epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
  • epravoEpravo
  • epravoEpravo
  • googleGoogle
Přihlášení / registrace
  • ČLÁNKY
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • insolvenční právo
    • finanční právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • evropské právo
    • veřejné zakázky
    • ostatní právní obory
  • ZÁKONY
    • sbírka zákonů
    • sbírka mezinárodních smluv
    • právní předpisy EU
    • úřední věstník EU
  • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • ostatní právní obory
  • AKTUÁLNĚ
    • 10 otázek
    • tiskové zprávy
    • vzdělávací akce
    • komerční sdělení
    • ostatní
    • rekodifikace TŘ
  • Rejstřík
  • E-shop
    • Online kurzy
    • Online konference
    • Záznamy konferencí
    • EPRAVO.CZ Premium
    • Konference
    • Monitoring judikatury
    • Publikace a služby
    • Společenské akce
    • Advokátní rejstřík
    • Partnerský program
  • Předplatné
11. 9. 2013
ID: 92403upozornění pro uživatele

Zamyšlení o veřejném právu aneb Jde o opatření obecné povahy?

S rozmachem moderního právního státu[1] narůstají samozřejmě legitimní požadavky na kvalitu veřejné správy. Jedním z neopomenutelných kvalitativních prvků určitě je transparentnost veřejné správy. Pod zmíněným principem transparentnosti můžeme též rozumět průhlednost, dostatečnou informovanost a s tím související veřejnou kontrolu správy věcí veřejných. Cílem mého textu je zamyslet se nad jedním aktuálním a relativně zajímavým judikátem Nejvyššího správního soudu - čj. 8 Ao 4/2011 - 22, který ve svých (sekundárních) důsledcích omezuje ústavní právo na informace či spíše parciálně znesnadňuje jeho realizaci.

Kruciální otázkou mého textu navozenou citovaným rozsudkem NSS je - zda sazebník úhrad za poskytování informací je tzv. opatřením obecné povahy. Řešená problematika tedy nabývá na pomyslné atraktivitě, jelikož se dotýká i jiné časté aktuální otázky nejen veřejného práva, tedy co je a není v reálném životě opatřením obecné povahy?

Co je právo na informace?

Právo na informace z hlediska systematiky ústavního pořádku řadíme v ČR  mezi práva politického charakteru zaručená Listinou základních práv a svobod. Politická práva jsou neodmyslitelně spjata s aktivitou člověka při správě věcí veřejných ve státě. Do ústav se tato politická práva začala prosazovat již od dob Velké francouzské revoluce a možno je vystopovat už v Prohlášení práv člověka a občana vydaném koncem 18. století.

Přední ústavně-právní teoretik J. Filip k tomu píše: Širší pojetí politických práv pod nimi nechápe jen účast na správě veřejných záležitostí formou hlasování nebo výkonem nějaké funkce nebo úřadu, nýbrž sem řadí i to, co se někdy označuje za politická svoboda. To je např. svoboda projevu, právo na informace, svoboda sdružování, shromažďování.[2])

Právo na informace je právem specifické povahy. Jeho zvláštnost tkví v tom, že je právem jako takovým (tedy samo o sobě) a zároveň je třeba ho chápat jako most k uskutečnění práv dalších. Zároveň také právo na informace naopak může stát v cestě k realizaci jiných práv.[3]

Pokud jsem se zmínil o významu práva na informace jako mostu či prostředku k právům dalším, zaručených v našem ústavním pořádku, dokládám toto tvrzení kupříkladu skutečností, že právo na informace je nezbytné pro efektivní realizaci práva shromažďovacího ( zaručené v článku 19 Listiny) nebo práva petičního (článek 18 Listiny) taktéž je přirozeným předpokladem pro výkon práva sdružovacího (čl. 20 Listiny).

A conto práva na informace jako překážky k výkonu práv dalších zde poukazuji zejména na možnost střetu realizace práva na informace versus právo na ochranu soukromých údajů, tedy dat ze soukromého a rodinného života (článek 10 Listiny). V právu na informace je obsažena jistá nebezpečnost pro legální oprávnění zajištěná jak ústavními zákony, tak právními předpisy nižší právní síly. Z toho do jisté míry vyplývá, proč nelze právo na informace (stejně tak transparentnost veřejné správy) chápat neomezeně.

Právo na informace není ničím neohraničeným oprávněním člověka k uspokojení jeho zvědavosti[4], nýbrž je to právo na informace v politickém slova smyslu sloužící k realizaci občana ve veřejném životě daného státu. To značí, aby kterýkoliv člověk žijící ve státě mohl získávat relevantní informace o tom, co se děje ve společnosti a na základě těchto informací měl dispozici realizovat svá politická práva.

Úhrada za poskytování informací

Nejprve si připomeňme, že jde o právo nikoliv povinnost povinného subjektu. Povinný subjekt může, ale nemusí žádat úhradu nákladů za poskytnutou informaci, jinak vyjádřeno zákon 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím úhradu nákladů obligatorně nenařizuje .

Nejedná se o platbu za poskytnutí informace, jak se mnohdy mylně domnívá žadatelská veřejnost, ale o zaplacení nákladů vynaložených na poskytnutí informace.[5] Raison d etre této úpravy je ex lege šetření veřejných financí v případě, že by výlohy na poskytování informací povinný subjekt přespříliš finančně zatěžovaly. Ne tedy zpoplatnění přístupu k informacím, které by mělo za cíl blokovat (zcela či zčásti) svobodný přístup k informacím fyzických a právnických osob v pozici žadatelů o informace od povinných  veřejných subjektů.

A conto hrazení nákladů z.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím stanoví, že povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.

Pokud byla v licenční smlouvě sjednána odměna, pak již nelze (duplicitně) požadovat úhradu nákladů. V případě, že povinný subjekt za poskytnutí informace požaduje úhradu, písemně (nikoliv jen ústně)  musí  oznámit zmíněnou  skutečnost spolu s výší úhrady žadateli, a to ještě před poskytnutím informace. Z oznámení musí být nesporné, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady povinným subjektem vyčíslena.

Nesplní-li povinný subjekt vůči žadateli oznamovací povinnost, ztrácí ex lege nárok na úhradu nákladů. Oznamovací povinnost zde plní preventivní funkci, a rovněž posiluje právní jistotu žadatelů o informace.

Každý povinný subjekt musí povinně  pro informování veřejnosti ve svém sídle a svých úřadovnách zveřejnit na místě, které je všeobecně přístupné, jakož i umožnit pořízení jejich kopie, mj. i sazebník úhrad za poskytování informací.[6],[7]

Opatření obecné povahy

Jelikož hlavní otázkou našeho textu je zda sazebník úhrad za poskytování informací je tzv. opatřením  obecné povahy (dále jen OOP) stručně si zde definujme, co rozumíme pod pojmem OOP?

Správní řád, jako vůdčí předpis správního práva procesního, v ustanovení § 171 vymezuje opatření obecné povahy jako specifický akt, jehož forma se nachází mezi normativním správním aktem a individuálním správním aktem. OOP je tedy zvláštní typ úkonu správního orgánu na pomezí mezi správním aktem a právním předpisem. OOP bývá též označováno jako akt hybridní či smíšené povahy.

Cui bono? 

Zavedení OOP do českého pozitivního práva bylo  motivováno jednak zahraniční zkušeností – SRN a Švýcarsko.[8]  Ale zejména tím faktem, že moderní chápání vázanosti veřejné správy zákonem, jako vůdčí ideje právního státu, směřuje k tomu, aby dotčené osoby měly garantována alespoň minimální procesní práva i pro ten případ, kdy se úkon správního orgánu týká jejich zájmů, byť nelze jmenovitě určit účastníky.[9] Tento aspekt je stěžejní i pro naši problematiku, jak bude čtenáři patrno  níže.

Zdůrazněme, že OOP není rozhodnutím z toho důvodu, že nesměřuje vůči jmenovitě určené osobě či osobám, které by mohly být účastníky správního řízení podle ustanovení § 27 odst. 1 SprŘ. U OOP absentuje jeden ze základních znaků správního rozhodnutí, kterými nepochybně jsou konkrétní osoba/y , konkrétní věc a konečně založení, změna nebo zrušení subjektivních práv nebo povinností těchto osob, popř. závazné určení těchto práv či povinností v případě deklaratorních aktů (§ 9 správního řádu). A naopak právním předpisem není OOP protože jeho předmětem je [10]řešení určité konkrétní věci (byť vůči neurčitému okruhu osob) a nikoliv stanovení obecných pravidel chování, což je, resp. by alespoň měl být, obecný znak veškerých právních předpisů, včetně  těch podzákonných ( resp. sekundárních).[11]

Je sazebník opatřením obecné povahy?

Kriticky bych se zde zamyslel nad jedním výrokem Nejvyššího správního soudu. 

Nedávno judikoval Nejvyšší správní soud ve věci: Pavel Č. proti Ústavnímu soudu ČR o návrhu na zrušení opatření obecné povahy následovně:

Sazebník úhrad za poskytování informací podle zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, vydaný ke sjednocení postupu zaměstnanců státní instituce a jen tyto zaměstnance také zavazující, není opatřením obecné povahy ve smyslu § 101a a násl. s. ř. s., resp. § 171 a násl. správního řádu z roku 2004.

Návrh na jeho zrušení postupem podle § 101a s. ř. s. proto Nejvyšší správní soud odmítl [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. [12]

Navrhovatel zde mj. tvrdil, že  pokud zákon o svobodném přístupu k informacím vyjadřuje, že povinný subjekt postupuje podle správního řádu, pak také předpokládá, že vydá opatření obecné povahy, nikoli pouze zveřejní  metodický předpis s výší a způsobem úhrad. Podle navrhovatele „zákon nemlčí o povinnosti povinných subjektů informací, toliko zákonodárce ukládá pověření k vydávání nezbytného opatření obecné povahy implicitně a obecně“.[13]

Souhlasím s tvrzením soudu, že zákon 106/1999 Sb. ve svém § 17 nepředpokládá vydávání jakéhokoliv právního aktu, tedy ani opatření obecné povahy ve formálním smyslu.[14]

In media res: Autor tohoto článku ovšem na rozdíl od odpůrce (kterým zde byl relativně kuriózně Ústavní soud  ČR) i od NSS zastává názor, že  lze považovat napadený sazebník úhrad  za opatření obecné povahy v materiálním smyslu, neboť z něj z něj plynou sekundární práva resp.  povinnosti třetím osobám – tedy žadatelům o informace. 

Je sice pravda, že sazebník jako interní směrnice je závazný pouze pro zaměstnance povinného subjektu, kteří se jím musí řídit, předepisují-li úhradu žadateli o informace dle § 17 zákona 106/1999 Sb.

Ústavní soud z důvodu sjednocení postupu svých zaměstnanců vydal sazebník, jehož působnost sice přímo v  sazebníku výslovně omezil „na zaměstnance Ústavního soudu, kteří poskytují informace vyžádané podle zákona o svobodném přístupu k informacím“. V této  věci je proto okruh adresátů sazebníku redukován  pouze na podřízené subjekty. Účelem posuzovaného sazebníku bylo informovat zaměstnance o tom, jakým způsobem mají účtovat za pořízení kopií, co lze považovat za mimořádně rozsáhlé vyhledávání, atd.

Sazebník odpůrce  samozřejmě ve formální rovině možno pokládat  za vnitřní přepis či interní normativní akt, nicméně nesouhlasím s názorem NSS, že ze sazebníku neplynou práva a povinnosti pro žadatele o informace, ale výhradně  pro zaměstnance Ústavního soudu ČR. Protože, když se nad věcí zamyslíme (selským rozumem) , tak úhrady budou účtovány žadatelům o informace a  nikoliv přirozeně zaměstnancům Ústavního soudu. Lze částečně souhlasit s tvrzením, že sazebníku chybí jeden z definičních znaků opatření obecné povahy, a to obecnost určení jeho adresátů, ale to jen v rovině prvotně formální, v rovině materiální sekundárně dopadá na neurčitý okruh adresátů – tedy na neurčitou skupinu žadatelů o informace, žadatelem může být každý – osoba fyzická i právnická  – a to včetně cizinců (resp. zahraničních PO) či apolitů. 

Závěr

Souhlasím s autoritativním názorem Nejvyšší správního soudu vysloveném in 8 Ao 4/2011 - 22, ale jen částečně.

Mám za to, že napadený úhradový sazebník sice nelze považovat za opatření obecné povahy, avšak  pouze formálně. V rovině materiální jej, především za pomoci teleologické interpretace a z důvodu šetrnosti zásahů do lidských práv, pokládat za OOP lze!

Možná je mé posouzení příliš extenzivní, nicméně legitimně napomáhá nejen k ochraně plnohodnotného naplnění ústavního práva na informace, jehož význam byl popsán výše, ale též je řádnou realizací institutu OOP, jako garanta alespoň  minimálních  procesních práv žadatelů o veřejnoprávní informace i pro ten případ, že se úkon správního orgánu, zde vydání sazebníku úhrad, týká jejich zájmů, zde tedy zájmu na ochraně proti nadužívání, či nevyváženému stanovení výše úhrad za poskytnuté informace.

Domnívám se, že zákonodárce uložil v této věci pověření k vydávání tzv. opatření obecné povahy do InfZ. implicitně.

Mám za to, že poskytnutí statutu OOP citovaným úhradovým sazebníkům by ve svých důsledcích napomohlo i transparentnosti veřejné správy v ČR. Nota bene, kterak v jiné souvislosti mj. judikoval český Nejvyšší správní soud [15]: Mezi základní atributy liberálně-demokratického státu patří důsledná implementace nástrojů limitujících různými způsoby nositele veřejné moci, daná vědomím o její možné zneužitelnosti. Jeden z těchto nástrojů představuje rovněž kontrola výkonu veřejné moci ze strany občanů, z čehož plyne imperativ otevřenosti a transparentnosti veřejné správy, bez kterého by tato kontrola nemohla být efektivně realizována.


kolman mala

JUDr. Petr Kolman, Ph.D., 
odborný asistent na PF MU v Brně
právník a publicista


--------------------------------------------------------------------------------
[1] Rule of law, Rechtsstaat,  État de droit, Estado de Derecho, Stato di diritto, Retsstaten, Hukukun üstünlüğü
[2] Cit. Filip J.: Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva, Masarykova univerzita Brno, 1997, str.93
[3] Viz. Kolman, P.: Právo na informace, Masarykova univerzita , 2010
[4] Jedním z relevantních odrazů vyššího stupně zvědavosti – tedy bulvární  - je skutečnost,  že ve většině zemí EU bulvární deníky zaujímají první místo v počtu prodaných výtisků, a  v Česku  je to deník Blesk a  na Slovensku deník Nový čas[4],  což je určitě významný sociologický fenomén.
[5] Např. za CD, poštovné, náklady na kopírování.
[6] Dále musí např. publikovat : a) důvod a způsob založení povinného subjektu, včetně podmínek a principů, za kterých provozuje svoji činnost, b) popis své organizační struktury, místo a způsob, jak získat příslušné informace, kde lze podat žádost či stížnost, předložit návrh, podnět či jiné dožádání anebo obdržet rozhodnutí o právech a povinnostech osob, c) místo, lhůtu a způsob, kde lze podat opravný prostředek proti rozhodnutím povinného subjektu o právech a povinnostech osob, a to včetně výslovného uvedení požadavků, které jsou v této souvislosti kladeny na žadatele, jakož i popis postupů a pravidel, která je třeba dodržovat při těchto činnostech, a označení příslušného formuláře a způsob a místo, kde lze takový formulář získat, d) postup, který musí povinný subjekt dodržovat při vyřizování všech žádostí, návrhů i jiných dožádání občanů, a to včetně příslušných lhůt, které je třeba dodržovat, a další informace
[7] Srov. ustanovení § 5 InfZ.
[8] Jak připomíná Veselý V. in Územní plán podle starého stavebního zákona jako opatření obecné povahy , Bulletin advokacie 3/2009 : Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 1/2005-98 uvádí ve svém odůvodnění jako předobraz českého institutu opatření obecné povahy německou a švýcarskou úpravu "všeobecného opatření", přičemž na základě rozboru s odkazem na judikaturu švýcarského Spolkového soudu dochází k závěru, že opatření obecné povahy podle správního řádu má blíže k úpravě švýcarské.
[9] Srov. Důvodová zpráva ke správnímu řádu  - Vládní návrh zákona správní řád, sněmovní tisk č. 201/0, IV. volební období, 2003,
[10]  Obdobně jako u rozhodnutí ve správním řízení
[11] Viz  Vedral, J.: Opatření obecné povahy v praxi územní samosprávy (zejména v oblasti stavebního práva), ASPI – původní text pro ASPI , Praha, 2009,
[12] Viz  rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.08.2011, čj. 8 Ao 4/2011 - 22 , Věc: Pavel Č. proti Ústavnímu soudu o návrhu na zrušení opatření obecné povahy.
[13] Viz  rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.08.2011, čj. 8 Ao 4/2011 - 22
[14] Pouze povinnému subjektu umožňuje, aby v individuálním případě podmínil poskytnutí informace úhradou částky, která odpovídá nákladům spojeným s poskytnutím informace.
[15] In concreto – Jud. NSS  ze dne 7. května 2009,  sp. zn. 1 As 29/2009-59


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz


JUDr. Petr Kolman, Ph.D.
11. 9. 2013

Poslat článek emailem

*) povinné položky

Další články:

  • Veřejně přístupná účelová komunikace a její znaky
  • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
  • Zákaz změny k horšímu (reformace in peius) se neuplatní u nákladových výroků
  • Outsourcing ICT služeb dle nařízení DORA
  • Zápis zániku vozidla bez doložení ekologické likvidace prostřednictvím řízení o přestupku
  • Kombinovaná stavba opěrné zdi a oplocení bez povolení stavebního úřadu
  • Bezdlužnost poskytovatele sociálních služeb po 1. 3. 2025
  • Veřejné právo a obecní zřízení: Výbory zastupitelstva obce a jejich „funkční období“
  • Správní právo: Vznik a zánik mandátu člena zastupitelstva kraje
  • K (ne)použitelnosti kamerového záznamu pořízeného policejním orgánem v trestním řízení jako důkazu v řízení správním
  • Pochybení NSS – zásadní precedens v oblasti elektronické komunikace

Novinky v eshopu

Aktuální akce

  • 05.08.2025ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
  • 12.08.2025Claude (Anthropic) od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 12.8.2025
  • 19.08.2025Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 19.8.2025
  • 26.08.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 26.8.2025
  • 02.09.2025Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

