Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby

100

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí






      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 10. března 1988 byla v Římě přijata Úmluva o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby.

      Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v Londýně dne 9. března 1989. V roce 1993 Česká republika oznámila generálnímu tajemníku IMO, depozitáři Úmluvy, že se jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky považuje za signatářský stát Úmluvy o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby z 10. března 1988 s účinností od 1. ledna 1993.

      S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka IMO, depozitáře Úmluvy, dne 10. prosince 2004.

      Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 18 odst. 1 dne 1. března 1992. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle odstavce 2 téhož článku dne 10. března 2005.

      Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.

PŘEKLAD



ÚMLUVA

O POTLAČOVÁNÍ PROTIPRÁVNÍCH ČIN®

PROTI BEZPEČNOSTI NÁMOŘNÍ PLAVBY



      Smluvní státy této Úmluvy,

      MAJÍCE NA PAMĚTI účely a zásady Charty Organizace spojených národů týkající se zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a podpory přátelských vztahů a spolupráce mezi státy,


      UZNÁVAJÍCE především, že každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost, jak je stanoveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech,


      HLUBOCE ZNEPOKOJENY celosvětovým stupňováním teroristické činnosti ve všech jejích formách, jež uvádí v nebezpečí nebo ničí nevinné lidské životy, ohrožuje základní svobody a vážně poškozuje důstojnost lidských bytostí,


      BEROUCE V ÚVAHU, že nezákonné činy proti bezpečnosti námořní plavby ohrožují bezpečnost osob a majetku, vážně narušují námořní provoz a podrývají důvěru národů světa v bezpečnost námořní plavby,


      BEROUCE V ÚVAHU, že výskyt takových činů je záležitostí vážného zájmu pro mezinárodní společenství jako celek,


      JSOUCE PŘESVĚDČENY o naléhavé potřebě rozvíjet mezinárodní spolupráci mezi státy ve vynalézání a přijímání účinných a praktických opatření pro zabránění všem protiprávním činům proti bezpečnosti námořní plavby a pro stíhání a potrestání jejich pachatelů,


      PŘIPOMÍNAJÍCE rezoluci 40/61 Valného shromáždění Organizace spojených národů z 9. prosince 1985, která, mimo jiné, ,,vyzývá všechny státy, aby jednostranně a ve spolupráci s jinými státy, jakož i příslušnými orgány Organizace spojených národů přispěly k postupnému odstranění příčin způsobujících mezinárodní terorismus a věnovaly zvláštní pozornost všem okolnostem, včetně kolonialismu, rasismu a situacím majícím za následek hromadné a flagrantní porušování lidských práv a základních svobod, jakož i situacím souvisejícím s cizí okupací, které by mohly dát vzniknout mezinárodnímu terorismu a ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost",



      PŘIPOMÍNAJÍCE DÁLE, že rezoluce 40/61 ,,jednoznačně odsuzuje, jako zločinné, všechny činy, metody a praktiky terorismu spáchané kdekoli a kýmkoli, včetně těch, jež ohrožují přátelské vztahy mezi státy a jejich bezpečnost",


      PŘIPOMÍNAJÍCE ROVNĚŽ, že rezolucí 40/61 byla Mezinárodní námořní organizace vyzvána ,,studovat problém terorismu na palubě lodí nebo proti lodím se zřetelem na vypracování doporučení k přiměřeným opatřením",

      MAJÍCE NA PAMĚTI rezoluci Shromáždění Mezinárodní námořní organizace A.584/14/ z 20. listopadu 1985, které vyzvalo k rozvoji Opatření k zabránění nezákonným činům, jež ohrožují bezpečnost lodí a ochranu jejich cestujících a posádek,

      POZNAMENÁVAJÍCE, že činy posádky, které podléhají normální palubní kázni, jsou mimo působnost této Úmluvy,

      POTVRZUJÍCE naléhavost sledování pravidel a norem týkajících se zamezení a kontroly protiprávních činů proti lodím a osobám na palubě lodí, s ohledem na jejich aktualizaci podle potřeby; v tomto smyslu berou s uspokojením na vědomí Opatření k zabránění protiprávním činům proti cestujícím a posádkám na palubě lodí, doporučená Výborem pro námořní bezpečnost Mezinárodní námořní organizace,


      POTVRZUJÍCE DÁLE, že záležitosti, které nejsou upraveny touto Úmluvou, se budou nadále řídit pravidly a zásadami obecného mezinárodního práva,

      UZNÁVAJÍCE nutnost, aby se všechny státy v boji s protiprávními činy proti bezpečnosti námořní plavby přísně řídily pravidly a zásadami obecného mezinárodního práva,

      SE DOHODLY takto:


Článek 1


      Pro účely této Úmluvy ,,loď " znamená plavidlo jakéhokoli typu, jež není trvale upevněno k mořskému dnu, včetně lodí s dynamickým vztlakem, ponorek, nebo jakýchkoli jiných plovoucích zařízení.



Článek 2

      1.  Tato Úmluva se nevztahuje na:

(a)

válečnou loď;

(b)

loď, kterou vlastní nebo provozuje stát, pokud se používá jako pomocná síla válečného námořnictva nebo pro celní anebo policejní účely; nebo

(c)

loď, která byla stažena z provozu nebo vyřazena.

      2.  Žádné ustanovení této Úmluvy nenaruší imunitu válečných lodí a jiných vládních lodí provozovaných pro neobchodní účely.


Článek 3

      1.  Osoba spáchá trestný čin, jestliže protiprávně a záměrně:

(a)

se zmocní lodi nebo vykonává nad ní kontrolu silou nebo hrozbou síly nebo jakoukoli jinou formou zastrašování; nebo

(b)

uskuteční násilný čin proti osobě na palubě lodi, jestliže tento čin může ohrozit bezpečnou plavbu této lodi; nebo

(c)

zničí loď nebo způsobí poškození lodi nebo jejího nákladu, jež může ohrozit bezpečnou plavbu této lodi; nebo

(d)

umístí nebo jakýmikoli prostředky způsobí, že na lodi je umístěno zařízení nebo látka, které mohou loď zničit nebo způsobit poškození lodi nebo jejího nákladu, jež ohrozí nebo může ohrozit bezpečnou plavbu této lodi; nebo

(e)

zničí nebo vážně poškodí námořní navigační zařízení nebo vážně zasáhne do jejich činnosti, jestliže takový čin může ohrozit bezpečnou plavbu lodi; nebo

(f)

sdělí informaci, o níž ví, že je nesprávná, a tím ohrozí bezpečnou plavbu lodi; nebo

(g)

zraní nebo usmrtí jakoukoli osobu v souvislosti se spácháním nebo pokusem spáchat některý z trestných činů uvedených v písmenech (a) až (f).

      2.  Osoba rovněž spáchá trestný čin, jestliže:

(a)

se pokusí spáchat kterýkoli z trestných činů uvedených v odstavci 1; nebo

(b)

napomáhá spáchání kteréhokoli z trestných činů uvedených v odstavci 1, jehož se dopustí jakákoli osoba nebo se jinak účastní na trestném činu; nebo

(c)

hrozí spáchat některý z trestných činů uvedených v písmenech (b), (c) a (e) odstavce 1, s podmínkou nebo bez ní, podle toho co stanoví vnitrostátní právo, s úmyslem přinutit fyzickou nebo právnickou osobu vykonat nějaký čin nebo od něho upustit, je-li tato hrozba takové povahy, že může ohrozit bezpečnou plavbu dotyčné lodi.

Článek 4


      1.  Tato Úmluva se použije, jestliže loď pluje nebo její plavební řád zahrnuje plavbu do vod, přes ně nebo z vod za vnější hranici pobřežního moře jednoho státu nebo boční hranice svého pobřežního moře s přilehlými státy.


      2.  Na případy, na něž se Úmluva nevztahuje podle odstavce 1, se však Úmluva bude vztahovat, pokud se pachatel nebo údajný pachatel nalézá na území jiného smluvního státu, než je stát uvedený v odstavci 1.



Článek 5


      Každý smluvní stát má povinnost učinit trestné činy, uvedené v článku 3, postižitelné patřičnými tresty, jež vezmou v úvahu závažnost těchto trestných činů.


Článek 6

      1.  Každý smluvní stát přijme taková opatření, která mohou být nezbytná pro určení jeho jurisdikce nad trestnými činy uvedenými v článku 3, když je trestný čin spáchán:

(a)

proti lodi nebo na palubě lodi plující v době spáchání trestného činu pod vlajkou tohoto státu; nebo

(b)

na území tohoto státu, včetně pobřežního moře; nebo

(c)

občanem tohoto státu.

      2.  Smluvní stát může rovněž určit svou jurisdikci nad takovým trestným činem, pokud:

(a)

je spáchán osobou bez státní příslušnosti, jejíž obvyklé bydliště je v tomto státě; nebo

(b)

během jeho spáchání je občan tohoto státu zajat, ohrožován, zraněn nebo usmrcen; nebo

(c)

je spáchán při pokusu donutit tento stát provést nebo zdržet se provedení nějakého činu.

      3.  Každý smluvní stát, který určil svou jurisdikci pro případy uvedené v odstavci 2, oznámí to generálnímu tajemníkovi Mezinárodní námořní organizace (dále uváděný jako ,,generální tajemník"). Jestliže tento smluvní stát později zruší tuto jurisdikci, oznámí to generálnímu tajemníkovi.



      4.  Každý smluvní stát přijme taková opatření, která mohou být nezbytná k určení jeho jurisdikce nad trestnými činy uvedenými v článku 3 v případech, kdy údajný pachatel se nalézá na jeho území a tento stát jej nevydá žádnému ze smluvních států, které určily svou jurisdikci v souladu s odstavci 1 a 2 tohoto článku.



      5.  Tato Úmluva nevylučuje žádnou trestní jurisdikci uplatněnou v souladu s vnitrostátními právními předpisy.



Článek 7

      1.  Každý smluvní stát, na jehož území se pachatel nebo domnělý pachatel nalézá, pokud dojde k závěru, že jej k tomu okolnosti opravňují, je povinen, v souladu se svými právními předpisy, jej vzít do vazby nebo přijmout jiná opatření, aby zajistil jeho přítomnost po dobu, jež je nezbytná k tomu, aby bylo možno zahájit trestní nebo vydávací řízení.


      2.  Tento stát bezodkladně provede předběžné šetření faktů v souladu se svými právními předpisy.

      3.  Každá osoba, kvůli které jsou podnikána opatření uvedená v odstavci 1, bude oprávněna:

(a)

navázat bezodkladně kontakt s nejbližším příslušným zástupcem státu, jehož je občanem, nebo který je jinak oprávněn navázat takový kontakt, nebo je-li osobou bez státní příslušnosti, státu, na jehož území má své obvyklé bydliště;

(b)

být navštívena představitelem tohoto státu.

      4.  Práva uvedená v odstavci 3 musejí být uplatněna podle právních předpisů státu, na jehož území se pachatel nebo údajný pachatel nalézá, nicméně pod podmínkou, že zmíněné právní předpisy musejí umožnit plné uplatnění cílům, na něž jsou zaměřena práva poskytnutá podle odstavce 3.




      5.  Pokud smluvní stát na základě tohoto článku vzal osobu do vazby, je povinen okamžitě uvědomit státy, které určily jurisdikci v souladu s odstavcem 1 článku 7, a pokud to považuje za vhodné, rovněž další zainteresované státy o skutečnosti, že tato osoba je ve vazbě, a o okolnostech, jež opravňují její zadržení. Stát, který provádí předběžné šetření předvídané v odstavci 2 tohoto článku, je povinen okamžitě informovat tyto státy o svých zjištěních a sdělit, zda zamýšlí uplatnit jurisdikci.




Článek 8

      1.  Velitel lodi smluvního státu (,,stát vlajky") může předat orgánům kteréhokoli jiného smluvního státu (,,přijímací stát") jakoukoli osobu, o které má vážné důvody se domnívat, že spáchala jeden z trestných činů uvedených v článku 3.


      2.  Stát vlajky zajistí, že velitel jeho lodi, který má na palubě jakoukoli osobu, již zamýšlí předat podle odstavce 1, je povinen, kdykoli to bude prakticky možné a pokud možno před vstupem do pobřežního moře přijímacího státu, uvědomit orgány přijímacího státu o jeho úmyslu předat takovou osobu s uvedením důvodů.




      3.  Přijímací stát bude souhlasit s předáním zmíněné osoby, ledaže by se mohl odůvodněně domnívat, že Úmluva se nepoužije na činy, které jsou důvodem předání, takže bude postupovat v souladu s ustanoveními článku 7. Každé odmítnutí souhlasit s předáním musí být doprovázeno vysvětlením o důvodech odmítnutí.




      4.  Stát vlajky zajistí, že velitel jeho lodi je povinen opatřit pro orgány přijímacího státu důkazy, které má k dispozici a jež se týkají údajného trestného činu.



      5.  Přijímací stát, který předanou osobu přijal v souladu s odstavcem 3, může také požádat stát vlajky přijmout tuto osobu. Stát vlajky posoudí takovou žádost, a bude-li souhlasit se žádostí, je povinen postupovat v souladu s článkem 7. Jestliže stát vlajky odmítne žádost, sdělí přijímacímu státu důvody, které ho vedly k takovému rozhodnutí.




Článek 9

      Žádné ustanovení této Úmluvy neovlivní jakýmkoli způsobem pravidla mezinárodního práva, která se týkají pravomoci států uplatnit vyšetřovatelskou nebo vykonavatelskou jurisdikci na palubě lodí, jež neplují pod svou vlajkou.



Článek 10

      1.  Smluvní stát, na jehož území byl nalezen pachatel nebo údajný pachatel, je povinen, v případech, na něž se vztahuje článek 6, pokud jej nevydá, bez jakékoli výjimky a bez ohledu na to, zda trestný čin byl nebo nebyl spáchán na jeho území, předložit neprodleně případ svým příslušným orgánům za účelem stíhání pomocí soudního řízení v souladu s právními předpisy tohoto státu. Tyto úřady učiní svá rozhodnutí stejným způsobem, jako v případě každého jiného trestného činu vážné povahy podle právních předpisů tohoto státu.





      2.  Každé osobě, kvůli níž je vedeno soudní řízení v souvislosti s kterýmkoli trestným činem uvedeným v článku 3, musí být zaručeno dobré zacházení ve všech stadiích soudního řízení, včetně využití všech práv a záruk poskytovaných při takovém řízení právními předpisy státu, na jehož území se nachází.




Článek 11

      1.  Trestné činy uvedené v článku 3 se musejí považovat za zahrnuté mezi trestné činy podléhající vydání v jakékoli smlouvě o vydávání existující mezi kterýmikoli smluvními státy. Smluvní státy se zaváží, že takové trestné činy zahrnou mezi trestné činy podléhající vydávání v smlouvě o vydávání, jež by mezi nimi byla uzavřena.


      2.  Jestliže smluvní stát, který podmiňuje vydávání existencí smlouvy, obdrží žádost o vydávání od jiného smluvního státu, s nímž nemá smlouvu o vydávání, může žádaný stát, podle své volby, považovat tuto Úmluvu za právní základ pro vydávání, pokud se jedná o trestné činy uvedené v článku 3. Vydávání bude podléhat dalším podmínkám určeným právními předpisy dožádaného státu.



      3.  Smluvní státy, které nepodmiňují vydávání existencí smlouvy, jsou povinny uznávat trestné činy uvedené v článku 3 za trestné činy podléhající vydávání mezi nimi za podmínek určených právními předpisy dožádaného státu.


      4.  V případě nutnosti je třeba trestné činy uvedené v článku 3 vykládat pro účely vydávání mezi smluvními státy takovým způsobem, jako by byly spáchány nejenom v místě, kde k nim došlo, ale rovněž v místě podléhajícím jurisdikci smluvního státu, který požaduje vydávání.


      5.  Smluvní stát, jenž obdrží více než jednu žádost o vydávání od států, které ustanovily jurisdikci v souladu s článkem 7, a jenž se rozhodne nevést soudní stíhání, je povinen při výběru státu, jemuž má být pachatel nebo údajný pachatel vydán, brát náležitý zřetel na zájmy a závazky smluvního státu, pod jehož vlajkou loď plula v době spáchání trestného činu.




