Zákon o přístupnosti

Dne 28. června 2025 nabyl v České republice účinnosti zcela nový zákon č. 424/2023 Sb., o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb. Tento zákon představuje významný krok k harmonizaci pravidel v rámci Evropské unie, neboť transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 ze dne 17. dubna 2019 o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb. Jeho cílem není pouze sjednotit právní rámec, ale především zajistit, aby výrobky a služby určené spotřebitelům byly použitelné i pro osoby se zdravotním postižením.

Jaká je působnost nového zákona?

Zákon o požadavcích na přístupnost se vztahuje na vybrané výrobky a služby, které mají zásadní význam pro každodenní život spotřebitelů. Regulace pokrývá především technologie, digitální služby, finanční sektor nebo osobní dopravu, kdy společným jmenovatelem je jejich časté využívání ze strany široké veřejnosti.

Z výrobků se jedná typicky například o:

• hardwarové počítačové systémy (počítače, notebooky, chytré telefony, tablety) včetně jejich operačních systémů;
• samoobslužné terminály jako jsou bankomaty, platební automaty, odbavovací kiosky nebo automaty na jízdenky; nebo třeba
• čtečky elektronických knih.

Obdobné povinnosti se vztahují i na řadu služeb, zejména:

• e-shopy a online tržiště;
• služby přístupu k audiovizuálnímu obsahu, jako je televizní vysílání nebo streamovací platformy;
• finanční služby, zejména poskytování spotřebitelského úvěru, platebních a investičních služeb;
• osobní dopravu, ať už leteckou, železniční, vodní či autobusovou, přičemž zákon se zaměřuje na webové stránky, online prodej jízdenek, mobilní aplikace, elektronické doklady i informační systémy pro cestující.

Kdo je povinen se zákonu podřídit?

Reklama

Veřejné zakázky – aktuální témata a novinky (online - živé vysílání) - 20.2.2026

20.2.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Nový zákon rozlišuje několik kategorií subjektů, na něž dopadají jeho povinnosti. Jedná se o:

• výrobce, kteří nesou hlavní odpovědnost za to, aby jejich produkty splňovaly požadavky přístupnosti již při uvedení na trh;
• dovozce, kteří uvádějí výrobky z třetích zemí na evropský trh;
• distributory, kteří výrobky prodávají nebo jinak zpřístupňují koncovým uživatelům; a
• poskytovatele služeb, jejichž povinností je zajistit, aby služby byly přístupné po celou dobu jejich poskytování.

Základní požadavky na přístupnost

Jádrem nové právní úpravy je požadavek na provedení technických úprav, které mají zajistit, aby vybrané výrobky a služby byly ovladatelné, srozumitelné a použitelné pro osoby se zdravotním postižením. Zákon pracuje s kombinací obecných požadavků platných pro všechny dotčené oblasti a specifických požadavků, které se liší podle povahy výrobku nebo služby.

Obecné požadavky

Bez ohledu na typ výrobku či služby musí podnikatelé zajistit zejména:

• možnost využití více smyslů – kdy uživatelé nesmějí být odkázáni pouze na jediný smyslový kanál (např. čistě vizuální ovládání nebo jen telefonická podpora);
• alternativní způsoby ovládání – pokud je produkt navržen k hlasovému ovládání, musí existovat i možnost zadávání příkazů ve formě textu nebo dotykem;
• nastavitelnost parametrů – úprava jasu, kontrastu, velikosti písma či hlasitosti;
• srozumitelný a jasný jazyk – návody a zákaznické informace musí být čitelné a logicky strukturované; a
• kompatibilitu s asistivními technologiemi – například se čtečkami obrazovky.

Specifické požadavky na výrobky

U výrobků, které spadají do působnosti zákona, se povinnost zajistit přístupnost promítne do:

• designu ovládacích prvků, které musí nabízet alternativu ke smyslově specifickým funkcím (např. vizuální upozornění místo akustického signálu);
• technických možností nastavení, včetně individuální konfigurace barev, zvukových signálů či přihlašovacích metod; a
• přístupné dokumentace, kdy musí být návody a bezpečnostní informace k dispozici v češtině a v takovém formátu, který je jasný, srozumitelný a snadno pochopitelný.

Specifické požadavky na služby

U poskytovatelů služeb zákon dále stanoví také povinnost zveřejnit ve všeobecných obchodních podmínkách nebo v obdobném dokumentu informace, jak služba splňuje požadavky na přístupnost, včetně popisu jednotlivých požadavků na přístupnost.

Dále je poskytovatel služby povinen také zveřejnit

• všeobecný popis služby; a
• vysvětlivky nezbytné k pochopení fungování služby.

Povinnosti jednotlivých subjektů

Zákon vymezuje odlišné okruhy povinností podle toho, zda jde o výrobce, dovozce či distributory výrobků, nebo o poskytovatele služeb. Společným jmenovatelem je odpovědnost za to, aby výrobky a služby, které se dostanou ke spotřebiteli, splňovaly požadavky na přístupnost.

Výrobci musí zejména zajistit, že výrobek je již při uvedení na trh konstruován v souladu s požadavky zákona. To zahrnuje vypracování technické dokumentace, provedení posouzení shody, vydání prohlášení o shodě a označení výrobku značkou CE. Současně jsou výrobci povinni přiložit přístupný návod v českém jazyce a uchovávat související dokumentaci po dobu pěti let od uvedení výrobku na trh.

Pokud dále výrobce zjistí, že výrobek, který uvedl na trh, nesplňuje požadavky na přístupnost, musí okamžitě zjednat nápravu nebo stáhnout výrobek z trhu za současného upozornění příslušného dozorového orgánu. Výrobce je také povinen vést evidenci výrobků nesplňujících požadavky na přístupnost a s tím související evidenci stížností.

Dovozci a distributoři mají především kontrolní a oznamovací funkci. Jejich úkolem je ověřit, že výrobce splnil všechny povinnosti, a zajistit, aby podmínky skladování či přepravy neohrozily shodu s požadavky na přístupnost. Pokud zjistí nesoulad, nesmějí výrobek uvést na trh a musí věc oznámit příslušnému orgánu.

Poskytovatelé služeb odpovídají za to, aby služby byly přístupné po celou dobu jejich poskytování. Pokud zjistí nedostatky, mají povinnost bezodkladně informovat dozorový orgán a provést nápravu.

Výjimky a omezení povinností

Nový zákon o přístupnosti počítá s tím, že plošné uplatnění nových pravidel by mohlo být pro některé subjekty neúnosné. Proto stanoví výjimky, které mají zabránit nepřiměřenému zatížení podnikatelů.

První takovou výjimkou, která se ovšem uplatní pouze v oblasti služeb, je vynětí mikropodniků. Mikropodniky, tedy podniky s méně než deseti zaměstnanci a současně ročním obratem nebo bilanční sumou do 2 milionů EUR, jsou v oblasti služeb ze zákona zcela vyňaty a požadavky na přístupnost služeb tedy plnit nemusí.

Tato výjimka reflektuje omezené kapacity nejmenších podnikatelů, kteří by jinak museli investovat do přístupnosti nepřiměřené prostředky. Pro mikropodniky v roli výrobců či distributorů však povinnosti zůstávají, byť v lehce mírnější podobě, a proto je nezbytné vždy rozlišit, v jaké pozici podnikatel vystupuje.

Další výjimku představuje situace, kdy by splnění požadavků na přístupnost znamenalo pro podnikatele nepřiměřenou finanční či organizační zátěž. Posouzení této otázky vychází z kritérií uvedených v příloze č. 4 zákona. Hodnotí se zejména:

• poměr mezi náklady na splnění požadavků na přístupnost a celkovými náklady na výrobu, distribuci nebo dovoz nebo poskytování služby;
• poměr mezi náklady na splnění požadavků na přístupnost a čistým obratem; a
• očekávaný přínos pro osoby se zdravotním postižením.

Dozor a sankce

Dodržování povinností stanovených zákonem podléhá dohledu specializovaných dozorových orgánů. Pro podnikatele je podstatné vědět především to, že kontrola se může zaměřit nejen na samotný výrobek či službu, ale také na dokumentaci, způsob poskytování zákaznické podpory nebo obchodní podmínky.

Pokud kontrolní orgán zjistí, že podnikatel nesplňuje zákonné požadavky, může uložit nápravná opatření. Typickým postupem bývá výzva k odstranění nedostatků ve stanovené lhůtě. Nebude-li podnikatel schopen výrobek nebo službu uvést do souladu, může být rozhodnuto o stažení výrobku z trhu nebo o zákazu dalšího poskytování služby.

Sankce za porušení povinností nejsou symbolické. Zákon umožňuje uložit pokutu až do výše 10 milionů Kč v závislosti na závažnosti přestupku.

Závěr

Z praktického pohledu se podnikatelům, na něž by nová regulace mohla dopadat, vyplatí nejprve provést interní audit a následně zvážit další postup s ohledem na dopady, které nová regulace bude do jeho podnikání přinášet.

Praktické dopady lze rozdělit do tří oblastí, a to:

1. technické úpravy – např. zpřístupnění webů a mobilních aplikací, implementace titulků nebo audiopopisů u audiovizuálního obsahu, zavedení alternativních ovládacích prvků;
2. procesní změny – povinnost zahrnout informace o přístupnosti do dokumentace, zajištění vícekanálové zákaznické podpory, evidence posouzení shody; a
3. finanční náklady – zejména u menších podniků mohou být počáteční výdaje citelné, byť zákon umožňuje výjimky v případě mikropodniků a nepřiměřené zátěži.

Transparentní příprava a postupná implementace všech nezbytných kroků však může významně snížit riziko uložených sankcí ze strany dozorových orgánů.

Mgr. Michal Kubica, 
advokát