Výpověď z pracovního poměru pro neuspokojivé pracovní výsledky před uplynutím přiměřené lhůty k odstranění

Situaci, kdy zaměstnanec dosahuje neuspokojivých pracovních výsledků upravuje ustanovení § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále také jako „zákoník práce“). Podle tohoto ustanovení platí, že zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil.

Pro možnost výpovědi ze strany zaměstnavatele pro neuspokojivé výsledky zaměstnance jsou tedy dány tři podmínky, a to (i) dosahování neuspokojivých výsledků bez zavinění zaměstnavatele; (ii) řádné doručení písemné výzvy k odstranění neuspokojivých výsledků zaměstnanci v posledních dvanácti měsících, přičemž v této výzvě musí být stanovena přiměřená lhůta k jejich odstranění; a (iii) neodstranění neuspokojivých výsledků zaměstnance v poskytnuté přiměřené lhůtě.

Výzva zaměstnavatele k odstranění neuspokojivých výsledků zaměstnance musí obsahovat dostatečné vymezení nedostatků v práci zaměstnance, které má zaměstnanec odstranit a vymezení lhůty k odstranění těchto nedostatků. Je důležité v této písemné výzvě dostatečně precizně uvést, jaké konkrétní neuspokojivé pracovní výsledky musí zaměstnanec odstranit, v opačném případě, tedy při velmi širokém a obecném vymezení, může soud posoudit výzvu zaměstnavatele jako nedostatečný podklad pro následnou výpověď.

Na základě hodnocení těchto shora uvedených podmínek pak následně lze hodnotit, zda zaměstnanec uspokojivě odstranil dané nedostatky či nikoliv. Platným právním jednáním následně může být pouze takový projev vůle zaměstnavatele směřující k rozvázání pracovního poměru výpovědí, v němž je zaměstnanci vytýkáno, že ve stanovené (přiměřené) lhůtě neodstranil právě ty nedostatky v práci, o nichž se zmiňuje předchozí písemná výzva. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3795/2017, platí, že délka této lhůty musí být přiměřená vytýkaným nedostatkům v práci zaměstnance; je-li lhůta pro odstranění vytýkaných nedostatků nepřiměřená, nebo není-li stanovena vůbec, je výpověď z pracovního poměru již z tohoto důvodu neplatná. Z praktického důvodu lze doporučit, aby v případě pochybností zaměstnavatel poskytl raději delší lhůtu, než aby riskoval soudní spor a neplatnost výpovědi.

K naplnění důvodu výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce dochází v okamžiku, kdy je zřejmé, že zaměstnanec přes písemnou výzvu zaměstnavatele neuspokojivé pracovní výsledky v přiměřené době neodstranil. Tento okamžik zpravidla nastává po uplynutí přiměřené lhůty, kterou zaměstnavatel v písemné výzvě zaměstnanci k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků stanovil, kdy zaměstnavatel v návaznosti na vytčené nedostatky v práci provedl vyhodnocení pracovních výsledků zaměstnance. Nelze však vyloučit situace, ve kterých s ohledem na povahu a množství nesplněných pracovních úkolů zaměstnance a stav jejich rozpracovanosti, způsob hodnocení pracovních výsledků zaměstnanců u zaměstnavatele, popřípadě též s přihlédnutím k dosavadnímu přístupu zaměstnance k plnění pracovních povinností, bude ještě před uplynutím zaměstnavatelem stanovené lhůty nepochybné, že v době, která zbývá do jejího uplynutí, k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků zaměstnance nedojde (resp. nemůže dojít). V těchto případech je ještě před uplynutím uvedené lhůty zřejmé, že zaměstnanec přes písemnou výzvu zaměstnavatele neuspokojivé pracovní výsledky neodstranil, a že tedy došlo k naplnění důvodu výpovědi z pracovního poměru podle výše uvedeného ustanovení. Nezbytnou podmínkou naplnění výpovědního důvodu ve smyslu uvedeného ustanovení zde tedy není, aby zaměstnavatelem stanovená, přiměřená, lhůta k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků také uplynula.

Nejvyšší soud tak uzavírá, že k platnému rozvázání pracovního poměru výpovědí z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. f) části věty za středníkem zákoníku práce může zaměstnavatel přistoupit i před uplynutím přiměřené lhůty, kterou zaměstnanci stanovil k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků v písemné výzvě učiněné v době posledních 12 měsíců, je-li s ohledem na povahu a množství nesplněných pracovních úkolů zaměstnance a stav jejich rozpracovanosti, způsob hodnocení pracovních výsledků zaměstnanců u zaměstnavatele, popřípadě též s přihlédnutím k dosavadnímu přístupu zaměstnance k plnění pracovních povinností nepochybné (zjevné), že v době, která zbývá do jejího uplynutí, k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků zaměstnance nedojde, resp. nemůže dojít.

Je tedy zřejmé, že pokud zaměstnavatel v posledních dvanácti měsících řádně doručí zaměstnanci výzvu k odstranění neuspokojivých výsledků, která obsahuje dostatečné vymezení, v čem spatřuje neuspokojivé výsledky, přičemž poskytne přiměřenou lhůtu k jejich odstranění, není podmínkou uplynutí této lhůty, jestliže je nepochybné, že k odstranění neuspokojivých výsledků nemůže dojít. Aby nebylo možno aplikovat výše uvedené, je nutné, aby zaměstnanec již v průběhu této lhůty svým jednáním směřoval k nápravě svých neuspokojivých výsledků.

Závěrem autoři doporučují, aby při sepisu výzvy k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků zaměstnavatel pečlivě specifikoval, které výsledky považuje za neuspokojivé (například neplnění termínů, nedosahování určité výkonnosti apod.), kde byla kritéria stanovena, případně kdo zaměstnance seznámil s postupy práce apod. (odkaz na pracovní náplň, pracovní řád apod.).