      6.  Při posuzování žádosti o vydání údajného pachatele podle této Úmluvy žádaný stát musí věnovat náležitou pozornost, zdali jeho práva, uvedená v odstavci 3 článku 7, mohou být provedena v žádajícím státě.



      7.  Se zřetelem k trestným činům, definovaným v této Úmluvě, ustanovení všech smluv o vydávání a úprav, které jsou použitelné mezi smluvními státy, se pozmění, pokud jde o smluvní státy, v rozsahu, ve kterém jsou neslučitelné s touto Úmluvou.


Článek 12

      1.  Smluvní státy si navzájem poskytnou co největší míru pomoci ve spojitosti s trestním řízením zahájeným pokud jde o trestné činy uvedené v článku 3, včetně pomoci při získání důkazů nezbytných pro řízení.



      2.  Smluvní státy jsou povinny plnit své závazky podle odstavce 1 ve shodě se všemi smlouvami o vzájemné pomoci, jež mezi nimi mohou existovat. V případě neexistence takových smluv smluvní státy si vzájemně poskytnou pomoc v souladu se svými právními předpisy.


Článek 13


      1.  Smluvní státy mají povinnost spolupracovat při zamezování trestným činům uvedeným v článku 3, zejména tím, že:

(a)

přijmou všechna dostupná opatření, aby zabránily na svých územích přípravám ke spáchání těchto trestných činů uvnitř nebo mimo svá území;

(b)

si budou vyměňovat informace v souladu se svými právními předpisy a koordinovat administrativní a jiná opatření přijatá jako vhodná k zamezení páchání trestných činů uvedených v článku 3.

      2.  Když v důsledku spáchání trestného činu uvedeného v článku 3 dojde ke zdržení nebo přerušení plavby lodi, každý smluvní stát, na jehož území se loď nebo cestující nebo posádka nalézají, bude povinen vynaložit veškeré možné úsilí, aby zabránil nadměrnému zdržení nebo opoždění lodi, jejích cestujících, posádky nebo nákladu.


Článek 14


      Každý smluvní stát, který se může odůvodněně domnívat, že trestný čin uvedený v článku 3 bude spáchán, je povinen v souladu se svými právními předpisy pokud možno okamžitě poskytnout všechny závažné informace, které získal, těm státům, o nichž se domnívá, že by určily jurisdikci v souladu s článkem 6.




Článek 15

      1.  Každý smluvní stát poskytne v souladu se svými právními předpisy generálnímu tajemníkovi pokud možno okamžitě všechny informace, které získal a jež se týkají:

(a)

okolností trestného činu;

(b)

akce podniknuté na základě článku 13 odst. 2;

(c)

opatření přijatých ve vztahu k pachateli nebo údajnému pachateli a zejména výsledků veškerého vydávacího řízení nebo jiného právního řízení.

      2.  Smluvní stát, v němž je domnělý pachatel stíhán, je povinen v souladu se svými právními předpisy sdělit konečný výsledek řízení generálnímu tajemníkovi.


      3.  Informace předané v souladu s odstavci 1 a 2 oznámí generální tajemník všem smluvním státům, členům Mezinárodní námořní organizace (dále uváděné jako ,,Organizace"), dalším zúčastněným státům a příslušným mezinárodním mezivládním organizacím.




Článek 16


      1.  Každý spor mezi dvěma nebo více smluvními státy týkající se výkladu nebo použití této Úmluvy, který nelze urovnat jednáním v přijatelném čase, bude na žádost jednoho z nich předložen k rozhodčímu řízení. Jestliže se do šesti měsíců od data požadavku na rozhodčí řízení strany nedokáží shodnout na jeho uspořádání, kterákoli z těchto stran může spor předložit Mezinárodnímu soudnímu dvoru podáním žádosti v souladu se statutem Dvora.




      2.  Každý stát může v době podpisu nebo ratifikace, přijetí nebo schválení této Úmluvy nebo přístupu k ní

prohlásit, že se nepovažuje být vázán některým nebo všemi ustanoveními odstavce 1. Ostatní smluvní státy nebudou vázány těmito ustanoveními s ohledem na kterýkoli smluvní stát, který učinil takovou výhradu.


