Poslat článek emailem

*) povinné položky
28. 11. 2000
ID: 466upozornění pro uživatele

Vyloučení jednoho z rodičů ze styku z nezletilými dětmi v návaznosti na výživné

Pokud dojde k dlouhodobému vyloučení jednoho z rodičů ze styku s nezletilými dětmi, který to následně pociťuje jako újmu na svých rodičovských právech, nelze tento důsledek přičítat nezletilým dětem a přiznání výživného ze strany vyloučeného rodiče pak není v rozporu s dobrými mravy

Pokud dojde k dlouhodobému vyloučení jednoho z rodičů ze styku s nezletilými dětmi, který to následně pociťuje jako újmu na svých rodičovských právech, nelze tento důsledek přičítat nezletilým dětem a přiznání výživného ze strany vyloučeného rodiče pak není v rozporu s dobrými mravy.

Z odůvodnění.

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně mimo jiné změnil rozsudek okresního soudu v části upravující výživné pro nezletilé děti tak, že otci výživné na nezletilé děti zvýšil počínaje dnem 1. 9. 1998. Nedoplatek na výživném za dobu od 1. 9. 1998 do 18. 5. 1999 uložil okresní soud otci splácet na každé z nezletilých dětí po 200 Kč měsíčně vedle běžného výživného k rukám matky pod ztrátou výhody splátek, počínaje výživným za srpen 1999.

Výrok o výživném byl odůvodněn tím, že výživné nebylo již několik let upravováno a za tuto dobu vzrostly potřeby dětí. Soud vycházel ze zjištění stabilně velmi dobrého příjmu na straně otce, zatímco příjem matky je v souvislosti se zdravotními problémy omezen. Výživné bylo zvýšeno od 1. 9. 1998 s odkazem na zvýšené potřeby dětí na počátku školního roku. Proti výroku o výživném v tomto rozsudku podal otec včas odvolání.

Otec ve svém odvolání proti výroku o výživném soudu prvního stupně vytýkal, že nezohlednil ustanovení § 96 odst. 2 ZOR, podle něhož výživné nelze přiznat, jestliže by bylo v rozporu s dobrými mravy. Poukazoval na to, že po celou dobu matčina negativního ovlivňování dcer proti němu je jejich vztah k jeho osobě jednoznačně odmítavý, bez jakékoliv úcty a respektu, tedy odporující § 35 ZOR. Podle otce nezbývá proto nic jiného, než aby výživné bylo stanoveno na stejné symbolické úrovni, jakou soud prvního stupně přiřadil vztahu nezletilých dětí k němu. Otec je dle svého odvolání ochoten na výživu nezletilých dětí přispívat jen v takovém rozsahu, v jakém mu je umožněno vykonávat svá práva, tedy stýkat se s nimi.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek po doplnění dokazování změnil podle § 220 odst. 2 OSŘ výrok o nedoplatku na výživném, protože ke dni jeho rozhodování se staly splatnými další částky zvýšeného výživného. Námitku otce týkající se výživného neakceptoval. Ustanovení § 96 odst. 2 ZOR sice uvádí, že výživné nelze přiznat, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy, avšak toto ustanovení nedopadá na souzený případ. I když je otec dlouhodobě vyloučen ze styku s nezletilými dětmi a pociťuje to jako újmu na svých rodičovských právech, nelze tento důsledek rodičovského působení ze strany obou rodičů přičítat nezletilým dětem. Právě jim ovšem patří výživné, které má otec platit. Z dokazování soudu prvního stupně vyplývá, že to není jenom matka, která se podílí na současné situaci, ale určitý vliv na vytvoření této situace měl i otec. Pak nemůže být v rozporu s dobrými mravy přiznání výživného dětem ze strany otce.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz