Zákon o volném pohybu služeb
Dne 28. prosince 2009 nabyl účinnosti Zákon 222/2009 Sb. o volném pohybu služeb (Zákon o volném pohybu služeb), který transponuje do českého právního řádu Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu (Směrnice o službách). Česká republika tímto, jako jedna z mála členských zemí EU, dovršila včas náročný a vleklý proces transpozice Směrnice o službách a nabízí tak počínaje 28. prosincem 2009 možnost českým i zahraničním podnikatelům využívat plně výhod, které nová právní úprava v oblasti služeb přináší.
Zahraniční podnikatelé, stejně jako domácí příjemci, ocení zejména možnost dočasně a příležitostně poskytovat služby na území České republiky pouze na základě oprávnění vydaného orgánem svého domovského státu (tzv. přeshraniční poskytování služeb). Ani čeští podnikatelé však nebudou o možnost poskytovat své služby přeshraničně ochuzeni, na základě transpozičních předpisů v ostatních členských státech EU budou i čeští podnikatelé moci obdobně nabízet své služby zákazníkům na trzích celé evropské sedmadvacítky.
Dalším významným přínosem Zákona o volném pohybu služeb je otevření tzv. Jednotných kontaktních míst. Tato kontaktní místa zřízená při obecních živnostenských úřadech v sídle jednotlivých krajů budou sloužit českým i zahraničním poskytovatelům služeb k vyřízení veškerých nezbytných formalit souvisejících se vstupem do podnikání. Budoucí podnikatel se zde dozví nejen informace o právních předpisech v oblasti služeb ve všech členských státech EU, ale i např. informace týkající se ochrany spotřebitele, možnosti řešení případných sporů, apod. Pomocí kteréhokoliv Jednotného kontaktního místa bude také možno odeslat žádost o vydání oprávnění k poskytování služeb přímo příslušnému správnímu orgánu. Největším přínosem je bezesporu fakt, že Jednotné kontaktní místo bude dostupné též elektronicky, a to z webového portálu www.mpo.cz/jkm.
Mezi další přínosy Zákona o volném pohybu služeb můžeme zařadit např. administrativní zjednodušení (uznávání dokumentů, uznávání pojištění uzavřeného v jiných členských státech EU, apod.) a v neposlední řadě také tzv. “proceduru tichého souhlasu“, která byla zavedena do některých povolovacích režimů. Na základě této procedury vznikne žadateli oprávnění k poskytování služby ze zákona, pokud správní orgán nevydá oprávnění ve lhůtě k tomu určené.
Závěrem nezbývá než popřát poskytovatelům služeb mnoho podnikatelského štěstí v novém roce 2010 s novým Zákonem o volném pohybu služeb.
Mgr. Michal Roubík
Ministerstvo průmyslu a obchodu
