epravo.cz

Přihlášení


Registrace nového uživatele
Zapomenuté heslo
Přihlášení
  • ČLÁNKY
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • insolvenční právo
    • finanční právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • evropské právo
    • veřejné zakázky
    • ostatní právní obory
  • ZÁKONY
    • sbírka zákonů
    • sbírka mezinárodních smluv
    • právní předpisy EU
    • úřední věstník EU
  • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • ostatní právní obory
  • AKTUÁLNĚ
    • 10 otázek
    • tiskové zprávy
    • vzdělávací akce
    • komerční sdělení
    • ostatní
  • E-shop
    • Online kurzy
    • Online konference
    • Další vzdělávaní advokátů
    • Konference
    • Roční předplatné
    • Monitoring judikatury
    • Publikace a služby
    • Společenské akce
    • Advokátní rejstřík
    • Partnerský program
  • Advokátní rejstřík
  • Více

    Instrukce ze dne 30.4.2014 o postupu soudů ve styku se členskými státy Evropské unie ve věcech trestních

    30.9.2014 | Sbírka:  42/2013-MOT-J/60 | Částka:  6/2014ASPI

    Vztahy

    Nadřazené: 104/2013 Sb.
    Aktivní derogace: 66/2004-MO-J/155
    Pasivní derogace: 54/2020-MOC-J, MS05/2014
    42/2013-MOT-J/60
    Instrukce
    Ministerstva spravedlnosti
    ze dne 30. dubna 2014
    O POSTUPU SOUDŮ VE STYKU SE ČLENSKÝMI STÁTY EVROPSKÉ UNIE VE VĚCECH TRESTNÍCH
    Ministerstvo spravedlnosti stanoví:
    ČÁST PRVNÍ
    OBECNÁ ČÁST
    § 1
    (1) Tato instrukce je metodickou pomůckou upřesňující podrobnosti postupu soudů při úkonech souvisejících s aplikací zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních1) (dále jen „ZMJS“), souvisejících ustanovení trestního řádu a ustanovení příslušných vyhlášených mezinárodních smluv, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jakož i mezinárodních smluv mezi Evropskou unií a jedním nebo více cizími státy vyhlášenými v Úředním věstníku Evropské unie, k jejímuž uzavření dal souhlas Evropský parlament a kterou je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouvy“), ve vztahu k členským státům Evropské unie (dále jen „členské státy“).
    (2) Ve styku se státy přidruženými mezinárodní smlouvou k provádění schengenských předpisů se postupuje podle příslušných ustanovení ZMJS a Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. dubna 2014 č.j. 37/2013-MOT-J/65 o postupu soudů ve styku s cizinou ve věcech trestních.
    (3) Pokud tato instrukce nestanoví jinak, užije se na postup soudů v mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech vnitřní a kancelářský řád2).
    § 2
    Informace o mezinárodních smlouvách závazných pro Českou republiku a právním řádu členských států
    (1) Informace o dvoustranných a mnohostranných mezinárodních smlouvách platných ve vztazích mezi Českou republikou a členskými státy a informace o výhradách a prohlášeních k mnohostranným mezinárodním smlouvám závazným pro Českou republiku sděluje soudům na jejich žádost Mezinárodněprávní odbor Ministerstva zahraničních věcí Mnohostranné mezinárodní smlouvy je nezbytné aplikovat vždy ve smyslu výhrad a prohlášení jednotlivých států.
    (2) Konzultační dotaz lze učinit též u Mezinárodního odboru trestního Ministerstva spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“).
    (3) Seznamy konzulárních úmluv, mnohostranných a dvoustranných mezinárodních smluv závazných pro Českou republiku v oblasti mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních ve vztahu k členským státům tvoří přílohy č. 1, 2, 3, kde jsou případně rovněž uvedeny adresy internetových stránek, na kterých lze zjistit orientační údaje o smluvních stranách i jejich případných výhradách a prohlášeních. O změnách a doplněních seznamů těchto úmluv a smluv informuje ministerstvo formou sdělení publikovaných ve Sbírce instrukcí a sdělení.3).
    (4) Seznamy smluvních stran, výhrady a prohlášení k nejdůležitějším mnohostranným smlouvám závazným pro Českou republiku tvoří přílohy č. 4 až 27. O nových výhradách a prohlášeních k nejdůležitějším mnohostranným smlouvám závazným pro Českou republiku, je-li s nimi nutno seznámit justiční složky, stejně tak jako o změnách v seznamech smluvních stran a ve výhradách a prohlášeních, informuje ministerstvo formou sdělení publikovaných ve Sbírce instrukcí a sdělení4).
    (5) Seznamy zvláštních informačních povinností vyplývajících z některých mezinárodních smluv týkající se výsledku mezinárodní justiční spolupráce, výsledku trestního řízení či vazby jsou v přílohách 28 až 30. Seznam mezinárodních smluv, které se týkají předávání utajovaných informací, je v příloze 31. Přehled úředních jazyků členských států je obsažen v příloze 32.
    (6) Ministerstvo na žádost soudu poskytne informace o právním řádu členských států nezbytné pro postup v právním styku s členskými státy v trestních věcech.
    § 3
    Úprava a požadavky na písemnosti
    (1) V písemnostech zasílaných do členských států se nedoporučuje používat zkratek, i když jsou ve vnitrostátním styku obvyklé. Měsíc v datu je vhodné vyjádřit slovně, ne číslicí.
    (2) Písemnosti musí být opatřeny čitelným otiskem kulatého úředního razítka soudu, datem a vlastnoručním podpisem soudce, jehož jméno, příjmení a funkce budou pod podpisem vypsány.
    (3) Je-li třeba písemnost úředně přeložit do cizího jazyka, překlad musí splňovat náležitosti tlumočnického úkonu podle obecně závazného právního předpisu pro výkon tlumočnické činnosti5).
    (4) Předvolání osob k úkonům do České republiky, popřípadě jiné písemnosti, o jejichž doručení v členském státě se žádá, nesmějí obsahovat pohrůžku sankcí za nedostavení se k úkonu, včetně předvedení.
    (5) Ve styku s členskými státy je třeba zvažovat vhodnost používání tiskopisů určených pro vnitrostátní styk. Do členských států nelze zasílat tiskopisy obsahující upozornění na možnost předvedení, uložení povinnosti předložit občanský průkaz, pohrůžku pokutou apod.
    (6) Je-li mezinárodní smlouvou nebo právním předpisem EU stanoveno povinné užívání standardních formulářů, jsou soudy povinny tyto formuláře užívat.
    (7) Neobsahuje-li doručovaná procesní písemnost informaci o tom, že její adresát může od soudu obdržet informace ohledně svých práv a povinností týkajících se písemnosti (např. možnost podat opravný prostředek), soud k doručované písemnosti přiloží zprávu tyto informace obsahující (s uvedením kontaktní adresy soudu).
    (8) Předpokládá-li soud, že adresát neovládá český jazyk, je třeba přeložit zasílané rozhodnutí nebo jinou písemnost, nebo alespoň jejich důležité části do jazyka (jednoho z jazyků) členského státu, na jehož území se adresát nachází. Pokud je soudu známo, že adresát zná pouze jiný jazyk, musí být písemnost nebo alespoň její důležité části přeloženy do tohoto jiného jazyka.
    (9) Pokud soud vyzývá osobu k úhradě peněžní částky (např. nákladů řízení), nezasílá poštovní poukázku (složenku). Ve výzvě uvede číslo účtu, na který má být platba provedena, ve formátu mezinárodního bankovního spojení IBAN, případně toto spojení uvede spolu se zasláním mezinárodní poštovní poukázky, pokud ji ve vztahu k členskému státu lze využít. Informaci o možnosti využití mezinárodní poštovní poukázky v daném státě poskytne Česká pošta.
    § 4
    Datové schránky
    Není-li stanoveno jinak, písemnosti určené pro členské státy nelze zasílat prostřednictvím datové schránky, a to ani ministerstvu nebo jinému státnímu orgánu České republiky (např. Ministerstvu zahraničních věcí či zastupitelskému úřadu České republiky ve členském státě), neboť to jejich povaha neumožňuje6). To platí i pro zasílání písemností zastupitelským úřadům členských států se sídlem v České republice.
    § 5
    Ověřená kopie určená pro členský stát
    (1) Ověřená kopie se pořídí tak, že fotokopie písemnosti se sváže s ověřovací doložkou na zvláštním listu v jeden pevně spojený celek tak, aby svázání bylo opatřeno přelepkami, a ty se následně překryjí otisky kulatého úředního razítka soudu.
    (2) Ověřovací doložka zní: „Tato fotokopie doslovně souhlasí s originálem založeným ve spise ........ soudu v ........., sp. zn. ......./...., na čísle listu ....“ Dále se uvede místo a datum vystavení a doložka se opatří čitelným otiskem kulatého úředního razítka soudu a vlastnoručním podpisem soudce, vedoucího kanceláře nebo jím pověřeného pracovníka, jejichž jméno, příjmení a funkce budou pod podpisem vypsány strojopisem. Ověřovací doložku soud vyhotoví ve formátu A4.
    (3) Je-li pořizován úřední překlad ověřené kopie písemnosti, přeloží překladatel i ověřovací doložku.
    § 6
    Zasílání písemností obsahujících utajované informace do členských států
    Je-li třeba do členského státu zaslat písemnosti obsahující informace podléhající jakémukoli stupni utajení, je třeba dodržovat zvláštní postup pro poskytování utajovaných informací v mezinárodním styku stanovený v § 73 a násl. zákona. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších změn, a mezinárodními smlouvami upravujícími předávání utajovaných informací.
    Způsob styku s členskými státy
    § 7
    Přímý styk s orgány členských států
    (1) Umožňuje-li to mezinárodní smlouva nebo zákon, stýkají se soudy s justičními a jinými orgány členských států (dále jen „orgány členských států“) přímo. Přímý styk justičních orgánů je výslovně upraven při postupu podle části páté ZMJS, tj. v případech spolupráce, které jsou provedením předpisů Evropské unie (dále jen “EU“). Právní styk prostřednictvím ministerstva je v takovém případě uskutečňován pouze ve výjimečných případech.
    (2) V přímém právním styku se písemnosti adresují a zasílají poštou přímo orgánům členských států a stejným způsobem jsou doručovány odpovědi. Při přímém styku s orgány členských států je nezbytné dbát na dodržování předepsaného jazykového režimu.
    (3) Adresu orgánu členského státu, kterému má být doručena písemnost, je možné vyhledat na internetové stránce Evropské justiční sítě (http://www.ejncrimjust.europa.eu/ejn/ pod odkazem „Nástroje vzájemné právní pomoci: Atlas“). Nepodaří-li se soudu zjistit, který orgán členského státu je příslušný k vyřízení jeho žádosti, může požádat o součinnost ministerstvo (s ohledem na rychlost je doporučeno využít e-mailovou komunikaci).
    (4) Je-li soudu v přímém styku doručeno podání orgánu členského státu, k jehož vyřízení není příslušný, postoupí je bezodkladně příslušnému orgánu a zároveň o postoupení informuje orgán členského státu, přičemž uvede označení a adresu orgánu, kterému bylo podání postoupeno.
    (5) Přímý styk s orgány členských států nelze zaměňovat s možností přímého doručování písemností poštou adresátům na území členských států (§ 27 této instrukce).
    § 8
    Styk prostřednictvím ministerstva
    (1) Nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo zákon jinak, uskutečňuje se styk soudů s orgány členských států prostřednictvím ministerstva.
    (2) Podání adresované orgánu členského státu spolu se všemi přílohami zašle soud ve dvou vyhotoveních ministerstvu s předkládací zprávou na zvláštním listu. Ministerstvo zajistí odeslání tohoto podání orgánu členského státu a následně samo sleduje a případně v přiměřených lhůtách urguje jeho vyřízení. Odpověď dožádaného orgánu členského státu poté zašle soudu.
    (3) Písemnosti, které je v souladu s příslušnými ustanoveními ZMJS a této instrukce potřeba zaslat ministerstvu, se zasílají na adresu: Ministerstvo spravedlnosti, mezinárodní odbor trestní, Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2; tel.: 221 997 981 (kancelář mezinárodního odboru trestního), 221 997 435 nebo 984 (sekretariát ředitele mezinárodního odboru trestního), fax.: 221 997 986 nebo 560, e-mail: mot@msp.justice.cz.
    § 9
    Styk se zastupitelskými úřady členských států
    (1) Písemnosti adresované zastupitelskému úřadu členského státu akreditovanému pro Českou republiku se zasílají poštou přímo konzulárnímu úřadu či konzulárnímu oddělení zastupitelského úřadu členského státu v České republice a stejným způsobem je doručována odpověď. V písemnosti je vždy nutno uvést důvod, pro který se písemnost zastupitelskému úřadu zasílá (včetně odkazu na příslušné ustanovení mezinárodní smlouvy).
    (2) Styk se zastupitelskými úřady členských států akreditovanými pro Českou republiku, které mají sídlo mimo území České republiky, se provádí prostřednictvím podatelny Ministerstva zahraničních věcí České republiky tak, že je zastupitelskému úřadu České republiky ve státě, v němž sídlí zastupitelský úřad členského státu akreditovaný pro Českou republiku, adresována žádost na zvláštním listu, v němž soud žádá tento zastupitelský úřad České republiky o předání předmětné zásilky uvedenému zastupitelskému úřadu členského státu akreditovanému pro Českou republiku.
    § 10
    Styk se zastupitelskými úřady České republiky ve členských státech
    Zastupitelským úřadům České republiky ve členských státech soudy zasílají písemnosti prostřednictvím podatelny Ministerstva zahraničních věcí na adresu: Ministerstvo zahraničních věcí, podatelna - pro ZÚ ---[uvede se město, v němž zastupitelský úřad sídlí], Loretánské náměstí 5, 118 00 Praha 1. Ve výjimečných případech, zejména nesnese-li věc odkladu, lze zastupitelskému úřadu České republiky ve členském státě zaslat písemnost přímo poštou podle předpisů platných pro poštovní styk, faxem, anebo elektronickou poštou.
    § 11
    Styk s orgány Evropské unie
    (1) Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce (§ 9a trestního řádu), jakož i související korespondenci, soud podává Soudnímu dvoru prostřednictvím kanceláře Soudního dvora na adrese: Palais de la Cour de Justice, Boulevard Konrad Adenauer, Kirchberg, L-2925 Luxembourg. Kopie podepsaného předkládacího rozhodnutí spolu s žádostí o zahájení zrychleného nebo naléhavého řízení může být Soudnímu dvoru předběžně zaslána elektronickou poštou (ECJ.Registry@curia.europa.eu) nebo faxem (+ 352 43 37 66).
    (2) Je-li třeba požádat některý z orgánů, úřadů nebo agentur EU o souhlas s trestním stíháním či výkonem trestu nebo ochranného opatření vůči osobě požívající výsad a imunit podle mezinárodního práva, soud zašle takovou žádost příslušnému orgánu EU prostřednictvím Stálého zastoupení České republiky při Evropské unii v Bruselu (dále jen „Stálé zastoupení v Bruselu“). Písemnosti určené Stálému zastoupení v Bruselu soud zašle prostřednictvím podatelny Ministerstva zahraničních věcí tak, že jako adresu uvede: Ministerstvo zahraničních věcí, podatelna - pro SZ Brusel, Loretánské náměstí 5, 118 00 Praha 1.
    (3) Podání určené orgánu EU soud neopatřuje překladem do cizího jazyka, neboť český jazyk je jedním z úředních jazyků EU.
    § 12
    Omezení nebo odnětí osobní svobody cizince v České republice
    (1) Je-li cizinec zadržen nebo jinak omezen na svobodě, musí být poučen o právu na spojení se zastupitelským úřadem státu, jehož je občanem [čl. 36 odst. 1 písm. b) Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z 24. dubna 1963 (č. 32/1969 Sb.)].
    (2) Pokud tak stanoví příslušná dvoustranná konzulární úmluva, je soud povinen o omezení nebo odnětí osobní svobody cizince informovat zastupitelský úřad (diplomatickou misi či konzulární úřad) státu, jehož je občanem. Soud v takovém případě omezení nebo odnětí osobní svobody cizince příslušnému zastupitelskému úřadu oznámí; stejnopis či kopii rozhodnutí ani protokolu však nezasílá. Seznam konzulárních úmluv s uvedením lhůt pro informování zastupitelského úřadu je uveden v příloze č. 1. Zastupitelskému úřadu soud písemně oznámí omezení nebo odnětí osobní svobody cizince spolu s uvedením jména a adresy obhájce. Pokud hrozí zmeškání lhůty pro informování zastupitelského úřadu, oznámí soud omezení nebo odnětí osobní svobody cizince zastupitelskému úřadu rovněž faxem. Pokud je dvoustrannou konzulární úmluvou stanovena povinnost přijímajícího státu informovat zastupitelský úřad vysílajícího státu o omezení nebo odnětí osobní svobody jeho občana v přijímajícím státu, jde o právo státu vysílajícího, a proto na povinnost soudu informovat zastupitelský úřad nemá vliv vyjádření zadrženého nebo odsouzeného, zda si přeje či nepřeje, aby byl zastupitelský úřad informován. Ministerstvu soud informaci o omezení či odnětí osobní svobody cizince nezasílá, není-li pro to zvláštní důvod.
    (3) Není-li povinnost přijímajícího státu informovat zastupitelský úřad vysílajícího státu o omezení nebo odnětí osobní svobody jeho občana v přijímajícím státu stanovena dvoustrannou konzulární úmluvou, postupuje se podle čl. 36 odst. 1 písm. b) Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z 24. dubna 1963 (č. 32/1969 Sb.), podle kterého musí být zastupitelský úřad státu, jehož státní občan je zatčen, uvězněn, dán do vazby nebo zadržen jiným způsobem, informován o omezení nebo odnětí osobní svobody pouze tehdy, pokud o to tato osoba výslovně požádá (§ 70 trestního řádu).
    § 13
    Zásada speciality ohledně informací a důkazů
    (1) Pokud je nutno dožádaný stát požádat o souhlas s použitím informací nebo důkazů, které poskytl v rámci mezinárodní spolupráce, pro jiný účel, než pro které byly poskytnuty (§ 7 odst. 1 ZMJS), soud v žádosti uvede informace o:
    a) již poskytnuté právní pomoci, v jejímž rámci byly informace nebo důkaz získány (datum a spisová značka žádosti o poskytnutí právní pomoci, její předmět, datum a spisová značka, pod níž byla žádost dožádaným státem vyřízena), a
    b) účelu, pro který mají být informace nebo důkaz použity (datum a spisová značka trestní věci, popis skutku, právní kvalifikace včetně znění příslušných ustanovení trestního zákoníku, stádium trestního řízení).
    (2) V souhlasu s použitím informace nebo důkazu podle § 7 odst. 2 ZMJS soud uvede informaci nebo označí důkazy, s jejichž použitím vyslovuje souhlas, popis skutku, který je předmětem trestního řízení ve členském státě, v němž má být důkaz nebo informace použita, a právní kvalifikaci tohoto skutku podle práva dožadujícího státu.
    Pátrání po pobytu na území členských států
    § 14
    Záznam za účelem pátrání po osobě v Schengenském informačním systému
    (1) Je-li pro účely doručení písemnosti v trestním řízení osobě ve členském státě nebo v souvislosti s žádostí o právní pomoc třeba pátrat po místě pobytu této osoby, lze pro tyto účely využít Schengenského informačního systému. Žádost o pořízení záznamu v Schengenském informačním systému dle § 38 ZMJS adresuje soud místně příslušnému útvaru služby kriminální policie a vyšetřování. V žádosti o pořízení záznamu v Schengenském informačním systému uvede soud důvod své žádosti a místo předpokládaného pobytu osoby (je-li soudu známo).
    (2) V odůvodněných případech, kdy není vhodné žádat s ohledem na okolnosti daného případu o pořízení záznamu v Schengenském informačním systému, či z jiných závažných důvodů se soud se svým požadavkem na prověření místa pobytu hledané osoby může obrátit na Policejní prezidium České republiky, odbor mezinárodní policejní spolupráce, Strojnická 27, 170 89 Praha 7, fax: 974 834 716 (dále jen „Policejní prezidium“).
    § 15
    Ověření informace o omezení nebo odnětí osobní svobody občana České republiky na území některého z členských států
    V případě, že soud potřebuje ověřit informaci o tom, že občan České republiky vykonává vazbu či trest odnětí svobody na území některého z členských států, může tak učinit dotazem u odboru konzulárních činností Ministerstva zahraničních věcí, v naléhavých případech pak přímo u konzulárního oddělení Velvyslanectví České republiky v dotčeném členském státě. Vykonává-li totiž občan České republiky vazbu či trest odnětí svobody ve státě, mezi nímž a Českou republikou je v platnosti dvoustranná konzulární úmluva, která tak stanoví, musí být konzulární oddělení zastupitelského úřadu České republiky, které je pro takový stát akreditováno, o omezení jeho osobní svobody informováno. V ostatních případech jsou konzulární oddělení zastupitelských úřadů České republiky informována pouze v případě, kdy o to občan České republiky požádá. Ministerstvo těmito informacemi nedisponuje.
    Informace o odsouzeních příslušníků České republiky soudy jiného členského státu
    § 16
    Informace z rejstříků trestů jiných členských států Je-li třeba pro účely trestního řízení prověřit případnou trestní minulost osoby v jiném členském státě (např. ve státě, jehož je/byla osoba příslušníkem, ve kterém má/měla trvalý pobyt nebo ve kterém se fakticky zdržuje/zdržovala) může soud požádat Rejstřík trestů o vyžádání informací o pravomocných odsouzeních fyzické osoby za trestné činy a o navazujících údajích zapsaných v evidenci jiného členského státu.
    § 17
    Žádosti o kopie rozhodnutí a následných opatření
    (1) Je-li třeba pro účely trestního řízení vyžádat kopii odsuzujícího rozhodnutí a následných opatření, jakož i další příslušné informace, soud si je vyžádá na základě čl. 6 odst. 1 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, vypracované Radou na základě článku 34 Smlouvy o Evropské unii ze dne 29. května 2000 (č. 55/2006 Sb., dále jen „Úmluva 2000“) přímo u příslušného justičního orgánu, který předmětné cizozemské rozhodnutí vydal.
    (2) Ministerstvo je příslušné k zasílání žádostí o právní pomoc dle odst. 1 pouze ve zvláštních případech, kdy nelze využít přímého styku mezi justičními orgány.
    (3) Kopii příslušného cizozemského rozhodnutí může soud vyžádat také prostřednictvím Rejstříku trestů na základě ustanovení § 16f odst. (2) zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů v platném znění. Z hlediska efektivity a úspory času je však vhodnější využít možnosti přímého styku mezi justičními orgány a postupovat podle odst. 1.
    ČÁST DRUHÁ
    NĚKTERÉ SUBJEKTY PŮSOBÍCÍ V OBLASTI MEZINÁRODNÍ JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE A SCHENGENSKÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM
    § 18
    Spolupráce s Eurojustem
    (1) Evropská jednotka pro justiční spolupráci (dále jen „Eurojust“) je instituce EU7), jejímž účelem je usnadnění mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech. Národním členem České republiky v Eurojustu (dále jen „národní člen“) je státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.
    (2) Úkolem národního člena je napomáhat v rámci Eurojustu při vyřizování složitých či problematických případů mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech, zejména pokud se trestná činnost týká dvou a více členských států. V případě potřeby soud konzultuje možnost zapojení Eurojustu do mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních s národním členem, případně s ministerstvem. Kontakt na národního člena je uveden na Extranetu ministerstva v sekci Mezinárodní justiční spolupráce - Evropská unie - trestní (dále jen „Extranet“).
    (3) Soudy vedoucí řízení v prvním stupni mají povinnost informovat národního člena o případech uvedených v ustanovení § 30 ZMJS. Tyto informace jsou nezbytné pro plnění cílů Eurojustu, pokud by bez nich nemohl tyto úkoly řádně plnit, zejména lze-li předpokládat, že Eurojust již byl činný v související trestní věci.
    (4) Případ se přímo dotýká nejméně tří členských států tehdy, pokud k části jednání nebo následku trestného činu došlo na území nejméně tří členských států. Podmínka zaslání žádosti o mezinárodní justiční spolupráci nejméně dvěma členským státům je splněna tehdy, jsou-li tyto zasílány současně.
    (5) Soud zašle informace uvedené v odstavci 3 zastoupení České republiky v Eurojustu e-mailem na formuláři, jenž je k dispozici na Extranetu. Informace jsou poskytovány v českém jazyce.
    § 19
    Evropská justiční síť
    (1) Pro usnadnění mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech v přímém styku s orgány jiných členských států, Islandu, Lichtenštejnska, Norska, Švýcarska, Černé Hory, Makedonie a Turecka (např. při předjednání žádostí o poskytnutí právní pomoci, při identifikaci a navazování přímých kontaktů s příslušnými orgány členských států, jimž mohou soudy následně zasílat žádosti o právní pomoc, při získávání právních a praktických informací o justiční spolupráci v jiném státě, nebo při zprostředkování řešení obtíží, průtahů a problémů vzniklých při vyřizování žádostí o právní pomoc apod.) lze využít kontaktních bodů Evropské justiční sítě (dále jen „EJN“) zřízené právním předpisem EU8), které byly jmenovány v České republice (seznam kontaktních bodů je možné nalézt na Extranetu).
    (2) Podrobnější informace k činnosti EJN stejně tak jako řadu praktických informací z oblasti justiční spolupráce v trestních věcech může soud nalézt na internetové stránce http://www.ejn-cr imjust.europa.eu/ejn/EJN_Home.aspx. Na této internetové stránce jsou pod odkazem „Atlas“ kontakty na orgány členských států příslušné k přijetí žádostí o poskytnutí právní pomoci.
    § 20
    Schengenská spolupráce
    (1) Závaznost ustanovení Úmluvy podepsané dne 19. června 1990 v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (dále jen „Schengenská prováděcí úmluva“) vyplývá pro Českou republiku z čl. 3 odst. 1 Aktu o podmínkách přistoupení a o úpravách smluv, na nichž je založena EU, který je nedílnou součástí Smlouvy o přistoupení k EU9).
    (2) V českém jazyce byla Schengenská prováděcí úmluva publikována ve svazku 02 Zvláštního vydání Úředního věstníku EU z roku 2004 (Úř. věst., Zvl. vyd. 2004, Kap. 19, sv. 02 (L 239, 22. 9. 2000, s. 19)). Konsolidované znění Schengenské prováděcí úmluvy zachycující aktuální stav, pokud jde o platnost a aplikovatelnost jednotlivých ustanovení v návaznosti na rozvoj schengenského acquis a přijímání nových unijních instrumentů v dané oblasti, je dostupné na Extranetu.
    (3) Ode dne přistoupení České republiky k EU (1. května 2004) se stala pro Českou republiku závazná a použitelná následující ustanovení Schengenské prováděcí úmluvy dotýkající se justiční spolupráce v trestních věcech: čl. 40, čl. 48 až 59, čl. 61 až 63, čl. 65 až 69 a čl. 73. Ostatní ustanovení vztahující se k justiční spolupráci v trestních věcech se stala použitelnými na základě příslušných rozhodnutí Rady EU vydaných po konzultaci s Evropským parlamentem10).
    (4) Informace o zapojení států do schengenské spolupráce a míře jejich zapojení, stejně tak jako o státech zapojených do užší schengenské spolupráce jsou dostupné na Extranetu.
    § 21
    Schengenský informační systém
    (1) Schengenský informační systém je provozovaný Policií ČR. Informace ze Schengenského informačního systému může soud pro účely trestního řízení v souladu s § 36 odst. 1 ZMJS získávat od místně příslušných útvarů policie.
    (2) Útvarem Policejního prezídia, který plní úkoly ústředního místa pro výměnu doplňujících informací k záznamům v Schengenském informačním systému - národní centrály SIRENE, je odbor mezinárodní policejní spolupráce, 1. oddělení. Písemnosti určené SIRENE zašle soud datovou schránkou na OMPS: rfxv87v, faxem na číslo 974 834 716, nebo poštou na adresu: Policejní prezídium České republiky, odbor mezinárodní policejní spolupráce, P.O. Box 62/MPS, Strojnická 27, 170 89 Praha 7 či elektronicky na adresu: sirene@pcr.cz.
    ČÁST TŘETÍ
    JEDNOTLIVÉ FORMY MEZINÁRODNÍ JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE
    HLAVA I
    PRÁVNÍ POMOC
    § 22
    Základní normativní úprava
    Základní vnitrostátní normativní úprava je obsažena v ustanoveních § 1 až 13 a § 39 až § 77 ZMJS.
    Vyžádání právní pomoci z členských států
    § 23
    Žádost o právní pomoc
    (1) Dospěje-li soud k závěru, že je nezbytné provést procesní úkon ve členském státě, vypracuje žádost o právní pomoc. Nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak, obsah a forma žádosti o právní pomoc musí odpovídat podmínkám ustanovení § 41 ZMJS (další specifické náležitosti žádosti jsou uvedeny např. v § 57 odst. 3 ZMJS, pokud je žádáno o výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení nebo telefonu, nebo v § 69 odst. 1 ZMJS, pokud je žádáno o dočasné předání osoby z dožádaného státu do České republiky). Vzory dožádání jsou dostupné na Extranetu.
    (2) K žádosti o právní pomoc připojí soud kopie listin a fotografickou nebo jinou dokumentaci nezbytnou pro provedení dožádaných úkonů.
    (3) Žádost o právní pomoc adresuje soud orgánu členského státu příslušnému k provedení dožádaných procesních úkonů. V případě, že žádost není zasílána v přímém právním styku, ale prostřednictvím ministerstva, a soudu není známo, který orgán členského státu je příslušný k jejímu provedení, adresuje dožádání „justičnímu orgánu ........ (uvede se název členského státu) příslušnému pro ............ (uvede se místo, v němž má být dožádání vyřízeno)“.
    (4) Příslušnost orgánů členských států k provedení dožádaných procesních úkonů a jejich adresy lze vyhledat na internetové stránce EJN http://www.ejncrimjust.europa.eu/ejn/ pod odkazem „Atlas“. Se svou žádostí o zjištění příslušnosti orgánu členského státu k provedení dožádaného procesního úkonu a jeho adresy v zahraničí se soud může v případě potřeby obrátit také na ministerstvo (s ohledem na rychlost je doporučeno využít v tomto případě e-mailovou komunikaci; v žádosti je nutné uvést místo, kde má být dožádání vyřízeno, např. uvedením místa pobytu osoby, která má být vyslechnuta, případně procesní úkon, o jehož provedení jde).
    (5) Je-li poskytnutí právní pomoci zvláště naléhavé (např. proto, že je obviněný ve vazbě nebo na poskytnutí právní pomoci zásadně závisí další průběh trestního řízení), uvede soud tyto skutečnosti vždy ve své žádosti a požádá rovněž o její urychlené vyřízení. Jakákoliv žádost o vzájemnou pomoc v naléhavém případě může být učiněna prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policie INTERPOL (Policejní prezídium České republiky, odbor mezinárodní policejní spolupráce P.O. Box 62/MPS, Strojnická 27, 170 89 Praha 7, fax. 974 834 716, interpol@ pcrcr.cz, resp. sirene@pcr.cz).
    § 24
    Použití procesních předpisů České republiky při úkonech v jiném členském státě
    (1) Pokud je pro trestní řízení vedené v České republice třeba, aby byl dožádaný úkon proveden v jiném členském státě též v souladu s požadavky trestního řádu České republiky, uvede soud tento požadavek s odůvodněním nezbytnosti takového postupu v žádosti o právní pomoc.
    (2) Je-li třeba, aby výslech obviněného, svědka nebo poškozeného byl proveden po poučení podle ustanovení trestního řádu České republiky, požádá soud, aby byla vyslýchaná osoba poučena rovněž podle těchto ustanovení, pokud to není v rozporu s právním řádem jiného členského státu. V žádosti soud uvede nebo k ní připojí citaci ustanovení, podle kterých má být vyslýchaná osoba poučena, s výjimkou upozornění na možnost předvedení, uložení povinnosti předložit občanský průkaz, pohrůžky pokutou apod.
    (3) Umožňuje-li postup podle odstavců 1 a 2 mezinárodní smlouva, soud v žádosti o právní pomoc výslovně odkáže na její příslušné ustanovení.
    § 25
    Přítomnost soudu popřípadě jiných oprávněných osob při úkonech právní pomoci v členských státech
    (1) Vyžaduje-li to složitost trestního řízení vedeného v České republice, složitost úkonu, o jehož provedení ve členském státě se žádá, a jeho význam pro trestní řízení vedené v České republice, nebo zajištění řádného výkonu práva na obhajobu, požádá soud ve své žádosti o právní pomoc orgán členského státu o souhlas s přítomností soudce, státního zástupce, popřípadě jiné oprávněné osoby, zejména obhájce, při úkonech právní pomoci na území členského státu. V případě, kdy je žádáno o provedení výslechu ve členském státě, požádá soud zároveň o možnost pokládat prostřednictvím orgánu dožádaného státu, který bude výslech provádět, doplňující otázky, pokud to bude možné podle práva dožádaného státu11).
    (2) Soud požádá, aby mu bylo sděleno udělení souhlasu spolu s uvedením data a místa konání dožádaného úkonu v dostatečném časovém předstihu, zpravidla nejméně jeden měsíc před provedením plánovaného úkonu. Zároveň požádá, aby v případě, že účast soudce případně jiné oprávněné osoby u dožádaného úkonu nebude povolena, byla tato skutečnost orgánem členského státu výslovně sdělena s uvedením důvodů.
    (3) O přímé vyrozumění státního zástupce, popřípadě jiné oprávněné osoby, o místu a času provedení výslechu nežádá soud orgán členského státu, ale provede je sám na základě informací, které od orgánu členského státu obdrží.
    (4) Pokud soudce neovládá jazyk, v němž se úkon právní pomoci ve členském státě provádí, zajistí si tlumočníka. O pomoc při zajištění tlumočníka může požádat i příslušný orgán členského státu, který bude provádět úkon právní pomoci.
    Doručování
    § 26
    Doručování osobám požívajícím imunit
    (1) Je-li třeba doručit písemnost osobě požívající v České republice výsad a imunit podle mezinárodního práva nebo je-li třeba písemnost doručit v místě, které je podle mezinárodního práva nedotknutelné (zejména budovy a místnosti diplomatických a konzulárních misí a obydlí osob požívající v České republice výsad a imunit podle mezinárodního práva), soud zašle písemnost diplomatickému protokolu Ministerstva zahraničních věcí s žádostí o doručení na zvláštním listu.
    (2) Má-li soud pochybnosti, zda je postup podle odstavce 1 nezbytný, vyžádá si stanovisko diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí.
    § 27
    Přímé doručování adresátům na území členských států Rozhodnutí či jiné písemnosti soud zasílá osobám, které se nacházejí na území jiného členského státu, přímo poštou podle předpisů platných pro poštovní styk. V případě, že jde o svědka, jehož výpověď soud považuje za zvláště důležitou, nemůže se soud ani v případech, kdy je možné přímé doručování písemností poštou, spokojit s předvoláním takového svědka k hlavnímu líčení jen na tzv. mezinárodní doručenku, ale musí zvolit formu dožádání a požádat dožádanou stranu o doručení předvolání s upozorněním, že jeho osobní účast považuje za zvlášť důležitou.12)
    § 28
    Doručování adresátům na území členských států prostřednictvím justičních orgánů
    (1) Adresátům na území členských států je možné/ vhodné doručit prostřednictvím příslušných justičních orgánů v případě, že
    a) adresa osoby, které je písemnost určena, není známa nebo není jistá,
    b) podle vnitrostátního právního řádu se vyžaduje doklad o doručení písemnosti adresátovi jiný, než který lze získat prostřednictvím pošty (například v případě nutného doručení do vlastních rukou podle § 64 trestního řádu),
    c) písemnost nelze doručit poštou (například z toho důvodu, že si dotčená osoba poštu nepřebírá),
    d) soud považuje doručení poštou za neúčinné nebo nevhodné.
    (2) V žádosti o doručení soudní písemnosti soud uvede identifikační údaje o adresátovi, dále adresu, na níž se adresát zdržuje, a způsob, jakým má být písemnost doručena. V žádosti je vhodné uvést, proč soud nedoručuje adresátovi soudní písemnost přímo (např. „Písemnosti byly doručovány přímo na uvedenou adresu, realizace doručení se však nezdařila, neboť adresát odmítl převzít zásilku.“). Žádost o doručení soudní písemnosti a doručovaná písemnost musí splňovat požadavky uvedené v § 23 této instrukce.
    (3) Jde-li o doručení předvolání, je nutno žádost o doručení zaslat s dostatečným předstihem, aby mohly být dodrženy minimální lhůty stanovené podle mezinárodních smluv pro zaslání předvolání určitou dobu před datem, kdy se má předvolávaná osoba (obviněný, svědek, znalec) dostavit do dožadujícího státu (zprav. 30 až 50 dnů, a to v návaznosti na prohlášení jednotlivých členských států k mezinárodním smlouvám). Lhůtu mezi doručením předvolání a konáním výslechu předvolané osoby do České republiky, kterou je třeba ve vztahu k určitému členskému státu dodržet, může soud v případě potřeby konzultovat s ministerstvem.
    (4) Při doručování písemností osobám do Velké Británie v případech, kdy je třeba získat potvrzení o doručení písemnosti osobě do vlastních rukou, zašle soud žádost o doručení ústřednímu orgánu, kterým je UK Central Authority, Home Office, 5th Floor Fry Building, 2 Marsham Street, London, SW1P 4DF. Nachází-li se osoba na území Skotska, zasílá se žádost ústřednímu orgánu pro Skotsko, kterým je: International Co-operation Unit. Crown Office, 25 Chambers Street, Edinburgh, EH1 1LA. Praktické pokyny k vypracování dožádání jsou dostupné na Extranetu.
    (5) Při doručování písemností osobám do Irska se žádosti o doručení v případech, kdy je třeba získat potvrzení o doručení písemnosti osobě do vlastních rukou, zasílají ústřednímu orgánu, kterým je The Central Authority for Mututal Assistance, Department of Justice, Equality and Law Reform, 51 St. Stephen's Green, Dublin 2, Ireland. Při doručování předvolání obžalovanému do Irska je třeba irskému orgánu poskytnout záruku ve smyslu § 44 odst. 2 ZMJS, jehož znění v anglickém jazyce by mělo být v dožádání obsaženo (viz § 44 odst. 3 ZMJS). Praktické pokyny k vypracování dožádání jsou dostupné na Extranetu.
    § 29
    Doručování adresátům na území členských států prostřednictvím ministerstva
    V případě, že se soudu nepodařilo doručit soudní písemnost adresátovi na území členského státu přímo poštou, ani prostřednictvím justičního orgánu dotčeného členského státu, může požádat o zprostředkování doručení ministerstvo. Doručování prostřednictvím ministerstva by mělo být realizováno s ohledem na efektivitu a hospodárnost celého postupu pouze ve výjimečných a odůvodněných případech.
    § 30
    Vyžádání právní pomoci z České republiky
    (1) Dospěje-li soud k závěru, že poskytnutí právní pomoci musí být odmítnuto, nebo odloženo, vyhotoví své stanovisko s odůvodněním odmítnutí, zejména s odvoláním na příslušné ustanovení mezinárodní smlouvy a poukazem na procesní předpisy České republiky, které zašle orgánu členského státu, a v případě odložení provedení žádosti uvede také předpokládanou dobu, kdy bude dožádání provedeno.
    (2) Při poskytování právní pomoci orgánům členských států je povinností soudu zajistit, aby dožádané procesní úkony byly provedeny v souladu se zákonem, přesně, úplně a rychle, a aby protokoly a jiné dokumenty předávané jako vyřízení žádosti o právní pomoc měly bezvadnou vnější úpravu a formální náležitosti.
    § 31
    Použití procesních předpisů členského státu při úkonech v České republice
    (1) Vyřízení dožádání členského státu provádí soud zásadně podle právních předpisů České republiky, nestanoví-li mezinárodní smlouva (např. čl. 4 Úmluvy 2000, čl. 8 Druhého dodatkového protokolu z 8. listopadu 2001 k Evropské úmluvě o vzájemné právní pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 48/2006 Sb.m.s., dále jen "Druhý dodatkový protokol 2001“)) nebo zákon (např. § 49 ZMJS) jinak; nestanoví-li mezinárodní smlouva výslovně jinak, vyřízené dožádání soud nepřekládá.
    (2) Pokud orgán členského státu požádá o provedení úkonu právní pomoci též způsobem upraveným procesním právem svého státu, soud takovouto žádost přezkoumá z hlediska podmínek příslušné mezinárodní smlouvy a právního řádu České republiky. Pokud takovému požadavku nelze vyhovět, soud to orgánu členského státu neprodleně sdělí, vyžádá si jeho stanovisko k dalšímu postupu a poté zváží, zda a jakým způsobem lze žádost o právní pomoc vyřídit.
    (3) Pokud soud na žádost dožadujícího orgánu vyslechl svědka nebo znalce pod přísahou, uvede plný text přísahy v protokolu o výslechu.
    § 32
    Přítomnost soudu popřípadě jiných oprávněných osob z jiného členského státu při úkonech právní pomoci v České republice
    (1) Obsahuje-li žádost orgánu členského státu o právní pomoc rovněž požadavek, aby úřední či jiné oprávněné osoby tohoto státu mohly být přítomny provádění úkonu právní pomoci v České republice, soud přezkoumá tento požadavek z hlediska podmínek vyplývajících z mezinárodní smlouvy, trestního řádu nebo z jiného obecně závazného právního předpisu.
    (2) Soud sdělí orgánu členského státu datum a místo konání úkonů právní pomoci a projedná s ním organizačně technické zabezpečení přítomnosti těchto osob při úkonech právní pomoci.
    (3) Jestliže takovému požadavku nelze vyhovět, soud sdělí své stanovisko s odůvodněním orgánu členského státu a požádá ho o vyjádření, zda mají být úkony právní pomoci na území České republiky provedeny bez přítomnosti úředních či jiných oprávněných osob tohoto členského státu.
    Zvláštní ustanovení o některých druzích právní pomoci
    § 33
    Výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení a telefonu
    (1) Základní vnitrostátní právní úprava je obsažena v ustanovení § 58 ZMJS.
    (2) Výslech prostřednictvím videokonferenčního zařízení a telefonu upravují zejména:
    a) Druhý dodatkový protokol 2001 (čl. 9 a 10),
    b) Úmluva 2000 (čl. 10 a 11).
    (3) Pokud soud nemá k dispozici videokonferenční zařízení, nebo toto videokonferenční zařízení je nekompatibilní s videokonferenčním zařízením jiného členského státu, může se obrátit na nadřízený krajský soud, na mezinárodní odbor Nejvyššího státního zastupitelství nebo na ministerstvo se žádostí o umožnění využití videokonferenčního zařízení. Při realizaci výslechu prostřednictvím videokonference lze využít mobilní videokonferenční zařízení instalované do zasedacích místností. Pokud by soud příslušný k provedení videokonference na základě dožádání orgánu členského státu musel videokonferenci realizovat mimo svůj obvod, postupuje podle ustanovení § 53 a § 54 trestního řádu.
    (1) V souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodních smluv (čl. 9 odst. 8 Druhého dodatkového protokolu 2001 a čl. 10 odst. 9 Úmluvy 2000) je pro výslech podezřelého či obviněného prostřednictvím videokonferenčního zařízení vyžadován jeho souhlas. Stanovisko podezřelého či obviněného je třeba zjistit před samotným zahájením organizace videokonference. V případě souhlasu podezřelého či obviněného s konáním videokonference však není dotčeno jeho právo nevypovídat.
    (2) Souhlas svědka či znalce se vyžaduje pouze pro výslech konaný prostřednictvím telefonu na základě mezinárodní smlouvy, která jej stanoví jako podmínku tohoto úkonu.
    (3) O průběhu výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení nebo telefonu podle § 58 ZMJS pořídí soud protokol, jehož vyhotovení zašle dožadujícímu orgánu. Pokud o to dožadující orgán požádá, soud současně pořídí z výslechu pomocí videokonferenčního zařízení videozáznam a z výslechu pomocí telefonu audiozáznam, který přiloží k protokolu zasílanému dožadujícímu orgánu. Po započetí videozáznamu či audiozáznamu a zahájení protokolace soud označí žádost, na jejímž základě je výslech prováděn, uvede popis skutku, pro který se trestní řízení v dožadujícím státě vede, ověří totožnost vyslýchané osoby a provede její poučení podle trestního řádu; poté umožní provedení výslechu příslušnému orgánu dožadujícího státu. Pokud soud výslech přeruší (§ 58 odst. 6 ZMJS), uvede důvod přerušení do protokolu. Případné použití opatření ve smyslu § 58 odst. 7 ZMJS nebo poskytnutí ochrany vyslýchané osobě ve smyslu § 58 odst. 8 ZMJS uvede soud do protokolu.
    (4) V žádosti o zajištění výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení nebo telefonu (§ 57 ZMJS) soud uvede také způsob, jakým má být vyslýchaná osoba poučena podle práva České republiky, zejména kdy má právo odepřít výpověď. V žádosti uvede soud navrhovaný den a hodinu výslechu s uvedením časového pásma, a rovněž alternativní termíny výslechu, dále navrhne termín testovacího spojení před provedením výslechu (nejlépe s týdenním předstihem a ve stejnou hodinu, na kterou je navrhováno uskutečnění videokonference), typ videokonferenčního zařízení, který má soud k dispozici (např. ISDN nebo IP), a další technické specifikace (telefonní číslo videokonferenčního zařízení), a požádá o sdělení kontaktu na osobu, s kterou mohou být řešeny technické otázky spojené s realizací videokonference (např. pro zajištění testovacího spojení). Soud dále v žádosti uvede, že spojení bude iniciováno českou stranou a do jakých jazyků bude na české straně zajištěno tlumočení. Pro případ, že by z důvodu technických obtíží musel spojení iniciovat orgán jiného členského státu, uvede soud v žádosti, že je připraven mu náklady spojení uhradit.
    § 34
    Dočasné převzetí z jiného členského státu za účelem provedení procesních úkonů
    (1) Základní vnitrostátní právní úprava je obsažena v ustanovení § 69 ZMJS.
    (2) Dočasné převzetí osoby ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody za účelem provedení procesních úkonů upravují:
    a) Evropská úmluva o vzájemné právní pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 550/1992 Sb.; dále jen "Evropská úmluva 1959") (čl. 11, čl. 12),
    b) Druhý dodatkový protokol 2001 (čl. 3, čl. 13),
    c) Úmluva 2000 (čl. 9).
    (3) Dospěje-li soud k závěru, že je nezbytné za účelem provedení procesních úkonů zajistit účast osoby, která se nachází v jiném členském státě ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, bezodkladně vypracuje žádost o právní pomoc. Žádosti o dočasné předání osob, které jsou ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jsou předávány příslušným justičním orgánům členských států prostřednictvím ministerstva.
    (4) K žádosti o zajištění dočasného převzetí osoby z jiného členského státu za účelem provedení procesního úkonu adresované ministerstvu soud připojí žádost o právní pomoc, v níž uvede popis skutku, pro který se trestní řízení vede, a jeho právní kvalifikaci, k jakým úkonům je přítomnost této osoby v České republice potřebná, označení dne nebo období, na které je potřebné přítomnost takové osoby zabezpečit, a ujištění, že osoba bude po dobu dočasného předání na území České republiky ve vazbě, a že bude po provedení procesního úkonu, případně i dříve na žádost orgánu členského státu, vrácena zpět. Dle povahy věci připojí soud též předvolání svědka nebo jeho vyrozumění jako poškozeného. Při stanovení doby, na kterou soud vyžaduje předání osoby, je nutné vzít v úvahu i dobu nutnou na převoz osoby z předávacího místa (hraniční přechod) k soudu a stejně tak dobu pro její převoz zpět do předávacího místa. Žádost o právní pomoc soud opatří úředním překladem do oficiálního jazyka státu, z něhož má být osoba dočasně předána.
    (5) Realizaci dočasného převzetí osoby zajistí soud, k jehož žádosti je osoba na území České republiky dočasně předávána; soud postup koordinuje s odborem mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezidia, místně příslušným krajským ředitelstvím Policie ČR - službou cizinecké policie, Generálním ředitelstvím Vězeňské služby (dále jen „GŘVS“) a s příslušným orgánem členského státu. Provedení dočasného převzetí osoby od orgánu členského státu a jeho dodání do vazby soud následně oznámí ministerstvu stejně tak jako navrácení dočasně převzaté osoby zpět orgánům dožádaného státu.
    (6) Výše uvedený postup se přiměřeně použije i na postup při dočasném převzetí osoby z jiného členského státu k účasti na úkonu právní pomoci prováděného na území České republiky na žádost orgánů členského státu.
    § 35
    Dočasné předání do jiného členského státu za účelem provedení procesních úkonů
    (1) Základní vnitrostátní právní úprava je obsažena v ustanovení § 70 ZMJS.
    (2) Dočasné předání osoby ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody za účelem provedení procesních úkonů upravují:
    a) Evropská úmluva 1959 (čl. 11, čl. 12),
    b) Druhý dodatkový protokol 2001 (čl. 3, čl. 13),
    c) Úmluva 2000 (čl. 9).
    (3) Jestliže byla soudu ministerstvem postoupena žádost o právní pomoc spočívající v dočasném předání osoby nacházející se ve vazbě nebo ve výkonu trestu na území České republiky do jiného členského státu za účelem provedení procesních úkonů, soud prověří splnění podmínek pro dočasné předání (§ 70 odst. 1 ZMJS).
    (4) Za účelem zjištění souhlasu osoby, o jejíž dočasné předání k provedení procesních úkonů žádá jiný členský stát, provede soud informativní výslech. Při něm seznámí soud osobu, o jejíž dočasné předání jde, s obsahem žádosti, a to včetně popisu skutku, pro který se trestní řízení v dožadujícím státě vede, a předpokládané délky dočasného předání. O pohovoru a provedeném poučení soud sepíše záznam, v němž uvede stanovisko osoby k dočasnému předání a obsah provedeného poučení. Záznam musí být vlastnoručně podepsán také osobou, o jejíž dočasné předání jde.
    (5) Realizaci dočasného předání osoby příslušným orgánům členského státu a její navrácení do výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody zpět na území České republiky zajistí soud, v jehož obvodu je osoba ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Soud postup koordinuje s odborem mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezidia, místně příslušným krajským ředitelstvím Policie ČR - službou cizinecké policie, GŘVS a s příslušným orgánem členského státu. Provedení dočasného předání osoby orgánu členského státu soud následně oznámí ministerstvu, stejně tak jako navrácení dočasně převzaté osoby zpět do České republiky.
    (6) Výše uvedený postup se přiměřeně použije i na postup při dočasném předání osoby do jiného členského státu k účasti na úkonu právní pomoci prováděného na jeho území na žádost justičního orgánu České republiky.
    Náklady dožádání
    § 36
    (1) Při poskytování právní pomoci mezi justičními orgány členských států, jež jsou vázány Druhým dodatkovým protokolem 2001, platí, že náklady na vyřízení žádosti o právní pomoc nese orgán, který žádost o právní pomoc realizuje, s výjimkou výdajů na účast znalců na území dožádané strany, výdajů na dočasné předání osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, či vysokých nebo mimořádných výdajů. Náklady na uskutečnění videonebo telefonního spojení, náklady vztahující se k realizaci videokonference, odměně tlumočníkům poskytnuté dožádanou stranou a náhrady a cestovné vyplacené svědkům v dožádané straně budou uhrazeny dožadující stranou. Strany se však mohou dohodnout jinak.
    (2) Při poskytování právní pomoci mezi justičními orgány členských států, jež nejsou vázány Druhým dodatkovým protokolem 2001, platí, že náklady na vyřízení žádosti o právní pomoc nese orgán, který žádost o právní pomoc realizuje, s výjimkou výdajů, které souvisí s přítomností znalců na území dožádané strany.
    (3) V případě žádosti o provedení výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení a telefonu podané na základě článku 10 odst. 7 Úmluvy 2000, hradí dožadující členský stát dožádanému členskému státu náklady na zajištění videokonference, náklady na provoz videokonferenčního zařízení v dožádaném členském státě, odměnu tlumočníka poskytnutého dožádaným členským státem, náhradu nákladů svědka a znalce a cestovní výdaje v dožádaném členském státě.
    § 37
    Zvláštní ustanovení o právní pomoci s Norskem a Islandem
    Na postupy při poskytování právní pomoci ve vztazích s Norskem a Islandem se použije Dohoda mezi Evropskou unií a Islandskou republikou a Norským královstvím o používání některých ustanovení Úmluvy ze dne 29. května 2000 o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie a protokolu 2001 k této úmluvě (Úřední věstník EU ze dne 29. 1. 2004, L 26/3).
    HLAVA II
    PŘEDÁNÍ TRESTNÍHO ŘÍZENÍ DO ČLENSKÝCH STÁTŮ
    § 38
    Základní normativní úprava
    (1) Základní vnitrostátní právní úprava je obsažena v ustanoveních § 1 až § 13 a § 105 až § 111 ZMJS.
    (2) V případě, že předávání trestního řízení ve vztazích mezi Českou republikou a členským státem, kam má být trestní řízení předáno, není upraveno žádnou mnohostrannou ani dvoustrannou mezinárodní smlouvou, lze v souladu s čl. 21 Evropské úmluvy 1959 podat tomuto státu trestní oznámení. Příkladem může být postup předávání trestního řízení do Německa, kdy soud v žádosti adresované německé straně odkáže na čl. 14 dvoustranné smlouvy s Německem, která doplňuje Evropskou úmluvu 1959.
    § 39
    Vhodnost předání trestního řízení
    (1) Institut předání trestního řízení do jiného členského státu lze využít zejména v případech, kdy se obviněný, obžalovaný či odsouzený zdržuje na území státu, jehož je státním občanem, a nelze dosáhnout jeho předání na základě evropského zatýkacího rozkazu do České republiky nebo předání osoby na základě evropského zatýkacího rozkazu není vhodné.
    (2) Při posuzování vhodnosti předání trestního řízení vezme soud v úvahu vedle kritérií uvedených v § 105 odst. 4 ZMJS zejména, zda
    a) jsou splněny podmínky pro předání vyplývající z mezinárodní smlouvy, ZMJS nebo z jiného právního předpisu, a neplatí-li ve vztahu mezi Českou republikou a členským státem taková smlouva, rovněž oboustranně dodržované podmínky dosavadního styku při předávání trestního řízení, dále
    b) osobní poměry podezřelého nebo obviněného
    c) možnosti členského státu vést v dané věci trestní řízení, a
    d) zda rozdělení trestního řízení, kde je více podezřelých nebo obviněných, by bylo účelné a nezpůsobilo by důkazní nouzi,
    e) zda v trestním řízení v České republice jsou zajištěny věci, jiné majetkové hodnoty nebo majetek.
    (3) Jednou z podmínek předání trestního řízení je oboustranná trestnost. Některé státy však trestní řízení nepřebírají pro trestné činy daňové. Fiskální povaha trestného činu je podle čl. 11 písm. d) Evropské úmluvy o předávání trestního řízení z 15. 5. 1972 (č. 551/1992 Sb.) jedním z důvodů možnosti odmítnutí převzetí trestního řízení. Tak postupují v praxi např. i Slovenská republika a Rakousko, které odmítají přijímat žádosti o převzetí trestního řízení právě s poukazem na uvedené ustanovení Evropské úmluvy o předávání trestního řízení. Má-li dojít k předání trestní věci do členského státu uplatňujícího anglosaský způsob řízení, soud před podáním žádosti možnost předání trestního řízení konzultuje s ministerstvem. Možnost předání trestního řízení je vhodné konzultovat s ministerstvem i v případech, kdy mohou vznikat pochyby o oboustranné trestnosti, nebo je nutné ještě před předáním zjistit, zda by podle právního řádu jiného členského státu nebylo trestní řízení již promlčeno.
    § 40
    Žádost o převzetí trestního řízení
    (1) Dospěje-li soud k závěru, že účelu trestního řízení lze lépe dosáhnout v jiném členském státě, vypracuje žádost o převzetí trestního řízení. O předání trestního řízení do jiného členského státu nevydává soud formální rozhodnutí.
    (2) Před podáním žádosti o převzetí trestního řízení rozhodne soud o dočasném upuštění od některých úkonů trestního řízení pro skutek, pro který se o převzetí trestního řízení žádá (§ 108 odst. 2 ZMJS). Soud rozhoduje formou usnesení, proti němuž není přípustná stížnost. Důsledkem rozhodnutí soudu o dočasném upuštění od některých úkonů trestního řízení je nemožnost pokračovat v trestním řízení v České republice.
    (3) Pokud z mezinárodní smlouvy vyplývá, že příslušné orgány členských států se při předávání trestního řízení stýkají přímo, zašle soud žádost o převzetí trestního řízení přímo orgánu členského státu příslušnému ke konání trestního řízení (zpravidla podle známého místa bydliště obviněného, anebo podle místa spáchání skutku). V případě, že mezinárodní smlouva nepředpokládá přímý styk příslušných justičních orgánů členských států při předávání trestního řízení, zašle soud žádost (ve dvou vyhotoveních) společně s podkladovým materiálem k dalšímu postupu ministerstvu.
    (4) K žádosti o převzetí trestního řízení soud přiloží ověřenou kopii trestního spisu (v případě nevyhovění žádosti o převzetí trestního řízení může být obtížné získat spis z jiného členského státu zpět, a proto se nedoporučuje do jiných členských států zasílat originál spisu, ledaže to dožádaný stát vyžaduje), jakož i věcné důkazy, pokud je to možné.
    § 41
    Překlady
    (1) Nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak, opatří soud žádost o převzetí trestního řízení i ověřenou kopii trestního spisu úředním překladem do úředního jazyka dožádaného členského státu nebo do jazyka, ve kterém je dožádaný členský stát ochoten žádost přijmout.
    (2) Neplatí-li ve vztahu mezi Českou republikou a jiným členským státem taková smlouva, vychází se při pořízení překladu z požadavků vyplývajících z dosavadního vzájemného styku při předávání trestních řízení. V takovém případě se provede překlad písemností do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků členského státu, popřípadě do jiného jazyka v členském státě užívaného. Při výběru jazyka, do něhož mají být písemnosti přeloženy, se bere v úvahu, kterého jazyka se v členském státě nejčastěji užívá. V pochybnostech si soud vyžádá stanovisko ministerstva.
    § 42
    Postup po podání žádosti o převzetí trestního řízení
    (1) Pokud byla před podáním žádosti o převzetí trestního řízení podána žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS, která nebyla v souvislosti s podáním žádosti o převzetí trestního řízení odvolána, nebo byl vydán evropský zatýkací rozkaz podle § 190 ZMJS, který nebyl v souvislosti s jejím podáním odvolán, a dojde-li v době mezi podáním žádosti o převzetí trestního řízení a rozhodnutím příslušného orgánu členského státu o převzetí trestního řízení k zatčení obviněného v některém třetím státu, je nutno vzít zpět žádost o převzetí trestního řízení (§ 109 věta první ZMJS) a rozhodnout o ukončení dočasného upuštění od některých úkonů trestního řízení (§ 108 odst. 4, písm. a)). Soud rozhoduje usnesením, proti kterému není přípustná stížnost. Při podání žádosti o převzetí trestního řízení prostřednictvím ministerstva soud vezme zpět svou žádost taktéž prostřednictvím ministerstva.
    (2) Při podání žádosti dle § 106 odst. 1 ZMJS ministerstvo zašle soudu rozhodnutí příslušného orgánu členského státu o převzetí trestního řízení a následně rozhodnutí příslušného orgánu členského státu přijaté jako výsledek převzatého trestního řízení, pokud dožádaný stát trestní řízení převzal.
    (3) Ministerstvo zašle soudu též všechna oznámení z jiného členského státu, případně i kopii své korespondence s tímto státem, nastanou-li okolnosti opravňující v trestním řízení pokračovat na území České republiky (§ 108 odst. 4 ZMJS).
    (4) Pokud byla před podáním žádosti o převzetí trestního řízení podána žádost podle § 79 ZMJS, která nebyla v souvislosti s podáním žádosti o převzetí trestního řízení odvolána nebo byl vydán evropský zatýkací rozkaz podle § 190 ZMJS, který nebyl v souvislosti s jejím podáním odvolán, soud po rozhodnutí příslušného orgánu členského státu o převzetí trestního řízení svou žádost podle § 79 odst. 1 ZMJS odvolá, případně odvolá evropský zatýkací rozkaz, o čemž informuje ministerstvo a odbor mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezidia.
    HLAVA III
    PRŮVOZ OSOB
    § 43
    Žádost o povolení průvozu osob přes území třetího státu
    K podání žádosti o povolení průvozu přes území třetího státu je zásadně příslušné ministerstvo (vyjma případů, kdy je příslušné Nejvyšší státní zastupitelství podle § 141 odst. 2 ZMJS). Soud poskytne ministerstvu na jeho žádost podklady, které musí ministerstvo přiložit k žádosti o povolení průvozu (např. kopii evropského zatýkacího rozkazu, případně jeho překlad, kopii osvědčení, případně jeho překlad dle § 317 ZMJS).
    HLAVA IV
    PŘEDÁNÍ NA ZÁKLADĚ EVROPSKÉHO ZATÝKACÍHO ROZKAZU
    Díl 1
    Obecná ustanovení
    § 44
    Základní normativní úprava
    (1) Rada EU přijala dne 13. 6. 2002 rámcové rozhodnutí 2002/584/SVV o evropském zatýkacím rozkazu a postupech při předávání mezi členskými státy (dále v této hlavě jen „Rámcové rozhodnutí“). V českém jazyce bylo Rámcové rozhodnutí publikováno v Úředním věstníku EU ze dne 18. 7. 2002 svazek 6, L 190/1, str. 34. Text Rámcového rozhodnutí v úředních jazycích všech členských států lze nalézt na internetových stránkách Úředního věstníku EU (http://eur-lex.europa.eu) nebo na Extranetu. Toto Rámcové rozhodnutí bylo doplněno rámcovým rozhodnutím Rady 2009/299/SVV ze dne 26. 2. 2009. Jeho text je možno nalézt na stánkách Úředního věstníku EU (http://eur-lex.europa.eu) nebo na Extranetu.
    (2) Základní vnitrostátní právní úprava implementující uvedené Rámcové rozhodnutí je obsažena v ustanoveních § 37, § 189 až § 221 ZMJS. Ustanovení upravující vydávání osob jsou použitelná, pouze pokud na ně právní úprava výslovně odkazuje. Při její aplikaci je nutno přihlédnout také k výše citovaným rámcovým rozhodnutím.
    § 45
    Rozsah uplatnění evropského zatýkacího rozkazu
    (1) Vzájemné předávání osob na základě evropského zatýkacího rozkazu provádějí všechny členské státy.
    (2) Pokud právní řád jiného členského státu neumožňuje nebo omezuje aplikaci ustanovení o evropském zatýkacím rozkazu (např. z důvodu zrušení předmětné právní úpravy příslušným orgánem kontroly ústavnosti), informuje o této skutečnosti ministerstvo sdělením ve Sbírce instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti s uvedením důvodu a data, od kterého není možné ustanovení o evropském zatýkacím rozkazu ve vztahu k tomuto členskému státu aplikovat. Stejným způsobem informuje o případném obnovení aplikace ustanovení o evropském zatýkacím rozkazu ve vztahu k tomuto členskému státu.
    (3) Mezi EU a Islandskou republikou a Norským královstvím byla dne 28. 6. 2006 podepsána Dohoda o postupu předávání mezi členskými státy EU a Islandem a Norskem. Tato dohoda je z převážné části obdobou Rámcového rozhodnutí a jejím cílem je zlepšit postup předávání pro účely trestního stíhání či výkonu trestu mezi členskými státy na jedné straně a Norskem a Islandem na straně druhé. Ve vztahu k Islandu a Norsku se uplatní postup předávání osob podle § 222 až § 225 ZMJS (§ 57 této instrukce).
    (4) Francie jako předávající stát aplikuje postupy předávání na základě evropského zatýkacího rozkazu na jednání spáchaná od 1. listopadu 1993.
    (5) Itálie a Slovinsko jako předávající státy aplikují postupy předávání na základě evropského zatýkacího rozkazu na jednání spáchaná od 7. srpna 2002.
    (6) Lucembursko a Rakousko jako předávající státy aplikují postupy předávání na základě evropského zatýkacího rozkazu na jednání spáchaná od 8. srpna 2002.
    (7) Kypr jako předávající stát aplikuje postupy předávání na základě evropského zatýkacího rozkazu ve vztahu ke svým občanům na jednání spáchaná od 2. května 2004.
    (8) Pro případy uvedené v odstavcích 2, 4 až 7 a § 46 odst. 2 se uplatní Evropská úmluva o vydávání ze 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb.) a její tři protokoly z 15. října 1975 (č. 29/1997 Sb.), 17. března 1978 (č. 30/1997 Sb.) a 10. listopadu 2010 (č. 34/2013 Sb. m. s.); soudy v těchto případech postupují podle příslušných ustanovení Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. dubna 2014 č. j. 37/2013-MOT-J/65 o postupu soudů ve styku s cizinou ve věcech trestních.
    § 46
    Zvláštní ustanovení týkající se Rakouska
    (1) Rakouská republika předává své občany na základě evropského zatýkacího rozkazu, pokud zde není dán žádný z důvodů pro odmítnutí uvedený v čl. 4 nebo čl. 5 odst. 3 Rámcového rozhodnutí. Důvod pro odmítnutí uvedený v čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 3 Rámcového rozhodnutí bude užit vždy, pokud se jej dotčená osoba vysloveně nevzdá.
    (2) Rakouská republika nepředává osoby pro trestné činy spáchané alespoň z části před 7. 8. 2002 a pro tyto případy aplikuje nadále proceduru vydání. Pokud osoba, kterou je nutné z Rakouska vyžádat, spáchala trestnou činnost nejen před 7. 8. 2002 (uplatňuje se klasická procedura vydání) ale i po 7. 8. 2002 (uplatnila by se procedura předání), uplatní se pouze procedura vydání; v tomto případě musí tedy ministerstvo podat žádost o vydání i pro trestnou činnost spáchanou po 7. 8. 2002.
    § 47
    Pořízení záznamu v Schengenském informačním systému
    (1) Záznam v Schengenském informačním systému pořídí Policejní prezidium na základě zaslaného evropského zatýkacího rozkazu (§ 193 odst. 6 ZMJS). Podle § 37 ZMJS má pro účely předávacího řízení tento záznam stejné účinky jako evropský zatýkací rozkaz. Zpřístupnění evropského zatýkacího rozkazu, včetně jeho překladu, provádí Policejní prezidium prostřednictvím provedeného záznamu v Schengenském informačním systému.
    (2) Soud zasílá originál evropského zatýkacího rozkazu opatřený překladem v přímém styku příslušnému justičnímu orgánu v jiném členském státě, je-li známo, kde se osoba nachází (§ 193 odst. 6 ZMJS), nebo je-li k tomu vyzván Policejním prezidiem nebo příslušným orgánem jiného členského státu. O přímém zaslání evropského zatýkacího rozkazu soud vždy informuje Policejní prezidium.
    Díl 2
    Předání z jiného členského státu do České republiky Evropský zatýkací rozkaz
    § 48
    S ohledem na odstranění kontrol na vnitřních hranicích je třeba vydat evropský zatýkací rozkaz bez zbytečného odkladu, nepodaří-li se ve lhůtě šesti měsíců od vydání příkazu k zadržení, příkazu k zatčení nebo příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody nebo od učinění úkonů směřujících k dodání osoby do výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody osobu zatknout či dodat do výkonu trestu nebo ochranného opatření. Lze-li důvodně předpokládat, že se osoba, o jejíž předání jde, zdržuje v jiném členském státě, soud vydá evropský zatýkací rozkaz neprodleně.
    § 49
    Forma a náležitosti evropského zatýkacího rozkazu
    (1) Evropský zatýkací rozkaz je zvláštním druhem rozhodnutí, a soud jej proto nevydává ve formě usnesení nebo opatření. Písemné vyhotovení evropského zatýkacího rozkazu soud vypracuje vždy na formuláři, jehož vzor je k dispozici na Extranetu. Náležitosti evropského zatýkacího rozkazu jsou dány podobou formuláře. Jejich výčet je rovněž stanoven v čl. 8 Rámcového rozhodnutí. Na Extranetu jsou soudům k dispozici praktické vzory a návody pro vyplnění formuláře evropského zatýkacího rozkazu.
    (2) Při vyplňování části a) formuláře evropského zatýkacího rozkazu v části týkající se informací k identitě osoby, si soud vyžádá od Policie ČR popis osoby a informaci, zda jsou k dispozici fotografie, otisky prstů a DNA profil vyžadované osoby. Na základě poskytnutých informací pak soud v této části uvede popis osoby a informaci, zda jsou k dispozici fotografie, otisky prstů popř. DNA profil vyžadované osoby s tím, že tyto jsou v kladném případě k dispozici na Policejním prezidiu České republiky, odboru mezinárodní policejní spolupráce, 1. oddělení (Národní ústředna SIRENE), P. O. BOX 62/MPS, Strojnická 27, 170 89 Praha 7, tel.: +420 974 834 210, fax: +420 974 834 716). Otisky prstů a DNA profil se do EZR nepřikládá, přiložení fotografie je na zvážení soudu, je-li kvalita a rozměr dostupné fotografie pro vložení vhodný.
    (3) Při vyplňování části e) I. formuláře evropského zatýkacího rozkazu, kde je možno zaškrtnout některé z 32 políček označujících trestná jednání, u nichž se neověřuje oboustranná trestnost, je možno podřazení jednotlivých trestných činů k příslušným kategoriím konzultovat s „Přehledem 32 trestných jednání“, který je k dispozici na Extranetu.
    (4) Při vyplňování formuláře evropského zatýkacího rozkazu soud dbá na to, aby vyplnil všechny jeho části. V částech, které se na konkrétní případ neuplatní, se uvede text „neaplikuje se“. Formulář není možno upravovat (vymazávat nehodící se části formuláře) a je jednotný pro oba druhy předání osob (k trestnímu stíhání i k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s omezením osobní svobody). V části f) formuláře je vhodné uvést, že dle vnitrostátního právního řádu trestní stíhání nebo výkon trestu nejsou promlčeny. Dále je třeba uvést, že osoba se zdržuje na svobodě neoprávněně. V části i) formuláře se údaje k ústřednímu orgánu nevyplňují, resp. uvede se „neaplikuje se“; při provádění evropského zatýkacího rozkazu se uplatňuje přímý styk našich soudů s justičními orgány v ostatních členských státech (ministerstvo není orgánem určeným pro vyžádání osoby z členského státu). V části i) formuláře „Údaje o kontaktní osobě pro potřebná praktická opatření ohledně předání:“ se uvedou kontaktní údaje na Policejní prezidium, které po povolení předání obviněného do České republiky provede jeho eskortu (Policejní prezidium České republiky, odbor mezinárodní policejní spolupráce, 1. oddělení (Národní ústředna SIRENE), P. O. BOX 62/MPS, Strojnická 27, 170 89 Praha 7, tel.: +420 974 834 210, fax: +420 974 834 716).
    (5) Pokud je znakem skutkové podstaty trestného činu výše škody, je vhodné, aby soud v evropském zatýkacím rozkazu (v části e) vzoru) uvedl také znění § 89 odst. 11 trestního zákona, resp. § 138 trestního zákoníku. Do evropského zatýkacího rozkazu je vhodné uvádět pouze ustanovení podle toho právního předpisu, který se v konkrétním případě použije (současné uvádění znění právní úpravy dle trestního zákona i trestního zákoníku nepřispívá k přehlednosti formuláře evropského zatýkacího rozkazu).
    (6) V případě vyžádání osoby z jiného členského státu k výkonu trestu nebo ochranného opatření nepřikládá soud k evropskému zatýkacímu rozkazu stejnopis rozsudku s doložkou právní moci a případné rozhodnutí soudu druhého stupně. Tato rozhodnutí soud zašle příslušnému orgánu vykonávajícího členského státu na jeho výslovnou žádost dodatečně.
    § 50
    Překlady
    (1) Evropský zatýkací rozkaz soud opatří úředním překladem do úředního jazyka členského státu, na jehož území se osoba zdržuje, příp. do jiného jazyka, v němž je tento členský stát ochoten evropský zatýkací rozkaz přijmout. Seznam jazyků, ve kterých jednotlivé členské státy akceptují zaslání evropských zatýkacích rozkazů, stejně tak jako vzory evropských zatýkacích rozkazů v jednotlivých úředních jazycích EU jsou soudům k dispozici na Extranetu. Pokud není v době vydání evropského zatýkacího rozkazu místo pobytu osoby známo, soud jej neopatřuje překladem. Překlad do příslušného úředního jazyka členského státu soud opatří poté, co bude osoba lokalizována a bude zřejmé, do kterého členského státu bude nutné evropský zatýkací rozkaz zaslat.
    (2) Ve vztahu k Rakousku a Slovensku není třeba opatřovat evropský zatýkací rozkaz a případné dodatkové informace překladem, a to s ohledem na příslušná ustanovení dvoustranných smluv a oznámení České republiky generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
    § 51
    Zaslání evropského zatýkacího rozkazu
    (1) Neprodleně po vydání evropského zatýkacího rozkazu soud požádá Policejní prezidium o zahájení pátrání po osobě a její zatčení (§ 193 odst. 6 ZMJS). Poté, co soud vydá evropský zatýkací rozkaz, zašle jej naskenovaný datovou schránkou Policejnímu prezidiu, odbor mezinárodní policejní spolupráce, 1. oddělení (datová schránka: rfxv87v), který jej vloží do SIS II. Naskenovaná kopie musí obsahovat razítko soudu a podpis soudce, který evropský zatýkací rozkaz vydal, tak aby bylo možno ověřit jeho autenticitu. Po té, co Policejní prezidium oznámí soudu zadržení osoby na území jiného členského státu, zajistí soud překlad evropského zatýkacího rozkazu do příslušného jazyka a zašle jej taktéž datovou schránkou Policejnímu prezidiu, které jej vloží do SIS II.
    (2) Pokud justiční orgány jiných členských států obdrží český evropský zatýkací rozkaz prostřednictvím SIS II, nebude již následně vyžadováno zaslání jeho originálu poštou. Zejména v počátečních fázích po spuštění SIS II je však možné očekávat, že justiční orgány jiných členských států přesto o zaslání originálu v jednotlivých případech požádají. V případě, že je soud vyzván k zaslání originálu evropského zatýkacího rozkazu (Policejním prezidiem nebo příslušným orgánem jiného členského státu), zašle jej opatřený překladem v přímém styku příslušnému justičnímu orgánu v jiném členském státě. O tomto zaslání informuje Policejní prezidium.
    (3) Pokud je soudu známo místo pobytu osoby v jiném členském státě, zašle soud evropský zatýkací rozkaz s jeho úředním překladem, je-li překlad vyžadován, přímo věcně a místně příslušnému orgánu předávajícího státu. Přehled orgánů oprávněných přijímat v jednotlivých členských státech evropský zatýkací rozkaz s uvedením jazykového režimu a kontaktních údajů je k dispozici na Extranetu. Orgány příslušné k přijetí evropského zatýkacího rozkazu a jejich kontaktní údaje lze vyhledat též v databázi „EAW Atlas“ na internetové stránce EJN (http://www.ejncrimjust.europa.eu/eaw_atlas.aspx). Soud zároveň bezodkladně zašle datovou schránkou evropský zatýkací rozkaz Policejnímu prezidiu včetně informace o zaslání evropského zatýkacího rozkazu přímou cestou.
    (4) Byla-li osoba předána z jiného členského státu za podmínky vrácení k výkonu nepodmíněného trestu nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody zpět do tohoto členského státu (§ 194 odst. 3 ZMJS), je tato výhrada závazná. Pro předání osoby k výkonu trestu odnětí svobody zpět do tohoto členského státu se uplatní postup stanovený v § 314 a násl. ZMJS.
    § 52
    Odvolání evropského zatýkacího rozkazu
    (1) Změna věcné příslušnosti soudu po podání obžaloby nemá vliv na další existenci a význam evropských zatýkacích rozkazů vydaných soudem v přípravném řízení (takové zatýkací rozkazy se neruší, ani nepozbývají platnosti ze zákona), takže nepřipadá v úvahu je nahrazovat novými, vydanými soudem příslušným ve věci po podání obžaloby. Po podání obžaloby je dále příslušný k provádění případných dalších úkonů souvisejících se zatýkacím rozkazem ten soud, který v době úkonů provádí řízení. Tomuto soudu je třeba dodat obviněného, jehož členský stát na základě takového zatýkacího rozkazu předal13).
    (2) Vydání pravomocného odsuzujícího rozsudku při trvajícím pobytu osoby, která má být vydána nebo předána, ve členském státě, je důvodem pro odvolání evropského zatýkacího rozkazu vydaného pro účely trestního stíhání a současného vydání nového evropského zatýkacího rozkazu k vyžádání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody (§ 193 odst. 9 ZMJS). Příslušným k těmto úkonům je soud, který rozhodl v prvním stupni14).
    (3) Na chyby v evropském zatýkacím rozkazu, které vyjdou dodatečně najevo, nebo na změny vyplývající z postupu při objasňování činu (např. v popisu skutku), musí soud, který zatýkací rozkaz vydal, popř. soud rozhodující o obžalobě, náležitým způsobem reagovat jen v případě, že mají rozhodující význam pro vydání či předání vyžádané osoby členským státem, nebo pro dodržení zásady speciality po vydání či předání vyžádané osoby z členského státu. Soud, který vydal původní evropský zatýkací rozkaz, nebo soud, který vede řízení, vydá v téže věci nový evropský zatýkací rozkaz (s novým datem), kde budou chyby napraveny, aniž by zrušil původní zatýkací rozkaz. Vyžádá-li příslušný orgán členského státu doplňkovou informaci, postačí původní zatýkací rozkaz opatřit dodatkem s uvedením příslušných doplněných nebo opravených informací15).
    § 53
    Zásada speciality
    (1) Soud dbá na dodržování zásady speciality (§ 198 ZMJS), pokud jde o jiné skutky spáchané před předáním, než pro které byla vyžádaná osoba do České republiky předána.
    (2) Proti osobě předané na základě evropského zatýkacího rozkazu je možno vést trestní řízení a uložit jí trest odnětí svobody i pro jiný skutek, než pro který byla předána, bez souhlasu předávajícího státu, pokud v důsledku tohoto dalšího trestního řízení nedojde k omezení osobní svobody. Souhlas předávajícího státu je třeba vyžádat pro výkon trestu nebo jiného omezení osobní svobody uloženého za skutek, pro nějž nebyla osoba na základě evropského zatýkacího rozkazu předána16).
    (3) V žádosti podle § 198 odst. 1 písm. g) a odst. 3 ZMJS, aby předávající členský stát udělil souhlas s trestním stíháním, výkonem trestu nebo ochranného opatření předané osoby pro jiné trestné činy spáchané před předáním, než ty, pro které bylo předání povoleno, soud uvede údaje odpovídající obsahovým náležitostem evropského zatýkacího rozkazu, nevydává nový evropský zatýkací rozkaz.
    Díl 3
    Předání z České republiky do jiného členského státu
    § 54
    Předběžná vazba
    (1) O vzetí vyžádané osoby do předběžné nebo předávací vazby (§ 204 ZMJS, § 94 odst. 1, 2 a 4 ZMJS), včetně uvedení údaje o datu a hodině zadržení osoby a o propuštění osoby z předběžné nebo předávací vazby soud informuje Policejní prezidium a ministerstvo.
    (2) Pokud by po propuštění z předběžné vazby nastaly okolnosti, které by odůvodňovaly opětovné vzetí předávané osoby do předběžné vazby, pokyn k obnovení pátrání a zadržení osoby na území České republiky by měl dát Policejnímu prezidiu státní zástupce provádějící předběžné šetření a po podání návrhu na předání (podle § 205 odst. 1 a § 208 odst. 2 ZMJS) soud.
    (3) Nachází-li se osoba, o jejíž předání jde, ve výkonu trestu odnětí svobody, nebo vykonává ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody, nebo je ve výkonu vyšetřovací vazby v jiné trestní věci, učiní soud všechna potřebná opatření k tomu, aby po propuštění z vyšetřovací vazby nebo po ukončení výkonu trestu odnětí svobody bylo možné osobu opětovně vzít do předběžné či předávací vazby tak, aby předběžná či předávací vazba bezprostředně navazovala na výkon vyšetřovací vazby nebo trestu odnětí svobody. Zejména požádá prostřednictvím věznice, v níž tato osoba vazbu nebo test vykonává, GŘVS o zaznamenání informace o řízení o předání a požadavku, aby propuštění této osoby z vazby nebo trestu bylo se soudem koordinováno, aby mohlo být rozhodnuto o předběžné či předávací vazbě. Současně soud prostřednictvím věznice, v níž osoba, o jejíž předání je žádáno, vykonává vazbu nebo trest, požádá GŘVS, aby tato osoba byla v průběhu řízení o předání přemisťována do jiné věznice pouze ve výjimečných případech a aby o případném přemístění byli ihned informováni soud a státní zástupce.
    § 55
    Rozhodnutí o předání
    (1) Pokud soud pro své rozhodnutí potřebuje další informace, které mohou být poskytnuty vyžadujícím státem, vyžádá je přímo od orgánu, který vydal evropský zatýkací rozkaz. Pro poskytnutí dodatkové informace soud stanoví přiměřenou lhůtu. Pro zajištění dodatkových informací může soud ve výjimečných případech požádat o poskytnutí součinnosti Policejní prezidium nebo ministerstvo.
    (2) Nezdržuje-li se již vyžádaná osoba na území České republiky nebo se opakovaně nedaří zajistit její přítomnost při veřejném zasedání konaném o předání osoby podle § 205 odst. 5 ZMJS, soud nerozhoduje o předání, ale návrh státního zástupce zamítne17). O rozhodnutí soud neprodleně informuje příslušný orgán vyžadujícího státu, Policejní prezidium, a následně také ministerstvo.
    (3) Pokud je žádáno o předání osoby pro trestné činy, u kterých soud nezjišťuje, zda skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky (§ 207 ZMJS), není soud oprávněn ani zkoumat otázku promlčení takového činu na území České republiky18).
    (4) Byl-li evropský zatýkací rozkaz vydán za účelem předání osoby k výkonu trestu, který byl vyžadované osobě uložen v řízení vedeném v její nepřítomnosti, na starším typu formuláře, jehož část d) neobsahuje všechny potřebné údaje, soud si vyžádá potřebné doplňující informace od příslušného orgánu členského státu v přímém styku.
    (5) Ve výroku usnesení podle § 205 odst. 1 ZMJS soud popíše skutek, pro který je o předání žádáno, tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným skutkem; uvedení zákonného pojmenování trestného činu a příslušných právních ustanovení nebo uvedení odkazu na evropský zatýkací rozkaz není postačující19). Při rozhodování o předání soud vždy rozhodne o celém skutku nebo všech skutcích tak, jak jsou označeny v návrhu státního zástupce. Pokud soud vysloví, že vyžádaná osoba bude předána jen pro určité části skutku (např. jen pro některé dílčí útoky v případě pokračujícího trestného činu) nebo pro některé ze skutků popsaných v evropském zatýkacím rozkazu, rozhodne zároveň, že pro zbývající část skutku či pro zbývající skutky osoba předána nebude. Pokud je podmínkou rozhodnutí o předání vyžádané osoby ujištění poskytnuté vyžadujícím státem podle ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) ZMJS nebo splnění podmínky stanovené v § 205 odst. 4 ZMJS, cituje soud toto ujištění nebo podmínku ve výroku rozhodnutí o předání20).
    (6) O rozhodnutí o předání podle § 205 odst. 1 ZMJS soud neprodleně informuje příslušný orgán vyžadujícího státu a Policejní prezidium, a následně také ministerstvo.
    (7) Rozhodl-li soud o nepředání občana České republiky nebo občana jiného členského státu s trvalým pobytem na území České republiky podle § 205 odst. 2 písm. a) ZMJS, postoupí věc v souladu s § 8 odst. 1 větou druhou trestního řádu příslušnému státnímu zastupitelství k postupu podle § 2 odst. 3 trestního řádu, § 8 trestního zákoníku.
    (8) Před rozhodnutím o nepředání osoby na základě § 205 odst. 2 písm. b) je třeba, aby soud nejprve posoudil, zda jsou splněny podmínky pro uznání cizozemského rozhodnutí a převzetí jeho výkonu na území České republiky. Pokud shledá, že podmínky pro uznání cizozemského rozhodnutí a převzetí jeho výkonu splněny jsou, rozhodne o nepředání osoby (v tomto případě je pak nutné postupovat v souladu s ustanovením § 215 ZMJS); v opačném případě rozhodne o jejím předání, pokud nejsou v daném případě dány jiné důvody pro její nepředání.
    (9) O nedodržení lhůt pro rozhodnutí o předání podle evropského zatýkacího rozkazu (§ 209 ZMJS), jakož i o důvodech takového postupu, soud informuje příslušný orgán vyžadujícího státu a národního člena České republiky v Eurojustu (kontakt je soudům k dispozici na Extranetu).
    (10) V případě, že se osoba, o jejíž předání jde, nachází ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody, soud informuje příslušnou věznici, v níž se osoba nachází, o rozhodnutí o odložení předání. V případě propuštění této osoby z vazby nebo z výkonu trestu musí být osoba totiž převedena do předběžné nebo předávací vazby tak, aby mohlo být následně realizováno její předání kompetentním orgánům jiného členského státu.
    § 56
    Postup po povolení předání
    (1) O pravomocném rozhodnutí o povolení předání soud neprodleně vyrozumí příslušný orgán vyžadujícího státu, Policejní prezidium, a následně také ministerstvo. Nabylo-li rozhodnutí právní moci před soudem druhého stupně, informaci podává neprodleně tento soud. Současně s oznámením svého rozhodnutí vyzve Policejní prezidium, aby s vyžadujícím členským státem sjednalo datum, čas a místo předání vyžádané osoby orgánům vyžadujícího členského státu.
    (2) Soud informuje příslušný orgán vyžadujícího státu o tom, že se vyžádaná osoba vzdala práva na uplatnění zásady speciality a o délce trvání vazby v průběhu předávacího řízení na území České republiky. Sdělení pro orgán vyžadujícího státu není třeba překládat. Pro vyrozumění příslušného orgánu vyžadujícího státu může soud použít „Jednotný formulář pro rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu“, jehož vzor je ke stažení na Extranetu. Používání tohoto jednotného formuláře k usnadnění výměny informací o rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu není obligatorně uloženo, jeho používání ve všech členských státech je však doporučeno.
    Díl 4
    Předávání osob s Islandem a Norskem
    § 57
    (1) Do vstupu Dohody mezi EU a Islandskou republikou a Norským královstvím ze dne 28. 6. 2006 o postupu předávání mezi členskými státy EU a Islandem a Norskem v platnost postupují soudy podle stávajících mnohostranných úmluv z oblasti vydávání, zejm. tedy podle Evropské úmluvy o vydávání (1957). Po vstupu Dohody v platnost se ve vztahu k Islandu a Norsku pro vyžádání osob na základě zatýkacího rozkazu vydaného soudem České republiky nebo příslušným justičním orgánem Islandu nebo Norska použije formulář zatýkacího rozkazu, který je k dispozici ke stažení na Extranetu.
    (2) Podle prohlášení učiněného k Dohodě mezi EU a Islandskou republikou a Norským královstvím o postupu předávání mezi členskými státy EU a Islandem a Norskem nepředává Česká republika na Island a do Norska státní občany České republiky.
    (3) Prohlášení a oznámení České republiky k této Dohodě jsou spolu s jejím textem k dispozici na Extranetu.
    HLAVA V
    PŘÍKAZ K ZAJIŠTĚNÍ HODNOTY NEBO DŮKAZNÍHO PROSTŘEDKU
    Díl 1
    Obecná ustanovení
    § 58
    Základní normativní úprava
    (1) Rada EU přijala dne 22. 7. 2003 rámcové rozhodnutí 2003/577/SVV o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v EU (dále v této hlavě jen „Rámcové rozhodnutí“). V českém jazyce bylo Rámcové rozhodnutí publikováno v Úředním věstníku EU ze dne 2. 8. 2003, svazek 6, L 196/45, str. 185. Text Rámcového rozhodnutí v úředních jazycích všech členských států lze nalézt na internetových stránkách Úředního věstníku EU (http://eur-lex.europa.eu).
    (2) Základní vnitrostátní právní úprava implementující uvedené Rámcové rozhodnutí je obsažena v § 226 až § 238 ZMJS. Při její aplikaci je nutno přihlédnout též k uvedenému Rámcovému rozhodnutí.
    § 59
    (1) Aktuální seznam členských států, které provedly potřebnou vnitrostátní implementaci Rámcového rozhodnutí, je všem soudům přístupný na Extranetu. V části věnované každému členskému státu je připojen přehled obsahující informace o příslušných orgánech, jazyce, do kterého je nutné přeložit přikládané osvědčení, a o učiněných prohlášeních
    § 60
    Komunikace soudu s příslušným orgánem v jiném členském státu
    (1) Soud komunikuje s příslušným justičním orgánem v jiném členském státu v přímém styku.
    (2) Vzhledem k tomu, že Rámcové rozhodnutí stanoví jazykový režim pouze ve vztahu k zasílanému osvědčení, mohou soudy komunikovat s příslušným orgánem jiného členského státu v českém jazyce. Je na zvážení soudu, zda pořídí překlad této komunikace do jazyka příslušného členského státu, případně alespoň do angličtiny s ohledem na efektivitu takovéhoto postupu. Soudy mohou využít i vzorové dopisy, které jsou k dispozici na Extranetu. Tyto vzory jsou pro soudy nezávazné a jejich účelem je usnadnění komunikace soudu s příslušným justičním orgánem v jiném členském státu.
    § 61
    Rozhodnutí, o jejichž uznání a výkon může být žádáno
    (1) Ustanovení § 226 a násl. ZMJS se použijí na zajištění majetku nebo jeho části, věcí nebo jiných majetkových hodnot, u kterých je podezření, že byly určeny ke spáchání trestného činu, nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti nebo svou hodnotou odpovídají takovému výnosu, byť jen zčásti, dále náhradní hodnoty, nebo na zajištění věcných a listinných důkazů podle § 112 trestního řádu. Definice výnosu není v trestních předpisech výslovně uvedena, ale podle ustáleného výkladu se výnosem v českém trestním právu rozumí nejen věci či majetkové hodnoty, které byly získány trestným činem, ale i věci a jiné majetkové hodnoty, které byly nabyty, byť jen zčásti, za takové věci nebo majetkové hodnoty nebo za věci či majetkové hodnoty tvořící odměnu za trestný čin.
    (2) Úprava obsažená v § 226 až § 238 ZMJS se netýká zajištění nároku poškozeného podle § 47 trestního řádu nebo zajištění výkonu trestu propadnutí majetku podle § 347 trestního řádu.
    Díl 2
    Zajištění hodnoty nebo důkazního prostředku v jiném členském státě
    § 62
    Vydání a zaslání příkazu k zajištění
    (1) Příkaz k zajištění (§ 227 ZMJS), který může mít formu usnesení (§ 79a až 79f) trestního řádu) nebo příkazu (§ 79 trestního řádu), zašle soud společně s vyplněným osvědčením příslušnému justičnímu orgánu jiného členského státu.
    (2) Vzor osvědčení v českém jazyce a v jednotlivých úředních jazycích členských států, stejně tak jako přehled jazyků, v nichž jednotlivé členské státy přijímají osvědčení, a seznam příslušných orgánů jiných členských států, kterým mají být příkazy k zajištění majetku nebo důkazního prostředku zaslány, jsou dostupné na Extranetu. Osvědčení má podobu formuláře, který nesmí být při vyplňování upravován obsahově ani terminologicky. Pro účely pořizování překladu osvědčení je proto nezbytné využít předepsané jazykové verze.
    (3) Vzhledem k urgentní povaze tohoto nástroje se doporučuje příslušnému justičnímu orgánu jiného členského státu zaslat s překladem do jazyka, ve kterém tento stát přijímá osvědčení, též samotný příkaz k zajištění.
    Díl 3
    Zajištění hodnoty nebo důkazního prostředku v České republice
    § 63
    Uznání a výkon příkazu k zajištění
    (1) K rozhodování o uznání příkazu k zajištění majetku vydaného justičním orgánem jiného členského státu a k zajištění výkonu rozhodnutí o uznání tohoto příkazu je v případě, že byla podána obžaloba, příslušný krajský soud, v jehož obvodu má být zajištění provedeno (§ 48 odst. 5 ZMJS).
    (2) Donucovací opatření potřebná k výkonu příkazu k zajištění důkazního prostředku jsou vykonávána podle trestního řádu. Na žádost justičního orgánu jiného členského státu soud zohlední jeho procesní požadavky, pokud nejsou v rozporu se základními právními zásadami České republiky.
    (3) Taxativně stanovené důvody pro neuznání příkazu jsou stanoveny v § 233 odst. 4 ZMJS. V případě, že soud obdrží od justičního orgánu jiného členského státu příkaz, ke kterému není připojeno osvědčení na stanoveném formuláři, toto osvědčení je zjevně neúplné, neodpovídá obsahu příkazu nebo není přeložené do českého jazyka nebo jiného jazyka, ve kterém lze osvědčení podle prohlášení České republiky přijmout, vyzve jej, aby konstatované pochybení v jím stanovené lhůtě napravil, a zároveň jej upozorní na to, že pokud tak neučiní, příkaz k zajištění neuzná.
    (4) Pokud se jedná o skutek, za který je možné v jiném členském státu uložit nepodmíněný trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 3 roky nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody s nejvyšší délkou trvání nejméně 3 roky a který spočívá v jednání, jež orgán jiného členského státu označí v písmenu i) oddílu 1. formuláře osvědčení, který bude přiložen k zaslanému rozhodnutí, krajský soud není oprávněn přezkoumávat oboustrannou trestnost. V těchto případech nemá krajský soud možnost odmítnout uznat a vykonat rozhodnutí jiného členského státu z důvodu, že bylo vydáno pro jednání, které podle našeho právního řádu není trestným činem. Výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy by soud zjistil, že popis skutku nebo právní kvalifikace uvedená v osvědčení neodpovídají označenému jednání. Pokud se výkon příkazu k zajištění týká prohlídky (Hlava čtvrtá, Oddíl pátý trestního řádu), lze ji provést pouze za podmínky oboustranné trestnosti.
    (5) Pokud by výkon rozhodnutí o uznání příkazu k zajištění mohl narušit vnitrostátní trestní řízení, nebo hodnota nebo důkazní prostředek, jichž se příkaz k zajištění týká, již byly zajištěny pro účely jiného vnitrostátního trestního řízení (případně byly zajištěny v jiném státu), předseda senátu rozhodne usnesením o odložení výkonu rozhodnutí o uznání příkazu k zajištění.
    HLAVA VI
    UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ UKLÁDAJÍCÍHO NÁHRADNÍ OPATŘENÍ ZA VAZBU
    Díl 1
    Obecná ustanovení
    § 64
    Základní normativní úprava
    (1) Rada EU přijala dne 23. 10. 2009 rámcové rozhodnutí 2009/829/SVV o uplatnění zásady vzájemného uznávání na rozhodnutí o opatřeních dohledu jakožto alternativy zajišťovací vazby mezi členskými státy EU (dále v této hlavě jen „Rámcové rozhodnutí“). V českém jazyce bylo Rámcové rozhodnutí publikováno v Úředním věstníku EU ze dne 11. 11. 2009, L 294/20. Text Rámcového rozhodnutí v úředních jazycích všech členských států lze nalézt na internetových stránkách Úředního věstníku EU (http://eurlex.europa.eu) nebo na Extranetu.
    (2) Základní vnitrostátní právní úprava implementující uvedené Rámcové rozhodnutí je obsažena v § 239 až § 256 ZMJS. Při aplikaci vnitrostátní úpravy je nutno přihlédnout také k uvedenému Rámcovému rozhodnutí.
    § 65
    Aktuální seznam členských států, které provedly potřebnou vnitrostátní implementaci Rámcového rozhodnutí, je všem soudům přístupný na Extranetu. V části věnované každému členskému státu je připojen přehled obsahující informace o příslušných orgánech, jazyce, do kterého je nutné přeložit přikládané osvědčení, a o učiněných prohlášeních.
    Cíl
    § 66
    (1) Postup podle Hlavy IV ZMJS má za cíl ve vhodných případech zajistit použití nevazebních opatření jako alternativu zajišťovací vazby u osob, které nemají bydliště ve státě vedoucím trestní řízení, a zajistit těmto osobám stejné zacházení jako osobám, které na území státu vedoucího trestní řízení mají bydliště.
    (2) Dohled nad obviněným by měl být zajištěn kontinuálně v součinnosti s příslušným orgánem jiného členského státu tak, aby byla zajištěna ochrana široké veřejnosti.
    § 67
    Komunikace soudu s příslušným orgánem v jiném členském státu
    (1) Soud komunikuje s příslušným orgánem v jiném členském státu v přímém styku. Příslušným orgánem jiného členského státu může být i jiný než justiční orgán, je-li k vydání takového rozhodnutí oprávněn podle vnitrostátního práva dotčeného členského státu (tímto orgánem může být například probační úředník).
    (2) Vzhledem k tomu, že Rámcové rozhodnutí stanoví jazykový režim pouze ve vztahu k zasílanému osvědčení, mohou soudy komunikovat s příslušným orgánem jiného členského státu v českém jazyce. Je na zvážení soudu, zda pořídí překlad této komunikace do jazyka příslušného členského státu, případně alespoň do angličtiny s ohledem na efektivitu takovéhoto postupu. Soudy mohou využít i vzorové dopisy, které jsou k dispozici na Extranetu. Tyto vzory jsou pro soudy nezávazné a jejich účelem je usnadnění komunikace soudu s příslušným justičním orgánem v jiném členském státu.
    Díl 2
    Uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího náhradní opatření za vazbu
    § 68
    (1) O uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího náhradní opatření za vazbu rozhoduje samosoudce okresního soudu, aniž by konal veřejné zasedání.
    (2) Uznávat a vykonávat rozhodnutí příslušných orgánů jiných členských států, kterými bylo v trestním řízení rozhodnuto o přijetí některého z náhradních opatření za vazbu, je možné i v případě, že se jedná o rozhodnutí, která dosud nenabyla právní moci, jsou však vykonatelná. V některých členských státech se totiž uplatňuje tzv. předběžná vykonatelnost takových rozhodnutí. Tento postup je v souladu s ustanovením článku 4 Rámcového rozhodnutí, který stanoví, že rozhodnutím o opatřeních dohledu je vymahatelné rozhodnutí přijaté příslušným orgánem ve vydávajícím státě v souladu s vnitrostátním právem hmotným i procesním v průběhu trestního řízení, které fyzické osobě jako alternativu zajišťovací vazby ukládá jedno nebo více opatření dohledu.
    § 69
    Podmínky pro převzetí rozhodnutí
    (1) Jednou z podmínek pro převzetí rozhodnutí je skutečnost, že osoba, vůči níž rozhodnutí směřuje, má v České republice obvyklé bydliště a chce se do České republiky vrátit. Obvyklým bydlištěm se rozumí místo, kde se osoba fakticky převážně zdržuje (tj. vede svou domácnost, vykonává zaměstnání), přičemž takové místo se nemusí krýt s místem trvalého pobytu, které má především administrativní povahu. Při zjišťování informací o obvyklém bydlišti osoby se vychází zejména z informací uvedených v osvědčení nebo dodatečně poskytnutých orgánem jiného členského státu. Není úlohou soudu provádět v tomto směru obsáhlá vlastní šetření.
    (2) Česká republika neoznámila generálnímu sekretariátu Rady, že je připravena vykonávat dohled nad jinými omezeními nebo povinnostmi než těmi, které jsou vymezeny v ustanovení § 240 odst. 1 ZMJS. Proto v případě, že rozhodnutí jiného členského státu, o jehož uznání a výkon je žádáno, ukládá jiná omezení a povinnosti než ty, které jsou vymezeny v ustanovení § 240 odst. 1 ZMJS, samosoudce řízení ukončí tak, že do spisu provede záznam (nepředpokládá se žádné formální rozhodování), v němž uvede důvody, pro které dospěl k závěru, že se řízení ukončí. O ukončení řízení a důvodech informuje samosoudce orgán jiného členského státu a případně i státního zástupce, pokud byl již ve věci činný, a obhájce, pokud byl zvolen nebo ustanoven. Stejně postupuje i v případě, že nejsou splněny podmínky pro převzetí rozhodnutí.
    § 70
    Ukončení řízení
    V případě, že samosoudce ukončí řízení podle § 242 odst. 2 nebo odst. 3 nebo § 244 odst. 1 nebo 3 ZMJS, učiní tak tím, že do spisu provede záznam (nepředpokládá se žádné formální rozhodování), v němž uvede důvody, pro které dospěl k závěru, že se řízení ukončí. O jeho ukončení a o důvodech ukončení informuje příslušný orgán jiného členského státu, státního zástupce, byl-li již ve věci činný, a obhájce, byl-li již zvolen nebo ustanoven.
    § 71
    Rozhodnutí
    Pokud je rozhodnutí o vazbě samostatné, např. osoba je vzata do vazby a následně je vazba nahrazena nevazebním opatřením, musí samosoudce současně s rozhodnutím o uznání a výkonu rozhodnutí příslušného orgánu jiného členského státu o uložení náhradního opatření za vazbu rozhodnout i o uznání rozhodnutí o vazbě. Pokud toto rozhodnutí není přiloženo k rozhodnutí o uložení náhradního opatření za vazbu, je nutné, aby jej samosoudce od příslušného orgánu jiného členského státu vyžádal21).
    Díl 3
    Zajištění výkonu rozhodnutí ukládajícího náhradní opatření za vazbu v jiném členském státu
    § 72
    Podmínky pro zaslání rozhodnutí
    Pokud je jinému členskému státu zasíláno k zajištění výkonu pravomocné rozhodnutí soudu a v přípravném řízení soudce, kterým bylo rozhodnuto o nahrazení vazby některým z nevazebních opatření uvedených v § 73 trestního řádu, je nutné stanovené povinnosti a omezení vždy dostatečně specifikovat. Zejména v případě, kdy je nad obviněným stanoven dohled, je nutné uvést přesně, jaká omezení a povinnosti mu byly v rámci dohledu uloženy a co je tedy od jiného členského státu požadováno, aby uznal a vykonal.
    § 73
    Zaslání rozhodnutí do jiného členského státu
    (1) Rozhodnutí (jeho originál nebo ověřená kopie) se zasílá příslušnému orgánu jiného členského státu společně s osvědčením na stanoveném formuláři. Seznam příslušných orgánů jednotlivých členských států k přijetí rozhodnutí společně s osvědčením je dostupný na Extranetu.
    (2) Formulář osvědčení, vzory osvědčení v úředních jazycích jednotlivých členských států a vzor vyplněného formuláře jsou soudům k dispozici na Extranetu.
    (3) Formulář musí být přeložen do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků jiného členského státu, nebo do jazyka, v němž jiný členský stát osvědčení podle svého prohlášení přijímá. Informace, do jakého jazyka je nutné zajistit překlad osvědčení, jsou dostupné na Extranetu. Osvědčení má podobu formuláře, který nesmí být při vyplňování upravován obsahově ani terminologicky. Pro účely pořizování překladu osvědčení je proto nezbytné využít předepsané jazykové verze.
    (4) Pokud jiný členský stát uzná rozhodnutí a zahájí na svém území jeho výkon, přechází na něj právo toto rozhodnutí vykonat. Soud je však nadále příslušný k rozhodování o dalším trvání opatření nahrazujícího vazbu, k přezkumu vazebních důvodů, ke změně opatření nahrazujících vazbu a dalším postupům podle ustanovení § 254 ZMJS.
    (5) V případě, že bude soud vyrozuměn o tom, že došlo k porušení opatření nahrazujícího vazbu a vazební důvody nadále trvají, soud, v přípravném řízení na návrh státního zástupce, vydá evropský zatýkací rozkaz za účelem předání obviněného k trestnímu stíhání do České republiky. Soud totiž nemůže rozhodnout o jeho vzetí do vazby bezprostředně poté, co byl informován o porušení stanovených opatření nahrazujícího vazbu, neboť jej nejprve musí vyslechnout.
    HLAVA VII
    PŘEDCHÁZENÍ KOMPETENČNÍM SPORŮM
    § 74
    Základní normativní úprava
    (1) Rada EU přijala dne 30. 11. 2009 rámcové rozhodnutí 2009/948/SVV o předcházení kompetenčním sporům při výkonu pravomoci v trestním řízení a jejich řešení (dále v této hlavě jen „Rámcové rozhodnutí“). V českém jazyce bylo Rámcové rozhodnutí publikováno v Úředním věstníku EU ze dne 15. 12. 2009, L 328/42. Text Rámcového rozhodnutí v úředních jazycích všech členských států lze nalézt na internetových stránkách Úředního věstníku EU (http://eur-lex.europa.eu) nebo na Extranetu.
    (2) Základní vnitrostátní právní úprava implementující uvedené Rámcové rozhodnutí je obsažena v § 257 až § 260 ZMJS. Při aplikaci vnitrostátní úpravy je nutno přihlédnout také k uvedenému Rámcovému rozhodnutí.
    § 75
    Aktuální seznam členských států, které provedly potřebnou vnitrostátní implementaci Rámcového rozhodnutí, je všem soudům přístupný na Extranetu. V části věnované každému členskému státu je připojen přehled obsahující informace o příslušných orgánech a jazyce, v němž je členský stát ochoten žádost podle § 258 ZMJS přijmout.
    HLAVA VIII
    UZNÁVÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ UKLÁDAJÍCÍHO PENĚŽITOU SANKCI NEBO JINÉ PENĚŽITÉ PLNĚNÍ
    Díl 1
    Obecná ustanovení
    § 76
    Základní normativní úprava
    (1) Rada EU přijala dne 24. 2. 2005 rámcové rozhodnutí Rady 2005/214/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut (dále v této hlavě jen „Rámcové rozhodnutí“). V českém jazyce bylo Rámcové rozhodnutí publikováno v Úředním věstníku EU ze dne 22. 3. 2005, svazek 48, L 76, str. 16. Rámcové rozhodnutí bylo jednou novelizováno v části týkající se rozhodnutí vynesených v nepřítomnosti (v čl. 7 odst. 2 písm. g), v čl. 7 odst. 3 a formulář osvědčení v písmenu h)), a to rámcovým rozhodnutím Rady 2009/299/SVV ze dne 26. února 2009, kterým se mění rámcová rozhodnutí 2002/584/SVV, 2005/214/SVV, 2006/783/SVV, 2008/909/SVV a 2008/947/SVV, a kterým se posilují procesní práva osob a podporuje uplatňování zásady vzájemného uznávání rozhodnutí na rozhodnutí vydaná v soudním jednání, kterého se dotyčná osoba nezúčastnila osobně. V českém jazyce bylo posledně uvedené rámcové rozhodnutí publikováno v Úředním věstníku EU ze dne 27. 3. 2009, L 81, str. 24.
    (2) Text Rámcového rozhodnutí, včetně jeho konsolidované verze ve znění rámcového rozhodnutí 2009/299/SVV, v úředních jazycích všech členských států lze nalézt na internetových stránkách Úředního věstníku EU (http://eur-lex.europa.eu).
    (3) Základní vnitrostátní právní úprava implementující uvedené Rámcové rozhodnutí je obsažena v § 261 až § 277 ZMJS. Při aplikaci vnitrostátní úpravy je nutno přihlédnout také k uvedenému Rámcovému rozhodnutí.
    § 77
    Aktuální seznam členských států, které provedly potřebnou vnitrostátní implementaci Rámcového rozhodnutí, je všem soudům přístupný na Extranetu. V části věnované každému členskému státu je připojen přehled obsahující informace o příslušných orgánech, jazyce, do kterého je nutné přeložit přikládané osvědčení, a o učiněných prohlášeních. V případě, že příslušný členský stát neprovedl potřebnou vnitrostátní implementaci Rámcového rozhodnutí, soudy postupují při uznání a výkonu rozhodnutí podle části třetí, Hlavy IV ZMJS a příslušných ustanovení Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. dubna 2014 č.j. 37/2013-MOT-J/65 o postupu soudů ve styku s cizinou ve věcech trestních.
    § 78
    Komunikace soudu s příslušným orgánem jiného členského státu
    (1) Soud komunikuje s příslušným orgánem jiného členského státu v přímém styku. Příslušným orgánem jiného členského státu může být i jiný než justiční orgán, je-li k vydání takového rozhodnutí oprávněn podle vnitrostátního práva dotčeného členského státu (např. správní úřady).
    (2) Vzhledem k tomu, že Rámcové rozhodnutí stanoví jazykový režim pouze ve vztahu k zasílanému osvědčení, mohou soudy komunikovat s příslušným orgánem jiného členského státu v českém jazyce. Je na zvážení soudu, zda pořídí překlad této komunikace do jazyka příslušného členského státu, případně alespoň do angličtiny s ohledem na efektivitu takovéhoto postupu. Soudy mohou využít i vzorové dopisy, které jsou k dispozici na Extranetu. Tyto vzory jsou pro soudy nezávazné a jejich účelem je usnadnění komunikace soudu s příslušným justičním orgánem v jiném členském státu.
    Díl 2
    Uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění
    § 79
    Rozhodnutí jiného členského státu, která mohou být uznána a vykonána na území České republiky
    (1) Jiným orgánem členského státu se v souladu s Rámcovým rozhodnutím rozumí jednak jiné orgány než soudy, které rozhodují o trestném činu, jednak jiné orgány než soudy, které rozhodují o protiprávním jednání, které není trestným činem (např. rakouská krajská hejtmanství, německé úřady nákladní dopravy, nizozemské správní úřady, slovinské celní úřady apod.), za podmínky, že osoba, proti které rozhodnutí směřuje, měla příležitost k projednání věci před soudem, který je příslušný též v trestních věcech22).
    (2) Postupem podle části páté Hlavy VI ZMJS naopak není možné na území České republiky uznávat a vykonávat rozhodnutí slovinských správních orgánů (tzv. DARS úřady), která ukládají pokutu za jízdu bez dálniční známky (přestupek podle zákona o veřejných komunikacích Republiky Slovinsko). Jednání spočívající v nezaplacení poplatku za využití rychlostní silnice/dálnice totiž nespadá pod kategorii uvedenou v písmenu g) odst. 3 osvědčení (jednání, které porušuje pravidla silničního provozu, včetně porušení pravidel, kterými se řídí doba řízení a odpočinku, a pravidel o nebezpečném zboží) a výjimka ze zásady oboustranné trestnosti se proto neuplatní.
    (3) Odškodněním oběti trestného činu podle § 261 odst. 1 písm. b) ZMJS není míněna náhrada škody, kterou poškozený uplatňuje v adhezním řízení, jak je chápána v právní úpravě ČR. Jde o případy jiných typů odškodnění oběti trestného činu, které se oběti přiznává trestním soudem v trestním řízení a které znají některé právní řády jiných členských států. Toto odškodnění je přiznáváno zpravidla jako paušální částka za určitý typ trestného činu a přímo nesouvisí s konkrétní výši škody způsobené trestným činem.
    § 80
    Podmínky pro převzetí rozhodnutí
    (1) Při posouzení splnění podmínek k převzetí uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu vychází soud především z informací, které příslušný orgán jiného členského státu uvedl v písmenu f) osvědčení. Pokud soud nepovažuje tyto informace za dostatečné k vyhodnocení splnění podmínek převzetí rozhodnutí, obrátí se v přímém styku na příslušný orgán jiného členského státu s žádostí o zaslání dodatkových informací. Soud může využít také standardní informační zdroje, jež má v trestním řízení k dispozici (zejm. § 7 a § 8 trestního řádu).
    (2) Obvyklým bydlištěm se rozumí místo, kde se osoba fakticky převážně zdržuje (tj. vede svou domácnost, vykonává zaměstnání), přičemž takové místo se nemusí krýt s místem trvalého pobytu, které má především administrativní povahu. Při zjišťování informací o obvyklém bydlišti osoby se vychází zejména z informací uvedených v osvědčení nebo dodatečně poskytnutých orgánem jiného členského státu. Není úlohou soudu provádět v tomto směru obsáhlá vlastní šetření.
    § 81
    Ukončení řízení
    V případě, že samosoudce ukončí řízení podle § 264 odst. 2 nebo odst. 3 nebo § 266 odst. 1 ZMJS, učiní tak tím, že do spisu provede záznam (nepředpokládá se žádné formální rozhodování), v němž uvede důvody, pro které dospěl k závěru, že se řízení ukončí. O jeho ukončení a o důvodech ukončení informuje příslušný orgán jiného členského státu, státního zástupce, byl-li již ve věci činný, a obhájce, byl-li již zvolen nebo ustanoven.
    § 82
    Výjimky ze zásady oboustranné trestnosti
    (1) Výčet jednání, u nichž není přezkoumávána oboustranná trestnost, je obsažen v písmenu g) odst. 3 osvědčení. Mezi 39 kategoriemi jsou zahrnuta rovněž protiprávní jednání, která nelze subsumovat pod některou skutkovou podstatu trestného činu podle trestního zákoníku, ale budou typicky přestupkem. Jde zejména o jednání, jež naplňují znaky přestupku na úseku dopravy, některé formy porušování práv duševního vlastnictví nebo činy naplňující skutkové podstaty zavedené vydávajícím státem, jejichž účelem je provedení závazků vyplývajících z nástrojů přijatých podle Smlouvy o ES nebo Smlouvy o EU. Do této kategorie by měly spadat činy definované ve vnitrostátním právu na základě konkrétního nástroje práva EU, resp. zavedené za účelem implementace povinnosti kriminalizovat určité jednání stanovené v takovém nástroji (harmonizace skutkových podstat trestných činů nebo jiných deliktů v rámci EU).
    (2) Výjimka ze zásady oboustranné trestnosti se neuplatní u rozhodnutí slovinských DARS úřadů, která ukládají pokutu za jízdu bez dálniční známky, neboť jednání tohoto typu nelze podřadit pod kategorii uvedenou v písmenu g) odst. 3 osvědčení (jednání, které porušuje pravidla silničního provozu, včetně porušení pravidel, kterými se řídí doba řízení a odpočinku, a pravidel o nebezpečném zboží).
    (3) Pokud orgán jiného členského státu označil v osvědčení skutek jako některé z jednání v písmenu g) odst. 3 osvědčení, soud nezjišťuje, zda skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. Výjimkou jsou případy, kdy popis skutku nebo právní kvalifikace uvedené v osvědčení zjevně neodpovídají označenému jednání. Soud však otázku oboustranné trestnosti v každém případě posoudí pro účely přizpůsobení uložené sankce českému právnímu řádu a stanovení způsobu jejího výkonu (§ 268 odst. 2 ZMJS).
    § 83
    Rozhodnutí o uznání a výkonu
    (1) Soud může po příslušném orgánu jiného členského státu požadovat poskytnutí dodatkových informací, pokud je považuje za nezbytné pro své rozhodnutí. Takto postupuje samosoudce například v případě, že zjistí, že peněžitá sankce byla již povinným uhrazena (například bude samosoudci předložen výpis z bankovního účtu potvrzující převedení finanční částky, poštovní poukázka, či jiný doklad prokazující realizované plnění) a samosoudce potřebuje tuto informaci ověřit pro další postup.
    (2) Pokud jde o důvody pro neuznání rozhodnutí týkající se vad zaslaného osvědčení, Česká republika dle svého prohlášení k Rámcovému rozhodnutí přijímá osvědčení pouze v českém jazyce a ve vztahu k Slovenské republice ve slovenštině. Povinnost překladu se v souladu s Rámcovým rozhodnutím vztahuje pouze na osvědčení, proto nezaslal-li příslušný orgán jiného členského státu rozhodnutí, o jehož výkon a uznání se žádá, spolu s překladem, zajistí si samosoudce překlad rozhodnutí na vlastní náklady.
    § 84
    Nakládání s výtěžkem získaným výkonem rozhodnutí v České republice
    (1) V návrhu na uzavření dohody o sdílení peněžních prostředků získaných výkonem rozhodnutí jiného členského státu soud uvede:
    a) informace o žádosti jiného členského státu (včetně označení dožadujícího orgánu, data a spisové značky), na jejímž základě bylo v České republice uznáno cizozemské rozhodnutí,
    b) informace o uznaném cizozemském rozhodnutí (označení orgánu členského státu, data, spisové značky a právní moci),
    c) informace o rozhodnutí, jímž bylo cizozemského rozhodnutí v České republice uznáno (označení soudu, datum, spisová značka a právní moc),
    d) finanční částku, jejíž zaplacení bylo uloženo uznaným rozhodnutím,
    e) poměr, ve kterém by měla být tato částka rozdělena mezi Českou republiku a jiný členský stát,
    f) technické podrobnosti (např. bankovní spojení na účet jiného členského státu, na který mají být převedeny peněžní prostředky), pokud byly jiným členským státem sděleny.
    (2) Návrh na uzavření dohody o sdílení peněžních prostředků získaných výkonem rozhodnutí jiného členského státu soud zasílá Finančnímu a analytickému útvaru Ministerstva financí (adresa: poštovní přihrádka 675, Jindřišská 14, 111 21 Praha 1; ID datové schránky: meiq7wd; telefon: 257044 501; fax: 257044502; adresa elektronické pošty: fau@mfcr.cz) a na vědomí rovněž ministerstvu.
    Díl 3
    Zajištění výkonu rozhodnutí ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění v jiném členském státu
    § 85
    Rozhodnutí, o jejichž uznání a výkon může být jiný členský stát požádán
    Do jiného členského státu nelze zaslat rozhodnutí, kterým byla poškozenému přiznána náhrada škody v adhezním řízení, neboť tento typ rozhodnutí nespadá do působnosti Rámcového rozhodnutí. Je na poškozeném, aby náhradu škody přiznanou v adhezním řízení uplatnil u příslušného orgánu jiného členského státu na základě právních předpisů EU o uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech
    § 86
    Postup zaslání rozhodnutí k uznání a výkonu
    (1) Soud, který rozhodl v prvním stupni, zašle rozhodnutí do členského státu, ve kterém se nachází majetek osoby, proti které rozhodnutí směřuje. Nemá-li soud žádné informace o majetku, zašle rozhodnutí do členského státu, ve kterém má osoba, proti které rozhodnutí směřuje, obvyklé bydliště. Soud přitom vychází z informací, které má k dispozici, případně může využít pomoc ministerstva, EJN nebo národního člena v Eurojustu.
    (2) Soud uvede v písmenu f) osvědčení skutečnosti, na základě kterých dospěl k závěru, že lze na území jiného členského státu zajistit řádný výkon rozhodnutí. Zejména specifikuje místo, kde se podle jeho informací nachází majetek osoby, proti které rozhodnutí směřuje, resp. údaje o pobytu osoby v daném státě.
    (3) Soud zašle rozhodnutí vždy pouze do jednoho členského státu. Právo na výkon rozhodnutí přechází zasláním rozhodnutí na tento jiný členský stát, pouze za podmínek § 276 ZMJS jej lze opět vykonat na území České republiky.
    (4) Rozhodnutí (jeho originál nebo ověřená kopie) se zasílá příslušnému orgánu jiného členského státu společně s osvědčením na stanoveném formuláři. Seznam příslušných orgánů jednotlivých členských států, včetně jejich adresy a dalších kontaktních údajů, je dostupný na Extranetu.
    (5) Formulář osvědčení, stejně tak i vzory osvědčení v úředních jazycích jednotlivých členských států a vzor vyplněného formuláře a průvodního dopisu jsou soudům k dispozici na Extranetu.
    (6) Formulář osvědčení musí být přeložen do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků příslušného členského státu, nebo do jazyka, v němž tento členský stát osvědčení podle svého prohlášení přijímá. Informace, do jakého jazyka je nutné zajistit překlad osvědčení, jsou dostupné na Extranetu. Osvědčení má podobu formuláře, který nesmí být při vyplňování upravován obsahově ani terminologicky. Pro účely pořizování překladu osvědčení je proto nezbytné využít předepsané jazykové verze. Samotné rozhodnutí není v souladu s požadavky Rámcového rozhodnutí třeba překládat.
    § 87
    Nakládání s výtěžkem získaným výkonem rozhodnutí v jiném členském státu
    (1) V návrhu na uzavření dohody o sdílení peněžních prostředků získaných v jiném členském státu výkonem rozhodnutí soudu České republiky soud uvede:
    a) informace o žádosti České republiky (včetně označení dožadujícího orgánu, data a spisové značky), na jejímž základě bylo v jiném členském státu uznáno rozhodnutí soudu České republiky,
    b) informace o uznaném rozhodnutí soudu České republiky (označení soudu, data, spisové značky a právní moc),
    c) finanční částku, jejíž zaplacení bylo uloženo uznaným rozhodnutím,
    d) poměr, ve kterém by měla být tato částka rozdělena mezi Českou republiku a jiný členský stát.
    (2) Návrh na uzavření dohody o sdílení peněžních prostředků získaných v jiném členském státu výkonem rozhodnutí soudu České republiky soud zasílá Finančnímu a analytickému útvaru Ministerstva financí (adresa: poštovní přihrádka 675, Jindřišská 14, 111 21 Praha 1; ID datové schránky: meiq7wd; telefon: 257044 501; fax: 257044502; adresa elektronické pošty: fau@mfcr.cz) a na vědomí rovněž ministerstvu.
    HLAVA IX
    UZNÁVÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ UKLÁDAJÍCÍCH PROPADNUTÍ NEBO ZABRÁNÍ MAJETKU, VĚCÍ NEBO JINÝCH MAJETKOVÝCH HODNOT
    Díl 1
    Obecná ustanovení
    § 88
    Základní normativní úprava
    (1) Rada EU přijala dne 6. 10. 2006 Rámcové rozhodnutí 2006/783/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci (dále v této hlavě jen „Rámcové rozhodnutí“). V českém jazyce bylo Rámcové rozhodnutí publikováno v Úředním věstníku EU ze dne 24. 11. 2006, L 328, str. 59. Text Rámcového rozhodnutí v úředních jazycích všech členských států lze nalézt na internetových stránkách Úředního věstníku EU (http://eurlex.europa.eu) nebo na Extranetu.
    (2) Základní vnitrostátní právní úprava implementující výše uvedené Rámcové rozhodnutí je obsažena v ustanoveních § 278 až § 297 ZMJS. Při její aplikaci je nutno přihlédnout též k ustanovením Rámcového rozhodnutí.
    § 89
    (1) Aktuální seznam členských států, které provedly potřebnou vnitrostátní implementaci Rámcového rozhodnutí, je všem soudům přístupný na Extranetu. V části věnované každému členskému státu je připojen přehled obsahující informace o příslušných orgánech, jazyce, do kterého je nutné přeložit přikládané osvědčení, a o učiněných prohlášeních.
    (2) V případě, že příslušný členský stát neprovedl potřebnou vnitrostátní implementaci Rámcového rozhodnutí, soudy postupují při uznání a výkonu rozhodnutí podle části třetí, Hlavy IV ZMJS a příslušných ustanovení Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. dubna 2014 č.j. 37/2013-MOT-J/65 o postupu soudů ve styku s cizinou ve věcech trestních
    § 90
    Komunikace soudu s příslušným orgánem v jiném členském státu
    (1) Soud komunikuje s příslušným justičním orgánem v jiném členském státu v přímém styku.
    (2) Vzhledem k tomu, že Rámcové rozhodnutí stanoví jazykový režim pouze ve vztahu k zasílanému osvědčení, mohou soudy komunikovat s příslušným orgánem jiného členského státu v českém jazyce. Je na zvážení soudu, zda pořídí překlad této komunikace do jazyka příslušného členského státu, případně alespoň do angličtiny s ohledem na efektivitu takovéhoto postupu. Soudy mohou využít i vzorové dopisy, které jsou k dispozici na Extranetu. Tyto vzory jsou pro soudy nezávazné a jejich účelem je usnadnění komunikace soudu s příslušným justičním orgánem v jiném členském státu.
    Díl 2
    Uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího propadnutí nebo zabrání majetku, věcí nebo jiných majetkových hodnot
    § 91
    Rozhodnutí o uznání a výkonu
    (1) Důvodem v § 281 odst. 3 ZMJS, který brání řádnému průběhu uznávacího a vykonávacího řízení, je např. situace, kdy odsouzený není dosažitelný pro účely uznávacího a vykonávacího řízení v České republice, nebo uznávací a vykonávací řízení nemá vůbec smysl v České republice vést, protože osoba, vůči jejímuž majetku rozhodnutí směřuje a jejíž majetek má být zkonfiskován, zemřela (byla prohlášena za mrtvou), pokud jde o majetek ve vlastnictví takové osoby a nikoli o majetek, který nabyla trestnou činností a který nevlastní - ten lze zabrat i v případě její smrti. V takovém případě nezaniká povinnost rozhodnutí jiného členského státu uznat a vykonat. Vzhledem k faktickým překážkám se však jeví vhodné konzultovat s příslušným orgánem jiného členského státu, zda za daných okolností na uznání a výkonu svého rozhodnutí trvá.
    (2) Postupem dle § 287 ZMJS je možné odložit uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání. Odložit samostatně výkon takového rozhodnutí možné není, neboť přímo ze zákona nastává ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uznání přechod vlastnického práva z povinné osoby na stát. Důvody pro odložení výkonu rozhodnutí jiného členského státu je proto třeba uplatnit již v době rozhodování o jeho uznání a výkonu a nikoli až v průběhu vykonávacího řízení, které zde v klasickém slova smyslu nenastává. Tímto postupem je dána možnost upřednostnit vnitrostátní exekuční řízení nebo jiné civilní či správní řízení, v němž může dojít k odnětí majetku povinnému, pokud by tak soud uznal za vhodné a potřebné a je-li mu existence takového řízení známa. Naopak není zapotřebí uvádět jako důvod odkladu, že byl podán opravný prostředek proti rozhodnutí o uznání a výkonu, neboť je-li podán řádný opravný prostředek, pak rozhodnutí o uznání a výkonu není pravomocné a nelze je vykonat; pokud by šlo o mimořádné opravné prostředky, nelze použít odložení výkonu rozhodnutí, protože dotčený majetek je již ve vlastnictví státu, ale došlo by ke zrušení rozhodnutí o uznání a výkonu cestou mimořádného opravného prostředku a následně by se věc řešila vracením majetku nebo náhradou škody.
    (3) Česká republika učinila prohlášení dle čl. 7 odst. 5 Rámcového rozhodnutí, dle něhož orgány České republiky nebudou uznávat a vykonávat příkazy ke konfiskaci za okolností, kdy byl příkaz ke konfiskaci majetku vydán na základě rozšířených konfiskačních pravomocí uvedených v čl. 2 písm. d) bodě iv) Rámcového rozhodnutí v případě, že způsob konfiskace uvedený v příkazu ke konfiskaci není v České republice s ohledem na její vnitrostátní právní řád možný.
    Díl 3
    Postup při předání rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání do jiného členského státu za účelem jeho uznání a výkonu
    § 92
    Postup zaslání rozhodnutí k uznání a výkonu
    (1) Seznam příslušných orgánů jiných členských států, formulář osvědčení, vzory osvědčení v úředních jazycích jednotlivých členských států a vzor vyplněného formuláře a průvodního dopisu jsou soudům k dispozici na Extranetu.
    (2) Osvědčení musí být přeloženo do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vykonávajícího členského státu, případně do jiného jazyka, v němž je tento členský stát ochoten osvědčení přijmout. Osvědčení má podobu formuláře, který nesmí být při vyplňování upravován obsahově ani terminologicky. Pro účely pořizování překladu osvědčení je proto nezbytné využít předepsané jazykové verze formuláře, které jsou k dispozici na Extranetu.
    § 93
    Sdílení propadlého nebo zabraného majetku
    (1) Dohodu podle § 290 ZMJS lze uzavřít ohledně sdílení majetku, ale i ohledně sdílení nákladů. Soud, který uznal a vykonal rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání, může Ministerstvu financí podat návrh na uzavření takové dohody. V dohodě by Česká republika měla zohlednit podíl obou států na celém procesu vedoucímu k propadnutí nebo zabrání majetku, vynaložené náklady spojené s uznáním a výkonem rozhodnutí jiného členského státu, náklady spojené s realizací majetku, vzájemnou praxi a další relevantní okolnosti případu. Dohoda může být uzavřena pro každý konkrétní případ, nebo lze uzavřít i dohodu generální, která nastaví pravidla sdílení obecně vůči vybranému členskému státu.
    (2) V návrhu na uzavření dohody o sdílení majetku propadlého nebo zabraného v České republice na žádost jiného členského státu soud uvede:
    a) informace o žádosti jiného členského státu (včetně označení dožadujícího orgánu, data a spisové značky), na jejímž základě bylo v České republice uznáno cizozemské rozhodnutí,
    b) informace o uznaném cizozemském rozhodnutí (označení orgánu členského státu, data, spisové značky a právní moc), na jehož základě v České republice propadl nebo byl zabrán majetek,
    c) informace o rozsudku o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí (označení soudu, data, spisové značky a právní moc),
    d) identifikaci majetku, který v důsledku výkonu uznaného cizozemského rozhodnutí v České republice propadl nebo byl zabrán, včetně označení orgánu, v jehož dispozici tento majetek v době podání návrhu je,
    e) poměr, ve kterém by měl být propadlý nebo zabraný majetek rozdělen mezi Českou republiku a jiný členský stát (obvykle se částka 10 000 EUR a nižší nesdílí, částka vyšší se celá dělí na polovinu mezi Českou republiku a žádající stát),
    f) technické podrobnosti (např. bankovní spojení na účet členského státu, na který mají být převedeny peněžní prostředky), pokud byly členským státem sděleny.
    (3) V návrhu na uzavření dohody o sdílení majetku propadlého nebo zabraného na žádost České republiky v jiném členském státu soud uvede:
    a) informace o žádosti České republiky (včetně označení dožadujícího orgánu, data a spisové značky), na jejímž základě bylo v jiném členském státě uznáno rozhodnutí soudu České republiky,
    b) informace o rozhodnutí soudu České republiky (označení soudu, data, spisové značky a právní moc), na jehož základě v jiném členském státě propadl nebo byl zabrán majetek,
    c) identifikaci majetku, který v důsledku výkonu rozhodnutí soudu České republiky v jiném členském státě propadl nebo byl zabrán,
    d) poměr, ve kterém by měl být propadlý nebo zabraný majetek rozdělen mezi Českou republiku a jiný členský stát.
    (4) Návrh na uzavření dohody o sdílení majetku podle odstavce 1 nebo 2 soud zasílá Finančnímu a analytickému útvaru Ministerstva financí (adresa: poštovní přihrádka 675, Jindřišská 14, 111 21 Praha 1; ID datové schránky: meiq7wd; telefon: 257044 501; fax: 257044502; adresa elektronické pošty: fau@mfcr.cz) a na vědomí rovněž ministerstvu.
    Hlava X
    UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ UKLÁDAJÍCÍHO NEPODMÍNĚNÝ TREST ODNĚTÍ SVOBODY NEBO OCHRANNÉ OPATŘENÍ SPOJENÉ SE ZBAVENÍM OSOBNÍ SVOBODY
    Díl 1
    Obecná ustanovení
    § 94
    Základní normativní úprava
    (1) Rada EU přijala dne 27. 11. 2008 rámcové rozhodnutí 2008/909/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v EU (dále v této hlavě jen „Rámcové rozhodnutí“). V českém jazyce bylo Rámcové rozhodnutí publikováno v Úředním věstníku EU ze dne 5. 12. 2008, L 327/27. Text Rámcového rozhodnutí v úředních jazycích všech členských států lze nalézt na internetových stránkách Úředního věstníku EU (http://eurlex.europa.eu) nebo na Extranetu.
    (2) Základní vnitrostátní právní úprava implementující uvedené Rámcové rozhodnutí je obsažena v § 298 až § 322 ZMJS. Při aplikaci vnitrostátní úpravy je nutno přihlédnout také k uvedenému Rámcovému rozhodnutí.
    § 95
    Cíl
    (1) Postup podle Hlavy VIII ZMJS má usnadnit a přispět k resocializaci osoby, vůči níž rozhodnutí směřuje, tj. umožnit jí, aby trest nebo ochranné opatření vykonávala ve státu své příslušnosti nebo ve státu, k němuž má úzkou vazbu, a mohla využívat všech výchovných, rekvalifikačních a resocializačních programů v plném rozsahu, aniž by musela čelit jazykové bariéře nebo jiným omezením. Pro účely posouzení tohoto kritéria může soud konzultovat zamýšlený postup s příslušným orgánem jiného členského státu a předem získat jeho stanovisko, jakož i potřebné informace k posouzení podmínek výkonu trestu nebo ochranného opatření v tomto státu (konzultace jsou prováděny neformálně prostřednictvím výměny dopisů).
    (2) Příslušné orgány by měly v rámci tohoto postupu vzít v úvahu vždy všechny okolnosti mající vliv na možnost resocializace osoby, jako například spojení dané osoby s vykonávajícím státem, skutečnost, zda je vykonávající stát místem, kde má rodinné, jazykové, kulturní společenské nebo ekonomické a jiné vazby.
    § 96
    (1) Aktuální seznam členských států, které provedly potřebnou vnitrostátní implementaci Rámcového rozhodnutí, je všem soudům přístupný na Extranetu. V části věnované každému členskému státu je připojen přehled obsahující informace o příslušných orgánech, jazyce, do kterého je nutné přeložit přikládané osvědčení, a učiněných prohlášeních.
    (2) Pokud příslušný členský stát neprovedl potřebnou vnitrostátní implementaci Rámcového rozhodnutí, je třeba využít existujících mezinárodních úmluv upravujících tuto problematiku (Úmluva o předávání odsouzených osob, Štrasburk 21. 3. 1983, č. 553/1992 Sb.; Dodatkový protokol k Úmluvě o předávání odsouzených osob, Štrasburk 18. 12. 1997, č. 26/2003 Sb. m. s.; Hlava III, kapitola 5 Úmluvy ze dne 19. června 1990 k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích). Při uznání a výkonu rozhodnutí se postupuje podle části třetí, Hlavy IV ZMJS a podle příslušných ustanovení Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. dubna 2014 č.j. 37/2013-MOT-J/65 o postupu soudů ve styku s cizinou ve věcech trestních.
    § 97
    Komunikace soudu s příslušným orgánem v jiném členském státu
    (1) Soud komunikuje s příslušným justičním orgánem v jiném členském státu v přímém styku.
    (2) Vzhledem k tomu, že Rámcové rozhodnutí stanoví jazykový režim pouze ve vztahu k zasílanému osvědčení a rozhodnutí, mohou soudy komunikovat s příslušným orgánem jiného členského státu v českém jazyce. Je na zvážení soudu, zda pořídí překlad této komunikace do jazyka příslušného členského státu, případně alespoň do angličtiny s ohledem na efektivitu takovéhoto postupu. Soudy mohou využít i vzorové dopisy, které jsou k dispozici na Extranetu. Tyto vzory jsou pro soudy nezávazné a jejich účelem je usnadnění komunikace soudu s příslušným justičním orgánem v jiném členském státu.
    Díl 2
    Uznání a výkon rozhodnutí ukládajícího nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody z jiného členského státu
    § 98
    Podmínky pro převzetí rozhodnutí
    (1) V ustanovení § 299 ZMJS se alternativně vymezují podmínky, jež musí být splněny, aby rozhodnutí jiného členského státu mohlo být převzato za účelem uznání a výkonu. Nejsou-li tyto podmínky splněny, řízení se ukončí tak, že předseda senátu provede záznam do spisu (nepředpokládá se žádné formální rozhodování).
    (2) Kromě podmínky předchozího souhlasu dotčené osoby se vyžaduje, aby se tato osoba nacházela na území České republiky nebo jiného členského státu, o jehož rozhodnutí jde, přičemž tato osoba musí mít k České republice dostatečnou vazbu (státní příslušnost, obvyklé bydliště). Obvyklým bydlištěm se rozumí místo, kde se osoba fakticky převážně zdržuje (tj. vede svou domácnost, vykonává zaměstnání), přičemž takové místo se nemusí krýt s místem trvalého pobytu, které má především administrativní povahu. Při zjišťování informací o obvyklém bydlišti osoby se vychází zejména z informací uvedených v osvědčení nebo dodatečně poskytnutých jiným členským státem. Není úlohou soudu provádět v tomto směru obsáhlá vlastní šetření.
    (3) V případě, že jsou podmínky uvedené v § 299 odst. 1 ZMJS splněny, má Česká republika povinnost rozhodnutí převzít. Pokud je však soud přesvědčen o tom, že výkon rozhodnutí v České republice nesplní sledovaný cíl, může své výhrady proti převzetí rozhodnutí příslušnému orgánu jiného členského státu sdělit. Pokud příslušný orgán jiného členského státu svůj postup nepřehodnotí a svou žádost nevezme zpět, soud musí rozhodnutí převzít a postupovat v řízení dále. I přesto, že podmínky uvedené v § 299 odst. 1 ZMJS nejsou splněny, může soud souhlasit s převzetím rozhodnutí v případě, že tento postup považuje za vhodný z hlediska naplnění sledovaného cíle (např. cizí státní příslušník má na území České republiky pobyt, žije zde jeho rodina, má zde zajištěnu práci). Soud musí posoudit vždy individuální okolnosti daného případu.
    (4) Na žádost dotčené osoby, jejích příbuzných, z jiného podnětu nebo v jiných odůvodněných případech, pokud takový postup považuje za žádoucí z hlediska dosažení stanoveného cíle, může soud požádat příslušný orgán jiného členského státu, aby mu zaslal rozhodnutí směřující vůči dotčené osobě k uznání a výkonu. Přitom musí být splněny podmínky, že je takový postup žádoucí z hlediska výše uvedených cílů (efektivní dosažení účelu trestu nebo ochranného opatření) a osoba se zdržuje na území České republiky, nebo lze důvodně předpokládat, že se zde zamýšlí zdržovat.
    § 99
    Ukončení řízení
    V případě, že předseda senátu ukončí řízení podle § 302 odst. 2 nebo odst. 3, § 304 odst. 1 nebo odst. 3 ZMJS, učiní tak tím, že do spisu provede záznam (nepředpokládá se žádné formální rozhodování), v němž uvede důvody, pro které dospěl k závěru, že se řízení ukončí. O jeho ukončení a o důvodech ukončení informuje příslušný orgán jiného členského státu, státního zástupce, byl-li již ve věci činný, a obhájce, byl-li již zvolen nebo ustanoven.
    § 100
    Řízení o uznání a výkonu rozhodnutí
    (1) Pokud jde o způsob uznání rozhodnutí jiného členského státu, vychází se z obecné úpravy uznání cizozemského rozhodnutí (§ 124 ZMJS).
    (2) Ve výroku rozsudku o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí soud mimo jiné uvede:
    a) všechna rozhodnutí, z jejichž spojení odsouzení cizozemským soudem sestává, včetně rozhodnutí o opravných prostředcích, jakož i rozhodnutí, jejichž výroky o trestu byly zrušeny při ukládání souhrnného trestu23),
    b) v jakém rozsahu se návrhu na uznání cizozemského rozhodnutí vyhovuje a v jakém rozsahu se návrhu nevyhovuje, pokud soud rozhodl, že cizozemské rozhodnutí se uznává jen zčásti24).
    (3) Pokud se na odsouzeného po jeho převzetí bude vztahovat zásada speciality, soud uvede ve výroku rozhodnutí o uznání popis skutku a právní kvalifikaci podle práva odsuzujícího členského státu i podle českého práva25). Pokud se na něj zásada speciality vztahovat nebude (neuplatní se v případě, že osoba se svým předáním k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření do České republiky souhlasila), uvede soud popis skutku v odůvodnění rozhodnutí o uznání. Výrok o pokračování ve výkonu trestu soud v případě, že nerozhodl o přizpůsobení trestu podle § 124 odst. 2 písm. a) nebo b) ZMJS, v rozsudku o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí neuvádí (nerozhodl-li soud o přizpůsobení trestu, vždy se ve výkonu trestu pokračuje).
    (4) Vzhledem k tomu, že příslušný orgán jiného členského státu může požadovat, aby rozhodnutí o předčasném nebo podmíněném propuštění zohlednilo pravidla jeho vnitrostátního práva pro předčasné nebo podmíněné propuštění, stanoví ustanovení § 307 ZMJS soudu možnost zohlednit právo jiného členského státu. Zohlednění lhůt bude třeba zvažovat zejména v případě, kdy osoba bude mít zájem si trest vykonat v České republice, bude k ní mít úzký vztah a bude souhlasit i s tím, že podmínky pro podmíněné propuštění stanovené právem jiného členského státu budou přísnější a příslušný orgán jiného členského státu bude trvat na zohlednění lhůt s tím, že pokud by jej soud nezohlednil, vezme rozhodnutí a osvědčení zpět. Pokud soud rozhodne o zohlednění práva jiného členského státu, uvede to do výroku rozhodnutí o uznání.
    (5) Rozhodnutí podle § 124 až § 127 ZMJS soud doručí příslušnému orgánu jiného členského státu ještě před jeho právní mocí, neboť příslušný orgán jiného členského státu má možnost vzít rozhodnutí s osvědčením zpět až do doby zahájení výkonu rozhodnutí. Z toho důvodu je nutné jej vyrozumět už o nepravomocném rozhodnutí, aby mohl zvážit, zda mu podmínky, za kterých bude vykonávána sankce podle právního řádu České republiky, vyhovují, nebo zda vezme rozhodnutí s osvědčením zpět.
    (6) Po nabytí právní moci rozsudku o uznání a výkonu rozhodnutí o tom soud informuje příslušný orgán jiného členského státu a vyhotoví trestní list, který v elektronické podobě zašle Rejstříku trestů [§ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů].
    § 101
    Realizace předání odsouzené osoby z jiného členského státu
    (1) Převzetí odsouzené osoby od příslušného orgánu jiného členského státu zajistí příslušné orgány Vězeňské služby. Předseda senátu informuje příslušný orgán jiného členského státu o tom, že rozhodnutí o uznání a výkonu nabylo právní moci a zároveň jej požádá o to, aby byla realizace předání odsouzené osoby na území České republiky dohodnuta prostřednictvím GŘVS.
    (2) O tom, že rozhodnutí nabylo právní moci, informuje předseda senátu zároveň GŘVS, kterému zároveň zašle nařízení výkonu trestu nebo ochranného opatření a dá pokyn k převzetí odsouzené osoby od příslušného orgánu jiného členského státu a jejímu umístění do příslušné věznice, popř. do příslušného zařízení pro výkon ochranného opatření na území České republiky. Pokyn soud zašle faxem a prostřednictvím datové schránky na adresu GŘVS (Soudní 1672/1a, 140 67 Praha 4, +420 244 024 809, epodatelna@ grvs.justice.cz, ID datové schránky: b86abcb).
    (3) GŘVS vyrozumí o dodání osoby do příslušného zařízení soud, který rozhodl o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu, a zašle mu Protokol o převzetí odsouzené osoby od příslušného orgánu jiného členského státu. Kopii Protokolu o převzetí odsouzené osoby zašle též na vědomí ministerstvu.
    § 102
    Výkon uznaného rozhodnutí
    (1) Výkon uznaného rozhodnutí je prováděn obdobně, jako by se jednalo o vnitrostátní případ.
    (2) Ustanovení § 310 ZMJS vymezuje nad rámec obecné úpravy specifické důvody pro upuštění od výkonu trestu nebo ochranného opatření (jedná se o skutečnosti, které podle právního řádu jiného členského státu brání dalšímu výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření, nebo o faktickou nemožnost výkon provést, protože není znám pobyt dotčené osoby).
    (3) Pokud dojde k situaci podle § 310 odst. 2 písm. b) ZMJS, pak předseda senátu požádá příslušný orgán jiného členského státu, aby jej vyrozuměl o tom, kdy byly trest nebo ochranné opatření vykonány, nebo že nastala skutečnost, pro kterou se podle právního řádu tohoto státu na dotčenou osobu hledí, jako by nebyla odsouzena. Tato informace je významná z hlediska zahlazení odsouzení a výmazu z evidence Rejstříku trestů.
    (4) V případě, že dojde k pravomocnému zrušení uznaného rozhodnutí v jiném členském státě, předseda senátu zruší i uznávací rozhodnutí a přijme nezbytná opatření i k tomu, aby dotčená osoba neměla záznam v evidenci Rejstříku trestů.
    (5) Předseda senátu dbá na dodržení informační povinnosti stanovené v ustanovení § 310 ZMJS tak, aby byla zajištěna výměna informací a pokud možno kontinuita při zajištění výkonu trestu nebo ochranného opatření dotčenou osobou.
    (6) V případě, že dojde k útěku dotčené osoby z výkonu trestu nebo ochranného opatření, je nutné zajistit pátrání po osobě tak, aby případně byla zjištěna ještě na území České republiky a dodána zpět do výkonu (může se jednat o nebezpečné osoby, které se navíc dopouštějí trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání). Teprve v případě, že pátrání nebude úspěšné, předseda senátu oznámí tuto skutečnost jinému členskému státu. Právo vykonat uloženou sankci přechází na jiný členský stát.
    Díl 3
    Zajištění výkonu rozhodnutí ukládajícího nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody v jiném členském státu
    § 103
    Podmínky pro zaslání rozhodnutí
    (1) Soud, který rozhodl v prvním stupni o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, o výkonu jeho zbytku, o výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, o výkonu náhradního trestu odnětí svobody za nevykonaný trest domácího vězení nebo peněžitý trest, nebo který na nepodmíněný trest odnětí svobody přeměnil trest obecně prospěšných prací, uložil ochrannou výchovu, ochranné léčení nebo zabezpečovací detenci, může zaslat toto rozhodnutí příslušnému orgánu jiného členského státu za účelem jeho uznání a výkonu. Soud takto postupuje na základě žádosti odsouzeného nebo bez takové žádosti (podnět k takovémuto postupu může dát i příslušná věznice, ve které odsouzený vykonává trest odnětí svobody, nebo ministerstvo), či na žádost příslušného orgánu jiného členského státu.
    (2) Podmínkou pro takový postup je jeho vhodnost z pohledu zajištění úspěšného začlenění osoby do společnosti nebo zajištění její úspěšné léčby. Jiný členský stát má právo vyjádřit své stanovisko k zamýšlenému zaslání rozhodnutí za účelem jeho uznání a výkonu, nicméně bude-li nesouhlasné a soud přesto dospěje k závěru, že je takový postup nejvhodnější, může rozhodnutí při splnění podmínek uvedených v § 315 odst. 1 a 3 ZMJS zaslat i přes toto negativní stanovisko (jiný členský stát nemá právo převzetí rozhodnutí odmítnout).
    (3) Pokud soud rozhodl o uložení ochranného léčení nebo o zabezpečovací detenci v případě, že pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, a pokud hodlá toto rozhodnutí zaslat příslušnému orgánu jiného členského státu k uznání a výkonu, tento postup předem konzultuje s příslušným orgánem jiného členského státu (je totiž možné, že v souladu s Rámcovým rozhodnutím bude důvodem odmítnutí uznání a výkonu v příslušném členském státě skutečnost, že osoba nebyla uznána vinnou spácháním trestného činu).
    (4) Další podmínkou je, že se osoba nachází na území České republiky (většinou se bude jednat o osobu, která zde bude vykonávat trest odnětí svobody nebo ochranné opatření a bude se tedy jednat o fyzické předání odsouzeného do jiného členského státu), nebo na území jiného členského státu (v tomto případě se bude jednat o předání pouze výkonu rozhodnutí do jiného členského státu bez fyzického předání odsouzeného), o který jde, a tato osoba má k tomuto členskému státu určitý vztah:
    a) je státním občanem tohoto členského státu a má na jeho území obvyklé bydliště,
    b) je státním občanem tohoto členského státu, nemá na jeho území obvyklé bydliště, ale po výkonu trestu nebo ochranného opatření do něj bude vyhoštěna,
    c) v jiných případech za podmínky souhlasu příslušného členského státu.
    (5) Dotčená osoba musí se zasláním rozhodnutí do jiného členského státu souhlasit. Souhlas odsouzeného zajišťuje příslušný soud provedením informativního výslechu s odsouzeným a jeho poučením o stanoveném postupu, zejména o skutečnosti, že se tím vzdává práva na uplatnění zásady speciality. O informativním výslechu a provedeném poučení soud sepíše záznam, v němž uvede stanovisko odsouzeného k předání a obsah provedeného poučení. Záznam musí být vlastnoručně podepsán odsouzeným. Souhlas odsouzeného se však nevyžaduje, pokud jsou splněny podmínky stanovené v ustanovení § 315 odst. 3 ZMJS. Jednou udělený souhlas je neodvolatelný.
    (6) I pokud není vyžadován souhlas dotčené osoby, a osoba se nachází na území České republiky, soud zjistí její stanovisko, neboť i postoj osoby k výkonu sankce v jiném členském státě může být relevantním faktorem pro posouzení úspěšnosti dosažení sledovaného cíle. Soud může zjistit stanovisko dotčené osoby prostřednictvím příslušné věznice, v níž odsouzený vykonává trest odnětí svobody nebo ochranné opatření, stanovisko odsouzené osoby může vyplývat například i z jejího dopisu adresovaného soudu, jímž žádá o své předání k výkonu trestu odnětí svobody do svého domovského státu.
    § 104
    Žádost o předběžné zatčení a vzetí do uznávací vazby
    (1) Soud může požádat jiný členský stát současně se zasláním rozhodnutí, nebo ještě před jeho zasláním k uznání a výkonu, aby přijal opatření k zajištění, že odsouzená osoba zůstane na jeho území až do rozhodnutí o uznání rozsudku a výkonu trestu, tedy aby danou osobu vzal do vazby nebo učinil jiné obdobné opatření, kterým by zabránil jejímu útěku. Tuto žádost učiní s ohledem na okolnosti daného případu, pokud předává výkon rozhodnutí a existuje reálná hrozba, že v případě, že by byl výkon rozsudku do jiného členského státu předán a osoba nebyla omezena na osobní svobodě, mohla by z tohoto členského státu utéci a tak by byl zmařen výkon předaného výkonu trestu odnětí svobody či ochranného opatření.
    (2) Žádost musí soud přeložit do úředního jazyka tohoto členského státu nebo do jazyka, v němž je tento stát ochoten žádost přijmout.
    (3) V případě, že je žádost zasílána ještě před zasláním rozhodnutí k uznání a výkonu, je nezbytné, aby žádost obsahovala dostatečné informace a odůvodnění toho, že lze předpokládat, že jsou splněny podmínky pro převzetí rozhodnutí k jeho uznání a výkonu (např. osoba převzala výzvu k nástupu trestu, ale výkon trestu nenastoupila, jsou zde poznatky o tom, že osoba může opustit území dotčeného členského státu, již v minulosti proti byl dotčené osobě vydán mezinárodní nebo evropský zatýkací rozkaz, případně vnitrostátní příkaz k zatčení nebo dodání do výkonu trestu apod.).
    § 105
    Zaslání rozhodnutí do jiného členského státu
    (1) Rozhodnutí (jeho originál, nebo ověřenou kopii) zašle soud příslušnému orgánu jiného členského státu společně s osvědčením na stanoveném formuláři. Formulář musí být přeložen do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků tohoto členského státu nebo do jazyka, v němž tento členský stát osvědčení podle svého prohlášení přijímá. Pokud byl odsouzenému uložen souhrnný trest, zašle soud rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii rozhodnutí soudu druhého stupně.
    (2) Před zasláním rozhodnutí soud ověří, zda odsouzenému nebyl i jiným soudem uložen trest odnětí svobody, který dosud nebyl vykonán, případně zda není proti odsouzenému na území České republiky vedeno jiné trestní řízení. V kladném případě svůj postup ohledně zaslání rozhodnutí do jiného členského státu konzultuje s příslušným justičním orgánem tak, aby zasláním jednoho rozhodnutí k uznání a výkonu do jiného členského státu nebyl zmařen výkon ostatních dosud nevykonaných trestů odnětí svobody, či nebylo zmařeno dosud neukončené trestní řízení. V případě, že v zájmu efektivnosti a hospodárnosti považuje soud takový postup za vhodný, požádá ministerstvo o koordinaci postupu ve vztahu k jinému členskému státu. Spolu s takovou žádostí zašle ministerstvu rozhodnutí společně s osvědčením. Pokud členský stát učiní prohlášení, podle kterého požaduje, aby bylo přeloženo i postupované rozhodnutí, je nutné, aby soud zaslal příslušnému orgánu členského státu rozhodnutí společně s předkladem.
    (3) Seznam orgánů jednotlivých členských států příslušných k přijetí rozhodnutí společně s osvědčením, formulář osvědčení, vzor vyplněného formuláře, vzory osvědčení v úředních jazycích jednotlivých členských států, informace, do jakého jazyka je nutné zajistit překlad osvědčení, a seznam členských států, které požadují zaslání předloženého rozhodnutí (společně s uvedením akceptovaných jazyků), jsou soudům k dispozici na Extranetu. Osvědčení má podobu formuláře, který nesmí být při vyplňování upravován obsahově ani terminologicky. Pro účely pořizování překladu osvědčení je proto nezbytné využít předepsané jazykové verze.
    (4) Pokud je vyžadován souhlas dotčené osoby s předáním rozhodnutí, připojí se i tento souhlas. V případě, že souhlas není vyžadován (a osoba se nachází na území České republiky), zašle se jinému členskému státu její stanovisko k předání rozhodnutí (např. i ve formě dopisu, ve kterém dotčená osoba žádá o předání k výkonu trestu do svého domovského státu).
    (5) Soud informuje dotčenou osobu o zaslání rozhodnutí vůči ní směřujícího za účelem jeho uznání a výkonu na předepsaném formuláři. Formulář oznámení je soudům k dispozici na Extranetu. Pokud se dotčená osoba v době zaslání rozhodnutí již nachází na území členského státu, kterému se rozhodnutí zasílá, toto oznámení se připojí k rozhodnutí a osvědčení za účelem jeho doručení dotčené osobě (případně se zašle jinému členskému státu dodatečně).
    (6) Současně se zasláním rozhodnutí a osvědčení může soud požádat jiný orgán členského státu o poskytnutí informace o platných pravidlech pro možné předčasné nebo podmíněné propuštění. Tuto informaci pak soud vezme v úvahu při rozhodování o případném zpětvzetí osvědčení a rozhodnutí podle ustanovení § 318 odst. 1 ZMJS.
    § 106
    Zpětvzetí rozhodnutí a osvědčení
    (1) Pokud jiný členský stát vyjádří své nesouhlasné stanovisko s převzetím rozhodnutí (i když v případě, že jsou splněny podmínky v § 315 odst. 1 a 3 ZMJS nemůže převzetí rozhodnutí odmítnout), může soud po obdržení takového stanoviska vzít rozhodnutí a osvědčení zpět. Takto bude postupovat zejména v případě, že příslušný orgán jiného členského státu uvede takové významné skutečnosti, které by nevedly k dosažení účelu sledovaného předáním rozhodnutí do tohoto státu (např. rodina odsouzeného neposkytuje dostatečnou záruku toho, že odsouzenému bude nápomocna při jeho znovu začlenění do společnosti a odsouzený již po mnoho let v dotčeném členském státě nežije, jeho trvalý pobyt je hlášen např. na místním úřadě apod.).
    (2) Soud může vzít své rozhodnutí s osvědčením zpět a to až do doby zahájení výkonu trestu nebo ochranného patření i v případě, že jsou dle něj podmínky pro výkon jím uloženého trestu v jiném členském státě nedostatečné a nepovedou k naplnění sledovaného účelu (např. provedenou adaptaci považuje za nedostatečnou z hlediska délky trestu, nebo považuje provedenou adaptaci za příliš přísnou, nesouhlasí s použitím platných pravidel pro možné předčasné nebo podmíněné propuštění, či uznání jeho rozhodnutí je možné pouze částečně).
    (3) Bylo-li rozhodnutí předáno do jiného členského státu k uznání a výkonu a výkon byl v tomto státě již zahájen, pak je výkon v České republice nepřípustný.
    (4) V případě, že osoba z výkonu trestu nebo ochranného opatření v jiném členském státu uprchla, přechází právo výkonu nevykonaného trestu zpět na Českou republiku s tím, že do trestu, který má být takto vykonán, se započte již vykonaný trest v jiném členském státu.
    § 107
    Realizace předání odsouzené osoby do jiného členského státu
    (1) Předání odsouzené osoby na území jiného členského státu zajistí příslušné orgány Vězeňské služby. Předání je nutné realizovat ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí členského státu o uznání a výkonu. Prodloužení uvedené lhůty je možné za podmínek stanovených v ustanovení § 319 odst. 2 ZMJS.
    (2) Bez odkladu poté (s ohledem na výše uvedenou lhůtu a s přihlédnutím k tomu, že GŘVS potřebuje dostatečnou dobu na realizaci eskorty odsouzeného), co je soud informován o nabytí právní moci rozhodnutí jiného členského státu o uznání rozhodnutí, zašle pokyn GŘVS k předání odsouzené osoby příslušným orgánům jiného členského státu. Pokyn soud zašle faxem a prostřednictvím datové schránky na adresu GŘVS (Soudní 1672/1a, 140 67 Praha 4, +420 244 024 809, e-podatelna@grvs.justice.cz, ID datové schránky: b86abcb). Soud v pokynu adresovanému GŘVS požádá o pořízení protokolu, jehož součástí mimo jiné musí být informace o tom, jaká část trestu byla vykonána, včetně údajů o vykonané vazbě a sdělení skutečností důležitých pro výkon trestu, a pokud to přichází v úvahu i zdravotní a popř. sociální zpráva o odsouzené osobě, informace o jejím léčení v České republice a doporučení k dalšímu léčení. Pokyn k předání odsouzené osoby soud zašle pro informaci Policejnímu prezidiu České republiky (Odboru mezinárodní policejní spolupráce, Strojnická 27, 170 89 Praha 7, fax: 974 834 716) a požádá jej o poskytnutí součinnosti GŘVS při sjednání termínu realizace předání odsouzené osoby do jiného členského státu.
    § 108
    Výkon trestu v návaznosti na evropský zatýkací rozkaz
    (1) Pokud předávající stát zamítl předání osoby na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného za účelem výkonu nepodmíněného tretu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody z důvodu, že je tato osoba jeho občanem, má na jeho území trvalý pobyt nebo se na něm zdržuje (§ 195 ZMJS), předseda senátu dále postupuje za účelem uznání a výkonu rozhodnutí v tomto členském státě podle příslušných ustanovení Hlavy VIII ZMJS (§ 314 a násl. ZMJS).
    (2) Pokud byla z jiného členského státu předána osoba na základě evropského zatýkacího rozkazu a předávající stát podmínil předání osoby tím, že bude v případě odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo uložení ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody vrácena zpět do tohoto členského státu (§ 194 ZMJS), předseda senátu postupuje za účelem uznání a výkonu rozhodnutí v tomto členském státě podle příslušných ustanovení Hlavy VIII ZMJS (§ 314 a násl. ZMJS).
    HLAVA XI
    UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ UKLÁDÁJÍCÍHO TREST NESPOJENÝ SE ZBAVENÍM OSOBNÍ SVOBODY, DOHLED NEBO PŘIMĚŘENÁ OMEZENÍ ANEBO POVINNOSTI
    Díl 1
    Obecná ustanovení
    § 109
    Základní normativní úprava
    (1) Rada EU přijala dne 27. 11. 2008 rámcové rozhodnutí 2008/947/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty (dále v této hlavě „Rámcové rozhodnutí“). V českém jazyce bylo Rámcové rozhodnutí publikováno v Úředním věstníku EU ze dne 16. 12. 2008, L337/102, str. 102-122. Text Rámcového rozhodnutí v úředních jazycích všech členských států lze nalézt na internetových stránkách Úředního věstníku EU (http://eur-lex.europa.eu) nebo na Extranetu.
    (2) Základní vnitrostátní právní úprava implementující uvedené Rámcové rozhodnutí je obsažena v § 323 až § 339 ZMJS. Při aplikaci vnitrostátní úpravy je nutno přihlédnout také k uvedenému Rámcovému rozhodnutí.
    § 110
    (1) Aktuální seznam členských států, které provedly potřebnou vnitrostátní implementaci Rámcového rozhodnutí, je všem soudům přístupný na Extranetu. V části věnované každému členskému státu je připojen přehled obsahující informace o příslušných orgánech, jazyce, do kterého je nutné přeložit přikládané osvědčení, a o učiněných prohlášeních.
    (2) Ve vztahu k těm členským státům, které dosud neimplementovaly Rámcové rozhodnutí a jsou zároveň smluvní stranou Evropské úmluvy o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli, je možno postupovat podle této úmluvy. Vzhledem k prohlášení učiněnému při podpisu a ratifikaci nelze podle této úmluvy do ciziny předat výkon trestu odnětí svobody po zrušení jeho podmíněného odkladu (část III úmluvy) ani tzv. úplný výkon trestu (část IV úmluvy). Možné je pouze předání výkonu samotného dohledu (část II úmluvy). Pro postup podle úmluvy je stanoven styk prostřednictvím ministerstva spravedlnosti. Při uznání a výkonu rozhodnutí se v tomto případě postupuje podle části třetí, Hlavy IV ZMJS, a podle příslušných ustanovení Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. dubna 2014 č. j. 37/2013-MOT-J/65 o postupu soudů ve styku s cizinou ve věcech trestních.
    § 111
    Komunikace soudu s příslušným orgánem v jiném členském státu
    (1) Soud komunikuje s příslušným justičním orgánem v jiném členském státu v přímém styku.
    (2) Vzhledem k tomu, že Rámcové rozhodnutí stanoví jazykový režim pouze ve vztahu k zasílanému osvědčení, mohou soudy komunikovat s příslušným orgánem jiného členského státu v českém jazyce. Je na zvážení soudu, zda pořídí překlad této komunikace do jazyka příslušného členského státu, případně alespoň do angličtiny s ohledem na efektivitu takovéhoto postupu. Soudy mohou využít i vzorové dopisy, které jsou k dispozici na Extranetu. Tyto vzory jsou pro soudy nezávazné a jejich účelem je usnadnění komunikace soudu s příslušným justičním orgánem v jiném členském státu.
    Díl 2
    Uznání a výkon rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího trest nespojený se zbavením osobní svobody, dohled nebo přiměřená omezení anebo povinnosti
    § 112
    Podmínky pro převzetí rozhodnutí
    (1) Podmínky pro převzetí rozhodnutí jiného členského státu jsou stanoveny v § 324 ZMJS.
    (2) Obvyklým bydlištěm se rozumí místo, kde se osoba fakticky převážně zdržuje (tj. vede svou domácnost, vykonává zaměstnání), přičemž takové místo se nemusí krýt s místem trvalého pobytu, které má především administrativní povahu. Při zjišťování informací o obvyklém bydlišti osoby se vychází zejména z informací uvedených v osvědčení nebo dodatečně poskytnutých jiným členským státem. Není úlohou soudu provádět v tomto směru obsáhlá vlastní šetření. Úmysl osoby vrátit se do České republiky dokládá sama osoba a informace dokládající tento záměr by měly být uvedeny v osvědčení (příslib zaměstnání, rodina žijící v České republice).
    (3) Jsou-li splněny podmínky stanovené v § 324 odst. 1 a 2 ZMJS, má Česká republika povinnost rozhodnutí k uznání a výkonu převzít.
    (4) V praxi se mohou vyskytnout potíže s faktickou možností převzít určitý typ povinnosti či omezení (např. rekvalifikační, terapeutické a jiné programy pro dospělé). V takových případech je třeba co nejdříve takovou skutečnost konzultovat s justičním orgánem jiného členského státu, který může osvědčení a rozhodnutí vzít zpět, aby nedocházelo k tomu, že se cizozemské rozhodnutí uzná, ale fakticky bude nevykonatelné.
    § 113
    Postup po obdržení žádosti z jiného členského státu
    (1) Žádostí o převzetí dohledu se rozumí zaslání osvědčení a rozhodnutí, o jehož uznání a výkon žádá jiný členský stát, příslušnému okresnímu soudu. Osvědčení má podobu formuláře, jehož podoba je daná a jehož vzor tvoří přílohu Rámcového rozhodnutí. Formulář osvědčení je dostupný na Extranetu.
    (2) V případě, že je žádost neúplná nebo nejasná, požádá soud v přímém styku justiční orgán jiného členského státu o doplnění žádosti (např. opravu či doplnění osvědčení, překlad osvědčení, zaslání chybějícího rozhodnutí nebo o zaslání dodatečné informace nebo stanoviska dle § 328 odst. 6 ZMJS) potřebné pro rozhodnutí o uznání a výkonu. K tomu soud stanoví přiměřenou lhůtu. V žádosti o doplnění podkladů musí být justiční orgán jiného členského státu upozorněn, že v případě, že požadované informace nebudou ve stanovené lhůtě soudu zaslány, bude řízení o uznání a výkonu ukončeno. Podle Rámcového rozhodnutí je možno nárokovat překlad do českého jazyka pouze u osvědčení, nikoliv u rozhodnutí. V případě potřeby si toto rozhodnutí musí přeložit na vlastní náklady soud.
    (3) Před rozhodnutím o udělení souhlasu nebo o odmítnutí převzetí a výkonu rozhodnutí jiného členského státu za podmínek dle § 324 odst. 3 ZMJS si soud vyžádá stanovisko ministerstva.
    (4) Podle § 327 odst. 2 ZMJS rozhodne samosoudce o tom, zda se rozhodnutí jiného členského státu uzná a vykoná, nebo zda se neuzná, bez zbytečného odkladu, zpravidla ve lhůtě do 60 dnů ode dne, kdy soud obdržel rozhodnutí spolu s osvědčením. Do lhůty se nezapočítává doba potřebná na pořízení překladu, nebo získání dalších podkladů z jiného členského státu. Není-li možné lhůtu pro vydání rozhodnutí za podmínek stanovených v zákoně dodržet, musí o tom soud informovat neprodleně příslušný orgán jiného členského státu.
    (5) Rozhodnutí o uznání a výkonu doručuje soud v přímém styku osobě, vůči níž rozhodnutí jiného členského státu směřuje, státnímu zástupci a obhájci. Nedaří-li se doručit rozhodnutí osobě, vůči níž směřuje, soud řízení ukončí a informuje o tom neprodleně v přímém styku s uvedením důvodu justiční orgán jiného členského státu.
    (6) Soud vyrozumí v přímém styku příslušný orgán jiného členského státu o nepravomocném rozhodnutí o uznání a výkonu, a to včetně informace o přizpůsobení trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti a o důvodech takového přizpůsobení. V případě neuznání, soud informuje o důvodech takového postupu.
    (7) Soud vyrozumí v přímém styku příslušný orgán jiného členského státu o tom, že rozhodnutí nabylo právní moci.
    (8) Po rozhodnutí o převzetí dohledu soud v přímém styku vyrozumí příslušný orgán jiného členského státu, který o předání dohledu do České republiky požádal.
    § 114
    Ukončení řízení
    Možnost ukončit postup vedoucí k uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí předpokládá ZMJS v § 326 odst. 2 a 3, § 327 odst. 1 a 4 a v § 332 odst. 1. Řízení se ukončí tak, že samosoudce do spisu provede záznam (nepředpokládá se žádné formální rozhodování), v němž uvede důvody, pro které dospěl k závěru, že se řízení ukončí. O jeho ukončení a o důvodech ukončení informuje příslušný orgán jiného členského státu, státního zástupce, bylli již ve věci činný, a obhájce, byl-li již zvolen nebo ustanoven.
    § 115
    Rozhodnutí
    (1) O uznání a výkonu rozhoduje samosoudce usnesením, proti kterému je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
    (2) Rozhoduje-li samosoudce o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu, které vydal jiný orgán než soud (§ 323 odst. 3 ZMJS), uzná se podle § 329 ZMJS také podkladové rozhodnutí soudu tohoto členského státu, na něž rozhodnutí tohoto jiného orgánu navazuje. Pokud není toto podkladové rozhodnutí přiloženo k osvědčení a rozhodnutí jiného orgánu než soudu podle § 323 odst. 3 ZMJS, je nutné, aby je samosoudce od příslušného orgánu jiného členského státu vyžádal26).
    (3) Obligatorní důvody pro neuznání rozhodnutí jsou stanoveny v ustanovení § 328 odst. 1 ZMJS.
    (4) Fakultativním důvodem pro neuznání rozhodnutí je skutečnost, že soud obdržel pouze osvědčení bez přiloženého rozhodnutí, nebo k zaslanému rozhodnutí nebylo připojeno osvědčení na stanoveném formuláři, nebo osvědčení trpí některými formálními vadami (např. není přeložené do českého jazyka, není úplné apod.). Před rozhodnutím o neuznání má však samosoudce povinnost vyzvat příslušný orgán jiného členského státu, aby konstatované nedostatky napravil, k čemuž mu musí stanovit přiměřenou lhůtu. O neuznání pak může rozhodnout, pokud je příslušný orgán jiného členského státu i přes učiněnou výzvu nečinný
    § 116
    Zpětvzetí rozhodnutí a osvědčení po pravomocném uznání a zahájení výkonu rozhodnutí
    (1) Vzhledem k tomu, že příslušný orgán jiného členského státu má právo vzít rozhodnutí s osvědčením zpět až do doby zahájení výkonu rozhodnutí (§ 332 ZMJS), musí jej samosoudce informovat už o nepravomocném rozhodnutí o uznání a výkonu, stejně tak jako i o případném přizpůsobení uloženého opatření, či podání stížnosti proti rozhodnutí, jakož i o tom, že rozhodnutí nabylo právní moci.
    (2) Za situace stanovené v § 332 odst. 2 ZMJS informuje soud příslušný orgán jiného členského státu o tom, že ke zpětvzetí rozhodnutí a osvědčení již nelze přihlížet.
    § 117
    Porušení podmínek výkonu dohledu
    V případě, že osoba, nad níž je vykonáván dohled podle § 330 odst. 4 ZMJS nebo § 323 odst. 1 c) ZMJS, závažným způsobem nebo opakovaně poruší podmínky dohledu, vyrozumí o tom soud v přímém styku bez zbytečného odkladu příslušný orgán jiného členského státu. Vyrozumění se zasílá na jednotném formuláři, který není nutné překládat (příloha II Rámcového rozhodnutí; k dispozici rovněž na Extranetu).
    Díl 3
    Zajištění výkonu rozhodnutí ukládajícího trest nespojený se zbavením osobní svobody, dohled nebo přiměřená omezení anebo povinnosti v jiném členském státu
    § 118
    Podmínky pro zaslání rozhodnutí
    (1) Jinému členskému státu je možné zaslat k uznání a výkonu rozhodnutí soudu ukládající trest nespojený se zbavením osobní svobody, dohled nebo přiměřená omezení anebo povinnosti typově vymezená v § 336 odst. 1 ZMJS, kterými se odsouzené osobě ukládá přiměřená povinnost nebo přiměřené omezení stanovené v § 324 odst. 1 ZMJS, nebo omezení nebo povinnost, o kterých jiný členský stát oznámil, že nad nimi lze na jeho území vykonávat dohled nebo jinak zajistit jejich kontrolu.
    (2) Rozhodnutí k uznání a výkonu je možno do jiného členského státu zaslat, pouze pokud se dotčená osoba na jeho území nachází a má tam obvyklé bydliště, anebo lze mít důvodně za to, že se do tohoto členského státu zamýšlí vrátit. Rozhodnutí lze zaslat do jiného členského státu rovněž v případě, že o to dotčená osoba požádá, zdržuje se na jeho území a příslušný orgán jiného členského státu bude s takovým postupem s ohledem na vhodnost a účelnost souhlasit.
    § 119
    Zaslání rozhodnutí do jiného členského státu
    (1) Příslušným k zaslání rozhodnutí jinému členskému státu je podle § 337 odst. 1 ZMJS soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
    (2) Rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody zasílá do jiného členského státu odsuzující soud z podnětu soudu, který rozhodl o podmíněném propuštění.
    (3) Rozhodnutí soudu (jeho originál nebo ověřená kopie) se zasílá spolu s osvědčením na stanoveném formuláři (příloha I Rámcového rozhodnutí; k dispozici rovněž na Extranetu) příslušnému orgánu jiného členského státu.
    (4) Osvědčení musí být přeloženo do jazyka, ve kterém příslušný orgán jiného členského státu tyto žádosti přijímá. Formulář osvědčení, vzory osvědčení v úředních jazycích jednotlivých členských států a vzor vyplněného osvědčení a průvodního dopisu jsou soudům k dispozici na Extranetu. Informace o tom, do jakého jazyka je nutné zajistit překlad osvědčení, jsou rovněž dostupné na Extranetu. Osvědčení má podobu formuláře, který nesmí být při vyplňování upravován obsahově ani terminologicky. Pro účely pořizování překladu osvědčení je proto nezbytné využít předepsané jazykové verze formuláře k dispozici na Extranetu.
    (5) Rozhodnutí soudu, které se k osvědčení přikládá, není třeba překládat, nemá-li soud jeho překlad k dispozici. Spolu s rozhodnutím o podmíněném propuštění je třeba do jiného členského státu vždy zaslat též podkladové rozhodnutí, kterým byl nepodmíněný trest odnětí svobody uložen.
    (6) Při postupu podle této části je třeba, aby soud postupoval v souladu s § 44a trestního řádu. Pokud by měl být dohled předán do jiného členského státu, ve kterém se zdržuje svědek či poškozený, a soud by v konkrétním případě informační povinnost ve smyslu § 44a neměl, měl by soud i přesto zvážit, zda by i v takovém případě neměla být informace ve smyslu § 44a poškozenému či svědkovi zaslána.
    (7) Ministerstvo zajišťuje soudům součinnost při zjištění příslušného orgánu v jiném členském státě, kterému se rozhodnutí spolu s osvědčením zasílá.
    § 120
    Zpětvzetí rozhodnutí a osvědčení
    (1) Společně se zasláním rozhodnutí a osvědčení je vhodné, považuje-li to soud za potřebné, požádat o informaci podle § 338 odst. 1 ZMJS. Na základě získaného sdělení orgánu jiného členského státu může soud následně ve lhůtě 10ti dnů tento orgán informovat, že bere rozhodnutí s osvědčením zpět podle § 338 odst. 2 ZMJS. Zpětvzetí není možné, byl-li v jiném členském státu již výkon uznaného rozhodnutí zahájen.
    (2) Podmínky, za nichž je možno vzít rozhodnutí a osvědčení zpět, jsou stanoveny v § 338 ZMJS.
    § 121
    Výkon rozhodnutí
    (1) Soud musí neprodleně vyrozumět v přímém styku příslušný orgán jiného členského státu o všech skutečnostech, které mohly vést ke změně výkonu předaného rozhodnutí nebo k nařízení výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Stejně musí informovat o udělení milosti nebo amnestie nebo o jiném rozhodnutí, opatření nebo skutečnosti, v jejichž důsledku se rozhodnutí stalo nevykonatelným nebo vykonatelným jen částečně (§ 339 odst. 3 ZMJS).
    (2) V případě, že se proti osobě, vůči níž rozhodnutí směřuje, vede na území České republiky jiné trestní řízení, vyrozumí o tom soud orgán jiného členského státu a požádá ho o předání výkonu uznaného rozhodnutí zpět do České republiky podle § 339 odst. 1 ZMJS a čl. 20 odst. 2 Rámcového rozhodnutí.
    (3) Další případy, kdy se vrací výkon rozhodnutí zpět na území České republiky, stanoví § 339 ZMJS.
    (4) V případech, kdy jiný členský stát na základě učiněného prohlášení nezajišťuje výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, vyrozumí soud příslušný orgán tohoto jiného členského státu o tom, že byl v České republice nařízen výkon trestu odnětí svobody nebo že bylo ambulantní ochranné léčení změněno na ústavní ochranné léčení (§ 339 odst. 4 ZMJS).
    ČÁST TŘETÍ
    ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
    § 122
    Zrušovací ustanovení
    Zrušuje se Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 24. srpna 2007 č. j. 66/2004-MO-J/155, o postupu soudů ve styku se členskými státy Evropské unie ve věcech trestních, která byla publikována pod č. 25/2007 Sbírky instrukcí a sdělení a která vstoupila v účinnost dne 1. září 2007.
    § 123
    Přechodné ustanovení
    V řízeních, která se v souladu s § 340 odst. 5 a 8 až 11, 13, 16 a 17 ZMJS dokončí podle trestního řádu ve znění do 31. prosince 2013, se postupuje podle instrukce uvedené v § 122 této instrukce.
    § 124
    Účinnost
    Tato instrukce nabývá účinnosti dnem 15. května 2014.
    ministryně spravedlnosti v.r.
    prof. JUDr. Helena Válková, CSc. v.r.
    _________________
    *) Pozn. ASPI: Přílohy č. 1 - 32 jsou k dispozici na adrese http://ftp.aspi.cz/aspi/vestniky/MS2014_6.pdf.
    1) Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
    2) Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. j. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, uveřejněná pod č. 1/2002 Sbírky instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti, ve znění pozdějších předpisů.
    3) § 2 odst. 4 písm. d) Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 12. října 1999, č. j. 789/1999-L, o postupu při vypracování vnitřních předpisů a o Sbírce instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti (publikační instrukce), která byla uveřejněna pod č. 27/1999 SIS, ve znění pozdějších předpisů.
    4) § 2 odst. 4 písm. d) Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 12. října 1999, č. j. 789/1999-L, o postupu při vypracování vnitřních předpisů a o Sbírce instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti (publikační instrukce), která byla uveřejněna pod č. 27/1999 SIS, ve znění pozdějších předpisů.
    5) § 14 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.
    6) § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.
    7) Rozhodnutí Rady (2002/187/SVV) ze dne 28. února 2002 (Úř. věstník L 63, ze dne 6. 3. 2002, s. 1), které bylo doplněno rozhodnutím Rady 2009/426/SVV ze dne 16. prosince 2008 o posílení Eurojustu a o změně rozhodnutí 2002/187/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust).
    8) Společná akce (98/428/SVV) ze dne 29. června 1998 přijatá Radou na základě čl. K.3 Úmluvy o Evropské unii, o vytvoření Evropské soudní sítě (Úř.věst.: L 191, ze dne 7. 7. 1998, s. 4), která byla nahrazena rozhodnutím Rady 2008/976/SVV ze dne 16. prosince 2008 o Evropské soudní síti (Úř. věst.: L 348, ze dne 24. 12. 2008, s. 130).
    9) Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie, který je nedílnou součástí Smlouvy mezi Belgickým královstvím, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Irskem, Italskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Portugalskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Českou republikou, Estonskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Polskou Republikou, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii z 16. dubna 2003 (č. 44/2004 Sb. m. s.).
    10) Konkrétně se jedná o Rozhodnutí Rady EU ze dne 12. 6. 2007 o uplatňování ustanovení schengenského acquis týkajících se Schengenského informačního systému v České republice, Estonské republice, Lotyšské republice, Litevské republice, Maďarské republice, Republice Malta, Polské republice, Republice Slovinsko a Slovenské republice, a to od 1. 9. 2007, jakož i Rozhodnutí Rady EU ze dne 6. 12. 2007 o plném uplatňování ustanovení schengenského acquis v České republice, Estonské republice, Lotyšské republice, Litevské republice, Maďarské republice, Republice Malta, Polské republice, Republice Slovinsko a Slovenské republice, a to od 21. 12. 2007, kdy došlo ke zrušení kontrol na vnitřních hranicích mezi těmito státy, resp. od 30. 3. 2008 v případě vzdušné hranice.
    11) Srov. č. 4/1999 Sb. rozh. tr., č. 20/1999 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2006, sp. zn. 6 Tdo 346/2006.
    13) Srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. Tpjn 303/2010.
    14) Srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. Tpjn 303/2010.
    15) Srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. Tpjn 303/2010.
    16) Srov. rozhodnutí ESD ve věci C-388/08 PPU Artur Leyman a Aleksei Pustovarov.
    17) Srov. č. 26/1996 Sb. rozh. tr.
    18) Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2006, sp. zn. 2 To 94/2006.
    19) Srov. č. 54/1995 Sb. rozh. tr.
    20) Srov. č. 11/1996 Sb. rozh. tr.
    21) Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2003, sp. zn. 4 TZ 24/2003.
    22) Soudní dvůr EU v rozsudku ve věci C-60/12 Baláž ze dne 14. 11. 2013 rozhodl, že pod pojem „soud, který je příslušný též v trestních věcech“ (čl. 1 písm. a) bod iii) rámcového rozhodnutí 2005/214/SVV) spadá každý soud, před nímž probíhá řízení naplňující základní znaky trestního řízení (zajištění uplatnění zásady presumpce neviny, zajištění práva na obhajobu, na právní pomoc, práva nevypovídat apod.). Tyto znaky podle Soudního dvora EU naplňuje a pod uvedený pojem spadá rakouský nezávislý správní senát (Unabhängiger Verwaltungssenat), který rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím rakouských krajských hejtmanství ukládajícím peněžitou sankci za spáchání přestupku na úseku porušení pravidel silničního provozu. Rozhodnutí rakouských krajských hejtmanství tohoto typu proto náležejí do působnosti Rámcového rozhodnutí a je třeba je nadále při postupu podle části páté Hlavy VI ZMJS považovat za rozhodnutí uvedená v § 261 odst. 1 písm. a) ZMJS. Rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-60/12 Baláž je k dispozici na Extranetu.
    23) Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2003, sp. zn. 11 Tcu 272/2003.
    24) Např. jen ohledně některého ze sbíhajících se skutků, anebo ohledně jen některého ze současně uložených trestů; srov. č. 54/1999 Sb. NS.
    26) Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2003, sp. zn. 4 TZ 24/2003.

    Novinky v eshopu

    Online konference

    • 10.11.2022Trestní právo daňové (online - živé vysílání) - 10.11.2022

    Online kurzy

    • Aktuality z práva veřejných zakázek (červen 2022)
    • Framing v online prostředí a právo na sdělování autorských děl veřejnosti
    • Zvyšování a prohlubování kvalifikace zaměstnanců
    • Zákazy konkurence u zaměstnanců
    • Aktuality z práva veřejných zakázek (květen 2022)
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jiří Votrubec
    JUDr. Jiří Votrubec
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D.
    doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D.
    Kurzy lektora
    JUDr. Filip Seifert, MBA
    JUDr. Filip Seifert, MBA
    Kurzy lektora
    Mgr. Jiří Harnach
    Mgr. Jiří Harnach
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 10.11.2022Trestní právo daňové - 10.11.2022
    Archiv

    Magazíny a služby

    • EPRAVO.CZ Magazine 2022
    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Nad judikaturou Ústavního soudu v otázce náhrady nákladů v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
    • Úřední ověření elektronického podpisu (e-legalizace) od 1. července 2022
    • K limitům práva na informace o odměnách statutárních orgánů a zaměstnanců povinných osob podle zákona o svobodném přístupu k informacím
    • Vedlejší činnost zaměstnance
    • Úskalí při zrušení podílového spoluvlastnictví k bytovému domu
    • Ztráta licence a další osud Sberbank
    • Zdanění kryptoměn pohledem aktuální judikatury
    • Pracovní právo - zbytečné lékařské prohlídky
    • Úřední ověření elektronického podpisu (e-legalizace) od 1. července 2022
    • Vedlejší činnost zaměstnance
    • Pracovní právo - zbytečné lékařské prohlídky
    • Neorganizované organizační změny aneb kdopak je tu nadbytečný?
    • Úskalí při zrušení podílového spoluvlastnictví k bytovému domu
    • Návrh zákona o ochraně oznamovatelů je opět ve hře
    • Ztráta licence a další osud Sberbank
    • Nad judikaturou Ústavního soudu v otázce náhrady nákladů v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
    • Darování nemovitosti z pohledu dárce a obdarovaného - Část 2.
    • Úřední ověření elektronického podpisu (e-legalizace) od 1. července 2022
    • Obrat v posuzování právních domněnek a fikcí užitých ve smlouvách ve světle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021
    • Střídavá péče jako postulát, ze kterého není úniku?
    • Náhrada škody způsobené členem statutárního orgánu SVJ
    • Určení (ne)existence zástavního práva jako naturálního práva a jeho výmaz z katastru nemovitostí
    • Ukládání pokut podle GDPR: dosavadní praxe a nová metodika ke kalkulaci pokut
    • Popis pracovní činnosti a jeho role ve vztahu se zaměstnancem

    Pracovní pozice

    Soudní rozhodnutí

    Nemajetková újma (exkluzivně pro předplatitele)

    Osobou, která má po určitou část trestního řízení zákonem stanovená práva a povinnosti, je i osoba, u níž se koná domovní prohlídka (popřípadě prohlídka jiných prostor a...

    Nezabavitelná částka

    Při stanovení nezabavitelné částky, která povinnému nesmí být sražena z měsíční mzdy (§ 278 o. s. ř.), se částka normativních nákladů na bydlení pro rok 2022 (vymezená...

    Advokacie (exkluzivně pro předplatitele)

    Splnění podmínky získání vysokoškolského vzdělání v oboru právo v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice podle § 37 odst. 1 písm. b) bodu 1...

    Pandemický zákon (exkluzivně pro předplatitele)

    I. Aktivně procesně legitimován k podání návrhu na zrušení mimořádného opatření podle § 101a odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 13 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních...

    Územní a stavební řízení (exkluzivně pro předplatitele)

    Společenství vlastníků jednotek je účastníkem společného územního a stavebního řízení podle § 94k písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu,...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2022, ISSN 1213-189X      developed by Actimmy
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.


    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního video tréningu od jednoho z nejznámějších českých advokátů a rozhodců JUDr. Martina Maisnera, Ph.D., MCIArb, a to "Taktika vyjednávání o smlouvách".


    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapoměli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.