Online kurzy

  • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
  • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
  • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
  • Flexi novela zákoníku práce
  • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
Lektoři kurzů
JUDr. Tomáš Nielsen
JUDr. Tomáš Nielsen
Kurzy lektora
JUDr. Tomáš Sokol
JUDr. Tomáš Sokol
Kurzy lektora
JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
Kurzy lektora
Mgr. Marek Bednář
Mgr. Marek Bednář
Kurzy lektora
Mgr. Veronika  Pázmányová
Mgr. Veronika Pázmányová
Kurzy lektora
Mgr. Michaela Riedlová
Mgr. Michaela Riedlová
Kurzy lektora
JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
Kurzy lektora
Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
Kurzy lektora
JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
Kurzy lektora
JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
Kurzy lektora
JUDr. Tomáš Nielsen
JUDr. Tomáš Nielsen
Kurzy lektora
JUDr. Tomáš Sokol
JUDr. Tomáš Sokol
Kurzy lektora
všichni lektoři

Konference

  • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
  • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
  • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
Archiv

Magazíny a služby

  • Monitoring judikatury (24 měsíců)
  • Monitoring judikatury (12 měsíců)
  • Monitoring judikatury (6 měsíců)

Nejčtenější na epravo.cz

  • 24 hod
  • 7 dní
  • 30 dní
  • Znamená „převedení na jinou práci“ stále to, co říká zákon?
  • Právo na víkend - týden v české justici očima šéfredaktora
  • K odpovědnosti státu za majetkovou a nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci. Vyslovování konstatací porušení práva. Připomínka státního svátku 6. července
  • Veřejně přístupná účelová komunikace a její znaky
  • Smlouva o smlouvě budoucí kupní k nemovitým věcem: Písemná forma není povinná, říká Nejvyšší soud
  • AI revoluce v právní praxi: 10 specializovaných kurzů, které změní váš způsob práce
  • Musí žák platit školné za výuku nevyžádaného předmětu?
  • Byznys a paragrafy, díl 13.: Vysílání zaměstnanců do zahraničí: Jak správně rozlišit služební cestu a režim vyslaného pracovníka
  • Smlouva o smlouvě budoucí kupní k nemovitým věcem: Písemná forma není povinná, říká Nejvyšší soud
  • Veřejně přístupná účelová komunikace a její znaky
  • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
  • 10 otázek pro … Ronalda Němce
  • Musí žák platit školné za výuku nevyžádaného předmětu?
  • Znamená „převedení na jinou práci“ stále to, co říká zákon?
  • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
  • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
  • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
  • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
  • Zákon č. 73/2025 Sb.: Advokacie v nové éře regulace a ochrany důvěrnosti
  • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
  • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
  • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
  • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
  • Umělá inteligence v právu: Efektivní pomoc nebo riziko pro odborný úsudek?

Soudní rozhodnutí

Blanketní stížnost

Krajský soud tím, že rozhodl před uplynutím konce stěžovatelem avizované lhůty pro doplnění odůvodnění blanketní stížnosti, a navíc v situaci, kdy odůvodnění stížnosti již...

Blanketní stížnost (exkluzivně pro předplatitele)

Nepřihlédne-li stížnostní soud k odůvodnění stížnosti původně podané jako blanketní, ač měl odůvodnění v době rozhodování o stížnosti k dispozici, může porušit právo...

Dovolání (exkluzivně pro předplatitele)

Podle judikatury Nejvyššího soudu, spočívá-li rozsudek odvolacího soudu na posouzení vícero právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání...

Exekutor (exkluzivně pro předplatitele)

Funkce soudního exekutora je veřejnou funkcí. Proces obsazování exekutorského úřadu se tedy týká práva na rovný přístup k veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních...

Extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými a právními závěry (exkluzivně pro předplatitele)

Ústavní soud ve své judikatuře ustáleně opakuje, že obecné soudy poruší právo účastníka na soudní ochranu, pokud učiní skutkové a právní závěry, které jsou v extrémním...

Hledání v rejstřících

  • mapa serveru
  • o nás
  • reklama
  • podmínky provozu
  • kontakty
  • publikační podmínky
  • FAQ
  • obchodní a reklamační podmínky
  • Ochrana osobních údajů - GDPR
  • Nastavení cookies
100 nej
© EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

Jste zde poprvé?

Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



Nezapomněli jste něco v košíku?

Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


Přejít do košíku


Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.