Státní zástupci a policejní orgán

(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 30 Cdo 3888/2014, ze dne 28.4.2015)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce K. N., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v P., o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 197/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2014, č. j. 39 Co 106/2014-95, tak, že dovolání zamítl.

Z odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 5. 11. 2013, č. j. 10 C 197/2012-78, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení náhrady škody ve výši 2.000,- Kč za každý den počínaje 30. 3. 2012 do doby, než bude zjednána náprava, alternativně částky 2.500.000,- Kč, a zaplacení zadostiučinění za nemateriální újmu ve výši 2.000,- Kč za každý den počínaje 30. 3. 2012 do doby, než bude vzniklý stav a jeho následky odstraněny, alternativně 2.000.000,- Kč.

Uvedená škoda a nemajetková újma měly žalobci vzniknout, když Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 7 a Městské státní zastupitelství v Praze nepostupovaly zákonným způsobem při vyřízení podání žalobce. Žalobce zaslal Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 7 podání, ve kterém uvedl, že je majitelem bytové jednotky v konkrétně označeném domě v Praze a že dne 30. 3. 2012 byla zvenku v těsném dotyku na stávající okna bytu žalobce pevně instalována plastová okna. Byla tak snížena světelnost vnitřního prostoru bytu a byt nelze větrat a v důsledku toho ani obývat, neboť plastová okna není možné zevnitř ani zvenku otevřít. Žalobce uvedl, že se jednalo o „výsledek činnosti založené na stavebním povolení odboru výstavby Úřadu městské části Praha 7“. Státní zastupitelství žádal, aby bylo učiněno opatření, kterým bude zjednána náprava a odstraněny následky popsaného jednání.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, ze kterých vycházel i odvolací soud, doručil žalobce Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 7 podání, v němž si stěžoval na znehodnocení svého bytu instalací plastových oken před okna stávající. Obvodní státní zastupitelství žalobci následně sdělilo, že jeho podání (trestní oznámení) bylo předáno k prověření Policii ČR a že o výsledku šetření bude žalobce vyrozuměn přímo policejním orgánem. Žalobce s uvedeným postupem obvodního státního zastupitelství nesouhlasil a obrátil se na nadřízené Městské státní zastupitelství v Praze, které postup obvodního státního zastupitelství přezkoumalo a neshledalo v něm žádná pochybení. Dále uvedlo, že pokud jde o přezkoumání postupu policejního orgánu při prověřování trestního oznámení žalobce, je věcně a místně příslušný státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7, kterému bylo podání žalobce v této části postoupeno.

Soud prvního stupně při posuzování věci uzavřel, že státní zastupitelství neměla možnost napravit ani přezkoumat činnost odboru výstavby Úřadu městské části Praha 7, a v postupu státních zastupitelství neshledal nesprávný úřední postup.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Uvedl, že Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 7 postupovalo v souladu se zákonem, předalo-li žalobcovo podání k prošetření příslušnému policejnímu orgánu, jehož úkolem je zabývat se otázkou, zda nedošlo k naplnění skutkové podstaty některého trestného činu.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, ve kterém jako dosud neřešenou vymezil otázku, zda stát odpovídá za postup státních zastupitelství, pokud tyto nepostupují řádně a zůstávají nečinné po seznámení se s jednáním, které vykazuje znaky trestného činu. Uvedl, že zákon nedává státnímu zastupitelství pravomoc předat věc orgánům policie a vyjmout ji tak z pravomoci státního zastupitelství.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalobce je přípustné pro řešení otázky, zda se jedná o nesprávný úřední postup, když státní zastupitelství předá podnět (trestní oznámení) k řešení policejnímu orgánu, neboť uvedenou otázkou se Nejvyšší soud doposud ve své judikatuře nezabýval.

Podle ustanovení § 158 zákona 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), dále jen „tr. ř.“, je policejní orgán povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti (odstavec 1). Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce a policejní orgán. Přitom je povinen oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje, a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej vyrozumět o učiněných opatřeních (odstavec 2).

Z výše uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že přijme-li oznámení o spáchání trestného činu státní zástupce, předá jej policejnímu orgánu k postupu podle ustanovení § 158 odst. 1 tr. ř. Uvedený výklad § 158 odst. 1 a 2 tr. ř. je naprosto jednoznačný a v praxi nečiní žádné potíže. Ostatně i v komentářové literatuře je uvedeno, že „[ú]plné nebo doplněné trestní oznámení státní zástupce předá neprodleně orgánu příslušnému k jeho prověření ve smyslu § 158 odst. 3, popř. i s pokynem podle § 157 odst. 2 věty první.“ (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád I, II, III, 7. vydání, 2013, s. 1945).

Závěr odvolacího soudu, že obvodní státní zastupitelství nepochybilo, když podání žalobce předalo policejnímu orgánu, je tedy správný. Správný je proto rovněž závěr odvolacího soudu o tom, že nepochybilo ani nadřízené Městské státní zastupitelství v Praze, pokud v postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 (v předání věci k vyřízení policejnímu orgánu) neshledalo pochybení.

Na vyřešení otázky, zda stát odpovídá za postup státních zastupitelství, pokud tyto nepostupují řádně a zůstávají nečinné po seznámení se s jednáním, které vykazuje znaky trestného činu, napadené rozhodnutí nezávisí, když odvolací soud uzavřel, že státní zastupitelství se v posuzovaném případě nesprávného úředního postupu nedopustila a postupovala řádně.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému postupem podle § 243d písm. a) o. s. ř. dovolání žalobce zamítl.

zdroj: www.nsoud.cz

Právní věta - redakce.