      3.  Každý stát, který učinil výhradu ve shodě s odstavcem 2, může kdykoli tuto výhradu vzít zpět oznámením generálnímu tajemníkovi.


Článek 17

      1.  Tato Úmluva bude otevřena k podpisu v Římě 10. března 1988 pro státy účastnící se Mezinárodní konference o potlačení protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby a v sídle Organizace k podpisu všemi státy od 14. března 1988 do 9. března 1989. Poté zůstane otevřena k přístupu.



      2.  Státy mohou vyjádřit svůj souhlas, že jsou vázány touto Úmluvou:

(a)

podpisem bez výhrady, pokud jde o ratifikaci, přijetí nebo schválení; nebo

(b)

podpisem s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, po němž následuje ratifikace, přijetí nebo schválení; nebo

(c)

přístupem.

      3.  Ratifikace, přijetí, schválení nebo přístup se uskuteční uložením listiny s tímto účinkem u generálního tajemníka.


Článek 18

      1.  Tato Úmluva vstoupí v platnost za devadesát dní po datu, kdy ji patnáct států buď podepsalo bez výhrady, pokud jde o ratifikaci, přijetí nebo schválení, nebo uložilo listinu o její ratifikaci, přijetí, schválení nebo o přístupu.




      2.  Pro stát, který, pokud jde o tuto Úmluvu, uloží listinu o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu po splnění podmínek pro její vstup v platnost, nabude ratifikace, přijetí, schválení nebo přístup účinnosti za devadesát dní po datu tohoto uložení.




Článek 19

      1.  Tato Úmluva může být vypovězena kterýmkoli smluvním státem kdykoli po uplynutí jednoho roku od data, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost pro tento stát.


      2.  Výpověď se uskuteční uložením listiny o výpovědi u generálního tajemníka.



      3.  Výpověď nabude účinnost za jeden rok po přijetí listiny o výpovědi generálním tajemníkem nebo po uplynutí delší doby stanovené v listině o výpovědi.


Článek 20

      1.  Organizace může svolat konferenci za účelem revize nebo doplnění této Úmluvy.



      2.  Generální tajemník je povinen svolat konferenci smluvních států této Úmluvy za účelem revize nebo doplnění Úmluvy na žádost jedné třetiny smluvních států nebo deseti smluvních států, podle toho, který počet je vyšší.


      3.  O každé listině o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu, uložené po datu, kdy změna této Úmluvy vstoupila v platnost, se bude mít za to, že se vztahuje ke změněné Úmluvě.



Článek 21

      1.  Tato Úmluva bude uložena u generálního tajemníka.


      2.  Generální tajemník je povinen:

(a)

informovat státy, které podepsaly tuto Úmluvu nebo k ní přistoupily, jakož i všechny členy Organizace o:

(i)

každém novém podpisu nebo uložení listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu, současně s jejím datem;

(ii)

datu vstupu v platnost této Úmluvy;

(iii)

uložení každé listiny o výpovědi této Úmluvy, současně s datem, kdy byla doručena, a datem, od kterého je výpověď účinná;

(iv)

přijetí každého prohlášení nebo oznámení učiněného podle této Úmluvy;

(b)

předat ověřené věrné kopie této Úmluvy všem státům, které tuto Úmluvu podepsaly nebo k ní přistoupily.

      3.  Jakmile tato Úmluva vstoupí v platnost, depozitář je povinen její ověřenou věrnou kopii předat generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů k registraci a uveřejnění v souladu s článkem 102 Charty Organizace spojených národů.



Článek 22

      Tato Úmluva je sjednána v jednom originále v jazyce anglickém, arabském, čínském, francouzském, ruském a španělském, přičemž každý text je stejně autentický.


      NA D®KAZ TOHO, níže podepsaní k tomuto účelu jsouce náležitě zmocněni svými vládami, podepsali tuto Úmluvu.


      DÁNO v Římě dne desátého března roku tisícího devítistého osmdesátého osmého.