13. 12. 2000
ID: 611
Přijetí jiné hodnoty místo plnění ze směnky
Majitel směnky má právo na úhradu peněžité částky vyplývající ze směnečné listiny. Může namísto toho na plnění podle směnky přijmout i jinou hodnotu, než je peněžitý obnos, závisí to však jen na jeho ochotě. Dlužník ze směnky není oprávněn mu jakékoliv plnění vnucovat. Majitel směnky postupuje v rámci svých práv, když takovou nabídku odmítne a trvá na zaplacení.
Majitel směnky má právo na úhradu peněžité částky vyplývající ze směnečné listiny. Může namísto toho na plnění podle směnky přijmout i jinou hodnotu, než je peněžitý obnos, závisí to však jen na jeho ochotě. Dlužník ze směnky není oprávněn mu jakékoliv plnění vnucovat. Majitel směnky postupuje v rámci svých práv, když takovou nabídku odmítne a trvá na zaplacení.
Z odůvodnění.
Směnečným platebním rozkazem vyhověl soud prvního stupně návrhu, kterým se navrhovatel domáhal na odpůrci zaplacení 3 056 354 Kč s 6 % úrokem od 3. 10. 1994 do zaplacení ze směnky splatné dne 3. 10. 1994, vystavené dne 18. 2. 1994 a odpůrcem akceptované. Odpůrce se odvolal proti výroku o nákladech řízení. Odvolací soud výrok o nákladech řízení potvrdil z těchto důvodů.
Konstatuje, že podle § 142 odst. 1 OSŘ rozhoduje se především v souladu s úspěchem ve věci samé. Ustanovení § 143 OSŘ umožňuje přiznat náhradu nákladů i neúspěšnému odpůrci, pokud svým chováním nezadal příčinu k podání návrhu. Pravomocným rozhodnutím v této věci je s ohledem na opožděné námitky směnečný platební rozkaz ze dne 1. 11. 1994. Podle něj byl úspěšný navrhovatel, a proto mu náhrada nákladů přísluší. Odpůrce namítá, že na úhradu dluhu ze směnky nabízel navrhovateli převést nemovitosti, jejichž hodnota je vyšší než je hodnota akceptované směnky, snažil se tedy o vyrovnání dluhu a bylo možno se dohodnout mimosoudně.
K tomu je nutno uvést, že majitel směnky má zásadní právo na zaplacení směnečného penízu ze směnky vyplývajícího a nelze na něm vynutit, aby se spokojil s jinou hodnotou. Nebylo by v rozporu s právem, kdyby na úhradu směnky přijal jiné věci, například nemovitosti. jde však výlučně o jeho posouzení, zda mu tato forma úhrady vyhovuje, nebo zda dá přednost zaplacení v penězích. Navrhovateli, který nepřijal nabídku na vyrovnání směnečného dluhu v jiné hodnotě, nelze v tomto směru nic vytýkat, postupoval řádně. Opačné stanovisko nelze přijmout, neboť by to znamenalo, že by to byli dlužníci, kdo by mohli jednostranně vnutit věřiteli za plnění, ke kterému jsou vázáni, různé náhražky a věřitelé byl se jimi museli spokojit. To je úvaha zcela zřejmě nesmyslná. Proto skutečnost, že odpůrce nabízel navrhovateli úhradu směnky věcným plněním, neznamená, že by se navrhovatel nemohl svého práva ze směnky, která je již splatná, domáhat a trvat na peněžitém plnění. Odpůrce měl při splatnosti směnku zaplatit, to zjevně neučinil, a tedy svým chováním on sám způsobil, že navrhovatel se musí svého práva na zaplacení směnky domáhat v soudním řízení.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Z odůvodnění.
Směnečným platebním rozkazem vyhověl soud prvního stupně návrhu, kterým se navrhovatel domáhal na odpůrci zaplacení 3 056 354 Kč s 6 % úrokem od 3. 10. 1994 do zaplacení ze směnky splatné dne 3. 10. 1994, vystavené dne 18. 2. 1994 a odpůrcem akceptované. Odpůrce se odvolal proti výroku o nákladech řízení. Odvolací soud výrok o nákladech řízení potvrdil z těchto důvodů.
Konstatuje, že podle § 142 odst. 1 OSŘ rozhoduje se především v souladu s úspěchem ve věci samé. Ustanovení § 143 OSŘ umožňuje přiznat náhradu nákladů i neúspěšnému odpůrci, pokud svým chováním nezadal příčinu k podání návrhu. Pravomocným rozhodnutím v této věci je s ohledem na opožděné námitky směnečný platební rozkaz ze dne 1. 11. 1994. Podle něj byl úspěšný navrhovatel, a proto mu náhrada nákladů přísluší. Odpůrce namítá, že na úhradu dluhu ze směnky nabízel navrhovateli převést nemovitosti, jejichž hodnota je vyšší než je hodnota akceptované směnky, snažil se tedy o vyrovnání dluhu a bylo možno se dohodnout mimosoudně.
K tomu je nutno uvést, že majitel směnky má zásadní právo na zaplacení směnečného penízu ze směnky vyplývajícího a nelze na něm vynutit, aby se spokojil s jinou hodnotou. Nebylo by v rozporu s právem, kdyby na úhradu směnky přijal jiné věci, například nemovitosti. jde však výlučně o jeho posouzení, zda mu tato forma úhrady vyhovuje, nebo zda dá přednost zaplacení v penězích. Navrhovateli, který nepřijal nabídku na vyrovnání směnečného dluhu v jiné hodnotě, nelze v tomto směru nic vytýkat, postupoval řádně. Opačné stanovisko nelze přijmout, neboť by to znamenalo, že by to byli dlužníci, kdo by mohli jednostranně vnutit věřiteli za plnění, ke kterému jsou vázáni, různé náhražky a věřitelé byl se jimi museli spokojit. To je úvaha zcela zřejmě nesmyslná. Proto skutečnost, že odpůrce nabízel navrhovateli úhradu směnky věcným plněním, neznamená, že by se navrhovatel nemohl svého práva ze směnky, která je již splatná, domáhat a trvat na peněžitém plnění. Odpůrce měl při splatnosti směnku zaplatit, to zjevně neučinil, a tedy svým chováním on sám způsobil, že navrhovatel se musí svého práva na zaplacení směnky domáhat v soudním řízení.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
