Věcná příslušnost soudu ve věci odškodnění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním
Věcnou příslušnost soudu upravuje občanský soudní řád. Pokud jde o žalobu týkající se odškodnění újmy za nezákonné trestní stíhání, místně příslušným je Obvodní soud pro Prahu 2. S věcnou příslušností je to však o trochu složitější, nebo alespoň do 31.12.2013 tomu tak bylo.
 |
Jestliže žaloba byla podána do 31.12.2013, pak nárok na odškodnění za nezákonné trestní stíhání se musel rozdělit na dvě řízení, což v praxi dělalo značné problémy. V daném případě je totiž třeba rozlišovat, zda újma vznikla před účinností zákona č. 160/2006 Sb. nebo až po jeho účinnosti. V prvém případě se část újmy posoudí podle právní úpravy ochrany osobnosti, neboť újma vzniklá před 27.4.2006 spočívá obvykle i v narušení soukromého a rodinného života a tyto hodnoty jsou chráněny dle ustanovení § 11 zákona č. 40/1964 Sb., zatímco druhá část se posoudí podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění zákona č. 160/2006 Sb. Tato dvojkolejnost se posléze odrážela ve věcné příslušnosti soudu, který náhradu projednával.
Do 1.1.2014 rozhodovaly ve věcech ochrany osobnosti podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) OSŘ krajské soudy, zatímco okresním soudům byla svěřena agenda odpovědnosti státu za újmu. V praxi to pak znamenalo, že byl poškozený nucen podat dvě žaloby s obdobným skutkovým tvrzením, jednu ke krajskému soudu, přičemž se poškozený musel skutkově vymezit k období od zahájení trestního stíhání do 26.4.2006 a druhou k okresnímu soudu, kde se skutková tvrzení vztahovala k období od 27.4.2006 do pravomocného skončení trestního stíhání, nejčastěji do pravomocného zprošťujícího rozhodnutí. Dvojí úprava měla dopad zejména v procesní stránce. Zatímco v řízení před okresními soudy byl poškozený osvobozen od povinnosti uhradit soudní poplatek, krajský soud nikdy nezapomněl poškozenému vyměřit částku 2.000,- Kč, popř. i vyšší. Ne zřídka se stávalo, že krajský soud ve věci nařídil první jednání ve věci samé v momentě, kdy poškozený měl minimálně rozhodnuto o svém nároku před okresním soudem. Navíc většina skutkových tvrzení byla prokazována buď listinami, nebo svědeckými výpověďmi. V případě svědecké výpovědi pak byli svědci zbytečně zatěžováni hned dvakrát, neboť jejich výpověď před jedním soudem byla u druhého soudu téměř nepoužitelná, právě z důvodu rozděleného období. Pokud poškozený ve fázi podání žaloby o této dvojkolejnosti nevěděl, pak soud žalobce vyzval podle ustanovení § 43 odst. 1 OSŘ k upřesnění žaloby v tom smyslu, aby uvedl, jakou konkrétní částku odškodnění požaduje za újmu způsobenou trestním stíháním do 26.4.2006 a jakou od 27.4.2006[2]. Pokud žalobce žalobu doplnil, soud měl vyloučit tu část žalobního požadavku, která se vztahovala k újmě vzniklé před 27.4.2006 k samostatnému řízení, tedy okresní soud předložil věc vrchnímu soudu z důvodu své věcné nepříslušnosti. Kdo se touto problematikou zabývá podrobněji, ví, že rozhodovací praxe vrchního soudu byla různorodá. Pokud jeden senát rozhodl tak, že se konkrétní částka nevylučuje k samostatnému projednání, neznamenalo to, že jiný senát rozhodne obdobně. Světlo do této odlišné rozhodovací praxe nepřinesl ani nález Ústavního soudu sp. zn.: II. ÚS 1191/08, který dvojkolejnost ostře kritizoval. I nadále zde existovala různorodá rozhodovací praxe. Ty soudy, které se nechtěly věcně zabývat obdobím do 27.4.2006, požadovanou částku jednoduše vyloučily k samostatnému řízení a zdůvodnily to odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu[3]. Soudy, které však upřednostnily hospodárnost řízení, žádnou část k samostatnému řízení nevyloučily a projednaly i tu část, ke které nebyly věcně příslušné. Takový postup nemá sice oporu v právních předpisech, ale dle mého názoru je nejvhodnější, neboť zbytečně nezatěžuje poškozené, kteří byli dlouhá léta nezákonně trestně stíháni, věc je projednána poměrně rychle a účel zákona č. 82/1998 Sb. tím může být naplněn. Postup soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu by totiž pouze oddálil věcné posouzení nároků žalobce, přičemž zdlouhavé odškodňovací řízení za nezákonné trestní stíhání naopak nemá oporu u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který naopak tomuto řízení poskytuje prioritu.
Výše popsaný problém však odpadá u žalob podaných po 1.1.2014, neboť po tomto datu jsou ve věcech ochrany osobnosti věcně příslušné okresní soudy. Čistě teoreticky by tak soudy měly i nadále posuzovat nároky odděleně. Takové rozlišování ale dle mého názoru zjevně pozbývá smysl, neboť oba dva nároky stejně vycházejí z ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., proto rozdělení nároku z časového hlediska nemá význam.
Na rozdíl od nároku na odškodnění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, v případě nároku na odškodnění za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (tzv. průtahy řízení) se nerozlišuje, zda část řízení spadá před účinností zákona č. 160/2006 Sb. či nikoli, ale délka řízení se posuzuje jako celek a věcně příslušnými k projednání tohoto nároku jsou okresní soudy.
Z výše uvedeného je patrné, že změna ve věcné příslušnosti, pokud jde o oblast ochrany osobnosti, je v tomto případě více než pozitivní, neboť konečně se upustí od byrokratické dvojkolejnosti projednání nároku a současně se více přiblížíme naplňování účelu zákona č. 82/1998 Sb., což je dle mého názoru to nejzásadnější.
JUDr. Petra Carvanová,
advokátka
Advokátní kancelář Carvanová, Kindl & Výborčík
Huťská 1383
272 01 Kladno
Tel.: +420 776 289 777
e-mail: p.carvanova@ak-kladno.cz
------------------------------------
[1] jedná se o novelu zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
[2] srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2012, sp. zn.: 30 Cdo 2773/2011
[3] srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn.: 30 Cdo 5180/2009
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
