýšení předmětných náhrad.) Příslušné právní předpisy v letech 1996 až 2013 se vztahovaly i na občansko-právní vztahy. 1. 1. 2014 však nabyl nový občanský zákoník, který zrušil pravidelnou valorizaci náhrad za škodu na zdraví, resp. újmy na zdraví. Z toho důvodu aktuální nařízení vlády 306/2014 Sb. valorizuje pouze rozhodný výdělek pro náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a náhradu nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů.
Vláda tedy může provádět valorizaci výše odškodnění vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně. Vláda však v podstatě průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady průběžně (v zásadě každoročně) valorizovat musí. Jinak by se totiž o každou částku, o kterou aktuální výdělek zaměstnance vzroste, zároveň snížila částka vyplácená jako náhrada za ztrátu na výdělku. A to by nebylo spravedlivé: Při neustálém růstu spotřebitelských cen a nákladů na živobytí vůbec na straně jedné a průměrného výdělku na straně druhé by se tak životní úroveň poškozeného snižovala. Přitom, kdyby poškozený zaměstnanec zůstal ve své původní pracovní pozici, dosahoval by dnes na ní zajisté podstatně vyššího výdělku, než činila jeho tehdejší mzda braná za základ pro poskytování náhrady.
Náhrada za ztrátu na výdělku a náhrada nákladů na výživu pozůstalých [2] příslušející zaměstnancům nebo pozůstalým podle zákoníku práce, popřípadě podle dřívějších právních předpisů, se dle nařízení vlády 306/2014 Sb. od 1. 1. 2015 upravuje tak, že průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů, a pro výpočet náhrady nákladů na výživu pozůstalých, popřípadě zvýšený podle pracovněprávních předpisů, se zvyšuje o 1,6 %. (Zdůrazněme pro správný matematický postup, že příslušnou procentní sazbou se zvyšuje rozhodný průměrný výdělek, nikoliv samotná náhrada! Rovněž tak, že výpočet každé náhrady se musí důsledně provést od okamžiku vzniku škody, tedy vzniku nároku na náhradu, neboť jednotlivé valorizace na sebe navazují, a proto jedna případná nepřesnost působí řetězově na výpočet ostatních- navazujících). Vznikl-li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku a na náhradu nákladů na výživu pozůstalých po 31. 12. 2014, průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady nákladů na výživu pozůstalých se nezvyšuje, takových náhrad se bude týkat až valorizace příští.
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku. (Analogicky ani náhrada na výživu pozůstalých nesmí být poskytována déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku zemřelému.)
Richard W. Fetter
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
