Směrnice ze dne 5.7.1966 o ochraně zdraví pracujících před účinky škodlivé prašnosti v organizacích podléhajících hornímu zákonu

5.7.1966 | Sbírka:  HE31/66; HE-340.2-5. | Částka:  8/1967ASPI

Vztahy

Nadřazené: 20/1966 Sb., 41/1957 Sb.
Pasivní derogace: 89/2001 Sb.
HE31/66
Směrnice
o ochraně zdraví pracujících před účinky škodlivé prašnosti v organizacích podléhajících hornímu zákonu
Aby se předcházelo škodlivým účinkům prašnosti, hlavní hygienik Československé socialistické republiky a Ústřední báňský úřad v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a s Ústřední radou odborů stanoví podle § 71 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a podle § 57 odst. 1 a 2 zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horního zákona):
Oddíl I
Obecná ustanovení
§ 1
Rozsah platnosti
Tyto směrnice se vztahují na organizace podléhající hornímu zákonu a na organizace, které pro ně provádějí výzkum a vývoj a vyrábějí stroje a zařízení, a dále na organizace, které pro ně požadují a dovážejí stroje a zařízení.1)
§ 2
Čistota pracovního ovzduší
(1) K ochraně zdraví pracujících před škodlivými účinky prachu musí být technickými prostředky zabezpečena čistota pracovního ovzduší tak, aby nebyly překročeny nejvyšší přípustné koncentrace prachu v pracovním ovzduší podle hygienických předpisů.2) Za tím účelem je nutno
a) bránit vzniku a uvolňování prachu a volit takové technologie, při kterých prach nevzniká, nebo při kterých prach sice vzniká, ale uvolňuje se v menší míře oproti technologiím dosavadním;
b) tam, kde vzniku prachu zabránit nelze, oddělovat, zakrývat a odsávat, nebo vodou a jinak zneškodňovat zdroje úniku prachu do pracovního ovzduší;
c) prach, který do ovzduší pronikl, plynule a účinně ředit a odstraňovat větráním;
d) tam, kde ani předchozími opatřeními nelze docílit předepsané čistoty pracovního ovzduší, umísťovat pracovníky do prostor s přívodem čistého vzduchu a oddělených od zamořeného ovzduší (řízení pracovního procesu z chráněných prostor, klimatizované kabiny na stálých pracovních místech, místní přetlakové ovětrávání pracovní zóny a jiné podobné způsoby).
(2) Na každém pracovišti musí být všech dostupných technických protiprašných opatření využíváno komplexně, současně a trvale tak, aby jejich účinek byl spolehlivý, stálý a co nejvyšší. Tomu musí vyhovovat i organizace práce a stanovené pracovní postupy.
(3) Koncentrace prachu v pracovním ovzduší musí být kontrolována pravidelným měřením prašnosti.
(4) Na pracovištích, kde dočasně nelze zabránit překračování nejvyšší přípustné koncentrace prachu v pracovním ovzduší, musí být prováděna náhradní opatření (§ 18 a 19).
§ 3
Zákaz práce
(1) Na pracovištích, kde prach vzhledem ke svým vlastnostem (biologická účinnost, disperzita, složení) může vyvolat zaprášení plic, je zakázána
a) práce přesčas,
b) práce jakéhokoli druhu až do zjednání nápravy, nejsou-li na pracovišti zavedena a prováděna předepsaná protiprašná opatření, ačkoli jsou za daného stavu technicky proveditelná a dostupná, a jestliže v důsledku toho je překračována nejvyšší přípustná koncentrace prachu v pracovním ovzduší.
(2) Pokud na pracovištích uvedených v odstavci 1 dočasně nelze ani při uplatnění předepsaných protiprašných opatření zabránit překračování nejvyšších přípustných koncentrací prachu v ovzduší podle hygienických předpisů, je kromě práce přesčas také zakázána
a) práce osob, jejichž zdravotní stav podle lékařského posudku nedovoluje práci v prašném prostředí, zejména osob postižených zaprášením plic nebo tuberkulózou,
b) práce osob mladších 21 let ve skupinách pracovišť a prací podle stupně ohrožení zaprášením plic, které určí krajský hygienik (§ 19), a kde není provedeno toto rozdělení, na těch pracovištích, která určí příslušný orgán hygienické služby.
§ 4
Stroje, technologie, nářadí a zařízení
(1) Veškeré stroje, mechanická nářadí a zařízení, pokud nepracují bezprašně, musí být
a) vybaveny účinným zařízením ke zneškodňování prachu vznikajícího jejich provozem,
b) upraveny tak, aby je při vyřazení protiprašných zařízení nebylo možno uvést do provozu; toto ustanovení se nevztahuje na stroje, nářadí a zařízení, které byly již dodány k používání nebo které budou dodány do jednoho roku od počátku účinnosti těchto směrnic.
(2) Stroje, nářadí, zařízení a technologické postupy nesmějí též bránit v uplatňování takových dalších protiprašných opatření, která nejsou jejich součástí a kterých je přitom třeba pro úspěšné komplexní potlačování prašnosti (například nesmějí bránit v zavlažování slojí tlakovou vodou, jsou-li určeny pro uhelné doly).
(3) Při ověřovacích zkouškách a schvalování nových typů strojů, nářadí a zařízení uvedených v odstavci 1 musí být měřením prašnosti prokázáno, že zneškodňování prachu vznikajícího při provozu je dostatečně účinné (§ 2), a to za podmínek, pro které jsou určeny. Výrobce, popřípadě odběratelské organizace navrhující smlouvy na dovoz, a dovozce musí - za předpokladu, že uživatel bude dodržovat pokyny pro provoz a údržbu, které výrobce stanovil - zaručovat účinnost protiprašného vybavení dodávaných strojů, nářadí a zařízení.
(4) Zavádět se smějí jen takové technologické postupy, při nichž se odstraní nebo sníží ohrožení pracujících prachem.
Oddíl II
Zvláštní požadavky na technická protiprašná opatření
§ 5
Vrtací práce
(1) Vrtání musí být prováděno tak, aby vzniklo co nejméně poletavého prachu.
(2) Vrtání s vyfukováním vrtní moučky do ovzduší (se vzduchovým výplachem) je zakázáno.
(3) Vrtací kladiva a vrtačky mají být při vrtání přitlačovány pokud možno bez použití lidské síly (pneumaticky, mechanicky).
(4) Při rotačním nebo příklepném vrtání musí být vznik prachu omezován
a) vhodným přítlakem vrtacího nástroje do vrtu,
b) při rotačním vrtání udržováním vrtacího ostří v dobrém stavu.
(5) Výfukem pneumatického nářadí nesmí být rozviřován prach.
(6) Při vrtání musí být použito buď mokrých nebo suchých způsobů zneškodňování prachu.
(7) Zařízení k zneškodňování prachu musí být užíváno během celého vrtacího procesu, včetně zavrtávání a dovrtávání.
(8) Vrtací kladiva a vrtačky s vodním výplachem musí být konstruovány tak, aby stroj i vodní výplach působily současně, aby voda vnikala až na dno vývrtu v dostatečném množství a s dostatečným tlakem, a aby se při tom nerozstřikovala na pracovníky.
(9) Při vrtání s odsáváním musí být zajištěno též účinné odlučování odváděného prachu a nezávadné odstraňování zachyceného úletu.
§ 6
Sbíječky
(1) Pneumatické sbíječky musí být vybaveny vhodným zařízením pro postřik a pro odchýlení nebo rozptýlení výfuku. Množství postřikové vody musí být sníženo na nejnižší míru potřebnou k účinnému zneškodnění prachu.
(2) Pneumatické sbíječky s vodním postřikem musí být konstruovány tak, aby oškrt a přiváděná voda pracovaly současně.
§ 7
Dobývání a základka
(1) Dobývání musí být prováděno tak, aby volný pád rubaniny a výška pádu byly co nejvíce omezeny, aby zával působil co nejmenší prašnost a aby prachem byl ohrožován co nejmenší počet pracujících.
(2) Při zakládání musí být základkový materiál účinně zvlhčován.
(3) Pracoviště v šikmých slojích, kde by při dopravě volným pádem docházelo k nadměrné prašnosti, musí být vybavena hřeblovými dopravníky nebo jiným vhodným zařízením snižujícím vývin prachu.
(4) Uhelná sloj musí být před dobývacími pracemi zavlažována tlakovou vodou, a je-li toho třeba k docílení požadované účinnosti, s přídavkem smáčedla. Podrobný způsob zavlažování, zejména množství a tlak vody, rozmístění, směr a hloubka zavlažovacích vývrtů a jejich uzavření, musí být určeny podle výsledků provozních zkoušek a uvedeny v technologickém předpisu. Přítok a tlak vody během zavlažování musí být kontrolovány. Pracovníci odpovědní za zavlažování musí být pro tento úkol vhodně instruováni, jejich plánovaný stav musí být dodržován a nesmí jich být použito k jiným pracím.
(5) Každý brázdicí stroj, uhelný kombajn, razicí kombajn a zásekový stroj musí mít účinné zkrápěcí zařízení, chráněné proti poškození. Toto zařízení musí být v chodu po celou dobu vyuhlování nebo brázdění bez ohledu na to, zavlažuje-li se uhelná sloj tlakovou vodou či nikoliv. Zkrápění nenahrazuje zavlažování uhelné sloje vodou.
§ 8
Trhací práce
(1) Musí být volena taková technologie trhacích prací, při které vzniká co nejméně prachu.
(2) Doby odpalování musí být voleny tak, aby účinkům vznikajícího prachu byl vystaven co nejmenší počet lidí. Pracovníci, kteří by mohli být vystaveni účinkům prachu, se nesmějí vrátit na pracoviště do té doby, dokud prach zvířený při odpalování není sražen a odvětrán.
(3) Používané ucpávky musí vyhovovat bezpečnostním předpisům.3) Kde to je z technologických a bezpečnostních hledisek možné, musí se pro snižování prašnosti používat kapalinových ucpávek.
(4) Prach vznikající při trhací práci musí být účinně odstraňován větráním a srážen vodními rozprašovači nebo clonami. Rozprašovače musí účinně zasáhnout celý průřez pracoviště, v němž se jich používá. Utvořený kal je nutno vhodně odstraňovat.
(5) Před trhací prací v dlouhých důlních dílech musí být stěny a strop důlního díla účinně pokropeny vodou. Toto ustanovení neplatí pro pracoviště, kde je nařízena ochrana proti výbuchu poprašováním.
§ 9
Nakládání a doprava
(1) Zařízení určená k nakládání a dopravě materiálu musí být upravena, umístěna a užívána tak, aby nedocházelo k nadměrnému rozpadu materiálu (zejména, aby byla přepadová výška co nejnižší) a aby tvoření a zviřování prachu bylo co nejvíce omezeno.
(2) Užitkový nerost, hlušina apod. musí být na podzemních i povrchových pracovištích při ručním nebo mechanickém nakládání a podobné manipulaci zvlhčovány vodou, pokud není užíváno jiných účinných prostředků k zneškodňování prachu (např. odsávání).
(3) Při nakládání a podobné prašné manipulaci, prováděné v průchodním větrném proudu, musí mít pracovníci, pokud je to možné, stanoviště na návětrné (vtažné) straně větrného proudu.
(4) Prach, který při dopravě materiálu vzniká, nesmí být rozviřován a musí být vhodně odstraňován nebo zneškodňován (odsáváním, postřikem, větráním).
(5) Dopravní zařízení musí být zabezpečeno tak, aby materiál z tohoto zařízení nepřepadával a nebyl jím drcen.
(6) Dopravovaný materiál vystavený větrnému proudu musí být na povrchu zkrápěn nebo jinak (např. zakrytím) chráněn proti strhávání prachu větrem.
(7) Prach ulpívající na dopravních pásech musí být běžně odstraňován.
(8) Materiál ve žlabech, spirálových sýpech (skluzech) a skipových zařízeních musí být vyklápěn a spouštěn tak, aby vznik prachu byl co nejvíce omezen a aby bylo spolehlivě zabráněno zamořování větrního proudu prachem. Spirálové sýpy musí být prachotěsně uzavřeny; musí být stále naplněny a pokud možno umístěny mimo průchodní větrní proud, zvláště v místech vsypu a výsypu.
(9) Nakládání, doprava, třídění a jiné činnosti a zařízení na povrchu, které mohou být zdrojem prachu, musí být upraveny a umístěny tak, aby nepůsobily znečišťování vtažných větrů.
§ 10
Zábrana zviřování usazeného prachu a jeho šíření na další pracoviště
(1) Prašné pracovní operace musí být prostorově a časově co nejvíce oddělovány od bezprašných, zvláště vhodným uspořádáním organizace práce a větrání, a na povrchu též stavebním a vzduchotechnickým oddělením prašných provozů a instalací přepážek v šikmých dopravních mostech.
(2) Pracoviště nemají být ovětrávána použitými (znečištěnými) větry; tam, kde se tomu nelze vyhnout, musí být použité větry před přívodem na další pracoviště zbavovány prachu.
(3) Rychlost větrů, zvláště na pracovištích, musí být řízena tak, aby se nevířil prach.
(4) Prach usazený na počvě a na stěnách musí být vázán (zpevňován) vhodnými prostředky nebo zvlhčován a odstraňován.
(5) Na povrchových pracovištích je dále nutno
a) stěny, stropy, konstrukce, svítidla a zasklené plochy v prašných provozech upravit tak, aby měly hladký povrch, neměly pokud možno horizontální plochy a byly snadno čistitelné;
b) v prašných provozech pamatovat na zařízení k odstraňování prachu (např. centrální rozvod vakua, průmyslové a jiné speciální vysavače, oplachování proudem vody aj). Způsoby úklidu, při kterých dochází ke zvíření usazeného prachu (kupř. zametání na sucho), jsou nepřípustné.
§ 11
Požadavky při zneškodňování prachu vodou
(1) Proud vody (zejména jeho rozptýlení, směr, rychlost a tlak) používaný ke srážení prachu musí být upraven tak, aby srážecí účinek byl co největší a aby prach přitom nebyl zviřován.
(2) Voda, které se používá ke zneškodňování prachu, má pokud možno splňovat požadavky stanovené pro vodu užitkovou, a nelze-li takovou vodu opatřit, musí voda, které se k tomu účelu používá, splňovat požadavky stanovené pro daný případ příslušným orgánem hygienické služby.
(3) Vzorky vody používané ke zneškodňování prachu musí být odebírány nejméně jednou ročně a při každé změně její kvality (zdroje, způsobu úpravy). Vzorky musí být zasílány k přezkoušení zdravotní nezávadnosti pro určený způsob použití příslušnému orgánu hygienické služby.
(4) Nově vyvinutá smáčedla musí být podrobena zkouškám i z hlediska biologické účinnosti; tato smáčedla a předepsané pracovní postupy pro jejich používání musí být před zavedením předloženy k závaznému posudku hlavnímu hygienikovi Československé socialistické republiky.
§ 12
Upuštění od protiprašných opatření
(1) Od kteréhokoli z protiprašných opatření uvedených v § 5 až 10 může být upuštěno, jestliže zbývající opatření prokazatelně a spolehlivě postačují k tomu, aby se trvale zabránilo znečišťování vtažných větrů a překračování nejvyšších přípustných koncentrací prachu v ovzduší pracovišť.
(2) Od jednotlivých protiprašných opatření se dále upustí, je-li to prokazatelně nutné z bezpečnostních důvodů. Jsou-li pochybnosti, zda takový případ nastal, rozhoduje o tom obvodní báňský úřad v dohodě s příslušným orgánem hygienické služby, pokud není zvláštním předpisem stanoveno jinak.4) Jestliže bylo upuštěno od některého protiprašného opatření z bezpečnostních důvodů, je organizace povinna uvědomit o tom příslušný orgán hygienické služby a obvodní báňský úřad a oznámit jim provedená náhradní opatření.
§ 13
Dokumentace o technických protiprašných opatřeních
Technologické předpisy pro pracoviště musí zahrnovat technická protiprašná opatření.
§ 14
Seznam protiprašných opatření a pomůcek
(1) Vědeckovýzkumný uhelný ústav vydává a periodicky, nejméně však jednou ročně, doplňuje podle současného stavu vývoje techniky seznam protiprašných zařízení a pomůcek vhodných pro organizace podléhající hornímu zákonu s uvedením výrobců, dodavatelů, způsobu použití a ceny. Tyto organizace jsou povinny si opatřit tento seznam a zajistit jeho využití při plánování, zavádění a provozu protiprašných opatření.
