Vykonatelnost rozhodnutí

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 20 Cdo 1046/2003, ze dne 23.6.2004)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné zdravotní pojišťovny – Okresní pojišťovny P. proti povinnému JUDr. R. L., pro 39.261,- Kč prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 E 110/2001, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2002, č. j. 28 Co 412/2002-73, tak, že dovolání zamítl.

Z odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 13. září 2002, č.j. 2 E 110/2001-44, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (platebních výměrů vydaných oprávněnou), tak, že návrh na nařízení výkonu zamítl poté, co – oproti soudu prvního stupně – dospěl k závěru o nevykonatelnosti titulů s odůvodněním, že nebyly řádně doručeny. Tvrzení povinného, že v dubnu 2000 se ve svém bytě v P., kam mu byly platební výměry doručovány (a jejichž náhradní doručení uložením na poště dovodil okresní soud), nezdržoval, vzal krajský soud za prokázané svědeckým výslechem H. M., jež vypověděla, že povinný od ledna do října roku 2000 bydlel v jejím bytě v P. na H. ul. č. 24 jako podnájemník.

V dovolání oprávněná s poukazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) namítá nesprávné právní posouzení věci. Podle jejího názoru mohou – nezdržuje-li se adresát v místě doručení – nastat dva případy, a to 1) že doručovatel, zná-li místo pobytu adresáta, odešle písemnost na novou adresu, anebo 2) nezná-li je, písemnost vrátí s příslušnou poznámkou odesílateli. Protože ani jeden z uvedených případů nenastal (naopak adresát podle výslovného sdělení pošty nebyl zastižen a písemnost nevyzvedl), byly podle dovolatelky podkladové platební výměry doručeny uložením na poště v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 správního řádu a jsou tedy vykonatelné. V závěru dovolání oprávněná zdůraznila, že povinný porušil povinnost oznámit pojišťovně změnu adresy, vyplývající mu z ustanovení § 12 písm. k) zákona 48/1997 Sb.

Povinný navrhl odmítnutí dovolání.

Dovolání (přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.) důvodné není.

Protože vady vyjmenované v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/,b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) vázán, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí, jejichž soudní výkon byl navržen, nejsou pro nedostatek řádného doručení vykonatelná.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Dle § 24 odst. 2 správního řádu, ve znění rozhodném v době doručování, nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel jej vhodným způsobem uvědomí, že písemnost přijde znovu doručit ve stanovený den a hodinu. Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledný, doručovatel uloží písemnost na poště nebo u místního národního výboru a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Závěr, zda k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení otevřen prostřednictvím (v souzené věci uplatněného) dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Aby však soud mohl dospět k určitému právnímu závěru /zde závěru o (ne)vykonatelnosti platebních výměrů/, musí učinit potřebná skutková zjištění. V daném případě šlo o zjištění, zda se povinný při doručování platebních výměrů v místě doručení zdržoval či nikoli. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Žádný z těchto dovolacích důvodů však uplatněn nebyl, jelikož dovolatelka nijak nebrojila proti skutkovému závěru, k němuž odvolací soudu dospěl po provedení důkazu výpovědí svědkyně M., že se totiž povinný na adrese, kam mu bylo doručováno, v době doručování (ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 správního řádu) nezdržoval. Skutkovým stavem, jak jej zjistil odvolací soud, je dovolací soud vázán (srov. ustanovení § 241a odst. 4 a § 243a odst. 2 o.s.ř.). Za takto zjištěného (a dovoláním nenapadaného) skutkového stavu, kdy odvolací soud poté, co podle jeho názoru povinný unesl důkazní břemeno stran svého tvrzení vyvracejícího údaje na doručence (jež v rozhodné době byla veřejnou listinou), je právní závěr odvolacího soudu, že platební výměry povinnému doručeny nebyly, správný, a totéž platí o dalším závěru z toho vyplývajícím, že totiž platební výměry nejsou vykonatelné, v důsledku čehož je třeba návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnout.

Jelikož se oprávněné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo (otázka případného porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 12 písm. k/ zákona 48/1997 Sb., v rozhodném znění je pro posouzení věci z hlediska ustanovení § 24 odst. 2 správního řádu irelevantní), Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že povinnému, jenž by jinak měl na tuto náhradu právo podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., náklady tohoto řízení prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly.