Vyjadřovací činnost správce povodí v územním řízení

Jednou z činností správců povodí je vydávání stanovisek správce povodí v rámci územního řízení dle ust. § 54 odst. 4 zákona 254/2001 Sb., vodní zákon v platném znění, např. k povolení k nakládání s vodami či k vydání stavebního povolení k vodním dílům atd. Hlavními cíli při vydávání těchto stanovisek jsou vymezení a vzájemné sladění těchto veřejných zájmů:

• ochrana vod jako složky životního prostředí,
• ochrana před povodněmi a dalšími škodlivými účinky vod,
• trvale udržitelné užívání vodních zdrojů a hospodaření s vodami pro zajištění požadavků na vodohospodářské služby, zejména pro účely zásobování pitnou vodou.
  

Vzhledem k tomu, že správci povodí jsou státními podniky a nikoli správními orgány vykonávajícími veřejnou správu, tak v souladu ust. § 149 zákona 500/2004 Sb., správního řádu, nemají tato stanoviska povahu závazných stanovisek, jelikož závazné stanovisko je úkonem, resp. aktem správního orgánu učiněným při výkonu veřejné správy (nikoli státního podniku). Slouží tak jako jeden z podkladů pro vydání správního rozhodnutí a správní orgán může vyvodit rozdílný závěr než ten uvedený ve stanovisku. K tomu ovšem v praxi dochází jen zřídkakdy a stanoviska správce povodí tak hrají velice významnou roli při rozhodování vodoprávního úřadu v územním řízení. Proto je poměrně tristní, že v zákonných a podzákonných předpisech či zakladatelských dokumentech jednotlivých správců povodí je tento proces upraven jen velmi sporadicky. Jedinou bližší úpravou zabývající se touto problematikou je Metodický pokyn sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství k posouzení možnosti vlivu záměru na stav dotčeného vodního útvaru při vydávání povolení, souhlasů a závazných stanovisek vodoprávního úřadu čj. 20380/2016-MZE-15120 ze dne 11. 4. 2016, dle kterého správce povodí ve stanovisku na základě § 54 odst. 4 vodního zákona, kromě ostatních náležitostí uvede buď, že žadatelem uvedený záměr možný je, protože lze předpokládat, že záměrem nedojde ke zhoršení stavu vodního útvaru, a že nebude mít za následek nedosažení dobrého stavu/potenciálu vod, nebo že uvedený záměr možný není bez udělení výjimky podle § 23a odst. 7 vodního zákona, protože lze předpokládat, že záměrem dojde ke zhoršení stavu vodního útvaru nebo že jeho realizace bude mít za následek nedosažení dobrého stavu/potenciálu vod. Dané hodnocení musí být správcem povodí odůvodněno na základě dodaných podkladů k požadovanému záměru. Uplatnění výjimek z tohoto ustanovení je pak dle § 23 a odst. 8 možné pouze pokud:

• a) jsou učiněny všechny schůdné kroky k omezení nepříznivých vlivů na stav vodního útvaru,
• b) důvody těchto změn nebo úprav jsou výslovně uvedeny a vysvětleny v plánu povodí podle § 24 a dané cíle se každých šest let přezkoumávají,
• c) důvody těchto změn nebo úprav vyplývají z nadřazeného veřejného zájmu, nebo pokud jsou přínosy pro životní prostředí a společnost při dosahování cílů podle odstavce 1 převáženy přínosy nových změn pro lidské zdraví, udržení ochrany obyvatel nebo udržitelný rozvoj a
• d) prospěšné cíle, které z těchto změn nebo úprav vodního útvaru vyplývají, nelze z důvodů technické neproveditelnosti nebo pro neúměrné náklady dosáhnout jinými prostředky, jež by byly z hlediska životního prostředí významně lepší.
  

Tento metodický pokyn však kromě formálních požadavků, které má obsahovat konečný výstup správce povodí, blíže nepřibližuje proces a postup vydání předmětného stanoviska. Postup a požadavky k vydávání stanovisek se tak pro stejný záměr liší u každého jednotlivého správce povodí. Jelikož proces posouzení a vydávání stanoviska správce povodí je individuální a závislý na konkrétním případu, nemají správci povodí k dispozici jednotné formuláře, jak tomu je u příslušného vodoprávního úřadu. To vše pak v praxi vede k nejistotě a dominanci správce povodí v této fázi řízení, který po žadateli o vydání stanoviska může, zvlášť v případě, kdy není záměru příliš nakloněn, požadovat často dodatečné a až neúměrně detailní podklady a dokumentace k záměru, které by měly správně být řešeny (pokud vůbec) až v následném řízení před vodoprávním úřadem. Absence lhůty pro vydání stanoviska po předložení těchto podkladů pak může rovněž vést k dalším zbytečným průtahům.

V praxi by z hlediska účelnosti obvykle mělo postačit předložení následujících podkladů pro vydání stanoviska správce povodí:

• a) Žádost o stanovisko se specifikací záměru včetně doložení jednoduché výkresové dokumentace
• b) Mapový podklad se zákresem místa, nejlépe katastrální mapové podklady
• c) Údaje o vodních průtocích
  

S ohledem na tyto skutečnosti se tedy vždy doporučuje si předem prověřit, zda je záměr u správce povodí „průchozí“, nejlépe předložením jednoduchého prvotního návrhu a s předloženým nákresem staveb na katastrálních mapách. Při kladném předběžném vyjádření správce povodí se dále dodá výše uvedená dokumentace k žádosti pro vydání stanoviska požadovaného záměru.

Pokud správce povodí odmítá vydat stanovisko, je také možné se obrátit na příslušný vodoprávní úřad, případně mu i dodat výše uvedené podklady, vysvětlit svoji situaci a požádat správní orgán, aby si vyžádal stanovisko přímo od správce povodí, přičemž mu určí závaznou lhůtu pro vydání stanoviska.


Mgr. Martin Souček


Advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři s.r.o.

Pardubice - Dražkovice 181
533 33  Pardubice

Velké náměstí 1
500 03  Hradec Králové

Tel.:    +420 466 310 691
Fax:    +420 466 310 691
gsm:   +420 724 794 986
e-mail:    advokati@advokatijelinek.cz   


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz