Vládní nařízení ze dne 9.7.1941 o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách

27.10.1941 | Sbírka:  365/1941 Sb. | Částka:  129/1941ASPI
365/1941 Sb.
Vládní nařízení
ze dne 9. července 1941
o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle § 1, odst. 1 nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 12. prosince 1940, Věstn. str. 604, kterým se prodlužují a mění některá ustanovení ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.:
Článek I
Část první
Ustanovení všeobecná
Oddíl první
O rozsahu pojištění a o pojištěncích
Osoby podrobené pojištění
§ 1
(1) Pojištěním povinny a podle tohoto nařízení pojištěny jsou osoby, které podléhají povinnému pojištění podle § 1 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících, - dále "pensijní zákon" - včetně osob, které jsou skutečně pensijně pojištěny, a to i tehdy, pokud pojistná povinnost, vyslovená výměrem nositele pensijního pojištění, jež předmětem sporu.
(2) Pojištěním povinni a podle tohoto nařízení pojištěni jsou dále zaměstnanci drah Protektorátem neprovozovaných a sloužících veřejné dopravě a jejich pomocných ústavů, kteří jsou pojištěni podle vládního nařízení ze dne 9. února 1933, č. 33 Sb., o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah.
§ 2
Pojištěním povinni a na dávky uvedené v části druhé, oddílu druhém tohoto nařízení jsou pojištěni důchodci nositelů pensijního pojištění podle pensijního zákona a nositelů pojištění podle vládního nařízení č. 33/1933 Sb., pokud se zdržují na území Německé říše včetně Protektorátu Čechy a Morava a nepodléhají pojistné povinnosti podle § 1 tohoto nařízení nebo podle jiných právních předpisů o veřejnoprávním nemocenském pojištění.
§ 3
Osoby z pojištění vyňaté
Z pojistné povinnosti jsou vyňati:
1. osoby, které vykonávají práce nebo služby zakládající jinak pojistnou povinnost pouze příležitostně nebo jako vedlejší zaměstnání;
2. posluchači vysokých a odborných škol, kteří v době tohoto svého studia jsou přechodně zaměstnáni pracemi pojistné povinnosti podléhajícími, dokud jejich zaměstnání jest předepsaným nebo obvyklým doplněním jejich teoretického studia;
3. zaměstnanci Protektorátu Čechy a Morava a jiných nucených svazků územních (zemí, okresů, obcí) nebo korporací, prohlášených jim za rovnocenné ministerstvem sociální a zdravotní správy v dohodě s příslušným ministerstvem, jakož i jejich ústavů a podniků, kteří mají v případě nemoci nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku anebo na dávky rovnocenné dávkám podle tohoto nařízení;
4. zaměstnanci podniků, které nemají v Protektorátu Čechy a Morava nebo na ostatním území Německé říše pevného závodu (provozovny, obchodní kanceláře, skladiště);
5. zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů na území Protektorátu Čechy a Morava zřízených, jakož i mezistátních komisí a osob požívajících práva exteritoriality, pokud jsou cizozemci.
§ 4
Dobrovolné pokračování v pojištění
(1) Kdo vystoupil ze zaměstnání pojištěním povinného podle tohoto nařízení, může pokračovati dobrovolně v pojištění, byl-li v posledních 18 měsících před zánikem povinného pojištění alespoň 6 měsíců povinně pojištěn podle tohoto nařízení a zdržuje-li se nadále v obvodu Německé říše včetně Protektorátu Čechy a Morava. Právo dobrovolně pokračovati v pojištění nemají osoby, jež podléhají jinému veřejnoprávnímu pojištění pro případ nemoci, a jejich manželky.
(2) Osoby samostatně výdělečně činné anebo jejich manželky mají právo pokračovati dobrovolně v pojištění, byly-li před zánikem povinného pojištění nepřetržitě 24 měsíce anebo v posledních 5 letech alespoň 36 měsíců povinně pojištěny a zdržují-li se nadále v obvodu Německé říše včetně Protektorátu Čechy a Morava. Tyto osoby a jejich rodinní příslušníci mají nárok pouze na věcné dávky.
(3) Dobrovolně pokračovati v pojištění podle odstavce 1 lze ve třídě služného, v níž byl pojištěnec naposled zařaděn v povinném pojištění, nebo v jedné ze čtyř tříd nejblíže nižších s tím omezením, že pojistné zvolené třídy nesmí býti nižší než polovina pojistného třídy, v níž byl pojištěnec naposledy zařaděn v povinném pojištění. Třída jednou zvolená nesmí býti měněna. Osoby uvedené v odstavci 2 mohou pokračovati dobrovolně v pojištění pouze v páté třídě služného.
(4) Pojištěnec se musí přihlásiti k dobrovolnému pokračování v pojištění do šesti týdnů ode dne, kdy zaniklo předcházející pojištění povinné.
(5) Pojistné jest platiti ode dne zániku povinného pojištění měsíčně předem. První pojistné jest zaplatiti do patnácti dnů ode dne, kdy Nemocenská pojišťovna soukromých zaměstnanců v Praze - dále "pojišťovna" - oznámila pojištěnci výši pojistného.
(6) Ustanovení § 19, odst. 1 a § 34 neplatí v dobrovolném pokračování v pojištění.
Kdy pojištění vzniká a kdy zaniká
§ 5
(1) Povinné pojištění podle § 1 vzniká dnem, kdy zaměstnanec vstoupil do zaměstnání pojištěním povinného, podle § 2 pak dnem, od kterého byl důchod přiznán.
(2) Byl-li zaměstnanec, jenž byl prohlášen výměrem nositele pensijního pojištění za nepodléhajícího pensijní pojistné povinnosti, právoplatným rozhodnutím příslušného úřadu uznán za povinna pensijním pojištěním, počíná pojištění podle tohoto nařízení od počátku měsíce následujícího po dni, kterého toto rozhodnutí nabylo právní moci.
(3) Byl-li zaměstnanec, jenž byl prohlášen pojišťovnou za nepovinna pojištěním podle tohoto nařízení, výměrem nositele pensijního pojištění prohlášen za povinna pensijním pojištěním, počíná pojištění podle tohoto nařízení od počátku měsíce následujícího po dni, kterého tento výměr byl vydán.
(4) O vzniku pojištění podle odstavců 2 a 3 jest pojišťovna povinna vyrozuměti zaměstnance a zaměstnavatele. Byl-li zaměstnanec rozhodnutím (výměrem) dotčeným v odstavcích 2 a 3 prohlášen za povinna pensijním pojištěním jen z toho hlediska, že je zaměstnán způsobem odpovídajícím ustanovení § 1 pensijního zákona, jest zaměstnavatele zároveň upozorniti, že jest povinen odhlásiti zaměstnance u nemocenské pojišťovny příslušné podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících - dále "pojišťovací zákon" - nebo u revírní bratrské pokladny příslušné podle zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb., o pojištění u báňských bratrských pokladen, ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících - dále "provisní zákon". V tomto případě vyrozumí pojišťovna také dosud příslušnou nemocenskou pojišťovnu, popřípadě revírní bratrskou pokladnu.
§ 6
(1) Povinné pojištění podle § 1 zaniká dnem, kterého končí pracovní poměr, nebo kterého nastala okolnost, pro kterou jest zaměstnanec z pojištění podle tohoto nařízení vyňat, podle § 2 pak dnem, ke kterému byl důchod zastaven.
(2) Byl-li zaměstnanec na základě odvolání podaného proti výměru nositele pensijního pojištění, jímž byla vyslovena pojistná povinnost podle pensijního zákona, právoplatným rozhodnutím příslušného úřadu prohlášen za nepovinna pensijním pojištěním, zaniká jeho pojištění podle tohoto nařízení koncem měsíce, v němž toto rozhodnutí nabylo právní moci.
(3) Byl-li zaměstnanec skutečně pojištěný podle tohoto nařízení výměrem nositele pensijního pojištění prohlášen za nepodléhajícího pensijnímu pojištění, zaniká pojištění podle tohoto nařízení koncem měsíce, v němž tento výměr byl vydán.
(4) O zániku pojištění podle odstavců 2 a 3 jest pojišťovna povinna vyrozuměti zaměstnavatele i zaměstnance. Byl-li zaměstnanec rozhodnutím (výměrem) dotčeným v odstavcích 2 a 3 prohlášen za nepovinna pensijním pojištěním jen z toho důvodu, poněvadž není zaměstnán způsobem odpovídajícím ustanovení § 1 pensijního zákona, jest zaměstnavatele zároveň upozorniti, že jest povinen přihlásiti zaměstnance u nemocenské pojišťovny, příslušné podle pojišťovacího zákona, popřípadě u revírní bratrské pokladny, příslušné podle provisního zákona. V tomto případě vyrozumí pojišťovna také nově příslušnou nemocenskou pojišťovnu, popřípadě revírní bratrskou pokladnu.
(5) Dobrovolné pokračování v pojištění (§ 4) zaniká:
a) vstupem do zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost,
b) vstupem do zaměstnání uvedeného v § 3, č. 3,
c) stane-li se pojištěnec pojištěním povinným podle § 2,
d) nastanou-li okolnosti, které bývalého pojištěnce vylučují z práva dobrovolně pokračovati v pojištění (§ 4, odst. 1 a 2),
e) nebylo-li pojistné zaplaceno do 30 dnů ode dne splatnosti,
f) posledním dnem kalendářního měsíce, v němž došlo pojišťovně oznámení, že pojištěnec z pojištění vystupuje.
Oddíl druhý
O zaměstnavateli
§ 7
(1) Zaměstnavatelem ve smyslu tohoto nařízení jest osoba, na jejíž vrub jsou vykonávány činnosti zaměstnanců podléhajících pojištění podle § 1.
(2) Spolupodnikatelé, dílčí podnikatelé (akordanti) a zprostředkovatelé (skladovní mistři, faktoři apod.) jsou spoluodpovědni za splnění povinností, uložených zaměstnavateli podle tohoto nařízení.
§ 8
(1) Zaměstnavatel může pojišťovně jmenovati osobu, která jest odpovědná za včasné a správné podání oznámení, uložených zaměstnavateli tímto nařízením. Na vyzvání pojišťovny musí tak učiniti, nezdržuje-li se trvale v sídle závodu nebo je-li osobou právnickou.
(2) Zaměstnavatel ručí však za jednání a opominutí této osoby (§ 138).
Oddíl třetí
O služebních požitcích, třídách a záznamech o služebních požitcích
§ 9
Třídy služného
(1) Pojištěnci se zařadí k účelu pojištění podle svých ročních služebních požitků do třinácti tříd služného, a to takto:
třída služného: roční služební požitky nad K do K 1 - 3.000 2 3.000 6.000 3 6.000 9.000 4 9.000 12.000 5 12.000 15.000 6 15.000 18.000 7 18.000 21.000 8 21.000 24.000 9 24.000 27.000 10 27.000 30.000 11 30.000 36.000 12 36.000 42.000 13 42.000
(2) Do služebních požitků jest zahrnouti také přebytečné, aktivní, funkční a jakékoliv jinak nazvané přídavky (válečné, drahotní, vybavovací, nákupní apod.), dále proměnlivé požitky (tantjemy, provise, podíl na zisku a jiné požitky závislé na obchodním nebo pracovním výsledku), diety jednou třetinou, opakující se odměny jako renumerace, novoročné apod., dále dávky jiných osob, pokud obvyklé jejich poskytování má vliv na výměru služebních požitků, z požitků věcných pak naturální zaopatření.
(3) Pevné požitky se stanoví částkou vypočtenou pro celý rok. Proměnlivé požitky se stanoví, jde-li o nový služební poměr, částkou pravděpodobně očekávanou, po uplynutí kalendářního roku pak vždy pro rok příští částkou v předchozím roce skutečně vyplacenou, přepočtenou na celý rok.
(4) Hodnota věcných požitků se započítá částkami, které platí pro účely pensijního pojištění (§ 4, odst. 4 pensijního zákona).
(5) Zaměstnanci, kteří vůbec nemají služebních požitků, se zařadí do první třídy služného; do téže třídy služného se zařadí učňové (volontéři, praktikanti apod.), kteří nemají služebních požitků na hotovosti.
(6) Zaměstnává-li se několik osob zaměstnance v dohodě, třeba za oddělené služební požitky, jest zaměstnance zařaditi podle úhrnu těchto služebních požitků. Nehledíc k tomuto případu jest zaměstnanec, který je současně zaměstnán u několika zaměstnavatelů za oddělené služební požitky, podroben pojistné povinnosti toliko podle svého hlavního zaměstnání. Za hlavní zaměstnání se pokládá služba nejvíce placená. Jde-li pro pojistnou povinnost o několik služeb stejně placených, tu ustanoví se hlavní zaměstnání nejprve podle užší souvislosti té nebo oné služby s dřívější výdělkovou činností nebo s postupem vzdělání zaměstnancova, pak podle delší doby služebního poměru, konečně podle jiných vhodných znaků.
(7) Změny ve služebních požitcích, nastalé během měsíce, způsobují přeřadění pojištěnce teprve od prvního dne následujícího měsíce.
(8) Převyšuje-li úhrn služebních požitků částku 42.000 K, jest rozuměti započitatelnými služebními požitky nejvýše částku 42.000 K.
(9) Pojišťovna může v dohodě se zaměstnavatelem a se souhlasem zřízeneckého závodního výboru nebo, není-li zřízeneckého závodního výboru, se souhlasem jiných důvěrníků pojištěnců stanoviti způsob, jakým budou započítávány do služebních požitků k účelu zařadění do tříd služného diety a proměnlivé požitky.
Záznamy o služebních požitcích (Mzdové záznamy)
§ 10
Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby mohly býti vyšetřeny služební požitky jednotlivých zaměstnanců, podléhajících pojistné povinnosti, a uschovávat je aspoň po dobu tří let.
§ 11
(1) Zaměstnavatel jest povinen k žádosti pojišťovny předložiti jí v obdobích, která nesmí býti kratší půl roku, výkaz o zaměstnancích pojištěných podle tohoto nařízení a o služebních požitcích rozhodných pro zařadění do tříd služného.
(2) Zaměstnavatelé i zaměstnanci jsou na vyzvání povinni kdykoliv podati zprávu politickým úřadům a pojišťovně o všech okolnostech, které jsou rozhodny pro pojistný poměr.
(3) Zaměstnavatelé jsou mimo to povinni dovoliti legitimovaným k tomu orgánům politických úřadů nebo zmocněncům pojišťovny, aby na místě samém nahlédli do záznamů pro pojištění důležitých, aby si činili z nich výpisy, kterých je třeba k vyšetření pojistného poměru, a aby na místě pracovním konali šetření potřebná ke zjištění pojistné povinnosti a zařadění pojištěnců do tříd služného. Zmocněnci pojišťovny jsou dále oprávněni nahlédnouti do úředních stavebních povolení u příslušných stavebních úřadů.
(4) Zmocněnci pojišťovny, jimiž mohou býti pouze její zaměstnanci, jsou povinni zachovávati mlčenlivost o všech poměrech v závodě, zejména i o poměrech výrobních, obchodních, provozních, o počtu zaměstnanců a o pracovních podmínkách.
§ 12
(1) Nevyhoví-li zaměstnavatel úmyslně nebo z hrubé nedbalosti povinnosti vésti a uschovávati záznamy o služebních požitcích, nebo plní-li ji nedostatečně tak, že služební požitky nemohou býti zjištěny, nebo odepřel-li zaměstnavatel předložiti záznamy legitimovaným zmocněncům pojišťovny, jest pojišťovna oprávněna předepsati z moci úřední pojistné podle dat jiných příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření, a není-li to možno, v nejvyšší třídě služného.
(2) Do takového předpisu může si zaměstnavatel stěžovati jen potud, pokud může prokázati, že předpis odporuje zákonu nebo spočívá na zřejmě nesprávných skutkových předpokladech nebo že řízení bylo podstatně vadné.
Oddíl čtvrtý
O přihláškách, odhláškách a oznámeních
§ 13
(1) Zaměstnavatel je povinen přihlásiti u pojišťovny (§§ 55 a 64) osoby u něho zaměstnané, které podléhají pojistné povinnosti podle tohoto nařízení, nejpozději pátého dne po dni vstupu do zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost a odhlásiti je v téže lhůtě po dni, kterého končí pracovní poměr, nebo po dni, kdy nastala okolnost, pro kterou je zaměstnanec vyňat z pojistné povinnosti (§ 3) nebo jí nadále nepodléhá.
(2) Své povinnosti ohlašovací učinil zaměstnavatel zadost, odevzdal-li přihlášku nebo odhlášku nejpozději ve lhůtě uvedené v odstavci 1, poště nebo telegrafu. Při podání telegrafickém musí býti ve třídenní lhůtě podána přihláška nebo odhláška na předepsaném formuláři (§ 14, odst. 3).
(3) Zaměstnavatel, který má pochybnosti o pojistné povinnosti osoby u něho zaměstnané, může zároveň s přihláškou písemně s udáním důvodů prohlásiti, že popírá pojistnou povinnost přihlašované osoby. Bude-li výměrem nositele pensijního pojištění nebo výměrem správního úřadu právoplatně rozhodnuto, že pojistné povinnosti zde není, je pojišťovna podle § 84 povinna vrátiti zaplacené pojistné po srážce případně poskytnutých dávek. Ustanovení předchozí věty však neplatí, byly-li v době, za kterou bylo takto rozhodnuto, vzhledem k tomuto rozhodnutí splněny podmínky pojistné povinnosti pro případ nemoci v jiném veřejnoprávním pojištění; v tomto případě platí předpisy § 6, odst. 2 a 3 o zániku pojištění.
(4) Nevyhoví-li zaměstnavatel své povinnosti podle odstavce 1, je zaměstnanec oprávněn přihlásiti se sám u pojišťovny. Zaměstnanec je též oprávněn podati všechna jiná oznámení (§§ 14 a 15), aniž se však tím ruší povinnost zaměstnavatelova. Použije-li zaměstnanec tohoto práva, přechází naň úplná odpovědnost (§ 137) za správnost jeho údajů. Zaměstnanec může býti též přihlášen osobou jinou nebo pojišťovnou z úřední moci.
(5) Osoby podléhající pojištění podle § 2 přihlásí a odhlásí nositel pensijního pojištění, který jim poskytuje důchod. Přihláška obsahujž zejména jméno, příjmení, rodná data a národnost důchodcovu, druh důchodu, jeho výši a den, od kterého důchod byl přiznán.
§ 14
(1) Přihláška k povinnému pojištění obsahujž zejména:
a) jméno a příjmení zaměstnavatelovo, dále jméno a příjmení pojištěncovo, druh zaměstnání a postavení pojištěncovo v něm, den, kdy pojištěnec vstoupil do zaměstnání, číslo pracovní knížky, údaje potřebné pro stanovení třídy služného a označení nositele pensijního pojištění, u něhož je pojištěnec přihlášen;
b) den a místo narození pojištěncova a údaje o jeho předchozím zaměstnání;
c) údaje o rodinných příslušnících pojištěncových a jejich rodných datech;
d) podpis zaměstnavatele nebo jeho zástupce (§ 8).
(2) Odhláška obsahujž mimo údaje dne skončení pracovního poměru též udání potřebná k tomu, aby byla zjištěna totožnost odhlašované osoby.
(3) Přihlášky a odhlášky musí se díti na tištěných formulářích, které vydá pojišťovna na svůj náklad.
§ 15
Zaměstnavatel je dále povinen oznámiti každou změnu okolností uvedených v § 14, odst. 1, písm. a) nejpozději pátého dne po dni, kterého nastala změna.
§ 16
(1) Pojištěnec je povinen udati zaměstnavateli včas okolnosti uvedené v § 14, odst. 1, písm. b) a c), aby zaměstnavatel mohl dodržeti lhůtu předepsanou v § 13.
(2) Pojištěnec je povinen odhlásiti pojišťovně ve lhůtě uvedené v § 15 změny okolností dotčených v § 14, odst. 1, písm. c). Přihlásí-li pojištěnec své rodinné příslušníky, nově do domácnosti vstupující, po lhůtě stanovené v § 15, vzniká nárok na dávky dnem hlášení.
§ 17
(1) Zaměstnavatel, který včas neohlásil okolnosti uvedené v § 14, odst. 1, písm. a), je povinen zaplatiti pojišťovně peníz rovnající se dlužnému pojistnému i s úroky z prodlení, pokud nejsou promlčeny.
(2) Zaměstnavatel je povinen nahraditi pojišťovně náklad až do výše K 1.000 za dávky, které pojišťovna učinila podle ustanovení tohoto nařízení nebo stanov, nepřihlásil-li pojištěnce buď vůbec nebo přihlásil-li ho po uplynutí lhůty uvedené v § 13, a to teprve, když nastal pojistný případ. Přihlásil-li zaměstnavatel nižší služební požitky nebo neoznámil-li jejich zvýšení, je povinen nahraditi pojišťovně rozdíl mezi dávkami placenými pojišťovnou podle skutečných služebních požitků a dávkami, které by pojištěnci příslušely podle služebních požitků přihlášených, až do výše K 1.000. Podal-li zaměstnavatel úmyslně nebo z hrubé nedbalosti nesprávné oznámení nebo nepodal-li ho vůbec, aby zkrátil pojišťovnu o pojistné, je povinen nahraditi pojišťovně celý náklad.
(3) Zaměstnavatele nestíhá náhradní povinnost podle odstavce 2, přihlásil-li pojištěnce omylem u nemocenské pojišťovny podle pojišťovacího zákona nebo u revírní bratrské pokladny podle provisního zákona před uplynutím lhůty uvedené v § 13 nebo po uplynutí této lhůty, avšak ještě před vznikem pojistného případu.
(4) Náhrada podle odstavce 2 se vymáhá stejně jako pojistné.
Část druhá
O pojistných dávkách
Oddíl první
O dávkách pojištěným zaměstnancům (§ 1)
Pomoc v nemoci
§ 18
(1) Pojištěnci přísluší v případě nemoci zdarma lékařská pomoc, léky a léčebné pomůcky (ošetření v nemoci). Ošetření v nemoci musí býti dostatečné a účelné, nemá však překročiti nezbytnou míru. Ošetření v nemoci se poskytuje od počátku nemoci, dokud nemoc trvá, nejdéle však po dobu jednoho roku ode dne zániku pojištění, leč by se pojištěnec stal povinně pojištěným podle jiných právních předpisů o nemocenském pojištění. Pojištěnec má dále nárok na ošetření v nemoci pro rodinné příslušníky.
(2) Pojištěnci, který jest neschopen práce pro nemoc nepřivoděnou úmyslně, přísluší od 43. dne této neschopnosti po dobu jejího trvání, nejdéle však po dobu 365 dnů, toto denní nemocenské:
ve třídě K
1 ............................ 4,--
2 ............................ 10,--
3 ............................ 16,--
4 ............................ 22,--
5 ............................ 28,--
6 ............................ 32,--
7 ............................ 36,--
8 ............................ 40,--
9 ............................ 44,--
10 ............................ 48,--
11 ............................ 52,--
12 ............................ 56,--
13 ............................ 60,--
(3) Pokud pojištěnec v době od 1. do 42. dne pracovní neschopnosti nemá vůči zaměstnavateli nároku na výplatu služebních požitků podle zákona ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb., o soukromých zaměstnancích, nebo obdobných právních předpisů, přísluší mu nemocenské za dobu, po kterou tohoto nároku nemá, nejdříve však od čtvrtého dne pracovní neschopnosti; celková doba požitku nemocenského, uvedená v odstavci 2, však tím nesmí býti překročena. Totéž platí, má-li sice pojištěnec nárok na výplatu služebních požitků podle uvedených právních předpisů, avšak tyto nejsou mu skutečně vypláceny. Pojišťovna jest však povinna o tom zaměstnavatele předem vyrozuměti. Stalo-li se tak, jest zaměstnavatel povinen nahraditi pojišťovně to, co v takovém případě pojištěnci vyplatila. O této náhradě rozhoduje pojišťovna výměrem. Náhrada se vymáhá stejně jako pojistné. Až do její výše zaniká nárok pojištěnce na služební požitky vůči zaměstnavateli.
(4) Doba nemoci, po kterou jest poskytováno pouze ošetření v nemoci, nezapočítává se do doby, za niž jest vypláceti nemocenské. Pokud trvá nárok na nemocenské, přísluší též nárok na ošetření v nemoci.
§ 19
(1) Pojištěnci, který se stane pro nemoc poznovu k práci neschopným, započítávají se do podpůrčí doby podle § 18, odst. 2 a 3 předcházející období, v nichž mu bylo poskytováno nemocenské, pouze tehdy, spadají-li do doby jednoho roku před touto novou neschopností k práci. Toto započtení je však vyloučeno, byl-li pojištěnec po dni, za který mu naposledy náleželo nemocenské, povinně pojištěn aspoň po dobu rovnající se součtu všech dnů, za které mu bylo poskytováno nemocenské v době jednoho roku před touto novou neschopností k práci. Rovněž se nezapočítává doba, za kterou pojištěnci bylo poskytováno nemocenské pro nemoc způsobenou podnikovým úrazem podle právních předpisů o úrazovém pojištění (zaopatření) dělnickém.
(2) Dobu, po kterou pojištěnec jest v ústavním ošetřování (§§ 23 a násl.), jest klásti na roveň době, po kterou se poskytuje nemocenské.
§ 20
Péče o chrup
Mimo ošetření zubů podle § 18, odst. 1 může pojišťovna poskytnouti pojištěnci, jeho manželce a dětem ošetření zubů a jejich umělou náhradu v jednoduchém provedení. Léčebný řád (§ 47) určí předpoklady, míru této dávky a způsob jejího poskytování.
§ 21
Pomoc v mateřství
(1) Jako pomoc v mateřství přísluší v případě porodu pojištěnky anebo manželky (§ 32) pojištěnce:
a) zdarma pomoc porodní asistentky a - je-li toho třeba - pomoc lékařská. Místo pomoci porodní asistentky může býti poskytnuta peněžitá náhrada, jejíž výši určí stanovy;
b) peněžitá dávka v této výši: 
                       v případě porodu
v třídě          pojištěnky        manželky
                     K                K
   1               1.400             1.400
   2               1.600             1.600
   3               1.800             1.800
   4               2.000             2.000
   5               2.350             2.100
   6               2.700             2.200
   7               2.850             2.300
   8               3.000             2.400
   9               3.150             2.500
  10               3.300             2.600
  11               3.400             2.700
  12               3.500             2.800
  13               3.600             2.900
(2) Dávka uvedená v odstavci 1, písm. b) přísluší jen tenkráte, byla-li pojištěnka v posledních 12 měsících před porodem aspoň 6 měsíců pojištěna, nebo, byl-li pojištěnec v posledních 12 měsících před porodem manželky aspoň 10 měsíců nebo v posledních 24 měsících před porodem manželky aspoň 18 měsíců pojištěn. Do uvedených čekacích dob se započítává také doba předcházejícího pojištění u nositelů jiného veřejnoprávního nemocenského pojištění. Jestliže však tyto čekací doby nejsou získány aspoň jednou polovinou v pojištění podle tohoto nařízení, přísluší dávky v mateřství v tom rozsahu, v jakém by pojištěnci příslušely, kdyby po dobu pojištění podle tohoto nařízení byl zůstal pojištěn u předcházejícího nositele nemocenského pojištění, nejvýše však ve výši stanovené v odstavci 1.
(3) Dávku uvedenou v odstavci 1, písm. a) jest poskytnouti manželce pojištěncově i tenkráte, když pojištěnec zemřel v době 300 dnů počítajíc zpět od porodu. Totéž platí o dávce uvedené v odstavci 1, písm. b), je-li splněna podmínka odstavce 2, přičemž lhůty v něm uvedené se počítají nazpět od úmrtí pojištěncova.
§ 22
Pohřebné
(1) Zemřel-li pojištěnec v době, kdy měl nárok na dávky, nebo dříve, než uplynulo 6 měsíců ode dne, kdy mu byla právoplatně zastavena výplata nemocenského, přísluší jeho pozůstalým, kteří mu vypravili pohřeb, pohřebné v této výši: 
ve třídě                              K

    1 ............................ 1.000,--
    2 ............................ 1.200,--
    3 ............................ 1.400,--
    4 ............................ 1.600,--
    5 ............................ 1.800,--
    6 ............................ 2.000,--
    7 ............................ 2.200,--
    8 ............................ 2.400,--
    9 ............................ 2.600,--
   10 ............................ 2.700,--
   11 ............................ 2.800,--
   12 ............................ 2.900,--
   13 ............................ 3.000,--
Pozůstalými ve smyslu tohoto odstavce jsou: manžel, děti, rodiče, děd a bába a sourozenci zemřelého.
(2) Zemřel-li příslušník rodiny pojištěncovy (§ 32) nejvýše dvouletý, přísluší pojištěnci, vypravil-li mu pohřeb, pohřebné v částce K 200,--, jde-li o úmrtí příslušníka staršího, avšak nepřekročivšího 14. rok, v částce K 500,--, a jde-li o úmrtí osoby starší, v částce K 800,--, jde-li však o manželku, v částce K 1.000,--.
(3) Nebyl-li pohřeb vypraven žádnou z osob oprávněných ve smyslu předchozích odstavců, má nárok na pohřebné osoba fysická nebo právnická, která, aniž byla k tomu smluvně nebo podle zákona povinna, obstarala pohřeb na svůj náklad. Pohřebné se vyplatí v tomto případě jen do výše prokázaných skutečných výloh za vypravení pohřbu. Na případný zbytek mají nárok manžel před dětmi, děti před rodiči, rodiče před prarodiči a tito před sourozenci, žili-li s pojištěncem v době jeho úmrtí ve společné domácnosti.
Ústavní ošetřování
§ 23
(1) Pojišťovna může místo dávek podle § 18 a 21 poskytnouti pojištěnci na své útraty léčení a ošetřování ve veřejné nemocnici nebo porodnici.
(2) Je-li nemocný pojištěnec přijato do ošetřování ve veřejné nemocnici v době, kdy trvá jeho pojištění (§§ 4 a 5), je pojišťovna povinna, jsou-li tu podmínky § 18, nahraditi výlohy za léčení a ošetřování až do čtyř týdnů, a to i tenkráte, došlo-li k ošetřování ústavnímu bez souhlasu pojišťovny. Byl-li nemocný pojištěnec přijat do ústavního ošetřování ve lhůtě ochranné (§ 34), je pojišťovna povinna hraditi ošetřovací výlohy až do čtyř týdnů toliko tenkráte, vydala-li poukaz k tomuto ošetřování. Poukazu není třeba, byl-li nemocný přijat do ústavního ošetřování proto, že onemocněl nakažlivou nemocí (§ 21 zákona ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb., o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, a vládní nařízení ze dne 3. listopadu 1927, č. 157 Sb., k § 21 citovaného zákona), nebo proto, že byl ohrožen jeho život. V těchto případech je veřejná nemocnice povinna do tří dnů po přijetí nemocného učiniti o tom sdělení pojišťovně. Byl-li nemocný přijat, protože byl ohrožen jeho život, může pojišťovna učiniti případně jiné vhodné opatření za příčinou jeho léčení. Toto opatření nesmí však vážně ohroziti život nebo zdraví nemocného. Má-li osoba ošetřovaná ve veřejné nemocnici nárok na dávky podle § 18, není nemocnice oprávněna vymáhati ošetřovací výlohy na ní nebo osobách podle platných předpisů k výživě povinných.
(3) Trvá-li ošetřování pojištěnce ve veřejné nemocnici déle než čtyři týdny, může pojišťovna převzíti závazek platiti další ošetřovací výlohy.
(4) V případech uvedených v předchozích odstavcích jest pojišťovna povinna hraditi nutný náklad na dopravu do nejbližší veřejné nemocnice; nezbytný náklad dopravy pojištěnce zpět do jeho obydlí hradí pojišťovna jen tehdy, byl-li nemocný propuštěn z ústavního ošetřování, ač není vyléčen, a neuplynula-li ještě doba, po kterou nemocný měl nárok na dávky nemocenské. Leží-li veřejná nemocnice mimo bydliště pojištěncovo, dlužno mu nahraditi jízdné nejnižší třídy hromadným dopravním prostředkem i tenkráte, když byl propuštěn jako vyléčený.
(5) Za ošetřování pojištěnky ve veřejné porodnici je pojišťovna povinna platiti ošetřovací výlohy až do výše peněžitých dávek, na něž pojištěnka má nárok podle § 21, a to i tenkráte, došlo-li k ošetřování bez souhlasu pojišťovny. Porodnice není oprávněna vymáhati případný nedoplatek ošetřovacích výloh na pojištěnce nebo na osobách podle platných předpisů k výživě povinných.
§ 24
(1) Ustanovení § 23 platí obdobně v případě ústavního ošetřování manželky a dětí pojištěncových, jsou-li u nich splněny podmínky § 32.
(2) Výlohy za léčení a ošetřování jiných příslušníků rodiny než v odstavci 1 uvedených ve veřejných nemocnicích, jakož i náklady za dopravu do těchto nemocnic, nemusí pojišťovna hraditi. Poskytne-li se však na poukaz pojišťovny léčení a ošetřování, jest pojišťovna povinna nahraditi nemocnici určitou část nákladů na léčení a ošetřování podle poslední třídy až do uplynutí lhůty podle § 18, odst. 1. Výši této náhradové částky určí ministerstvo sociální a zdravotní správy.
§ 25
Pojišťovna může poskytnouti místo dávek podle §§ 18 a 21 pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům léčení a ošetřování v soukromých nemocnicích, léčebných ústavech a porodnicích za podmínek stanovených v léčebném řádu.
§ 26
(1) K odevzdání do ústavu jest zpravidla zapotřebí svolení nemocného. Za osobu mladší 17 let dává svolení přednosta domácnosti.
(2) Svolení není třeba:
a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny;
b) vyžaduje-li nemoc ošetření a péče, které nemocnému nemohou býti v jeho bytě poskytnuty;
c) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li nemoc nakažlivou;
d) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným o chování se nemocných a dozoru nad nimi, nebo proti příkazu ošetřujícího lékaře;
e) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování;
f) vyžaduje-li rozpoznání choroby pozorování nebo vyšetřování, jež může býti provedeno pouze v ústavě, zejména je-li nutné k posouzení pracovní neschopnosti.
§ 27
(1) Po dobu, po kterou pojišťovna hradí ošetřovací výlohy v nemocnici, v jiném léčebném ústavě nebo v porodnici, je povinna příslušníkům ošetřovaného pojištěnce (§ 32) platiti podporu ve výši poloviny nemocenského. Ode dne, kdy pojišťovna nehradí výlohy ústavního ošetřování, náleží příslušníkům rodiny ošetřovaného pojištěnce až od uplynutí lhůty podle § 18, odst. 2 podpora ve výši nemocenského.
(2) Je-li pojištěnec, který nemá rodinných příslušníků, ošetřován v uvedených ústavech, náleží mu ode dne, kdy pojišťovna nehradí ošetřovací výlohy, až do uplynutí lhůty podle § 18, odst. 2 polovina nemocenského, nejvýše však K 15,-- denně.
(3) Má-li pojištěnec v době uvedené v odstavcích 1 a 2 nárok na výplatu služebních požitků (§ 18, odst. 3), nenáleží mu (jeho rodinným příslušníkům) po dobu tohoto nároku podpora (nemocenské) podle odstavců 1 a 2.
§ 28
Neuposlechne-li nemocný příkazu pojišťovny, odůvodněného ustanoveními tohoto nařízení, aby vstoupil do ústavního ošetřování, nebo přeruší-li bez svolení pojišťovny předčasně léčení, může mu býti nadále odepřeno nemocenské vůbec, nebo může mu býti sníženo na polovici, má-li příslušníky rodiny (§ 32). Na tyto následky jest však nemocného předem upozorniti.
§ 29
(1) Pojištěnec, jemuž bylo pojišťovnou poskytnuto léčení a ošetřování v léčebném ústavu nebo léčení v lázních pod dozorem lékařským, nesmí býti z důvodu tohoto léčení propuštěn ze zaměstnání a nesmí mu býti dána výpověď po dobu léčení. Poskytne-li pojišťovna takové léčení, jest takové propuštění nebo taková výpověď bezúčinnou, došlo-li k nim po podání návrhu nebo žádosti o toto léčení.
(2) Je-li pojištěnec léčen v léčebném ústavě pro plicní choroby, rozšiřuje se zákaz propuštění v případě výpovědi ve smyslu odstavce 1 na dobu šesti měsíců po propuštění z tohoto léčení, byl-li pojištěnec propuštěn jako schopný ku práci.
(3) Po dobu léčení podle předchozích odstavců není zaměstnavatel povinen vypláceti pojištěnci služební požitky, leč pokud jest k tomu povinen podle smlouvy nebo podle zákonných předpisů. Pokud zde není nároku na vyplácení služebních požitků, neplatí se pojistné.
§ 30
Ustanovení tohoto nařízení o veřejných nemocnicích vztahuje se též na veřejné ústavy pro choromyslné.
§ 31
Dávky navíc
(1) Stanovami pojišťovny může býti určeno, že
a) k odvrácení nemoci se poskytuje pojištěnci nebo jeho rodinným příslušníkům preventivní léčebná péče;
b) za účelem rekonvalescence se poskytne ošetřování v ozdravovnách a ošetřovnách až do doby jednoho roku po skončení ošetření v nemoci;
c) budou poskytnuty léky a léčebné pomůcky ke zmírnění následků nemoci až do doby jednoho roku po skončení ošetření v nemoci;
d) budou poskytnuty pomocné prostředky proti následkům znetvoření a zmrzačení;
e) děti pojištěnců, jejichž zdravotní stav toho nezbytně vyžaduje, mohou býti umístěny v ozdravovnách, zotavovnách nebo jiných zařízeních;
f) dědu, bábě, tchánu a tchýni se poskytuje ošetření v nemoci podle § 18, odst. 1 za podmínek uvedených v § 32, odst. 1, písm. d);
g) za pojištěnce, jeho manželku a děti, ošetřované v nemocnicích (porodnicích) pojišťovnou určených, nahradí pojišťovna náklady za ošetřování podle druhé ošetřovací třídy včetně případných zvláštních poplatků, pokud se týče úplat, jejichž vybírání je podle platných předpisů přípustno, a to ve výši úředně stanovené;
h) péči o chrup ve smyslu ustanovení § 20 jest poskytovati také jiným příslušníkům rodiny než v § 20 uvedeným;
i) pojišťovna může poskytnouti pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům léčení v lázních za podmínek určených léčebným řádem.
(2) Stanovami může býti určeno, že některá nebo veškeré dávky uvedené v odstavci 1 se poskytnou jen těm pojištěncům, u nichž pojistný případ nastane po uplynutí určité doby pojištění (čekací doba).
Společná ustanovení o dávkách
§ 32
(1) Za příslušníky rodiny podle tohoto nařízení se pokládají tyto osoby, které, žijíce ve společné domácnosti s pojištěncem, jsou převážně odkázány výživou na jeho služební požitky, nejsou samostatně výdělečně činné a nemají nároků z vlastního veřejnoprávního pojištění pro případ nemoci:
a) manželka (manžel);
b) děti manželské i nemanželské, nevlastní a osvojené do dokonaného osmnáctého roku, popřípadě do dokonaného dvacátéhočtvrtého roku, pokud dítě jest v důsledku duševní nebo tělesné vady nezpůsobilé k výdělku nebo pokud se nemůže prokazatelně vydržovati samo v důsledku vědecké nebo odborné průpravy pro své příští povolání;
c) rodiče. U rodičů se nevyžaduje při splnění ostatních podmínek shora uvedených podmínka společné domácnosti;
d) schovanci, sourozenci a vnuci za podmínek uvedených pod písm. b), kteří s pojištěncem žili ve společné domácnosti alespoň šest měsíců, než nastal pojistný případ;
e) sestra nebo dcera pojištěnce, vede-li pojištěnci domácnost a žila-li s pojištěncem ve společné domácnosti aspoň šest měsíců, než nastal pojistný případ.
(2) Požadavku společné domácnosti není na újmu, když manželka (manžel) nebo děti žijí odděleně kvůli výchově dětí, z důvodu bytové tísně, zdravotních, hospodářských, vzdělávacích a podobných důvodů, nesouvisících s jejich osobními vztahy.
(3) Nárok na dávky rodinného pojištění, uvedené v § 18, odst. 1, § 21, odst. 1, písm. a), § 22, odst. 2 a § 24, má pojištěnec, byl-li v posledních třech měsících před pojistným případem rodinného pojištění nebo před svým onemocněním alespoň třicet dnů pojištěn podle právních předpisů o veřejnoprávním nemocenském pojištění. Nárok na dávku uvedenou v § 21, odst. 1, písm. b) přísluší za podmínek v tomto ustanovení uvedených.
(4) Nárok na dávky rodinného pojištění trvá potud, pokud pojištěnec má právo požadovati dávky podle § 18.
§ 33
(1) Nemocenské se v mezích ustanovení § 18, odst. 2 a 3 vyplatí nejdříve ode dne, kdy pojištěnec předloží pojišťovně potvrzení o pracovní neschopnosti způsobem předepsaným v léčebném řádě. Počala-li pracovní neschopnost podle tohoto průkazu dříve, než průkaz pojišťovně došel, a prokáže-li pojištěnec, že mu včasné předložení průkazu bylo znemožněno, vyplatí se mu nemocenské v mezích výše uvedených ustanovení nejdéle za dobu čtrnácti dnů před předložením průkazu.
(2) Nárok na pomoc v mateřství musí býti uplatněn nejdéle do šesti měsíců ode dne porodu, jinak zaniká. Nárok na pohřebné musí býti uplatněn do jednoho roku ode dne úmrtí osoby, za kterou má býti pohřebné vyplaceno, jinak zaniká.
(3) Nárok na výplatu jednotlivých splátek nemocenského se promlčuje v jednom roce ode dne splatnosti.
§ 34
(1) Osoba, která vystoupila ze zaměstnání, povinného pojištěním, z jiného důvodu nežli následkem služby vojenské, služby pracovní nebo ztráty svobody z důvodů kárných, pokud jest bez výdělku a zdržuje se na území Německé říše včetně Protektorátu Čechy a Morava, má nárok na povinné dávky, nastal-li pojistný případ ve lhůtě rovnající se době, po kterou osoba tato byla naposledy nepřetržitě v zaměstnání pojištěním povinném, nejvýše však ve lhůtě šesti týdnů (ochranná lhůta). Ochranná lhůta počíná prvním dnem měsíce, následujícího po měsíci, za nějž bylo naposled splatno pojistné v posledním pojištěním povinném zaměstnání.
(2) Vstoupí-li však osoba nezaměstnaná v této lhůtě znovu do zaměstnání pojištěním povinného, staví se běh ochranné lhůty po dobu tohoto zaměstnání. Ochranná lhůta, získaná novým zaměstnáním, připočítává se k nevyčerpanému zbytku dřívější ochranné lhůty až do nejvyšší výměry šesti týdnů.
(3) Při výpočtu ochranné lhůty podle těchto předpisů se přihlíží také k době případného předchozího zaměstnání, podléhajícího pojištění pro případ nemoci podle pojišťovacího zákona a podle provisního zákona.
§ 35
Změny ve služebních požitcích, které nastanou v době čtyř týdnů před událostí zakládající nárok na dávky, nebo v době, kdy se dávky již poskytují, nemají pro týž pojistný případ vlivu na jejich výměru; totéž platí o změně ve služebních požitcích při opětném vstupu do zaměstnání u téhož zaměstnavatele. Ustanovení toto však neplatí, jde-li o zvýšení služebních požitků smlouvou nebo služebním řádem předem zaručené. Rovněž jest přihlížeti ke změnám způsobeným tím, že pojištěnci se dostalo po ukončení učňovského poměru vyšších služebních požitků, nebo tím, že pojištěnec změnil zaměstnavatele.
§ 36
Poskytla-li pojišťovna pomoc v mateřství (§ 21), může vyžadovati od nositelů veřejnoprávního nemocenského pojištění, u nichž byla pojištěna rodička nebo její manžel v posledních devíti měsících před porodem, poměrnou náhradu nákladů podle doby tohoto pojištění a podle předpisů platných pro nositele nemocenského pojištění, u něhož rodička nebo její manžel byli pojištěni.
§ 37
(1) Pohřebné a peněžité dávky podle § 21 se vyplatí po předložení potřebných dokladů.
(2) Ostatní peněžité dávky se vyplácejí zpravidla týdně pozadu.
§ 38
(1) Nemocenské se nevyplácí, pokud oprávněný
a) odpykává trest na svobodě, trvající déle než jeden měsíc, nebo jest v donucovací pracovně nebo v jiném ústavě, jejž vláda určí nařízením,
b) jest ve vojenské nebo pracovní službě.
(2) Má-li však pojištěnec v těchto případech příslušníky rodiny, kteří jsou uvedeni v § 32, anebo kteří mají zákonné nároky na výživu proti němu, přechází na ně nárok, pokud nemají nároku na vyživovací příspěvek podle příslušných předpisů. Je-li takových oprávněných osob více, mají přednost manželka (manžel) a děti před předky, tito pak před ostatními příslušníky rodiny. Mezi osoby téže skupiny rozdělí se dávka stejným dílem.
(3) V případech zasluhujících zvláštního zřetele mohou nevyplacené peněžité dávky býti dodatečně zcela nebo zčásti vyplaceny.
§ 39
(1) Změní-li se poměry rozhodné pro vyměření dávky, nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána na základě omylu ve skutečných poměrech, vydán pojišťovna nové rozhodnutí o dávce a přiměřeně ji sníží, zastaví (zruší) nebo zvýší. Jde-li o snížení nebo zastavení dávky, nabývá toto opatření působnosti uplynutím období, do něhož byla dávka již vyplacena. Zvýšiti dávku jest však ode dne, kdy nastalá změna poměrů byla pojišťovně hlášena, popřípadě ode dne, od něhož byla vyplacena dávka mylně vypočítaná.
(2) Náhrada poskytnutých dávek může býti vyžadována jen, když pojištěnec nebo příjemce dávky přivodil poskytnutí dávky tvrzením nepravdivých rozhodujících okolností nebo zatajením rozhodujících okolností, nebo, bylo-li soudně zjištěno, že vyloudil dávky trestným jednáním. O povinnosti k náhradě poskytnutých dávek nebo jejich peněžité hodnoty rozhoduje pojišťovna výměrem.
§ 40
Uplatňování nároku
(1) Nárok na přiznání dávek podle tohoto nařízení může uplatňovati pouze oprávněná osoba nebo její zákonný zástupce. Nezletilec dosáhnuvší sedmnáctého roku může jej uplatňovati sám; místo zákonného zástupce nezletilce mohou uplatňovati nároky také organisace pro péči o mládež, pokud o dotčeného nezletilce pečují.
(2) Uplatněný nárok přechází na dědice oprávněné osoby.
Neplatná ujednání o nároku
§ 41
Postup, zastavení a zabavení nároků podle tohoto nařízení jsou nepřípustny a nemají právního účinku. Uvedená právní jednání jsou však účinná, jde-li o úhradu nároků osob, které proti oprávněnému mají zákonný nárok na poskytnutí výživy, a to pouze do polovice dávky.
§ 42
Rovněž jsou neplatná ujednání, která by omezovala nebo vylučovala platnost tohoto nařízení v neprospěch pojištěnců nebo jejich rodinných příslušníků.
Oddíl druhý
O dávkách pojištěných důchodců (§ 2)
§ 43
(1) Pojištěnému důchodci a jeho rodinným příslušníkům přísluší v případě nemoci ošetření v nemoci podle § 18, odst. 1 s tou odchylkou, že ošetření v nemoci se poskytuje nejdéle do zániku pojištění (§ 6, odst. 1).
(2) Jako pomoc v mateřství přísluší v případě porodu pojištěné důchodkyně nebo manželky pojištěnce dávka uvedená v § 21, odst. 1, písm. a).
(3) Pojištěnému důchodci, jeho manželce a dětem přísluší ošetřování ve veřejné nemocnici podle poslední třídy v mezích ustanovení § 23. Ustanovení § 24, odst. 2, §§ 25 a 26 platí obdobně i pro pojištěné důchodce a jejich rodinné příslušníky.
§ 44
(1) Za příslušníky rodiny podle § 43 se pokládají tyto osoby, které, žijíce ve společné domácnosti s pojištěným důchodcem, jsou převážně odkázány výživou na jeho důchod z pensijního pojištění, nejsou samostatně výdělečně činné a nemají nároků z vlastního veřejnoprávního pojištění pro případ nemoci:
a) manželka (manžel),
b) děti uvedené v § 32, odst. 1, písm. b),
c) rodiče za podmínek uvedených v § 32, odst. 1, písm. c),
d) vnuci za podmínek uvedených v § 32, odst. 1, písm. d),
(2) Ustanovení § 32, odst. 2 a 3 platí obdobně.
(3) Nárok na dávky rodinného pojištění trvá, pokud trvá pojištění důchodcovo (§ 5, odst. 1 a § 6, odst. 1).
(4) Pojištěný důchodce jest povinen podle předpisů vydaných pojišťovnou oznámiti jí jména rodinných příslušníků.
§ 45
Jinak platí pro nároky pojištěných důchodců obdobně ustanovení § 31, § 33, odst. 2, věty prvé, § 39, odst. 2 a §§ 40 až 42. Stanovami může býti zavedena také dávka uvedená v § 20.
§ 46
(1) Měl-li pojištěnec pro sebe a pro své rodinné příslušníky nárok na dávky (§§ 43 až 45) v době, ve které sice pojistné povinnosti podléhal (§ 5, odst. 1 a § 6, odst. 1), avšak u pojišťovny ještě nebyl přihlášen (§ 13, odst. 5), poněvadž mu důchod byl přiznán se zpětnou platností, nebo již nebyl přihlášen, poněvadž zastavení důchodu bylo dodatečně soudním výrokem se zpětnou platností zrušeno, nahradí mu pojišťovna vzešlé výlohy do výše nákladů, které by jí při poskytování dávek vzešly.
(2) Při doplatku za uplynulou dobu se srazí příspěvek důchodce na nemocenské pojištění ve smyslu ustanovení § 86, odst. 4.
Oddíl třetí
O léčebném řádu a o lékařské službě
§ 47
Léčebný řád
(1) Pojišťovna vydá léčebný řád.
(2) Léčebný řád upravuje způsob poskytování dávek a povinnosti pojištěncovy. Určuje bližší o povinnosti pojištěnce, lékaře a zaměstnavatele hlásiti onemocnění, jakož i počátek a konec pracovní neschopnosti. Určuje, za jakých předpokladů a v jakém rozsahu se poskytuje pojištěncům ošetření zubů (§ 18), péče o chrup (§ 20), léčení odbornými lékaři, náhrada cestovních výloh apod. Upravuje dále poskytování léčení a ošetřování ve veřejných a soukromých nemocnicích, léčebných ústavech, porodnicích a lázních a určuje zejména ošetřovací třídu, jejíž náklady pojišťovna hradí.
(3) V léčebném řádě bude stanoveno, za jakých podmínek a v jaké výši pojišťovna poskytne pojištěnci onemocnělému mimo území Německé říše náhradu za nutné náklady, které pojištěnec zaplatil ze svého za lékařskou pomoc, léky, léčebné pomůcky a ústavní ošetřování.
(4) Pojišťovna je oprávněna kontrolovati nemocné a dáti je navštěvovati i v bytě svými důvěrníky. Vzepře-li se nemocný tomuto dozoru nebo neřídí-li se předpisy léčebného řádu, může mu býti peněžitá dávka zcela nebo zčásti odepřena. Na tyto následky jest nemocného předem upozorniti. Rodinným příslušníkům pojištěncovým může však býti v těchto případech přiznána podpora ve výši poloviny nemocenského.
Lékařská služba
§ 48
(1) Pojišťovna je povinna zajistiti, aby se dostalo lékařské pomoci a péče o chrup osobám, které na tyto dávky mají nárok.
(2) Za tím účelem uzavře pojišťovna s vrcholnými lékařskými hospodářskými organisacemi, popřípadě s institucemi, jež by nastoupily na jejich místo, smlouvu o poskytování lékařské pomoci.
(3) Nedošlo-li k uzavření smlouvy, uvedené v odstavci 2, zahájí ministerstvo sociální a zdravotní správy jednání se zúčastněnými stranami za tím účelem, aby smlouva byla co nejdříve uzavřena. Ministr sociální a zdravotní správy jest oprávněn během trvání bezesmluvního stavu učiniti opatření k zajištění lékařské služby.
(4) Povinnost zaměstnavatelova, stanovená právními předpisy vydanými v zájmu ochrany zaměstnanců, není tímto nařízením dotčena.
§ 49
(1) Pojištěnci mají svobodnou volbu mezi lékaři, kteří jsou oprávněni poskytovati lékařskou pomoc na účet pojišťovny (organisovaná svobodná volba lékařů).
(2) Právu pojištěnců na svobodnou volbu lékaře se nepříčí, jestliže ji pojišťovna léčebným řádem omezí na volbu mezi smluvními lékaři, bydlícími v určitém místě (okresu, obci), nebo jestliže váže změnu lékaře pojištěncem během jedné nemoci na svůj souhlas.
(3) Pojištěnci, kteří se těmto omezujícím opatřením nepodrobí, jsou povinni zaplatiti ze svého zvýšené výlohy, spojené s jejich léčením.
(4) Pojišťovna nehradí výlohy vzniklé léčením pojištěnce na soukromý účet, ledaže šlo o případ první pomoci a pojištěnec pojišťovnu o náhradu těchto výloh požádal. V tomto případě náleží pojištěnci náhrada, ale jenom do výše částky, kterou by pojišťovna sama zaplatila.
§ 50
Smlouva o poskytování lékařské pomoci (§ 48, odst. 2) nechť obsahuje ustanovení o rozhodování sporů z ní vzniklých. Tyto spory bude rozhodovati zvláštní rozhodčí soud; jeho předseda a náměstek bude jmenován ministrem sociální a zdravotní správy v dohodě s ministrem spravedlnosti. Bližší ustanovení o složení a jednání tohoto soudu jest pojmouti do smlouvy.
§ 51
(1) Pojišťovna ustanoví šéflékaře, jemuž přísluší říditi a kontrolovati lékařskou službu v celém obvodu pojišťovny. Tento lékař má právo účastniti se všech schůzí představenstva, komisí a ředitelství s hlasem poradním. U úřadoven ustanoví pojišťovna důvěrného lékaře, jemuž přísluší říditi a kontrolovati lékařskou službu v obvodu úřadovny a jenž má právo účastniti se všech schůzí poradního sboru s hlasem poradním.
(2) Důvěrný lékař navrhuje vedoucímu úředníku způsob vyřízení žádostí za dávky léčebné péče, jichž poskytnutí patří do volné úvahy pojišťovny.
§ 52
Smlouvy podle obdoby § 48, odst. 2 je možno sjednati také s ústředními institucemi dentistů a zkoušených zubních techniků a porodních asistentek.
§ 53
Pojišťovna neručí za škody způsobené činností svých lékařů, porodních asistentek, dentistů a zkoušených zubních techniků.
§ 54
Lékárny
(1) Pojišťovna jest oprávněna zřizovati a provozovati ústavní lékárny za předpokladů zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z roku 1907, jímž bylo upraveno lékárnictví.
(2) Pojišťovna, i když nemá zřízenu ústavní lékárnu podle odstavce 1, je oprávněna svými lékaři ve svých ambulatoriích vydávati pojištěncům léčivé speciality ve smyslu vládního nařízení ze dne 19. února 1926, č. 26 Sb., o výrobě léčivých specialit a obchodu s nimi v lékárnách; tyto speciality je pojišťovna povinna odebírati z veřejných lékáren. Vyhláškou ministerstva sociální a zdravotní správy mohou býti blíže určeny druhy těchto specialit.
(3) Pojišťovna je oprávněna se souhlasem ministerstva sociální a zdravotní správy zřizovati a provozovati ambulatoria. Zdravotní dozor nad těmito ambulatorii vykonává ministerstvo sociální a zdravotní správy.
Část třetí
O organisaci pojištění
§ 55
(1) Pojištění podle tohoto nařízení provádí Nemocenská pojišťovna soukromých zaměstnanců v Praze.
(2) Pojišťovna jest právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv a zavazovati se, může před soudem žalovati a býti žalována. Jejím obecným soudem jest věcně příslušný soud v Praze.
§ 56
Orgány pojišťovny jsou:
a) představenstvo,
b) revisní komise,
c) ředitelství.
Představenstvo
§ 57
(1) Představenstvo pojišťovny se skládá z deseti členů, z nichž pět náleží skupině pojištěnců a pět skupině zaměstnavatelů. Členy představenstva s hlasem poradním jsou dále dva lékaři.
(2) Členy představenstva jmenuje ministr sociální a zdravotní správy po návrhu zaměstnanců a zaměstnavatelů. Za každého člena jmenuje současně náhradníka.
(3) Členové (náhradníci) představenstva mohou býti ministrem sociální a zdravotní správy kdykoliv odvoláni.
(4) Funkční doba představenstva trvá tři léta. Členové (náhradníci) zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich nástupci.
(5) Stane-li se představenstvo neschopným usnášeti se nebo zdráhá-li se vykonávati své povinnosti, provádí jeho úkoly svým zástupcem na útraty pojišťovny ministerstvo sociální a zdravotní správy; do tří měsíců musí však býti jmenováno nové představenstvo.
§ 58
(1) Členem (náhradníkem) představenstva za skupinu zaměstnanců může býti jmenována osoba, která v den jmenování jest u pojišťovny povinně pojištěna nebo dobrovolně u ní v pojištění pokračuje, překročila-li dvacátýšestý rok věku a jest u pojišťovny aspoň šest měsíců pojištěna.
(2) Členem (náhradníkem) představenstva za skupinu zaměstnavatelů může býti jmenován zaměstnavatel, který u pojišťovny své zaměstnance přihlašuje, jeho zástupce nebo osoba, zastupující podle stanov osoby hromadné, i když náleží do skupiny pojištěnců, dále zaměstnanec podniků, zaměstnávajících pojištěnce podle tohoto nařízení, nebo zaměstnanec zájmového sdružení zaměstnavatelů.
(3) Ze jmenování je vyloučen:
a) kdo není německým státním příslušníkem nebo příslušníkem Protektorátu Čechy a Morava;
b) kdo právoplatným rozsudkem trestního soudu byl odsouzen pro trestný čin spáchaný z pohnutek nízkých a nečestných, pokud nebylo odsouzení zahlazeno;
c) kdo právoplatným výrokem soudním byl zbaven práva volně nakládati se svým majetkem;
d) kdo upadl v konkurs, pokud trvá konkursní řízení, jakož i ten, na jehož žádost se provádí řízení vyrovnací, pokud nebylo prohlášeno za skončené;
e) kdo byl právoplatně odsouzen proto, že docílil pojistné dávky simulací, po dobu jednoho roku ode dne ukončení trestu.
(4) Ze jmenování je vyloučen zaměstnavatel, jenž byv upomenut, ve lhůtě aspoň sedmi dnů, v upomínce dané, nezaplatil pojistné, splatné déle nežli tři měsíce.
(5) Ze jmenování jsou vyloučeni zaměstnanci pojišťovny.
§ 59
(1) Ministr sociální a zdravotní správy jmenuje ze členů představenstva předsedu a dva jeho náměstky. Jednoho náměstka je nutno jmenovati ze skupiny, k níž nenáleží předseda.
(2) Předseda, jeden náměstek a aspoň tři členové představenstva musí bydleti v Praze.
§ 60
Působnost představenstva
(1) Představenstvo je povoláno, aby dozíralo na dodržování zákona, stanov a jiných předpisů při správě pojišťovny.
(2) Představenstvu se vyhrazuje:
a) jmenovati členy ředitelství a vydati instrukce pro jeho členy (§ 62);
b) usnášeti se k návrhu ředitelství o stanovách a jejich změnách;
c) usnášeti se k návrhu ředitelství o nabytí, zcizení a zatížení nemovitostí, nejde-li o jejich nabytí v řízení exekučním a konkursním k odvrácení škody;
d) usnášeti se o každoročním rozpočtu, jakož i o roční závěrce pojišťovny, zkoušené revisní komisí;
e) stanoviti k návrhu ředitelství výši pojistného podle §§ 73 a 86;
f) usnášeti se k návrhu ředitelství o počtu míst zaměstnaneckých a o přiznání trvalého služebního poměru zaměstnancům pojišťovny;
g) usnášeti se k návrhu ředitelství o sjednání a vypovědění smluv s institucemi (organisacemi) lékař, zkoušených zubních techniků, dentistů, porodních asistentek, lékárníků a s léčebnými ústavy;
h) usnášeti se o náhradách výloh a presenčních platech funkcionářů;
i) usnášeti se o zásadách léčebné péče a o léčebném řádu;
j) usnášeti se o zřízení a rušení úřadoven, jakož i o určení a změnách jejich sídla a obvodu.
Usnesení uvedená pod písm. b), c), h), i) a j) vyžadují schválení ministerstva sociální a zdravotní správy.
(3) Představenstvo může bez újmy vlastní odpovědnosti svěřiti některé ze svých úkolů užším výborům nebo ředitelství.
§ 61
Revisní komise
(1) Revisní komise se skládá ze tří členů (náhradníků), jež jmenuje ministr sociální a zdravotní správy na dobu tří let. Členové revisní komise nemohou býti členy představenstva a naopak. Ustanovení §§ 57 a 58 platí zde obdobně.
(2) Revisní komise provádí řádné revise pokladny a účetnictví pojišťovny, jakož i příslušných knih, listin a dokladů. Prozkoumává též roční závěrku a připojuje k ní své poznámky.
(3) O výsledku revisí podává revisní komise zprávu představenstvu.
(4) Členové revisní komise se mohou účastniti schůzí představenstva s hlasem poradním.
§ 62
Ředitelství
(1) Tříčlenné ředitelství jmenuje představenstvo se souhlasem ministra sociální a zdravotní správy.
(2) Ředitelství zastupuje pojišťovnu navenek. Přísluší mu říditi práce pojišťovny, připravovati návrhy pro představenstvo, prováděti usnesení představenstva a rozhodovati ve všech věcech, které nepatří do působnosti představenstva. Ředitelství je bezprostředním představeným zaměstnanců pojišťovny.
(3) Působnost ředitelství a jeho členů upravuje blíže instrukce, kterou vydá představenstvo.
(4) Členové ředitelství mohou se účastniti schůzí představenstva s hlasem poradním.
(5) Má-li ředitelství za to, že usnesení představenstva je v rozporu s platnými právními předpisy, jest povinno předložiti usnesení k rozhodnutí ministerstvu sociální a zdravotní správy a zadržeti výkon až do tohoto rozhodnutí.
Úřadovny
§ 63
(1) Přímý styk s pojištěnci obstarávají úřadovny. Úřadovny zřizuje, zrušuje, jejich sídlo a obvody určuje a mění představenstvo pojišťovny.
(2) Příslušnost k úřadovně se řídí - s výhradou ustanovení § 150, odst. 2 - služebním místem pojištěncovým. V pochybnostech platí za ně sídlo podniku, popřípadě pobočného závodu, ve kterém jest pojištěnec zaměstnán. U pojištěnců podle §§ 2 a 4 se řídí příslušnost jejich bydlištěm. Přechodná změna služebního místa, pokud jde o zaměstnání u téhož zaměstnavatele, a přechodná změna bydliště nemění příslušnosti k úřadovně, u níž byl pojištěnec původně přihlášen.
(3) Zaměstnavatelé, kteří mají podniky v obvodu dvou nebo více úřadoven, příslušejí ke všem těmto úřadovnám.
§ 64
(1) Úřadovny obstarávají jménem pojišťovny a podle jejích instrukcí veškerý styk s pojištěnci a zaměstnavateli k nim příslušnými, zejména pak přijímají přihlášky, ohlášky změn a odhlášky, vybírají a vymáhají pojistné, poskytují dávky podle tohoto nařízení, vydávají výměry a zastupují pojišťovnu ve sporech vzniklých na základě výměrů úřadovnou vydaných.
(2) Bližší předpisy o působnosti úřadoven obsahují stanovy pojišťovny.
§ 65
(1) Výkonným orgánem úřadovny jest vedoucí úředník.
(2) U každé úřadovny se zřídí poradní sbor, jenž se skládá podle rozsahu úřadovny z šesti až deseti členů, po jedné polovině ze skupiny pojištěnců a zaměstnavatelů. Členy (náhradníky) poradního sboru a z nich pak předsedu a jeho náměstka jmenuje po návrhu představenstva pojišťovny ministerstvo sociální a zdravotní správy. Ustanovení §§ 57 a 58 platí zde obdobně.
(3) Působnost poradního sboru a jeho pravomoc upraví stanovy pojišťovny.
§ 66
Společná ustanovení o funkcionářích
Funkcionáři pojišťovny (úřadoven) vykonávají své úřady jako úřady čestné, majíce pouze nárok na náhradu hotových výloh a platy presenční.
§ 67
Zaměstnanci
(1) Právní postavení zaměstnanců pojišťovny, podmínky jejich přijímání, propouštění, způsob služebního slibu, disciplinární stíhání, jakož i jejich služební a pensijní požitky a vůbec služební poměr upraví představenstvo pojišťovny služebním a disciplinárním řádem, jenž vyžaduje schválení ministerstva sociální a zdravotní správy.
(2) Předsedou disciplinární komise a jeho náměstkem při disciplinárním řízení musí býti osoba práv znalá, a to zpravidla soudce v činné službě nebo na odpočinku.
(3) Úředníci pojišťovny mají ve své úřední činnosti povinnosti úředníků veřejných, stanovené v trestním zákoně, požívají však také ochrany jako úředníci veřejní.
§ 68
Stanovy
Stanovy pojišťovny obsahujtež zejména ustanovení
a) o působnosti úřadoven, o působnosti a jednání poradního sboru úřadovny,
b) o svolávání, jednání, usnášení a činnosti představenstva, revisní komise a užších výborů,
c) o právech a povinnostech předsedy a jeho náměstků,
d) o právech a povinnostech ředitelství,
e) o způsobu zastupování pojišťovny navenek, o formě aktů ústav právně zavazujících a o formě úředních vyřízení.
Dozor nad pojišťovnou
§ 69
(1) Dozor nad prováděním tohoto nařízení a nad pojišťovnou náleží ministerstvu sociální a zdravotní správy, které může vydati pro provádění tohoto dozoru zvláštní směrnice. Může zejména rozpustiti správní orgány pojišťovny, nedbají-li tyto ve svých usneseních ustanovení zákonných předpisů nebo stanov, nebo je-li jejich působnost na úkor pojišťovny a jejích úkolů.
(2) Ministerstvo sociální a zdravotní správy jest oprávněno při provádění dozoru nad pojišťovnou vyžadovati zejména, aby jemu, popřípadě orgánům jím jmenovaným, byly předloženy knihy, listiny, zápisy a doklady a aby byla dána vysvětlení potřebná k provádění dozoru.
(3) Ministerstvo sociální a zdravotní správy může dále žádati, aby orgány pojišťovny byly svolány ke schůzím, jmenovitě také za účelem projednání určité záležitosti, a může je samo svolati, nebylo-li jeho vyzvání vyhověno. Tyto schůze může ministerstvo sociální a zdravotní správy říditi svým zástupcem.
(4) Zdráhá-li se orgán pojišťovny vykonávati své povinnosti, může je vykonávati ministerstvo sociální a zdravotní správy svým zástupcem na útraty pojišťovny.
(5) Ministerstvo sociální a zdravotní správy může do schůzí představenstva a jeho užších výborů vysílati svého zástupce.
(6) Ministerstvo sociální a zdravotní správy může některé z úkolů, spadajících do rámce jeho dozorčí pravomoci nad pojišťovnou, svěřiti Všeobecnému pensijnímu ústavu.
(7) Ministr sociální a zdravotní správy může po slyšení Ústřední sociální pojišťovny a Nemocenské pojišťovny soukromých zaměstnanců přikázati okresní nemocenské pojišťovně, zřízené podle pojišťovacího zákona, určité úkony úřadovny podle tohoto nařízení (§§ 63 až 65), pokud jsou k tomu dány závažné místní důvody zdravotní a sociální péče. Potřebné podrobnosti stanoví v takovém případě vyhláškou v Úředním listě Protektorátu Čechy a Morava.
(8) Ministr sociální a zdravotní správy může naříditi, aby pojišťovna převzala nemocenské ošetřování jím označených skupin osob; může určiti, že tyto osoby se považují za členy pojišťovny.
§ 70
Pojišťovna jest povinna předložiti ministerstvu sociální a zdravotní správy každý rok podle předepsaných formulářů účetní závěrku a výsledek jejího prozkoumání a potřebné statistické údaje.
§ 71
Pojišťovna může se státi členem Ústředního svazu nemocenských pojišťoven, zřízeného podle § 93 pojišťovacího zákona.
Část čtvrtá
O úhradě a o hospodářství pojišťovny
Oddíl první
O úhradě
§ 72
Prostředky potřebné k úhradě pojistných dávek
a) pojištěnců podle §§ 1 a 4,
b) pojištěných důchodců podle § 2,
dále k úhradě správních nákladů a k utvoření fondů potřebných k provádění tohoto nařízení se opatří pro osoby uvedené pod písm. a) pojistným, pro osoby uvedené pod písm. b) přirážkou k pojistnému a příspěvkem důchodců.
Pojistné
§ 73
(1) Měsíční pojistné činí: 
ve třídě služného                    K

      1 ..........................   8
      2 ..........................  24
      3 ..........................  40
      4 ..........................  56
      5 ..........................  70
      6 ..........................  82
      7 ..........................  92
      8 .......................... 100
      9 .......................... 108
     10 .......................... 116
     11 .......................... 126
     12 .......................... 138
     13 .......................... 150
(2) Pojišťovna může pojistné, stanovené v předchozím odstavci, podle potřeby měniti; při tom smí však býti pojistné jednotlivých tříd stanoveno nejvýše na 6,5 % měsíčního středního služného; za střední měsíční služné jest považovati 
ve třídě služného                  služné K

      1 ..........................   125
      2 ..........................   375
      3 ..........................   625
      4 ..........................   875
      5 .......................... 1.125
      6 .......................... 1.375
      7 .......................... 1.625
      8 .......................... 1.875
      9 .......................... 2.125
     10 .......................... 2.375
     11 .......................... 2.750
     12 .......................... 3.250
     13 .......................... 3.750
Nově stanovené sazby pojistného v jednotlivých třídách jest vyjádřiti v celých korunách tak, že k částkám pod 50 haléřů se nehledí a částky od 50 haléřů do 99N haléřů se čítají za 1 K.
(3) Usnesení pojišťovny o změně sazby pojistného vyžaduje schválení ministerstva sociální a zdravotní správy a nejvyššího úřadu cenového.
§ 74
(1) Z pojistného hradí zaměstnavatel a zaměstnanec po jedné polovině. Zaměstnavatel hradí však ze svého celé pojistné za zaměstnance, kteří nemají služného na hotovosti.
(2) Pojištěnec dobrovolně pokračující v pojištění hradí celé pojistné ze svého.
Za kterou dobu a kdy jest platiti pojistné
§ 75
Pojistné jest platiti za dobu, po kterou trvá pracovní poměr zakládající pojistnou povinnost, s výjimkou stanovenou v § 29, odst. 3. Byla-li však odhláška podána po uplynutí předepsané lhůty (§ 13), jest pojistné platiti do konce měsíce, v němž odhláška do pojišťovny došla.
§ 76
(1) Pojistné jest splatno předem prvního dne každého kalendářního měsíce.
(2) Počne-li nebo končí-li povinnost platiti pojistné během měsíce, jest přes to zapraviti plné měsíční pojistné.
(3) Několik zaměstnavatelů, kteří se během příspěvkového měsíce vystřídají, ručí za pojistné ve výši třídy služného na každého z nich připadající rukou společnou a nerozdílnou. Platící má vůči ostatním zaměstnavatelům právo postihu na poměrnou náhradu.
(4) Předpis pojistného kromě předpisu dodatečného nemusí býti jmenovitý. Podrobnosti o předpisování pojistného určí stanovy.
(5) Povinnost platiti pojistné není závislá na tom, bylo-li pojistné předepsáno.
§ 77
Promlčení pojistného
(1) Právo předepsati pojistné se promlčuje ve třech letech ode dne splatnosti pojistného.
(2) Promlčení tohoto práva se přerušuje každým opatřením, jež za účelem předpisu bylo provedeno, tím okamžikem, kterým osoba povinná platiti pojistné se o tom doví.
(3) Právo vymáhati předepsané pojistné se promlčuje ve třech letech po tom, kdy osoba povinná platiti pojistné byla o předpisu pojistného vyrozuměna.
(4) Promlčení vymáhacího práva se přerušuje doručením platebního vyzvání (upomínky), znějícího na osobu povinnou platiti, zahájením exekuce, povolením platební lhůty a podle ustanovení konkursního řádu.
§ 78
Kdo odvádí pojistné
(1) Zaměstnavatel je povinen odváděti pojišťovně celé pojistné. Při dobrovolném pokračování v pojištění (§ 4) činí tak pojištěnec.
(2) Zaměstnavatel jest oprávněn sraziti si částku pojistného na pojištěnce připadající při výplatě služebních požitků.
(3) Toto právo srážky musí býti vykonáno ve třech měsících po první výplatě služného, která následuje po splatnosti pojistného, jinak zanikne.
(4) Část pojistného, kterou zaměstnavatel podle odstavce 2 zaměstnanci srazil ze služebních požitků, je statkem zaměstnavateli svěřeným.
§ 79
Zvýšení pojistného
(1) Za osoby vykonávající práce nebo služby v závodě zaměstnávajícím aspoň deset zaměstnanců, jehož zařízení nevyhovuje předpisům zdravotnickým a ochranným, může býti po dobu tohoto stavu pojistné zvýšeno přirážkou až 25 %, kterou zaměstnavatel jest povinen hraditi ze svého, zjistí-li příslušný orgán protektorátní (živnostenský inspektorát, báňský úřad, politický úřad první stolice) k žádosti pojišťovny závadu.
(2) Přirážku uloží pojišťovna a nutno ji platiti ode dne doručení výměru.
Záruky za pojistné
§ 80
Úřad udělující povolení k provedení stavby je povinen uvědomiti příslušnou úřadovnu o tom, který stavební živnostník stavbu provádí. Dluží-li stavební živnostník pojistné některému sociálně pojišťovacímu ústavu, uloží úřad na žádost pojišťovny (úřadovny) stavebníkovi, aby u pojišťovny (úřadovny) složil přiměřenou jistotu za pojistné. Odvolání proti tomuto výměru nemá odkladného účinku. Jistota se vymáhá politickou exekucí.
§ 81
(1) Několik osob, které v dohodě zaměstnávají téhož zaměstnance, třeba za oddělenou mzdu, ručí společně a nerozdílně za jeho pojistné podle úhrnné jeho mzdy.
(2) Za pojistné ručí společně a nerozdílně spolupodnikatelé a dílčí podnikatelé (akordanti).
(3) Manželka (manžel), bydlící se zaměstnavatelem ve společné domácnosti, ručí takto za pojistné, jež se stalo splatným v době společné domácnosti.
§ 82
Kdo nabyl závodu (hospodářství), ručí za pojistné, jež měl platiti předchůdce, za dobu nejvýše osmnácti měsíců ode dne nabytí zpět počítáno. Pojišťovna jest povinna na žádost nabyvatele vykázati výši nedoplatku pojistného. Ručení podle práva občanského není tímto ustanovením dotčeno.
§ 83
Pojistné i s příslušenstvím požívá přednostního práva nedoplatků daní a veřejných dávek v řízení exekučním, konkursním a vyrovnacím.
§ 84
Zúrokování a vymáhání pojistného
(1) Dlužné pojistné, nebylo-li zaplaceno do třiceti dnů ode dne splatnosti, se zúrokuje ode dne splatnosti 5 % za rok.
(2) Pojišťovna jest oprávněna vyměřiti za upomínku poplatek, nezaplatí-li zaměstnavatel pojistné s příslušenstvím do třiceti dnů po jeho splatnosti. Výši upomínacích poplatků stanoví pojišťovna se schválením ministerstva sociální a zdravotní správy a nejvyššího úřadu cenového.
(3) Neprávem přijaté pojistné vrátí pojišťovna s 5% úroky. Zaměstnavatel může v tomto případě vyžadovati vrácení části pojistného, kterou zaplatil ze svého, zaměstnanec pak vrácení části, jež mu byla sražena ze služebních požitků.
§ 85
Vymáhání pojistného
(1) Pojistné a příslušenství mohou býti vymáhána soudní exekucí na základě vykonatelného výkazu nedoplatků. Výkaz nedoplatků je vykonatelný, uplynulo-li od jeho doručení patnáct dnů. Doložku o vykonatelnosti připojí pojišťovna (úřadovna).
(2) Povoliti a vykonati exekuci je povolán příslušný exekuční soud.
§ 86
Přirážka k pojistnému a příspěvek důchodců
(1) Přirážka k pojistnému činí 
ve třídě služného                 částku K

      1 ..........................   -
      2 ..........................           2
      3 ..........................   2
      4 ..........................   4
      5 ..........................   6
      6 ..........................   6
      7 ..........................   8
      8 ..........................   8
      9 ..........................  10
     10 ..........................  10
     11 ..........................  12
     12 ..........................  12
     13 ..........................  14
(2) Ustanovení § 73, odst. 2 a 3 platí i zde s tím rozdílem, že přirážka nesmí přesáhnouti 10 % pojistného, stanoveného podle ustanovení § 73, odst. 1 a 2. Ustanovení §§ 74 až 85 o pojistném platí i pro tuto přirážku.
(3) Měsíční příspěvek důchodců se vyměřuje 2 % měsíční důchodové splátky, odpovídající důchodu ve výměře stanovené podle oddílu II, XVII a XVIII pensijního zákona, zvýšené o případné opakující se přídavky, pokud jsou nebo budou k důchodům pravidelně poskytovány; k případnému zvýšení důchodu podle §§ 22, 23 a 28 pensijního zákona se však nepřihlíží. Sirotčí důchody nepodléhají příspěvku.
(4) Příspěvek podle odstavce 3, zaokrouhlený na celé koruny podle ustanovení § 73, odst. 2, věty druhé, sráží nositel pensijního pojištění při výplatě důchodu a odvádí jej do čtrnácti dnů po provedené srážce pojišťovně.
Oddíl druhý
O hospodářství pojišťovny
Reservní fond
§ 87
Pojišťovna utvoří a rozmnoží bez újmy ustanovení § 89 z přebytků příjmů nad výdaji reservní fond, jenž budiž nashromážděn alespoň částkou jednoduchého středního vydání posledních tří let a doplněn v případě potřeby zase do této výše.
§ 88
(1) Plyne-li z výročních závěrek pojišťovny, že příjmy nestačí k úhradě nákladů, a nedosáhl-li ještě reservní fond výše uvedené v § 87, nebo zmenšil-li se reservní fond pod tuto částku a není-li naděje, že poměry v nejbližší době budou zlepšeny správou pojišťovny, budiž usneseno buď zastavení dávek podle § 31 nebo zvýšení pojistného, popřípadě přirážky podle § 86.
(2) Neusnesla-li se pojišťovna, ani když k tomu byla vyzvána ministerstvem sociální a zdravotní správy, na potřebném opatření ve lhůtě stanovené nejméně na patnáct dnů, změní ministerstvo sociální a zdravotní správy z moci úřední a s účinkem právně závazným její stanovy, obsahují-li dávky podle § 31. Ukáže-li se, že ani toto opatření nestačí k úhradě dávek, zvýší ministerstvo sociální a zdravotní správy v dohodě s nejvyšším úřadem cenovým pojistné podle § 73, popřípadě přirážku podle § 86.
§ 89
Mimořádný podpůrný fond
(1) Pojišťovna zřídí mimořádný podpůrný fond, do něhož plynou peněžité dary apod. Představenstvo se může usnésti, aby do tohoto fondu plynuly též částky předepsané zaměstnavatelům podle § 17, odst. 2.
(2) Představenstvo se může dále usnésti, aby mimořádnému podpůrnému fondu byla přikázána část přebytku ročního hospodaření, jež, dokud reservní fond nedosáhne výše předepsané v § 87, nemá zpravidla převyšovati 10 % přebytku. Toto usnesení vyžaduje schválení ministerstva sociální a zdravotní správy.
(3) Z mimořádného podpůrného fondu může pojišťovna podle zásad usnesených představenstvem poskytovati v případech zvláštního zřetele hodných podpory pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům, kteří již nemají nároku na dávky podle tohoto nařízení, opatřovati zvláštní zařízení péče o nemocné a rekonvalescenty převyšující dávky pojistné, potírati lidové choroby (tuberkulosu, alkoholismus, pohlavní nemoci apod.) a podporovati zařízení těmto účelům sloužící, pokud slouží pojištěncům nebo jejich rodinným příslušníkům.
Uložení jmění
§ 90
(1) Jmění pojišťovny může býti použito pouze k účelům v tomto nařízení předepsaným nebo připuštěným.
(2) Pokud toto nařízení nestanoví nic jiného, smí jmění býti ukládáno pouze:
a) v tuzemských cenných papírech, v nichž mohou býti ukládány peníze sirotčí, nebo v zápůjčkách na takové papíry;
b) v tuzemských peněžních ústavech, za jejichž veškeré závazky ručí Protektorát, země, okresy nebo obce.
(3) Peníze, které nutno míti pohotově pro běžná vydání, mohou býti uloženy u důvěryhodných domácích úvěrních ústavů.
(4) Představenstvo vypracuje pro ukládání jmění směrnice, které schvaluje ministerstvo sociální a zdravotní správy v dohodě s ministerstvem financí.
§ 91
(1) Pojišťovna může se souhlasem ministerstva sociální a zdravotní správy nabýti nemovitostí a zřizovati budovy, nezůstanou-li zatíženy přes polovici nabývacích nákladů a slouží-li k umístění kanceláří pojišťovny nebo k účelům léčebným. Tyto podmínky nemusí býti splněny a souhlasu ministerstva sociální a zdravotní správy není třeba, jde-li o nabytí nemovitostí v řízení exekučním nebo konkursním, jež může odvrátiti škodu, hrozící pojišťovně.
(2) Nemovitosti pojišťovny mohou býti zatíženy přes polovinu obecné ceny jen výjimečně a se souhlasem ministerstva sociální a zdravotní správy.
(3) Nemovitosti pojišťovny mohou býti zcizeny pouze se souhlasem ministerstva sociální a zdravotní správy.
§ 92
Ministerstvo sociální a zdravotní správy může případ od případu povoliti, aby úhrnem nejvýše jedna čtvrtina jmění pojišťovny byla uložena i jiným způsobem, zejména k podpoře bytové péče a k vybudování sociálních zařízení, věnovaných výlučně nebo převážně pojištěncům nebo jejich rodinným příslušníkům.
§ 93
(1) Pojišťovna může se uspokojiti z cenných papírů daných jí do zástavy, je-li dlužník v prodlení, bez soudního řízení a smí je po předchozí pohrůžce dáti veřejně prodati. Mají-li cenné papíry cenu bursovní nebo tržní, může se prodej provésti také neveřejně za běžnou cenu prostřednictvím bursovního dohodce nebo, není-li ho, prostřednictvím orgánu oprávněného k dražbám.
(2) Výkazy pojišťovny o jejích splatných pohledávkách ze zápůjček, z anuit, z úroků a z ostatního smluveného příslušenství, potvrzené ministerstvem sociální a zdravotní správy, jsou exekučními tituly. Tyto výkazy jsou vykonatelny soudní exekucí. Povoliti a vykonati exekuci jest povolán příslušný exekuční soud.
Část pátá
O řízení a soudnictví pojišťovacím
Oddíl první
Řízení u nositele pojištění
§ 94
(1) Opatření a rozhodnutí pojišťovny (úřadovny), určená zájemníkům (stranám), doručují se jim písemně výměrem. Výměr není třeba vydati, přiznává-li pojišťovna žádanou dávku, nebo nežádá-li oprávněná osoba o vydání výměru do třiceti dnů po tom, co jí dávka byla odňata proto, že byla uznána schopnou k práci.
(2) Výměr, jímž pojišťovna rozhoduje o zařadění do tříd služného, se vydává pouze tehdy, zařazuje-li pojišťovna pojištěnce do jiné třídy, nežli by měl býti zařaděn podle přihlášených služebních požitků.
(3) Výměr o pojistné povinnosti nebo o jejím neuznání vydává pojišťovna pouze tehdy, je-li pojistná povinnost některou ze stran popírána, nebo má-li pojišťovna za to, že zde této povinnosti není. Proti tomuto výměru není opravného prostředku. Pojišťovna jest však v tomto případě povinna předložiti věc příslušnému nositeli pensijního pojištění, který rozhodne výměrem o pojistné povinnosti podle zákona o pensijním pojištění. Toto rozhodnutí platí také pro obor nemocenského pojištění podle tohoto nařízení. Rozhodl-li nositel pensijního pojištění opačně nežli pojišťovna, platí o vzniku, pokud se týče zániku pojištění ustanovení § 5, odst. 3, popřípadě § 6, odst. 3.
(4) Prohlásila-li pojišťovna výměrem vydaným podle předchozího odstavce, že zaměstnanec nepodléhá pojištění, poněvadž není zaměstnán způsobem zakládajícím pojistnou povinnost podle zákona o pensijním pojištění, provádí nemocenské pojištění tohoto zaměstnance zatím okresní nemocenská pojišťovna, příslušná podle pojišťovacího zákona.
(5) Přiznala-li pojišťovna pojistnou dávku, je ve výměru uvésti výši a výpočet dávky a dobu, od kdy byla přiznána. Zamítla-li pojišťovna nárok na dávky, byť i jen z části, jest rozhodnutí ve výměru odůvodniti.
§ 95
Výměr obsahujž také poučení o opravných prostředcích. Nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu. Bylo-li straně dáno nesprávné poučení, že rozhodnutí je konečné, nebo nebylo-li dáno poučení vůbec, může strana žádati o navrácení v předešlý stav podle § 97.
§ 96
Pro doručování výměrů jest užíti obdobně ustanovení §§ 25 až 28 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).
§ 97
Navrácení v předešlý stav a obnova řízení jsou přípustny podle obdoby vládního nařízení č. 8/1928 Sb.
Opravné prostředky
§ 98
Proti výměrům pojišťovny možno se odvolati v případech § 100 nebo podati žalobu v případech § 101.
§ 99
Žalobní nárok, jejž jest uplatňovati u soudů zřízených podle tohoto nařízení, zaniká, nebyla-li žaloba podána do šedesáti dnů ode dne doručení výměru, popřípadě ode dne, kdy strana zvěděla o vzniku nároku.
Oddíl druhý
Řízení u úřadů správních
§ 100
(1) Proti výměrům, pokud nejde o výměry, jimiž se rozhoduje o pojistných dávkách, a o výměry uvedené v § 94, odst. 3, možno podati do patnácti dnů po doručení odvolání u pojišťovny (úřadovny) k zemskému úřadu, v jehož obvodě se nalézá služební místo zaměstnancovo. Z rozhodnutí zemského úřadu lze se odvolati v téže lhůtě k ministerstvu sociální a zdravotní správy.
(2) Odvolání nemá odkladného účinku.
(3) Rozhodnutí politických úřadů o pojistné povinnosti podle právních předpisů o pensijním pojištění platí - s výjimkou případů dotčených v § 94, odst. 3 poslední větě - také co do pojistné povinnosti podle tohoto nařízení. Politické úřady jsou povinny doručovati rozhodnutí v předchozí větě uvedená také nositeli pojištění podle tohoto nařízení. O případném vzniku a zániku pojištění v těchto případech platí ustanovení §§ 5 a 6.
Oddíl třetí
Řízení u soudů
Rozhodčí soud
§ 101
O žalobě proti výměru pojišťovny (úřadovny), jímž byl zcela nebo zčásti zamítnut nárok na dávku podle tohoto nařízení, nebo jímž byla dávka nesprávně vyměřena, snížena nebo odňata, nebo jímž byla vyslovena povinnost k vrácení přijatých dávek, rozhoduje výlučně rozhodčí soud pojišťovny, jejž jest zříditi v sídle každé úřadovny.
§ 102
Žalobu jest podati u příslušné úřadovny písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně. V tomto případě jest o žalobě učiniti zápis a vydati straně potvrzení.
§ 103
Rozhodčí soud se skládá z předsedy a potřebného počtu jeho náměstků a z šesti přísedících.
§ 104
(1) Předsedu rozhodčího soudu a jeho náměstky jmenuje přednosta sborového soudu I. stolice, v jehož obvodě jest sídlo úřadovny, ze soudců v činné službě.
(2) O disciplinární odpovědnosti předsedy a jeho náměstků platí ustanovení vydaná o disciplinární odpovědnosti soudců z povolání.
§ 105
(1) Přísedící rozhodčího soudu jmenuje ministr sociální a zdravotní správy po třech ze skupiny pojištěnců a jejich zaměstnavatelů podle zásad uvedených v §§ 57 a 58.
(2) Přísedícím nemůže býti člen (náhradník) představenstva a revisní komise pojišťovny nebo poradního sboru úřadovny.
(3) Funkční doba přísedících rozhodčího soudu trvá tři roky. Přísedící zůstávají tak dlouho ve svých funkcích, dokud nenastoupí úřad jejich nástupci.
§ 106
Přísedící rozhodčího soudu slíbí předsedovi rukoudáním, že budou vykonávati svůj úřad svědomitě a nestranně a že budou zachovávati zákony.
§ 107
Úřad přísedícího rozhodčího soudu jest čestný. Přísedícímu však přísluší náhrada hotových výloh a platy presenční; výše těchto náhrad bude určena vládním nařízením.
§ 108
(1) Přísedící, jenž zanedbal povinnosti svého úřadu, může býti předsedou odsouzen k náhradě útrat řízení, zmařeného jeho vinou.
(2) Proti rozhodnutí předsedy, jež je doručiti písemně, je možno stěžovati si k pojišťovacímu soudu písemnou stížností, podanou u předsedy rozhodčího soudu v patnácti dnech ode dne doručení.
Řízení u rozhodčího soudu
§ 109
(1) Předseda rozhodčího soudu řídí práce u rozhodčího soudu, sdělává rozvrh prací a přísluší mu všeobecný dozor na výkon služby.
(2) Předseda rozhodčího soudu, jeho náměstkové a přísedící jsou ve výkonu svého úřadu samostatní a neodvislí.
§ 110
(1) Rozhodčí soud rozhoduje ve tříčlenných sborech (senátech) za předsednictví předsedy nebo některého jeho náměstka. Jeden přísedící musí býti z pojištěnců, jeden ze zaměstnavatelů.
