epravo.cz

Nárok na další plat vzniká, splňuje-li zaměstnanec obě výše uvedené podmínky současně u jednoho zaměstnavatele v rámci téhož pracovního poměru. Zákonná úprava nevyžaduje pro splnění těchto podmínek trvání pracovního poměru po celou dobu 2. pololetí, tj. od července do 30. listopadu nebo do 31. prosince 1995. Splní-li zaměstnanec obě výše uvedené podmínky v rámci pracovní smlouvy sjednané např. od 1. září do 31. prosince 1995, další plat mu náleží. Ukončením pracovního poměru před 30. listopadem 1995 nebo před 31. prosincem 1995 nárok na další plat nevznikne, i když zaměstnanec odpracoval potřebných 65 dnů. Ukončení pracovního poměru výpovědí nastane teprve uplynutím výpovědní doby podle § 45 odst. 1 zákoníku práce.

Protože práva a povinnosti zaměstnance vyplývající z pracovní smlouvy se posuzují v každém pracovním poměru samostatně, je zapotřebí vyměřit nárok na další plat podle výše uvedeného bodu 1) a 2) vždy znovu při uzavření každého nového pracovního poměru, i když bezprostředně navazuje na předchozí pracovní poměr. To platí i pro pedagogické i nepedagogické pracovníky, kteří rozvázali pracovní poměr z důvodu odchodu do důchodu a uzavřeli nový pracovní poměr. Obdobně posuzuje splnění odpracování 65 dnů v pololetí a dobu trvání pracovního poměru každý zaměstnavatel samostatně, sjedná-li zaměstnanec např. dva pracovní poměry se dvěma zaměstnavateli. Kumulace plnění těchto podmínek za dva pracovní poměry není možná, poněvadž práva a povinnosti zaměstnance vyplývající z několika pracovních poměrů je rovněž nutné posuzovat samostatně ve smyslu ust. § 69 zákoníku práce.

Kumulované posuzování plnění podmínek pro vznik nároku na další plat umožňuje zákonná úprava (§ 10a odst. 1 nař. vl.) výslovně jen zaměstnancům, jimž byly v souvislosti se změnou zaměstnavatele převedeny také práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, např. na základě § 249 až 251 zákoníku práce.

Nárok na další plat je třeba posuzovat v každém pololetí samostatně. Poskytování poměrné části dalšího platu při nedodržení zákonných podmínek není možné. Plnění podmínek pro vznik nároku zaměstnance na další plat za 2. pololetí 1995 se zjišťuje od 1. července 1995, tj. započtou se i dny odpracované nebo posuzované pro účely vzniku nároku na další plat jako odpracované (viz níže) podle ustanovení čl. 2 nařízení vlády nabylo účinnosti až od 1. srpna 1995.

Odpracovaný den lze započítat pouze z jediného výše uvedeného důvodu. Odpracovanou dobou ani dobou posuzovanou jako výkon práce není např. doba nemoci včetně nemoci z povolání a doba pracovní neschopnosti vzniklá následkem pracovního úrazu, dále doba studijního volna a doba placené či neplacené překážky v práci na straně zaměstnance podle § 124 až 128 zákoníku práce.

Pro pedagogického pracovníka je odpracovaným dnem (vedle výše uvedených dob posuzovaných pro účely vzniku nároku na další plat jako odpracovaná doba) takový den, v němž vykonával přímou vyučovací nebo přímou výchovnou činnost nebo práce, které vyžadovaly jeho přítomnost ve škole či školském zařízení podle čl. 12 odst. 4 a 5 pracovního řádu pro pedagogické a ostatní pracovníky škol a školských zařízení (Věstník MŠ a MK roč. 1985, seš. 6-7), popř. kdy plnil pracovní úkoly mimo své pracoviště, např. pracovní cesty, školní výlety, exkurze apod. Do rozsahu odpracované převážné části směny (dne) se spolu s přímou vyučovací nebo přímou výchovnou činností počítají další práce související s přímou vyučovací nebo přímou výchovnou činností a práce vyplývající z organizace vzdělávání a výchovy ve školách a školských zařízeních - viz ust. § 2 odst. a) a b) nařízení vlády č. 503/1992 Sb., kterým se stanoví míra vyučovací povinnosti učitelů a míra povinnosti výchovné práce ost. pedagogických pracovníků ve školství (publ. v částce 101 Sbírky zákonů, roč. 1992).

Při kratším pracovním úvazku je postup obdobný. Je-li s pedagogickým pracovníkem sjednána v pracovní smlouvě kratší pracovní doba podle § 86 odst. 1 zákoníku práce, určí ředitel školy nebo školského zařízení rozvržení pracovní doby (rozvrh směn) na jednotlivé dny v týdnu písemně. Pro kratší pracovní dobu platí, že nemusí být rozvržena na všechny pracovní dny v týdnu (86 odst. 1 zákoníku práce). Pedagogickým pracovníků s kratším pracovním úvazkem se rozvrhuje celková míra vyučovací nebo výchovné povinnosti připadající na kratší pracovní dobu stejně, jako pedagogickým pracovníkům s plným pracovním úvazkem, tj. přímá vyučovací nebo výchovná činnost spolu s přípravnými, následnými a dalšími pracemi ve smyslu ustanovení § 2 odst. a) + b) nařízení vlády č. 503/1992 Sb. Na základě takto rozvrženého kratšího pracovního úvazku ředitel posoudí, zda ve dnech, kdy pedagogický pracovník nekonal přímou vyučovací činnost, odpracoval převážnou část pracovní směny.

Odpracovaný den a nerovnoměrné rozvržení stanovené týdenní pracovní doby (§ 10a odst. 4 nař. vl.)

Požadavek na odpracování 65 dnů v každém pololetí roku může znevýhodnit zaměstnance, kterým zaměstnavatel rozvrhl stanovenou týdenní pracovní dobu (tj. 42,5 hodin v rámci plného pracovního úvazku) na jednotlivé týdny nerovnoměrně z důvodů nezbytné provozní potřeby. Jde např. o vychovatele v domovech mládeže, pomocné vychovatele, vrátné, topiče a další, jimž lze rozvrhnout týdenní pracovní dobu nerovnoměrně (např. deseti nebo dvanáctihodinové pracovní směny) podle výnosu MŠMT ČSR ze dne 10. října 1989 čj. 20 840/89-42 (viz Věstník MŠ a MK, seš. č. 11, roč. 1989). Pokud zaměstnanec s takto stanovenou pracovní dobou splní zaměstnavatelem rozvržený rozpis směn, posuzuje se pro účely zjištění odpracování 65 dnů, jako by odpracoval pět pracovních dnů v týdnu, i když mu zaměstnavatel nerozvrhl pracovní dobu na všechny pracovní dny v týdnu. Ostatní doby posuzované pro zjištění nároků na další plat jako výkon práce se určují obdobně.

Tento postup neplatí u zaměstnanců s kratšími pracovními úvazky, jimž zaměstnavatel v rámci kratší pracovní doby rozvrhl práci na méně než pět pracovních dnů v týdnu; v těchto případech se započítají pouze skutečně odpracované dny nebo dny, které se podle § 10a odst. 2 písm. b) až e) nař. vl. posuzují jako odpracované.

Nařízení vlády č. 141/1995 Sb. nezrušilo ustanovení čl. III. odst. 3 nařízení vlády č. 76/1994 Sb., podle něhož je další plat ve 2. pololetí 1995 poskytován jen ve výši poloviny částky, na kterou by jinak zaměstnanci v tomto pololetí vznikl nárok.

Výše dalšího platu je součtem měsíčních částek platového tarifu, příplatku za uvedení, osobního a zvláštního příplatku, na které zaměstnanci naposledy vznikl nárok nebo které mu zaměstnavatel naposledy určil.

Základem pro výpočet dalšího platu jsou tedy měsíční částky platového tarifu s vyjmenovanými příplatky v nominální výši, tj. stanovené v pracovní smlouvě nebo v platovém výměru či v jiném rozhodnutí (např. o určení osobního příplatku), nikoliv skutečně vyplacené, které ovlivňují např. nemocenská, pracovní volno bez náhrady platu apod.

Další plat za 2. pololetí 1995 je splatný spolu s platem za měsíc listopad nebo s platem za měsíc prosinec, vznikne-li zaměstnanci nárok na další plat ve 2. pololetí až v měsíci prosinci 1995.

Pro účely zjišťování a používání průměrného výdělku je další plat složkou platu poskytovanou za delší časové období než kalendářní čtvrtletí, a to za kalendářní pololetí podle § 17 odst. 8 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, v platném znění. Další plat je součástí hrubé mzdy, z níž se zjišťuje průměrný výdělek.

Je-li zaměstnanci v rozhodném období (příslušné čtvrtletí) zúčtován k výplatě další plat, který je poskytován za delší období než kalendářní čtvrtletí, tj. kalendářní pololetí, pro účely zjišťování průměrného výdělku bude zahrnuta do hrubé mzdy pouze poměrná část (tj. jedna polovina) dalšího platu připadající na kalendářní čtvrtletí. Zbývající část dalšího platu bude zahrnuta do hrubé mzdy v následujícím čtvrtletí.

Čerpá-li např. zaměstnanec dovolenou na zotavenou v době jarních prázdnin, tj. v únoru nebo v březnu 1996, obdrží náhradu platu ve výši průměrného výdělku zjišťovaného z hrubé mzdy zúčtované k výplatě v předchozím, to je ve 4. čtvrtletí 1995 (říjen, listopad, prosinec) a z doby odpracované v tomto rozhodném období. Pro účely zjišťování průměrného výdělku bude zahrnuta do hrubé mzdy ve 4. čtvrtletí 1995 pouze jedna polovina (poměrná část) vyplaceného dalšího platu (splatnost za měsíc listopad nebo prosinec 1995). Zbývající poměrná část (tj. druhá polovina tohoto dalšího platu) bude zahrnuta do hrubé mzdy v následujícím, to je v 1. čtvrtletí 1996.

Zákon č. 1/1992 Sb. uvádí v § 17 odst. 8 základní pravidlo pro promítnutí dalšího platu poskytovaného za delší časové období do průměrného výdělku pro pracovněprávní účely. Současně tento zákon zmocňuje zaměstnavatele v § 17 odst. 9, aby konkrétní postup sjednal v kolektivní smlouvě nebo stanovil ve vnitřním předpisu (podle čl. II zákona č. 74/1994 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 1/1992 Sb. - viz strana 579 Sbírky zákonů) v rámci bližší úpravy pro zjišťování průměrného výdělku pro pracovněprávní účely. Půjde zejména o určení "výše" poměrné části dalšího platu a jeho započítání do rozhodného období úměrně době odpracované zaměstnancem v příslušném kalendářním čtvrtletí tak, aby nedocházelo k neodůvodněnému zvýšení částky průměrného výdělku při čerpání dovolené. Například pokud by zaměstnanec v kalendářním čtvrtletí, ze kterého se zjišťuje průměrný výdělek pro čerpání dovolené, pobíral příjem za jeden měsíc a zbývající dva měsíce byl nemocný, bylo by možné na základě kolektivní smlouvy nebo vnitřního předpisu k započitatelnému příjmu dosaženému za jeden měsíc zahrnout pouze jednu třetinu dalšího platu. Započtením celé částky dalšího platu (jedné poloviny vyplacené částky) k platu pouze za jeden měsíc a vydělením tohoto základu dobou odpracovanou v tomto čtvrtletí (tedy pracovní doby za jeden měsíc) by došlo k neúměrnému zvýšení průměrného výdělku.

Tento pokyn platí ve školství pro zaměstnance odměňované podle zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, v platném znění. Platí-li pro odměňování zákon č. 1/1992 Sb., náleží zaměstnancům další plat pouze za podmínek a ve výši výslovně uvedených v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpisu příslušného zaměstnavatele, například soukromé školy.