Vládní nařízení ze dne 30.3.1942 o nemocenském pojištění důchodců Ústřední sociální pojišťovny

31.3.1942 | Sbírka:  99/1942 Sb. | Částka:  40/1942ASPI

Vztahy

Pasivní derogace: 99/1948 Sb.
99/1942 Sb.
Vládní nařízení
ze dne 30. března 1942
o nemocenském pojištění důchodců Ústřední sociální pojišťovny
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle § 1, odst. 1nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 12. prosince 1940 (Věstn. ř. prot. str. 604), kterým se prodlužují a mění některá ustanovení ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938 (č. 330 Sb.), ve znění nařízení ze dne 27. února 1942 (Věstn. ř. prot. str. 42):
§ 1
(1) Kdo jest oprávněn k požívání důchodu podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících - ve zkratce zvaného "zákon" - jest pojištěn počínajíc dnem, kterého mu bude doručen výměr o přiznání důchodu, pro případ nemoci. Pojištění končí uplynutím měsíce, v němž již není důchod vyplácen. Důchodci mají po uvedenou dobu též nárok na nemocenské ošetřování rodinných příslušníků.
(2) Pojištění vztahuje se na bezplatnou lékařskou pomoc, čítajíc v to pomoc při porodu, pomoc porodní asistentky, jakož i potřebná léčiva a jinaké therapeutické pomůcky a na pohřebné, pokud není nároku na pohřebné podle jiných právních předpisů o sociálním pojištění. Pohřebné činí v případě úmrtí poživatele invalidní nebo starobní renty 500 K. Zemře-li příslušník rodiny nejvýše dvouletý, činí pohřebné 100 K. Zemře-li příslušník rodiny, který ještě nepřekročil čtrnáctý rok života, činí pohřebné 250 K, a zemře-li starší příslušník rodiny, 350 K.
(3) Za příslušníky rodiny se považují tyto osoby, které žijíce ve společné domácnosti s oprávněným, jsou převážně odkázány výživou na jeho příjem a nemají nároku na pojistnou dávku z vlastního pojištění:
a) manželka (manžel),
b) děti manželské i nemanželské, nevlastní, osvojenci a schovanci do dokonaného 17. roku.
(4) Požadavku společné domácnosti není na újmu, jestliže manželka (manžel) nebo děti žijí odděleně kvůli výchově dětí, z důvodu bytové tísně, ze zdravotních, hospodářských, vzdělávacích a podobných důvodů. Totéž platí, bylo-li manželství rozvedeno z viny manžela oprávněného k požitku důchodu nebo došlo-li k rozvodu dohodou manželů.
§ 2
Ustanovení tohoto nařízení vztahují se též na poživatele důchodů z Fondu pro invalidní a starobní pojištění poštovních zaměstnanců.
§ 3
(1) Vykonávají-li poživatelé důchodu zaměstnání, které zakládá pojistnou povinnost pro případ nemoci, nepodléhají pojištění podle § 1.
(2) Nároky na dávky podle § 1 nepřísluší oprávněným osobám, jejichž důchod se platí do ciziny.
§ 4
(1) Dávky podle § 1 poskytuje okresní nemocenská pojišťovna, v jejímž obvodu důchodce má své bydliště. Ustanovení § 103 zákona platí obdobně.
(2) Pro poskytování dávek důchodcům, bydlícím na území Říše mimo Protektorát Čechy a Morava, je příslušna okresní nemocenská pojišťovna v Praze.
§ 5
Nárok na věcné dávky počíná zásadně dnem, kdy nemoc byla hlášena okresní nemocenské pojišťovně nebo jejímu příslušnému lékaři.
§ 6
K úhradě nákladů zaplatí Ústřední sociální pojišťovna, případně poštovní správa okresním nemocenským pojišťovnám úhrnkovou částku, jejíž výši stanoví ministr hospodářství a práce.
§ 7
(1) K úhradě výdajů přispějí poživatelé invalidních a starobních důchodů, u nichž
a) důchod napadl před 1. dubnem 1942, šestatřicetinou svého ročního důchodu,
b) důchod napadl po 1. dubnu 1942, měsíčně částku 10 K.
(2) Ministr hospodářství a práce může v dohodě s ministrem dopravy a techniky provésti zvláštní úpravu, pokud jde o osoby, uvedené v § 3.
(3) Částky, uvedené v odstavci 1, srazí Ústřední sociální pojišťovna, případně poštovní správa při výplatě důchodů.
§ 8
Je-li důchodce dobrovolně pojištěn pro případ nemoci u veřejnoprávního nositele nemocenského pojištění nebo u soukromé pojišťovny, zaniká toto pojištění na návrh oprávněné osoby, a to koncem měsíce, v němž dotčená osoba prokáže, že jí přísluší nárok podle § 1.
§ 9
(1) Okresní nemocenská pojišťovna jest povinna zajistit, aby se dostalo lékařské pomoci a pomoci porodních asistentek osobám, jež podle § 1 mají na ni nárok. Oprávněné osoby mohou požadovati lékařskou pomoc, pomoc porodních asistentek, léky (léčiva) a therapeutické pomůcky pouze za podmínek, platných pro pojištěnce nemocenské pojišťovny, příslušné k poskytování dávek. Při porušení nebo nezachování těchto podmínek nebudou vzniklé náklady za poskytnutí lékařské pomoci a pomoci porodních asistentek hrazeny, leč by šlo o naléhavý případ první pomoci.
(2) Smluvní lékaři nemocenských pojišťoven jsou povinni poskytovati lékařskou pomoc oprávněným osobám za stejných podmínek jako pojištěncům příslušných pojišťoven.
§ 10
Výlohy za léčení a ošetřování ve veřejných nemocnicích, v léčebných ústavech nebo v porodnicích a náklady za dopravu nemocných do nemocnice nebudou Ústřední sociální pojišťovnou, případně poštovní správou hrazeny.
§ 11
(1) Pro řízení platí obdobně předpisy části páté zákona.
(2) O žalobě proti výměru nemocenské pojišťovny rozhoduje však předseda (náměstek) rozhodčího soudu jako samosoudce. Toto rozhodnutí je konečné.
§ 12
Toto nařízení nabývá účinnosti 1. dubnem 1942 a vztahuje se také na důchodce, jimž důchod napadl před 1. dubnem 1942. Provede je ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem dopravy a techniky.
Státní president:
Dr. Hácha v. r.
Předseda vlády:
Dr. Krejčí v. r.
Ministr hospodářství a práce:
Dr. Bertsch v. r.
Ministr dopravy a techniky:
Dr. Kamenický v. r.