(2) Orgány a organizace, které navrhují, vyvíjejí, zlepšují a vyrábějí protiprašná zařízení a pomůcky, jsou povinny oznamovat Vědeckovýzkumnému ústavu uhelnému údaje o těchto zařízeních a pomůckách, potřebné k sestavení seznamu, včetně dokladů o jejich účinnosti a o schvalovacím řízení, a umožnit mu podle potřeby přímé ověření účinnosti těchto zařízení a pomůcek.
Oddíl III
Odběr vzorků, měření a rozbor prachu
§ 15
Měření prašnosti
(1) Na pracovištích s vývinem prachu musí organizace zajistit měření prašnosti, a to
a) při každé změně technologie a jiných podmínek na pracovišti (např. způsobu větrání), které by mohly významně ovlivnit koncentraci prachu v ovzduší,
b) pravidelně ve lhůtách, které stanoví vedení organizace v dohodě s příslušným orgánem hygienické služby,
c) požádají-li o měření obvodní báňský úřad, orgány ROH,
příslušný orgán hygienické služby, závodní lékař, mistr, popřípadě revírní technik nebo předák.
(2) V případech, kdy to stanoví příslušný orgán hygienické služby nebo obvodní báňský úřad, je organizace povinna zajistit měření prašnosti i mimo pracoviště, zvláště je-li to třeba ke kontrole čistoty větrů přiváděných na větší počet pracovišť.
§ 16
Metodika měření
(1) Měření prašnosti se musí provádět jednotnými přístroji a metodami stanovenými nebo schválenými hlavním hygienikem Československé socialistické republiky.
(2) Použití jiných přístrojů a metod může povolit příslušný orgán hygienické služby po ověření, že výsledky získané těmito přístroji a metodami jsou v dostačující shodě s výsledky získanými jednotnými přístroji a metodami.
(3) Měření prašnosti prováděné organizacemi podléhá odborně metodickému vedení příslušného orgánu hygienické služby.
§ 17
Odběr vzorků
(1) Vzorky prachu musí odbírat a jeho množství zjišťovat pracovníci pro tuto práci zvlášť školení (kvalifikovaní).
(2) O odběru vzorků prachu musí být veden záznam; záznam musí obsahovat údaje zejména o místě a době odběru, o podmínkách, za nichž byl vzorek odebrán, a o zjištěné koncentraci prachu v pracovním ovzduší.
Oddíl IV
Náhradní opatření
§ 18
Osobní ochranné pracovní prostředky
(1) Na pracovištích, kde je překročena nejvyšší přípustná koncentrace prachu v ovzduší, musí být pracující vybaveni respirátory nebo jinými dýchacími přístroji schválenými hlavním hygienikem Československé socialistické republiky a Ústředním báňským úřadem, musí být dobře vycvičeni v jejich používání a musí jich též používat.
(2) Respirátory a jiné dýchací přístroje musí být pravidelně čištěny, dezinfikovány, udržovány (zejména včas vyměňovány filtry) a v přiměřených obdobích zkoušeny; tyto práce se musí provádět ve vhodné místnosti, která je vybavena zařízeními k čištění a zkoušení těchto pomůcek.
(3) Používá-li se dýchacích přístrojů nebo masek s dálkovým přívodem vzduchu, nesmí být dodávaný vzduch zdraví škodlivý.
