Vylíčení rozhodujících skutečností

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 26 Cdo 4940/2007, ze dne 22.10.2009)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně I. B., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Ing. M. Š., 2) J. Š., 3) J. Š., zastoupenému advokátem, a 4) M. Š.,  o uložení povinnosti provést opravu plynovodu a elektroinstalace, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod. sp. zn.  13 C 429/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2007, č. j. 53 Co 70/2007-84, tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2007, č. j. 53 Co 70/2007-84, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. prosince 2006, č. j. 13 C  429/2004-73,  se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

Z odůvodnění :
 
Žalobkyně se podáním doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) 19. 11. 2004 domáhala, aby žalovaným jako pronajimatelům bytu v jejich domě bylo uloženo provést opravy elektrické instalace a plynového zařízení v bytě, jehož je nájemkyní. Žalobu odůvodnila tím, že elektroinstalace a plynovod v bytě nejsou schopny  bezpečného provozu, jak vyplývá z připojených revizních zpráv. Poukázala na § 86 odst. 1 zákona 50/1976 Sb., stavební řád, podle kterého je vlastník svatby povinen udržovat stavbu v dobrém stavu tak, aby nevznikalo nebezpečí požáru a hygienických závad.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 9. 2005, č. j. 13 C 429/2004-47, řízení zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Úřadu M. č. P. 5, odboru výstavby, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 28. 2. 2006, č. j. 53 Co 49/2006-54, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 12. 2006, č. j. 13 C 429/2004-73, žalobu odmítl a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně dostatečně nevylíčila skutkové okolnosti. Žalobkyni usnesením ze dne 2. 5. 2006, č. j. 13 C 429/2004-55, vyzval, aby ve lhůtě čtrnácti dnů odstranila vady žaloby, spočívající v neurčité žalobní žádosti a nedostatečných skutkových tvrzeních, a poučil ji o následcích nesplnění této výzvy. Podáním doručeným soudu dne 24. 5. 2006 žalobkyně odstranila jen vady petitu – specifikovala opravy, které mají žalovaní provést.  V rámci přípravy při jednání 10. 8. 2006 byla znovu vyzvána k odstranění vady – k vylíčení rozhodujících skutkových okolností – ve lhůtě deseti dnů a poučena o následcích nesplnění této výzvy, žalobu však již nedoplnila. Soud prvního stupně proto postupoval podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“).

K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 27. 3. 2007, č. j. 53 Co 70/2007-84, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí žaloby potvrdil, zčásti potvrdil a změnil výroky o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Poukázal na to, že žalobkyně v odvolání hájí určitost žalobní žádosti, důvodem pro odmítnutí žaloby však bylo nesplnění povinnosti, spočívající ve vylíčení rozhodujících skutečností v odpovídajícím rozsahu. Z doplněné žaloby je sice zřejmé, čeho žalobkyně žádá (až na výjimky, které popsal), ale nikoli, proč to žádá. Kromě konstatování, že plynovod a elektroinstalace „nejsou schopny bezpečného provozu“, ze žaloby neplyne, v čem konkrétně se projevují závady, které mají vést k opravě. Nepostačuje ani odkaz žalobkyně na revizní zprávy, neboť není zřejmé, jaké skutečnosti z těchto listin ji k podání žaloby vedly.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost výslovně opřela o § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a namítla, že  rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Souhlasí s názorem, že žaloba  musí obsahovat petit,  který je možné jako vykonatelný převzít do výroku rozhodnutí. Nelze však po ní spravedlivě požadovat, aby dále rozvedla, jak mají být odstraněny rozsáhlé závady na elektroinstalaci a dalších technických zařízeních. Požadavek soudu na jejich detailním vylíčení přesahuje její reálné možnosti, nemá k tomu potřebné znalosti a prostředky. Vyjmenovala již postup prací, jak je zpracoval revizní orgán. Neobstojí proto názor, že „ze žaloby není zřejmé, jaké skutečnosti vyplývající z oněch listin jsou skutečnostmi, které vedou žalobkyni k podání žaloby.“ Navrhla podle obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle čl. II bodu 12 věty před středníkem zákona 7/2009 Sb., kterým se mění zákon 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 27. března 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem 7/2009 Sb. (dále „o.s.ř.“).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), shledal, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostní vady). Takové vady dovolacím soudem zjištěny nebyly.

Dále se dovolací soud zabýval správností posouzení věci odvolacím soudem při řešení procesní otázky (náležitostí žaloby).

Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný právní stav nedopadá, nebo právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný stav nesprávně aplikoval. 

Námitka žalobkyně, že žaloba neměla být odmítnuta pro vady petitu, neobstojí, neboť napadené rozhodnutí (stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně) vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vadu žaloby, avšak spočívající v nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností.

Podle § 79 odst. 1 věty první a druhé o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti, nebo, které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.

K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).

Podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o.s.ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Z uvedeného vyplývá, že zákon (občanský soudní řád) nevyžaduje bezpodmínečně vylíčení všech pro rozhodnutí významných tvrzení přímo v žalobě, ale pouze těch rozhodných skutečností, které označují skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje žalobce svůj nárok, a to v takovém rozsahu, aby umožňoval jednoznačnou individualizaci, tj. nemožnost jeho záměny s jiným skutkem (srovnej např. Bureš J., Drápal L., Krčmář Z.a kolektiv: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 7. vydání 2003, Praha, C. H. Beck, str. 341, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 290/2002, a ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 4/1998). Vylíčení rozhodujících skutečností může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce – coby důkaz – připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, ze dne 9. července 2003, sp. zn. 29 Cdo 215/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 26/2004, či ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 35/2003).

Dovolací soud shledává, že podání žalobkyně doručené soudu prvního stupně 19. 11. 2004, odkazující na revizní zprávy o stavu elektroinstalace a plynovodu v bytě užívaném žalobkyní, s doplněním doručeným témuž soudu 24. 5. 2006, je žalobou, obsahující náležitosti, stanovené § 79 odst. 1 o.s.ř., včetně vylíčení rozhodujících skutečností. Žalobkyně – nájemkyně bytu požaduje po žalobcích - pronajimatelích bytu a vlastnících domu, v němž se byt nachází, provedení oprav, které specifikovala podle předložených revizních zpráv, vypracovaných revizními techniky elektrických a plynových zařízení. Jestliže tyto zprávy obsahují popis závad se závěrem, že elektroinstalace a plynovod nejsou schopny bezpečného provozu, jde o dostatečné vylíčení toho, jak se závady projevují, tj. že ohrožují zdraví a majetek žalobkyně. Žalobkyně tak tvrdí, že v důsledku závad předmětný byt není ve stavu způsobilém k řádnému užívání. 

Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu o nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě není správný a její odmítnutí podle § 43 odst. 2 o.s.ř. nebylo namístě. Usnesení odvolacího soudu bylo proto zrušeno. Protože důvod zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno i jeho rozhodnutí a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o.s.ř.).

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz