epravo.cz

Protože pojem "muzeum" není chráněným názvem, není založena souvislost mezi vykonáváním činností uvedených v této definici a mezi užíváním názvu "muzeum" pro subjekt, který činnosti uvedené v ustanovení § 2 odst. 3 zákona nevykonává, nebo vykonává pouze některé z nich. Mohou tudíž existovat fyzické nebo právnické osoby či organizační složky státu nebo územních samospráv, které spravují sbírky ve vlastnictví státu, kraje nebo obce, a které se , ale kromě sbírkotvorné činnosti nevykonávají žádnou další činnost uvedenou v definici a naopak, mohou existovat fyzické nebo právnické osoby či organizační složky státu nebo územních samospráv, které vykonávají všechny činnosti v definici uvedené, ale slovo "muzeum" (ani "galerie") v názvu nemají¹. Pro to, zda právnická osoba, fyzická osoba, organizační složka atp. je muzeem ve smyslu zákona, a tedy může také být poskytovatelem standardizovaných veřejných služeb (splňuje-li další podmínky, viz bod 3), rozhoduje obsah stanoveného předmětu hlavní činnosti, zpravidla ve zřizovací listině, ve statutu či v jiné listině, z nějž lze dovodit, že instituce je muzeem ve smyslu zákona č. 122/2000 Sb.

2. V § 2 odst. 4, 5 a 6 zákona č. 122/2000 Sb., jsou definovány .

Zákon ukládá povinnost Ministerstvu kultury zveřejnit síť poskytovatelů v informačním systému s dálkovým přístupem. Touto zveřejněnou sítí poskytovatelů je , zveřejněná na www stránce ministerstva. Ze zápisů sbírek je možné vyčíst, který ze správců sbírek výše uvedené podmínky splňuje.

4. V § 2 odst. 8 zákon stanoví, že garantem poskytování standardizovaných veřejných služeb je zřizovatel poskytovatele nebo ten, kdo vůči poskytovateli plní funkci zřizovatele. Druhá část věty zohledňuje skutečnost, že mohou existovat muzea (či galerie) spravující sbírku ve vlastnictví státu nebo územního samosprávného celku, zřízené jiným způsobem než rozhodnutím vlastníka sbírky, a je určen subjekt, který vůči nim plní zřizovatelskou funkci. Např. Národní galerie v Praze je zřízena zákonem č. 148/1949 Sb., a funkci zřizovatele vůči ní plní Ministerstvo kultury.

Nově vložený § 10a zákona č. 122/2000 Sb., stanoví .

1. standardizovaných veřejných služeb je , definovaných v ustanovení § 2 odst. 7 zákona č. 122/2000 Sb., zveřejněná Ministerstvem kultury (dále jen "ministerstvo"). Zveřejněnou sítí poskytovatelů je , prezentovaná na www stránce ministerstva (Rejstříky - centrální evidence sbírek). Vymezení sítě poskytovatelů v CES nevylučuje změny této sítě, včetně např. zrušení či sloučení muzeí. Musí být však veřejně sděleno, který subjekt zajistí zákonem garantované poskytování standardizovaných veřejných služeb v daném území náhradou za dosavadního poskytovatele.

3. Standardem veřejných služeb je poskytování zlevněného vstupného osobám a skupinám osob v zákoně uvedeným. Způsob zajištění poskytování tohoto standardu a rozsah poskytování zákon neuvádí, z povahy věci však vyplývá, že i poskytování tohoto standardu je v případě kontroly nebo stížnosti nutné doložit, například příslušným vnitřním předpisem muzea. Pojem "senior" není totožný s pojmem "poživatel starobního důchodu", při stanovení věkové hranice je však možné řídit se zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zvolit věkovou hranici stanovenou pro poživatele starobního důchodu, slevu však lze poskytnout i když o poživatele starobního důchodu nejde. Pojem "osoby se zdravotním postižením" zahrnuje i poživatele invalidního a částečného invalidního důchodu.

4. Posledním standardem je veřejných služeb. Ten spočívá v odstraňování bariér znemožňujících užívání služeb osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Nejde ale pouze o stavební úpravy, zřizování výtahů, plošin překonávajících schody apod. Smyslem naplňování tohoto standardu je zajistit odstraňování bariér , který povede k tomu, aby osoba s omezenou schopností pohybu či orientace mohla navštívit výstavu, zúčastnit se programu. Patří sem tudíž také např. poskytnutí doprovodu jiné osoby, poskytnutí pojízdného křesla atp. Zákon zohledňuje rozdíly mezi možnostmi jednotlivých poskytovatelů, a to nejen z věcného hlediska ale i finančního tím, že rozhodnutí o konkrétním rozsahu zajišťování tohoto standardu ponechává na poskytovateli, neboť kromě památkového hlediska je nutné mít na zřeteli i zajištění bezpečnosti zaměstnanců, návštěvníků i sbírek.

5. Zákon dále stanoví, kdy lze poskytování standardizovaných veřejných služeb omezit nebo dočasně pozastavit a ukládá poskytovatelům povinnost způsob a rozsah standardizovaných veřejných služeb . Zákon stanoví, co se považuje za veřejné oznámení - tisk, informační systém s dálkovým přístupem a vývěska na budově poskytovatele. Zákon nezakazuje využít i jiných prostředků (rozhlas, televize), jejich využití však nelze považovat za splnění podmínky veřejného oznámení i když prostou oznamovací povinnost mohou v konkrétních případech splnit i lépe.

Tyto povinnosti je poskytovatel povinen každoročně splnit , nelze např. nesplnění jedné nahradit splněním jiné, byť třeba v míře vyšší než stanoví standard. Nenaplňování standardů není sankcionováno, bude k němu však přihlíženo při posuzování žádostí o dotace.

2. Garanti jsou dále povinni zajistit poskytovatelům podmínky pro plnění standardizovaných veřejných služeb. Tím je míněno zejména to, že poskytovateli budou zajištěny prostorové, materiální a technické podmínky a finanční podmínky v rámci příspěvku na provoz a činnost.

3. Poskytování účelových finančních dotací garantům ze státního rozpočtu podle ustanovení § 10b odst. 2 zákona č. 122/2000 Sb., zajistí Ministerstvo kultury podle zásad, které vydá.

Pojem "vystavování" je v zákoně zpřesněn tak, že vystavováním se rozumí . Tím mizí nejasnosti, zda je v souladu se zákonem např. hra na historické hudební nástroje, předvádění funkčních dopravních prostředků (automobilů, tramvají, traktorů atp.), strojů a zařízení, atp.