§ 19
Další náhradní opatření na pracovištích s nebezpečím zaprášení plic
Na pracovištích, kde prach vzhledem k své povaze a složení může vyvolat zaprášení plic a kde přitom dočasně nelze zabránit překračování nejvyšší přípustné koncentrace prachu v pracovním ovzduší podle hygienických předpisů, je organizace povinna kromě opatření podle § 18 převádět pracovníky z těchto pracovišť na pracoviště, kde je toto nebezpečí menší, po uplynutí nejkratší doby, po které je na dosavadním pracovišti pravděpodobná možnost vzniku zaprášení plic, nejpozději však do 1 měsíce po uplynutí této doby. Za tím účelem je organizace povinna
a) průběžně zařazovat pracoviště do skupin podle stupně ohrožení zaprášením plic, a to podle kritérií stanovených krajským hygienikem v souladu s metodickými pokyny hlavního hygienika Československé socialistické republiky;
b) pro všechny pracující na těchto pracovištích vést a doplňovat karty prašné expozice, popřípadě jinou evidenci obsahující potřebné údaje, ze kterých musí být patrna alespoň předchozí prašná expozice (před založením karty), doba (v měsících) a druh práce na jednotlivých pracovištích s výsledky měření prašnosti a stanovením skupiny (od založení karty), a konečně údaje o přeřazení a eventuálním prašném nálezu; jakmile podle záznamů na kartě prašné expozice uplyne doba stanovená pro příslušné skupiny krajským hygienikem (nejkratší pravděpodobná doba do vzniku zaprášení plic), je povinna přeřazovat pracujícího na méně prašné a bezprašné práce a pracoviště;
c) plánovitě vytvářet dostatek pracovišť bez nebezpečí a se sníženým nebezpečím zaprášení plic pro pracující přeřazované ze skupin pracovišť s nejvyšším nebezpečím.
Oddíl V
Závěrečná ustanovení
§ 20
Výjimky
(1) Hlavní hygienik Československé socialistické republiky může v odůvodněných případech povolit výjimku z ustanovení § 4 odst. 1 a § 6.
(2) Příslušný orgán hygienické služby může v odůvodněných případech na přechodnou dobu povolit výjimku z ustanovení § 19.
§ 21
Zrušovací ustanovení
Zrušují se
1. směrnice poř. č. 19, svazek 15/1956 Sb. Hygienické předpisy, o zneškodňování prachu v závodech a zařízeních podléhajících dozoru Státní báňské správy,
2. výnos předsedy Ústředního báňského úřadu ze dne 17. srpna 1960, čj. 5829, a hlavního hygienika Československé socialistické republiky ze dne 24. srpna 1960, čj. HE-3414-24.8., o zkrápění prachu při používání pracovních strojů v uhelných dolech,
3. ustanovení § 1073 a § 1321 odst. 5 bezpečnostního předpisu Ústředního báňského úřadu čj. 5000/1958 pro vyhledávání, průzkum a dobývání rudných a nerudných ložisek,
4. ustanovení § 01016 odst. 4, § 04046 odst. 1, § 09003, § 09004 odst. 1 a § 13043 odst. 1 bezpečnostního předpisu Ústředního báňského úřadu čj. 9000/1961 pro hlubinné uhelné doly,
5. výnos Ústředního báňského úřadu čj. 6345/1958 - předpis pro používání vodních rozprašovačů a zmlžovačů v rudných dolech.
§ 22
Účinnost
Tyto směrnice nabývají účinnosti dnem 1. srpna 1966.
Hlavní hygienik ČSSR:
Prof. MUDr. Vilém Škovránek v. r.
Předseda Ústředního báňského úřadu:
Jan Teper v. r.
1) Povinnost upozornit na zvláštní vlastnosti výrobků z hlediska zdravotních a bezpečnostních předpisů řeší § 242 hosp. zák.
2) Hyg. předpis poř. č. 5, sv. 3 sb. Hygienické předpisy, tabulka 3 B, stanoví zvláště:
I. Prach nejedovatý neobsahující kysličník křemičitý. Nejvyšší přípustný obsah tohoto prachu se stanoví na 10 mg/m3...
II. Prach nejedovatý obsahující kysličník křemičitý nebo asbest. Nejvyšší přípustný obsah se řídí podle procenta obsahu kysličníku křemičitého obsaženého v prachu a nesmí převyšovat pro druhy prachu obsahujícího kysličník křemičitý v množství přes 50 % 2 mg/m3...
Při určení nejvyšší přípustné koncentrace určitého druhu prachu obsahujícího méně než 50 % SiO
2
ve smyslu citovaného předpisu tab. 3 B II, lze použít lineární interpolace mezi uvedenými hodnotami podle obsahu SiO
2
, pokud příslušný hygienik nestanoví jinak.
3) Výnos ÚBÚ čj. 65/1965 § 33.
Bezpečnostní předpis ÚBÚ č. 5000/1958 § 374.
Bezpečnostní předpis ÚBÚ č. 9000/1961 § 07043 a § 07044.
4) Např. směrnice č. 8 SOKD z 23. 1. 1964 o povolování výjimek od zavlažování.