Ukládání trestů

(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 4 Tz 80/2008, ze dne 22.10.2008)

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V.  R., proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 91 T 124/2007, a podle § 268 odst. 2,  § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 91 T 124/2007 a  v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř.,  § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného V. R.  Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Městskému soudu v Brně se přikazuje,  aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 91 T 124/2007, byl obviněný V. R. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 5. 2. 2007 v době kolem 15.30 hodin se zdržoval ve městě B., kdy byl kontrolován hlídkou Policie ČR, MŘ B., na ulici Ú. a zdržoval se zde i přes tu skutečnost, že má vyslovený zákaz pobytu v B., a to rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2006, sp. zn. 90 T 133/2005, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2006, kterým byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a dále mu byl uložen trest zákazu pobytu ve statutárním městě B. v trvání 2 let. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 18. 7. 2007.

Trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 3 T 96/2002, byl obviněný V. R. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterých se dopustil ve dnech 11. 10. 2001 a 9. 12. 2001, za což byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1, § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací v trvání 200 hodin. Současně byl obviněnému podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 roků. Předmětný trestní příkaz nabyl právní moci dne 17. 1. 2004. 

Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 91 T 124/2007, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. R. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného V. R. 

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že  Městský soud v Brně se neřídil ustanoveními § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným rozsudkem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 3 T 96/2002.     

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 91 T 124/2007 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. R. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2  tr. ř. napadený rozsudek zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu  a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. 

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející,  a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.

Podle § 45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.

Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný V. R. byl trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 3 T 96/2002, v právní moci dne 17. 1. 2004, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za což byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1, § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací v trvání 200 hodin. Současně byl obviněnému podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 roků. Výkon trestu obecně prospěšných prací nebyl obviněnému dosud nařízen.  

Následně byl obviněný V. R. rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 91 T 124/2007, v právní moci dne 18. 7. 2007, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil dne 5. 2. 2007 výše popsaným jednáním, za což byl odsouzen podle § 45 odst. 1, 2  a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin.

Dle sdělení Probační a mediační služby České republiky, středisko B., ze dne 10. 4. 2008 obviněný v době rozhodování Městského soudu v Brně o uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací vůbec nezapočal s výkonem trestu obecně prospěšných prací ve výměře  200 hodin z dřívějšího trestního příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 3 T 96/2002.
 
Skutečnost o předchozím odsouzení a trestu obviněného V. R. (trestní příkaz Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 3 T 96/2002) vyplývá z opisu z rejstříku trestů obviněného ze dne 7. 5. 2007 (č. l. 33, 34 spisu). Městský soud v Brně se však  v předmětné trestní věci vedené pod sp. zn. 91 T 124/2007 skutečností o předchozím odsouzení a trestu obviněného nikterak nezabýval, předchozí trestní spis vedený u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 96/2002 si jako důkaz neopatřil, proto nezjistil, že obviněný V. R. ke dni spáchání předmětného trestného činu (t.j. 5. 2. 2007) z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který mu byl uložen dřívějším trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 3 T 96/2002, nic nevykonal.
 
Celková výměra uložených a ke dni vydání napadeného rozsudku nevykonaných hodin trestu obecně prospěšných prací obviněného V. R. tak činila 550 hodin.

Za této situace je zřejmé, že další trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin uložený obviněnému V. R. rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 91 T 124/2007, spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 3 T 96/2002, přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 150 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na  400 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 7. 2007, sp. zn.  91 T 124/2007, porušil zákon v ustanoveních § 36 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného V. R.  

Nejvyšší soud České republiky z obsahu trestního spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 124/2007 dovodil, že Městský soud v Brně v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, zejména další trestní spis Okresního soudu v Trutnově  týkající se předchozí trestné činnosti obviněného V. R. Městský soud v Brně  věděl, a to z opisu z rejstříku trestů obviněného ze dne 7. 5. 2007 (č.l. 33, 34 spisu), že proti obviněnému bylo vedeno další trestní řízení a že mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, ale neučinil potřebné kroky ke zjištění, zda již byl uložený trest vykonán. Městský soud v Brně tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. R. 

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky je třeba překročení horní hranice zákonné trestní sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahoval v době vydání stížností pro porušení zákona napadeného rozsudku horní hranici zákonné trestní sazby o 150 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.

Nejvyšší soud České republiky proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 91 T 124/2007, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení  § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. R. S ohledem na skutečnost, že v napadeném rozsudku je nezákonný pouze výrok o trestu a tento výrok lze oddělit od ostatních výroků, Nejvyšší soud České republiky zrušil podle § 269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku pouze výrok o trestu. Nejvyšší soud České republiky dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz