Metodický pokyn ze dne 18.3.2003 odboru odpadů ke stanovení ekotoxicity odpadů

1.6.2003 | Sbírka:  ZP06/2003 | Částka:  6/2003ASPI

Vztahy

Nadřazené: 383/2001 Sb., 376/2001 Sb.
Pasivní derogace: ZP11/2007
6/2003
METODICKÝ POKYN
odboru odpadů
ke stanovení ekotoxicity odpadů
I. Předmluva
Ministerstvo životního prostředí, vědomo si požadavku na dosažení co nejvyšší shodnosti postupů používaných při stanovení ekotoxicity odpadů, vydává tento metodický pokyn. Jeho vydáním končí platnost Metodického návodu ke stanovení ekotoxicity odpadů, který byl zveřejněn ve Zpravodaji MŽP, číslo 12, v prosinci 1998 a vycházel z právní úpravy v souladu se zákonem č. 125/1997 Sb., o odpadech.
V metodickém pokynu jsou zohledněny a ujasněny požadavky vycházející z ustanovení § 6 a zvláště z ustanovení přílohy č. 3 vyhlášky Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, a dále z ustanovení přílohy č. 5 vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, vydaných k provedení zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon). Ustanovení citovaných příloh vyhlášek se na dosud platný metodický návod odkazuje. Jelikož stanovení ekotoxicity odpadů ve smyslu citovaných vyhlášek představuje speciální postup zjištění a hodnocení, který není v České republice jako celek normalizován, byl v roce 1998 vypracován Metodický návod, který již není plně v souladu s účinnou právní úpravou a je proto nahrazován tímto metodickým pokynem.
2. Úvod
Předmětem metodického pokynu je postup pro stanovení a hodnocení ekotoxicity odpadů jako ukazatele tříd vyluhovatelnosti v souladu s požadavky vyhlášky č. 383/2001 Sb. /4/ a ekotoxicity jako nebezpečné vlastnosti H14 Ekotoxicita v souladu s požadavky vyhlášky č. 376/2001 Sb. /2/. Cílem metodického pokynu je sjednocení postupu tak, aby bylo dosaženo co nejvyšší míry srovnatelnosti výsledků v jednotlivých laboratořích a tím i co nejvyšší objektivnosti těchto výsledků pro posuzování odpadů ve smyslu výše uváděných vyhlášek.
Stanovení ekotoxicity je prováděno jednotnými metodami na předepsaných organismech (příloha č. 1 a č. 3 k vyhlášce č. 376/2001 Sb./2/):
a) Poecilia reticulata nebo Brachydanio rerio (doba působení 96 hod.),
b) Daphnia magna (doba působení 48 hod.),
c) Raphidocellis subcapitata (Selenastrum capricornutum) nebo Scenedesmus subspicatus (doba působení 72 hod.),
d) Sinapis alba (semeno) (doba působení 72 hod.).
Výsledky zkoušek jsou využitelné jak pro zařazení odpadu do tříd vyluhovatelnosti, tak pro hodnocení nebezpečné vlastnosti H14 Ekotoxicita.
2.1 Oblast použití
Metodický pokyn je určen pracovníkům správních úřadů, pracovníkům laboratoří, osobám pověřeným k hodnocení nebezpečných vlastností odpadu a rovněž osobám, jejichž pracovní náplň a rozhodování je ovlivňováno ustanoveními zákona a předpisů vydaných k jeho provedení.
Postup určený tímto Metodickým pokynem platí pro stanovení ekotoxicity odpadů na základě výsledků zkoušek akutní toxicity jejich vodných výluhů na určených zkušebních organismech. Toto stanovení v laboratorních podmínkách modeluje účinky odpadů při jejich kontaktu s vodou, kde dochází k uvolňování rozpustných složek odpadů, které ovlivňují organismy nacházející se ve vodním prostředí. Jedná se o uzanční postup, který může vést k výsledkům lišícím se od reálné skutečnosti. Vodný výluh zkoušeného odpadu se připraví dle Metodického pokynu k hodnocení vyluhovatelnosti odpadů zveřejněného ve Věstníku MŽP, ročník XII, částka 12, prosinec 2002 /16/.
Využití pokynu je doporučeno zejména při:
- stanovení tříd vyluhovatelnosti k posuzování odpadů z hlediska naplnění kritérií stanovených pro jejich odstraňování uložením na skládky odpadů nebo pro jejich využívání do rekultivační vrstvy skládek nebo umístěním do podzemních prostor a na povrch terénu v souladu s požadavky vyhlášky č. 383/2001 Sb. /4/,
- hodnocení nebezpečné vlastnosti odpadů H14 Ekotoxicita v souladu s požadavky vyhlášky č. 376/2001 Sb. /2/.
Metodický pokyn lze přiměřeně využívat pro zjišťování nebezpečné vlastnosti H14 Ekotoxicita i u odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky všech skupin v souladu s přílohou č. 8 k vyhlášce č. 383/2001 Sb. /4/, zejména pro:
- kapalné odpady,
- kaly, které sedimentací uvolňují kapalnou fázi.
Metodický pokyn není možné využívat pro zjišťování ekotoxicity odpadů, z nichž nelze odebrat reprezentativní vzorek pro přípravu vodného výluhu a odpadů, z nichž nelze připravit vodný výluh (např. gelující látky).
Pro hodnocení nebezpečné vlastnosti H14 Ekotoxicita se kapalný odpad, pokud jeho základní složkou je voda, považuje za výluh připravený k ekotoxikologickému testování. Při hodnocení kapalného odpadu musí být využívána kritéria stanovená pro odpady (nikoliv pro odpadní vody). V případě, že se nebezpečná vlastnost H14 Ekotoxicita posuzuje u kalu, který uvolňuje kapalnou fázi, zkouší a hodnotí se postupem stanoveným pro hodnocení nebezpečných vlastností kapalná i pevná fáze samostatně. Pro vyloučení nebezpečné vlastnosti u dotčeného odpadu je nutné vyloučit nebezpečnou vlastnost u kapalné i pevné fáze.
V případě, že kapalný odpad obsahuje jinou kapalinu než je voda, postupuje se v souladu s požadavky zvláštního předpisu (zákona č. 157/1998 Sb. /6/).
V případě pochybností o možnosti odebrat reprezentativní vzorek odpadu pro případu výluhu ke stanovení ekotoxicity rozhodne o této skutečnosti osoba oprávněná k odběru vzorků odpadů vždy ve spolupráci s příslušnou laboratoří.
Pokud není možno použít postup pro přípravu výluhu v souladu s metodickým pokynem k hodnocení vyluhovatelnosti odpadů /16/, může postup přípravy výluhu (pro hodnocení nebezpečné vlastnosti H14 Ekotoxicita) stanovit příslušná laboratoř ve spolupráci s pověřenou osobou. Tyto skutečnosti musí být uvedeny v Protokolu o zkoušce.
2.2 Použité podklady
2.2.1 Související právní předpisy
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. /1/
Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů). /3/
Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. /4/
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). /5/
Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, ve znění pozdějších předpisů. /6/
2.2.2 Související technické normy
Mimo normy citované v souvisejících právních předpisech jde zejména o normy
ČSN 018003 Zásady pro bezpečnou práci v chemických laboratořích. /7/
ČSN 015110 Vzorkování materiálů. Základní ustanovení. /8/
ČSN ISO 3696 Jakost vody pro analytické účely. Specifikace a zkušební metody. /9/
ČSN ISO 11465 Kvalita půdy. Stanovení hmotnostního podílu sušiny a hmotnostní vlhkosti půdy. Gravimetrická metoda. /10/
ČSN EN ISO 5667-3 Jakost vod. Odběr vzorků. Část 3: Pokyny pro konzervaci vzorků a manipulaci s nimi. /11/
ČSN 83 0905 Ochrana vody před znečištěním ze skládek. /12/
ČSN EN ISO 6341 Jakost vod - Zkouška inhibice pohyblivosti Daphnia magna Straus (Cladocera, Crustacea) - Zkouška akutní toxicity. /13/
ČSN EN 28692 Jakost vod - Zkouška inhibice růstu sladkovodních řas Scenedesmus subsipicatus a Selenastrum capricornutum (ISO 8692:1989). /14/
ČSN EN ISO 7346-2 Jakost vod - Stanovení akutní letální toxicity látek pro sladkování ryby [Brachydanio rerio Hamilton-Buchanan (Teleostei, Cyprinidae)]- Část 2: Obnovovací metoda. /15/
2.2.3 Ostatní
Metodický pokyn k hodnocení vyluhovatelnosti odpadů. Věstník MŽP, ročník XII, částka 12, prosinec 2002. /16/
Metodický návod ke stanovení ekotoxicity. Zpravodaj MŽP, číslo 12, prosinec 1998. /17/
Metodický pokyn Ministerstva životního prostředí Vzorkování odpadů. Věstník MŽP, ročník XI, částka 5, květen 2001. /18/
Máchová, J., Svobodová, Z., Vykusová, B.: Ekotoxikologické hodnocení výluhů tuhých průmyslových odpadů. Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Vodňany, 1994. /19/
2.3 Seznam použitých zkratek
EN Evropská norma
ČSN Česká technická norma
ISO Mezinárodní norma (Mezinárodní organizace pro normalizaci)
EC 50 koncentrace vodného výluhu odpadu, která způsobí 50% inhibici pohyblivosti (imobilizaci) perlooček ve srovnání s kontrolou v podmínkách určených jednotlivými metodikami testů (v ml.l-1)
IC 50 koncentrace vodného výluhu odpadu, která způsobí 50% inhibici hustoty buněk řas, růstové rychlosti řas nebo růstu kořene semen Sinapis alba ve srovnání s kontrolou v podmínkách určených jednotlivými metodikami testů v [ml.l-1]
LC 50 koncentrace vodného výluhu odpadu, při které uhyne 50 % zkušebních organismů v podmínkách určených jednotlivými metodikami zkoušek v [ml.l-1]
MŽP Ministerstvo životního prostředí
MZ Ministerstvo zdravotnictví
2.4 Termíny a definice
Termíny a jejich definice používané pro účely tohoto metodického pokynu jsou převážně převzaty ze souvisejících právních předpisů a technických norem. Pro potřeby metodického pokynu jsou některé z nich blíže vysvětleny.
Ekotoxicita - vlastnost odpadu, představující akutní či pozdní nebezpečí pro jednu nebo více složek životního prostředí. Jde o ukazatele sloužící k zařazení odpadu do třídy vyluhovatelnosti podle vyhlášky č. 383/2001 Sb. /4/ a k hodnocení nebezpečné vlastnosti odpadu H14 Ekotoxicita ve smyslu vyhlášky č. 376/2001 Sb. /2/
Vodný výluh odpadu - roztok, který je připraven ze vzorku odpadu dle stanoveného postupu vyluhování odpadů ve vodě; roztok získaný postupem podle metodického pokynu k hodnocení vyluhovatelnosti odpadů /16/ nebo kapalný odpad na bázi vody použitý ke stanovení ekotoxicity odpadu.
Výluhové třídy - třídy vyluhovatelnosti odpadů vodou, tj. množiny limitních hodnot ukazatelů vybraných chemických látek (škodlivin) uvolněných do prvního vodného výluhu. Limitní hodnoty představují nejvyšší přípustné hodnoty koncentrací těchto látek pro jednotlivé třídy vyluhovatelnosti. Výjimku tvoří ukazatel "ekotoxicita" - blíže viz kapitola 4 tohoto metodického pokynu.
Voda - destilovaná, demineralizovaná nebo deionizovaná voda odpovídající 3. stupni jakosti podle ČSN ISO 3696 /9/. Použití demineralizované vody se vylučuje v případě, že se k její přípravě používá lokální zdroj vody, kde není zaručena jakost vody po stránce mikrobiologické. Voda nesmí obsahovat chlór ani jiné toxické látky (stopové koncentrace kovů, pesticidů, amoniaku apod.).
Ředící voda - normalizovaným postupem připravený roztok soli ve vodě /13/, /14/, /15/.
Vodný výluh (testovaný*) roztok) - vodný výluh odpadu obohacený zásobními roztoky a v případě potřeby ředěný ředící vodou na zvolenou koncentraci, připravený pro testy ekotoxicity.
Testovací*) organismus - organismus, který je za konstantních podmínek, určených jednotlivými metodikami testů akutní toxicity a inhibice růstu, vystaven působení vodného výluhu.
Úvodní test*) - test sloužící pro odhad ekotoxicity neředěného vodného výluhu (testovaného roztoku) na testovací organismus.
Předběžný test*) - test sloužící k vyhledání intervalu koncentrací ředěného vodného výluhu (testovaného roztoku) pro provedení základního testu ekotoxicity.
Základní test*) - test sloužící ke stanovení hodnoty LC (EC, IC) 50.
Ověřovací test*) - ověřuje, že neředěný vodný výluh (testovaný roztok) nevykazuje toxické účinky na předepsaných testovacích organismech.
Kontrola - testování*) organismů v prostředí ředící vody bez přídavku vodného výluhu odpadu za stejných podmínek jako probíhá test (úvodní, předběžný, základní, ověřovací), pro nějž je kontrola využívána.
Mortalita - toxický účinek vodného výluhu (testovaného roztoku), který se projeví smrtí testovacího organismu.
Inhibice pohyblivosti (imobilizace) - toxický účinek vodného výluhu (testovaného roztoku), který se projeví neschopností prostorového pohybu testovacího organismu specifikovaného normou ČSN EN ISO 6341 /13/.
Inhibice růstu - toxický účinek vodného výluhu (testovaného roztoku), který se projeví snížením hodnot parametrů, specifikovaných normou ČSN EN 28692 /14/ či metodikou uvedenou v příloze č. 1 tohoto pokynu, ve srovnání s kontrolou.
Stimulace růstu - toxický účinek vodného výluhu (testovaného roztoku), který se projeví zvýšením hodnot parametrů specifikovaných normou ČSN EN 28692 /14/ či metodikou uvedenou v příloze č. 1 tohoto pokynu, ve srovnání s kontrolou.
Pevný odpad - odpad, který si jako celek a nebo jako jeho jednotlivé části (např. pevný sypký odpad) uchovává svůj tvar a objem za normálních atmosférických podmínek.
Kapalný odpad - odpad ve skupenství kapalném, který za normálních atmosférických podmínek po umístění do nádoby vytvoří hladinu a po opuštění nádoby si nezachová tvar nádoby (přičemž nejde o pevný sypký odpad).
Kal - směs kapalin a pevných částic (směs kapalných odpadů oddělených z různých typů kapalin jako výsledek přírodních nebo umělých procesů). V případě pochybností, zda kal sedimentací uvolňuje kapalnou fázi, se postupuje podle následujícího návodu: Kal se umístí do skleněné válcovité nádoby o průměru větším než 30 mm (např. odměrný válec) tak, že jeho vrstva v nádobě je vyšší než 10 cm. Nádoba se ponechá stát otevřená při teplotě okolí 5 - 25 st. C a tlaku odpovídajícím atmosférickému tlaku po dobu jedné hodiny. Pokud za popsaných podmínek dojde k vizuálně sledovatelnému oddělení kapalné fáze v nádobě, je kal považován za odpad, který sedimentací uvolňuje kapalnou fázi.
Osoba oprávněná k odběru vzorků odpadů
- odstraňování uložením na skládky odpadů a/nebo využívaných při rekultivaci skládek nebo umístěním do podzemních prostor a na povrch terénu - osoba, která splňuje požadavek přílohy č. 4 k vyhlášce č. 383/2001 Sb. /4/, je osobou proškolenou a přezkoušenou k odběru vzorků odpadů,
- pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů - osoba, která splňuje požadavek § 5 odst. 4 vyhlášky č. 376/2001 Sb. /2/, je osobou, která absolvovala školení pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, jehož náplň schválilo MŽP nebo MZ.
3. Postup stanovení ekotoxicity odpadů
3.1 Princip postupu
Ekotoxicita se stanovuje pomocí testů akutní toxicity, kterým je podroben vodný výluh (testovaný roztok). Testy se provádějí podle schématu uvedeného v příloze č. 3 tohoto pokynu na zástupcích ryb, zooplanktonu, fytoplanktonu a vyšších rostlin, uvedených v definici nebezpečné vlastnosti H14 Ekotoxicita v příloze č. 1 vyhlášky č. 376/2001 Sb. /2/. Testované organismy reprezentují důležité články ekosystémů s možnou rozdílnou citlivostí k různým látkám obsaženým v odpadu a uvolněným do vodného výluhu odpadu. Pro stanovení ekotoxicity jsou rozhodující výsledky testu nejcitlivěji reagujícího organismu.
Testy akutní toxicity se provádějí podle aktuálně platných ČSN Jakost vod, uvedených v bodě 7 přílohy č. 3 k vyhlášce č. 376/2001 Sb. /2/ (ČNS EN ISO 6341 /13/, ČSN EN 28692 /14/, ČSN EN ISO 7346-2 /15/). Pro semena Sinapis alba tento pokyn uvádí v příloze č. 1 zvláštní postup stanovení.
3.2 Odběr, úprava a uchovávání vzorků
Odběr a úprava vzorků odpadů se řídí zásadami uvedenými v metodickém pokynu ke vzorkování odpadů /18/ a v metodickém pokynu k hodnocení vyluhovatelnosti odpadů /16/. Z důvodu větší časové náročnosti ekotoxikologických testů a potřeby uchovávání vzorků pro případné ověření výsledků stanovení ekotoxicity se prodlužuje doba jejich skladování na dobu nezbytně nutnou pro možné opakování testů. Vzorky se uchovávají v těsně uzavřených nádobách, v temnu, při teplotě do 4 st. C.
3.3 Příprava vodného výluhu odpadu pro testy ekotoxicity
Vodný výluh odpadu se připraví ve shodě s vyhláškou č. 383/2001 Sb., přílohou č. 4 /4/ a s postupem uvedeným v metodickém pokynu k hodnocení vyluhovatelnosti odpadů /16/. Z důvodu možné nestálosti složení vodného výluhu odpadu v delším časovém období se pro testy ekotoxicity připraví vždy jen takové jeho množství, které bude spotřebováno. Pro nové či opakované testy se připravuje vždy čerstvý vodný výluh odpadu.
K loužení odpadu se používá destilovaná voda. Pro vyloučení možného negativního vlivu nízkého osmotického tlaku destilované vody na testovací organismy je nutné před zahájením testů potřebné množství vodného výluhu odpadu obohatit solemi pomocí zásobních roztoků.
Při přípravě ředící vody pro testy na jednotlivých testovacích organismech se do vody dávkuje stejné množství zásobních roztoků stejným postupem jak je popsáno pro úpravu vodného výluhu odpadu pro testy na jednotlivých testovacích organismech.
3.3.1 Úprava vodného výluhu odpadu pro testy na akvarijních rybách, perloočkách a semenech
Pro přípravu vodného výluhu (testovaného roztoku) se používají následující zásobní roztoky solí, jejichž konečné koncentrace odpovídají požadavkům ČSN EN ISO 7346-2 /15/ a ČSN EN ISO 6341 /13/:
Zásobní roztok č. 1: 117,6 g CaCl2.2H2O se rozpustí ve vodě a roztok se doplní vodou na objem 1 litru
Zásobní roztok č. 2: 49,3 g MgSO4.7H2O se rozpustí ve vodě a roztok se doplní vodou na objem 1 litru
Zásobní roztok č. 3: 25,9 g NaHCO3 se rozpustí ve vodě a roztok se doplní vodou na objem 1 litru
Zásobní roztok č. 4: 2,3 g KCl se rozpustí ve vodě a roztok se doplní vodou na objem 1 litru
????????????????
3.4 Metodiky testů ekotoxicity
Testy ekotoxicity výluhu (testovaného roztoku) se provádějí na všech testovacích organismech postupem, jak je znázorněn na obr. 1 - Postupový diagram testů ekotoxicity.
Obr. 1 - Postupový diagram testů ekotoxicity
Testy ekotoxicity se zahajují úvodním testem. Úvodnímu testu je vystaven testovaný roztok připravený z neředěného vodného výluhu odpadu. Do testu se nasazují organismy v počtech, odpovídajících požadavkům pro předběžné testy daným metodikami pro jednotlivé testovací organismy. Ověřovací testy se provádějí s nejméně trojnásobným množstvím organismů proti počtům organismů požadovaným při základních testech.
Projeví-li se v průběhu úvodního testu toxický účinek pro > = 50 % testovacích organismů, provede se předběžný test s využitím vhodně zvolené škály koncentrací vodného výluhu. Za vhodně zvolenou koncentrační řadu vodného výluhu pro předběžný test se považuje řada zahrnující koncentrace s toxickým účinkem pro 0 - 100 % testovaných organismů. Základní test se naplánuje na základě výsledků předběžného testu.
Vyplyne-li z výsledků předběžného testu, že základním testem nebude možno stanovit hodnotu LC (EC, IC) 50, provede se ověřovací test. V ostatních případech slouží výsledky předběžného testu pro stanovení rozsahu koncentrací pro test základní.
V každém testu se nasazuje rovněž kontrola s počtem organismů, odpovídajícím metodice daného testu.
Zařazení odpadu do výluhové třídy nebo kategorie na základě výsledků ekotoxikologických testů se pak provede podle postupu uvedeného v kapitole 4. tohoto metodického pokynu.
3.4.1 Test na akvarijních rybách
Test se provádí na akvarijní rybě živorodce duhové (Poecilia reticulata) podle ČSN EN ISO 7346-2 /15/ s expoziční dobou 96 hod. Perioda výměny roztoků je 48 hod.
Poznámka 1: Pro předběžný test platí podmínky orientační zkoušky, specifikované v technické normě /15/.
Poznámka 2: Při testování vodného výluhu odpadu je výsledek LC 50 uváděn v ml vodného výluhu odpadu přítomného v 1 l vodného výluhu (testovaného roztoku), tj. v [ml.l-1].
3.4.2 Test na perloočkách
Test se provádí na korýši z podtřídy lupenonožců, perloočce (Daphnia magna) podle ČSN EN ISO 6341 /13/ s expoziční dobou 48 hod.
Poznámka 3: Pro základní test platí podmínky vlastní zkoušky, specifikované v technické normě /13/.
Poznámka 4: Při testování vodného výluhu odpadu je výsledek EC 50 uváděn v ml vodného výluhu odpadu přítomného v 1 l vodného výluhu (testovaného roztoku), tj. v [ml.l-1].
3.4.3 Test na sladkovodních řasách
Test se provádí na zelené řase (Raphidocellis subcapitata nebo Scenedesmus subspicatus) podle ČSN EN 28692 /14/ s expoziční dobou 72 hod.
Poznámka 5: Pro stanovení IC 50 platí postupy stanovení ErC50 a EbC50, specifikované v technické normě /14/.
Poznámka 6: Při testování vodného výluhu odpadu je výsledek IC 50 uváděn v ml vodného výluhu odpadu přítomného v 1 l vodného výluhu (testovaného roztoku), tj. v m [ml.l-1].
3.4.4 Test na semenech vyšších rostlin
Test se provádí podle postupu, uvedeného v příloze č. 1 tohoto metodického pokynu na semenech hořčice bílé (Sinapis alba) s expoziční dobou 72 hod. Poznámka 7: Při testování vodného výluhu odpadů je výsledek IC 50 uváděn v ml vodného výluhu odpadu přítomného v 1 l vodného výluhu (testovaného roztoku), tj. v [ml.l-1].
4. Zařazení odpadů do tříd vyluhovatelnosti
K zařazení odpadů do tříd vyluhovatelnosti podle vyhlášky č. 383/2001 Sb. /4/ slouží výsledky testů ekotoxicity na určených testovacích organismech.
Pro jednotlivé třídy vyluhovatelnosti jsou stanoveny následující limitní hodnoty:
4.1 Třída vyluhovatelnosti I
+------------+-----------------+------------------------------+
 Ukazatel       Jednotka            Limitní hodnota
+------------+-----------------+------------------------------+
 Ekotoxicita    bez jednotky        Negativní
                                    (LC (EC, IC) 50 nelze
                                    stanovit, výsledek testu
                                    je negativní)
+------------+-----------------+------------------------------+
Do této třídy vyluhovatelnosti jsou zařazovány odpady, jejichž neředěné vodné výluhy vykazují v testech akutní toxicity negativní výsledky (toxický účinek se neprojeví v míře, která je stanovena jako limitní).
Výsledek testu je negativní, jsou-li splněna následující kritéria:
1. V ověřovacím testu s neředěným vodným výluhem na rybách nevykazují ryby žádné výrazné změny v chování ve srovnání s kontrolou a během testu neuhyne žádná ryba.
2. V ověřovacím testu s neředěným vodným výluhem na perloočkách zjištěné procento imobilizace nepřesáhne 10 % ve srovnání s kontrolou (v kontrole nesmí dojít k imobilizaci více než 10 % perlooček).
3. V ověřovacím testu s neředěným vodným výluhem na řasách se neprokáže inhibice růstu větší než 30 % a ani stimulace růstu větší než 30 % ve srovnání s kontrolou.
4. V ověřovacím testu s neředěným vodným výluhem na semenech hořčice bílé se neprokáže inhibice růstu větší než 30 % a ani stimulace růstu větší než 30 % ve srovnání s kontrolou.
4.2 Třída vyluhovatelnosti II
Do této třídy vyluhovatelnosti se zařazují odpady, jejichž vodné výluhy v testech akutní toxicity pro nejcitlivější reagující testovací organismus vykazují hodnotu LC (EC, IC) 50 > 100 ml.l-1. Do této třídy rovněž náleží odpady, u nichž výsledků testů s neředěnými vodnými výluhy překračují kritérium pro hodnocení negativní, avšak nelze ještě stanovit LC (EC, IC) 50.
4.3 Třída vyluhovatelnosti III
*) hodnota doplňuje znění vyhlášky č. 383/2001 Sb. /4/
Do této třídy vyluhovatelnosti se zařazují odpady, jejichž vodné výluhy v testech akutní toxicity pro nejcitlivější reagující testovací organismus vykazují hodnotu LC (EC, IC) 50 < 10 ml.l-1.
5. Potvrzení nebo vyloučení ekotoxicity jako nebezpečné vlastnosti
Pro potvrzení nebo vyloučení ekotoxicity jako nebezpečné vlastnosti H14 Ekotoxicita ve smyslu vyhlášky č. 376/2001 Sb. /2/, se vychází z definice této vlastnosti uvedené v příloze č. 1 k citované vyhlášce. Nebezpečnou vlastnost H14 Ekotoxicita mají odpady, jejichž vodný výluh vykazuje ve zkouškách akutní toxicity alespoň pro jeden z testovacích organismů při určené době působení na testovací organismus:
a) Poecilia reticulata nebo Brachydanio rerio (doba působení 96 hod.),
b) Daphnia magna (doba působení 48 hod.),
c) Raphidocellis subcapitata (Selenastrum capricornutum) nebo Scenedesmus subspicatus (doba působení 72 hod.),
d) semeno Sinapis alba (doba působení 72 hod.) tyto hodnoty: LC (EC, IC) 50 < 10 ml.l-1.
6. Dokumentace a interpretace výsledků
Mimo předepsané dokumenty související s odběrem a úpravou vzorku testovaného odpadu, s přípravou výluhu a s vlastními testy ekotoxicity (plán odběru vzorků, protokol o odběru vzorku, protokol o zkoušce) je zejména doporučeno důsledně dokumentovat všechny odchylky od standardních postupů odběru vzorků, přípravy vodného výluhu a testů ekotoxicity v rámci příslušných protokolů, aby byla pokud možno zaručena opakovatelnost všech procesů.
Při interpretaci výsledků testů ekotoxicity je při zařazování odpadu do skupiny vyluhovatelnosti a při hodnocení nebezpečné vlastnosti H14 Ekotoxicita doporučeno využívat postup popsaný v metodickém pokynu pro hodnocení vyluhovatelnosti odpadů /16/.
PŘÍLOHA Č. 1
Test na semenech hořčice bílé (Sinapis alba)
Postup vychází z práce Ekotoxikologického hodnocení výluhů tuhých průmyslových odpadů /19/.
1. Předmět testu:
Stanovení toxického účinku látek obsažených ve vodném výluhu na klíčivost semen a růst kořene v počátečních stádiích vývoje rostliny.
2. Seznam použitých zkratek a značek
Vysvětlení použitých značek a zkratek je uvedeno v kapitole 2.3 tohoto metodického pokynu.
3. Termíny a definice
Vysvětlení použitých termínů a definic je uvedeno v kapitole 2.4 tohoto metodického pokynu.
4. Testovací organismus a potřebné chemikálie 4.1 Testovací organismus: testovacím organismem jsou semena hořčice bílé (Sinapis alba) s klíčivostí minimálně 90 %, střední velikosti (1,5 až 2,5 mm), okrově žlutá.
4.2 Voda: k přípravě ředící vody, zásobních roztoků a vodného výluhu se používá voda v souladu s požadavky uvedenými v kapitole 2.4 tohoto metodického pokynu.
4.3 Chemikálie:
CaCl2 (p.a.)
MgSO4.7H2O (p.a.)
NaHCO3 (p.a.)
KCl (p.a.)
4.4 Ředící voda: směs zásobních roztoků a vody svým složením odpovídá požadavkům ČSN EN ISO 7346-2 /15/ a ČSN EN ISO 6341 /13/. Postup pro přípravu zásobních roztoků je uveden v kapitole 3.3.1 tohoto metodického pokynu.
4.5 Pomůcky a zařazení: Petriho misky o průměru 120 až 140 mm, filtrační papír větší pórovitosti, pinzeta, pipety, odměrné baňky, milimetrové měřítko, nůžky, termostat pro teplotu 20 st. C.
5. Podmínky testu
Teplota: 20 + 2 st. C.
Množství vodného výluhu (testovaného roztoku): 10 ml na každou Petriho misku.
Počet testovacích jedinců: 30 semen na každé Petriho misce.
Délka expozice: 72 hodin.
Ostatní podmínky: bez osvětlení.
6. Pracovní postup
6.1 Úvodní test
Test se provádí s neředěným vodným výluhem (testovacím roztokem připraveným z vodného výluhu odpadu obohacením solemi - viz kapitola 3.3.1 Tohoto metodického pokynu). Z filtračního papíru se vystřihnou kruhy podle velikosti dna použitých Petriho misek. Ty se vloží na dna Petriho misek a nasytí se 10 ml vodného výluhu nebo ředící vody (kontrola). Na navlhčené filtrační papíry se pinzetou rovnoměrně rozmístí po 30 semenech. Takto připravené Petriho misky se umístí do termostatu s teplotou 29 st. C bez přístupu světla. Po 72 hodinách se změří a zaznamená délka všech kořenů semen testovaných ve výluhu i nasazených v kontrole.
6.2 Předběžný test
Test se provádí v širokém rozsahu koncentrací vodného výluhu (např. 1, 10, 100, 500 ml.l-1 a neředěný výluh). K ředění vodného výluhu se použije ředící voda. Do misek se za podmínek odpovídajících úvodnímu testu nasazuje 30 semen.
6.3 Základní test
Na základě výsledku předběžného testu se připraví vhodná koncentrační řada vodného výluhu (pět či více koncentrací). Pro testování každé koncentrace a pro příslušnou kontrolu se použije 60 semen (ve dvou Petriho miskách). Pracovní postup je analogický s postupem pro úvodní test.
6.4 Ověřovací test
Tento test se provádí s neředěným vodným výluhem za podmínek stejných jako u úvodního testu. Do vodného výluhu a do kontroly se nasazuje 90 semen (ve třech Petriho miskách).
6.5 Vyhodnocení testů
Základním sledovaným parametrem pro hodnocení testu je průměrná délka kořene. Hodnota stanovená v neředěném vodném výluhu či testovaných koncentracích vodného výluhu se porovnává s kontrolou a vypočítává se procento inhibice (zkrácení) či stimulace (prodloužení kořene). V protokolu o testu se uvádí rovněž počet nevyklíčených semen. Do aritmetického průměru se tato semena započítávají jako semena s nulovou délkou kořene. Jestliže semeno vyklíčí, ale nevytvoří kořínek, započítává se tato hodnota do aritmetického průměru rovněž jako nulová. V testech s více než 30 semeny na testovanou koncentraci vodného výluhu a kontrolu, kdy se nasazují semena do více Petriho misek, nemá být variabilita výsledků v jednotlivých miskách u příslušného roztoku větší než 30 %.
Stanovení hodnoty IC 50 se provede pomocí probitové metody nebo vhodným vyhodnocovacím programem za použití výpočetní techniky.
6.6 Test klíčivosti a růstu kořene na standardu
Doporučuje se průběžně ověřovat správnost postupu a kvality semen pomocí testu provedeného na standardu K2Cr2O7. Testy se standardy se provádějí za stejných podmínek a vyhodnocují stejným způsobem jako základní testy (hodnoty koncentrací standardu se uvádějí v mg.l-1). Podle dosavadních zkušeností se hodnoty IC 50 pohybují v rozmezí:
Tabulka rozmezí 72 IC 50 (při expozici 72 hod.)
7. Platnost testu
Výsledky testů se považují za platné, jestliže jsou splněny následující požadavky:
a) klíčivost semen v kontrole je nejméně 90 %,
b) stanovená hodnota 72 IC 50 standardu dichromanu draselného (K2Cr2O7) pro testovaná semena je v rozmezí uvedeném v kapitole 6.6 této přílohy.
PŘÍLOHA Č. 2 (informativní)
Parametry pro udržování a chov živorodky duhové (Poecilia reticulata Peters. - Teleostei, Poeciliidae) /19/
K testům se používají ryby chované v souladu se zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 311/1997 Sb., o chovu a využití pokusných zvířat. Živorodky se chovají v akváriích o objemu nad 10 litrů při teplotě vody 20 až 25 st. C; teplota nesmí dlouhodobě poklesnout pod 16 st. C. Voda v akváriích se mírně provzdušňuje. Samečci se zřetelně odlišují od samiček. Oplozená samička je nápadná zvětšeným bříškem, na jehož bocích a na spodku se v blízkosti řitní ploutve nachází tmavě zbarvená skvrna březosti - zárodečná skvrna. Samičky rodí podle věku a zdravotního stavu 10 až 50 mláďat. Doba březosti trvá v průměru čtyři týdny při teplotě vody 25 st. C. Samička vypuzuje z těla jikry s úplně vyvinutými mláďaty, která ihned po vypuštění z těla matky protrhnou blánu jikry, plavou a jsou schopna přijímat i větší potravu. Pro zdárný vývoj však potřebují i potravu rostlinnou. Plůdek je možno krmit jak živou potravou (nítěnky, perloočky), tak i vhodnou krmnou směsí. Potrava nesmí být jednotvárná, doporučuje se převaha živé potravy. Dospělé páry se chovají v oddělených nádržích. Vzhledem k tomu, že páření může nastat již u velmi mladých jedinců, je nutné oddělit samce od samic co nejdříve a ponechat obě pohlaví do doby řádného vzrůstu oddělené. Rybky pohlavně dospívají během tří až čtyř měsíců. Oplodněné samičky se značně zvětšeným bříškem a tmavou skvrnou březosti se oddělují od chovu a dávají se do tzv. porodnic (nádoby o objemu 1 až 5 litrů s možností úkrytů pro plůdek), po porodu se ihned samička od mláďat oddělí a po uplynutí dvou až tří dnů se opět zařazuje do chovné nádrže. Chovné nádrže je nutno minimálně jedenkrát týdně zbavit usazenin.
V Praze 18. března 2003
Ing. Leoš Křenek, v. r.
ředitel odboru odpadů
*) termín test, testování, testovací, testovaný je identický s termínem zkouška, zkoušení, zkušební, zkoušený, jak jsou užívány v technických normách