(2) Zapisovatele určí pojišťovna (úřadovna) ze svých úředníků.
§ 111
(1) Z rozhodování je vyloučen nebo může býti stranou odmítnut člen rozhodčího soudu ze stejných důvodů, jaké jsou stanoveny v civilním řízení soudním pro vyloučení a odmítnutí soudců.
(2) Odmítnutí staniž se ústně nebo písemně dříve, nežli strana počne jednati před rozhodčím soudem; později může se tak státi jen, když straně nebyl dříve znám důvod odmítnutí. Okolnosti uváděné k odůvodnění odmítnutí buďtež na vyzvání osvědčeny.
(3) O odmítnutí člena rozhodčího soudu rozhodne jeho předseda; byl-li odmítnut předseda, přísluší rozhodnutí předsedovi pojišťovacího soudu. Nežli dojde k rozhodnutí, smí odmítnutý předsevzíti jen úkony, které jsou neodkladné.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně i o odmítnutí a vyloučení zapisovatele.
(5) Rozhodnutí, kterým se odmítnutí vyhovuje, nemůže býti vzato v odpor opravným prostředkem. Do rozhodnutí, kterým se nevyhovuje odmítnutí přísedícího, není samostatného opravného prostředku.
§ 112
(1) Strany mohou se dáti zastupovati u soudu zmocněnci. Zmocněncem může býti každá svéprávná osoba, jež není vyloučena z volebního práva do obcí.
(2) Zastupování právními zástupci není přípustno.
§ 113
(1) Řízení u rozhodčího soudu je veřejné a ústní. O vyloučení veřejnosti platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního. Rozhodčí soud je povinen zejména umožniti oběma stranám, aby před soudem vypovídaly, a objasniti skutkovou podstatu sporného případu. K tomu cíli může rozhodčí soud vyslýchati znalce, svědky a strany a vzíti je do přísahy. Křivá výpověď je trestná jako křivá výpověď před soudem. Rovněž může rozhodčí soud požádati příslušný řádný soud, aby provedl připuštěný důkaz, jde-li o provedení důkazu mimo sídlo rozhodčího soudu. Jednati a rozhodovati lze i v nepřítomnosti řádně obeslaných stran.
(2) Navrácení v předešlý stav je přípustné podle obdoby ustanovení civilního řádu soudního.
(3) Členové rozhodčího soudu rozhodují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí většinou hlasů; hlasovati jsou povinni. Přísedícího, jenž odepře hlasovati, zbaví předseda senátu funkce a odsoudí ho k náhradě nákladů řízení, zmařeného jeho vinou. O těchto rozhodnutích a stížnostech proti nim platí obdobně ustanovení § 108, odst. 2. Strany mohou se na takovém přísedícím rozhodčího soudu mimo to domáhati u řádného soudu náhrady škody jim způsobené.
(4) Nález soudu musí býti opatřen důvody a právním poučením o opravných prostředcích. Ustanovení § 95 platí i zde.
(5) Uzná-li rozhodčí soud, že pojišťovna je povinna poskytnouti dávky, stanoví zároveň pro toto plnění lhůtu čtrnácti dnů.
§ 114
(1) O řízení a poradě jest sepsati oddělené zápisy. Zápisy a nález podepíše předseda senátu a zapisovatel; rovněž i vyhotovení nálezů, jež je dodati stranám.
(2) Pokud není v tomto nařízení jinak ustanoveno, neplatí o řízení před rozhodčími soudy ustanovení civilního řádu soudního.
Odvolání z nálezu rozhodčího soudu
§ 115
Z nálezu rozhodčího soudu mohou se sporné strany odvolati z těchto důvodů:
a) že řízení před rozhodčím soudem bylo neúplné nebo jinak vadné,
b) že nálezem rozhodčího soudu byl porušen zákon,
c) že skutkový stav byl posouzen nesprávně.
§ 116
(1) Odvolání je podati u rozhodčího soudu v neprodlužitelné lhůtě patnácti dnů ode dne, kdy byl doručen nález, písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně. V tomto případě jest o odvolání učiniti zápis a vydati straně potvrzení.
(2) V odvolacím řízení může strana uplatňovati jen takové nové skutečnosti a nabízeti nové průvody, které nemohla uplatňovati beze svého zavinění u soudu rozhodčího.
§ 117
Odvolání pojišťovny nemá odkladného účinku. Vyhoví-li pojišťovací soud odvolání, vysloví zároveň k návrhu pojišťovny, že pojištěnec je povinen vrátiti přijaté částky do čtrnácti dnů pod exekucí.
§ 118
(1) Předseda rozhodčího soudu odmítne odvolání, bylo-li podáno opožděně neb osobou k tomu neoprávněnou.
(2) Shledá-li předseda, že odvolání je formálně vadné, odstraní sám vady, je-li to možné, nebo vyzve k jich odstranění stranu, přičemž stanoví k tomu krátkou neprodlužitelnou lhůtu s tím, že bude se míti za to, že strana upouští od odvolání, nebude-li v dané lhůtě vada odstraněna. Byla-li vada v dané lhůtě odstraněna, přihlíží se k odvolání tak, jako by bylo podáno v den, kdy došlo poprvé.
(3) Proti rozhodnutím předsedovým, uvedeným v těchto odstavcích, má strana právo stížnosti k pojišťovacímu soudu, u níž platí obdobně ustanovení § 116, odst. 1. Podati jest ji jen v jednom vyhotovení a odpůrce není třeba o ní zpravovati.
(4) Předseda rozhodčího soudu doručí jedno vyhotovení odvolání, správně podaného, druhé sporné straně a poučí ji, že může podati písemnou odpověď v patnácti dnech ode dne, kdy jí bylo odvolání doručeno.
§ 119
Jakmile odpověď došla nebo lhůta pro ni marně uplynula, předloží předseda rozhodčího soudu spisy příslušnému pojišťovacímu soudu.
§ 120
(1) Má-li předseda rozhodčího soudu zato, že odvolání jest odůvodněno, může odvolání a případnou odpověď předložiti k novému rozhodnutí senátu rozhodčího soudu. Tento může odvolání vyhověti, docílí-li jednomyslného nálezu. Rozhodnutí v tomto případě může se stát i v sezení neveřejném.
(2) Byl-li takto původní nález změněn, jest oběma stranám opět doručiti vyhotovení nového nálezu, proti němuž jest přípustno odvolání podle §§ 115 až 118.
§ 121
Nálezům rozhodčích soudů lze odporovati žalobou o obnovu podle obdoby ustanovení civilního řádu soudního.
Pojišťovací soud
§ 122
(1) Pojišťovací soud, zřízený podle pojišťovacího zákona v Praze a v Brně, jest s obměnou, že přísedící jsou jmenováni podle § 123 tohoto nařízení, výlučně příslušný rozhodovati:
1. o stížnostech z rozhodnutí předsedy rozhodčího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto nebo vráceno k odstranění formálních vad (§ 118) nebo jímž byl pokutován přísedící rozhodčího soudu podle §§ 108 a 113;
2. o odvoláních z nálezů rozhodčích soudů;
3. o žalobách na náhradu podle tohoto nařízení:
a) mezi pojišťovnou a nemocnicemi nebo jinými ústavy léčebnými,
b) mezi pojišťovnou a nositeli úrazového pojištění (zaopatření) dělnického, pensijního pojištění soukromých zaměstnanců, pojištění u báňských bratrských pokladen, pojištění osob samostatně hospodařících, nemocenského pojištění podle pojišťovacího zákona a nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců.
(2) Pojišťovací soud v Praze je k rozhodování podle tohoto nařízení příslušný pro zemi Českou, pojišťovací soud v Brně pro zemi Moravskoslezskou. V případech odstavce 1, č. 1 a 2 se příslušnost řídí sídlem rozhodčího soudu, v případech odstavce 1, č. 3 pak sídlem žalované strany.
§ 123
(1) Přísedící pojišťovacího soudu počtem deset jsou jmenováni ministrem sociální a zdravotní správy po pěti ze skupiny pojištěnců a jejich zaměstnavatelů podle zásad uvedených v §§ 57 a 58.
(2) Aspoň šest přísedících musí bydleti nebo býti zaměstnáno v sídle pojišťovacího soudu nebo v místě ne více než 10 km vzdáleném.
§ 124
Ustanovení §§ 105 až 109, § 111 a § 113, odst. 3 jest užíti obdobně s tím, že přísedícím pojišťovacího soudu nemůže býti vedle osob uvedených v § 105, odst. 2 též přísedící rozhodčího soudu a že do rozhodnutí předsedova podle §§ 108 a 113 je možno si stěžovati k vrchnímu pojišťovacímu soudu.
§ 125
Žalobu jest podati u pojišťovacího soudu písemně ve dvou vyhotoveních.
§ 126
(1) O odvoláních uvedených v § 122, odst. 1, č. 2 rozhoduje pojišťovací soud ve tříčlenném senátě, jemuž předsedá předseda soudu nebo některý jeho náměstek. Za přísedící povolá předseda vždy jednoho zaměstnavatele a jednoho pojištěnce.
(2) O stížnostech a žalobách uvedených v § 122, odst. 1, č. 1 a 3 rozhoduje předseda soudu nebo jeho náměstek jím ustanovený jako samosoudce.
§ 127
(1) Na řízení u pojišťovacího soudu jest užíti obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení u okresních soudů mimo ustanovení o řízení ve věcech nepatrných. Jednati a rozhodovati lze i za nepřítomnosti řádně obeslaných stran; rozsudku pro zmeškání nelze vynésti.
(2) V řízení před pojišťovacími soudy mohou se strany dáti zastupovati každou svéprávnou osobou, která jest schopna před soudem jednati.
(3) O námitkách, že věc vůbec nepatří před pojišťovací soudy, že pojišťovací soud jest nepříslušný, že o této věci bylo již právoplatně rozhodnuto nebo zahájen spor, pojišťovací soud rozhodne usnesením, jemuž mohou strany odporovati stížností. Byla-li námitka odmítnuta, budiž ihned jednáno ve věci hlavní a rozhodnutí o námitce pojato do konečného rozsudku. Rozhodnutí takovému lze pak odporovati toliko ve spojení s odvoláním proti rozhodnutí o věci hlavní. O všech jiných námitkách budiž jednáno a rozhodnuto současně s věcí hlavní.
(4) O stížnostech (§ 122, odst. 1, č. 1) rozhoduje pojišťovací soud podle spisů. Vyhoví-li stížnosti, rozhodne sám nebo, není-li to možné, zruší rozhodnutí a vrátí věc rozhodčímu soudu, aby bylo o ní znovu rozhodnuto.
§ 128
Soudcové pojišťovacího soudu a přísedící jeho jsou ve výkonu tohoto svého soudcovského úřadu samostatní a neodvislí jako řádní soudcové.
Opravné prostředky proti rozhodnutí pojišťovacího soudu
§ 129
(1) Rozsudek pojišťovacího soudu o odvolání z nálezu rozhodčího soudu pojišťovny, jakož i usnesení jeho o stížnosti podle § 122, odst. 1, č. 1 má platnost konečnou.
(2) Ostatním rozsudkům pojišťovacího soudu lze odporovati odvoláním, bylo-li řízení před pojišťovacím soudem vadné nebo rozsudek nezákonný. Ostatním usnesením a výroku rozsudku o útratách, nebere-li se v odpor zároveň rozhodnutí ve věci hlavní, lze odporovati stížností.
(3) Odvolání je podati dvojmo u pojišťovacího soudu do šedesáti dnů ode dne, kdy rozsudek byl doručen, podáním, které musí býti podepsáno advokátem anebo úředníkem nositele pojištění. Jinak platí o odvolání ustanovení §§ 118 a 119.
(4) Ustanovení odstavce 3 platí o stížnostech s tou změnou, že stížnost jest podati v jednom vyhotovení a odpůrce není třeba o ní zpravovati.
(5) V jednání před odvolacím soudem nesmí býti vzneseny ani nový nárok ani nová námitka, vyjma nároku na náhradu nákladů odvolacího řízení. Nové skutečnosti uváděti a nové průvody nabízeti lze před odvolacím soudem jen, když strana beze svého zavinění nemohla je uplatniti před soudem pojišťovacím.
§ 130
O odvoláních a stížnostech do rozhodnutí soudu pojišťovacího rozhoduje s konečnou platností vrchní pojišťovací soud v Praze, zřízený podle pojišťovacího zákona, v senátě tříčlenném, složeném ze soudců z povolání.
§ 131
Různé
(1) Náklady spojené se zřízením a činností rozhodčích soudů pojišťovny hradí tato pojišťovna. Náklady se zřízením a činností pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu hradí Protektorát.
(2) Právo dozoru nad rozhodčími soudy přísluší přednostům sborových soudů první stolice.
Oddíl čtvrtý
Společná ustanovení o řízení správním i soudním
§ 132
(1) Právoplatná rozhodnutí rozhodčích soudů, pojišťovacích soudů, vrchního pojišťovacího soudu a jejich předsedů (§§ 108 a 113), jakož i smíry u soudů těch sjednané, jsou vykonatelny soudní exekucí.
(2) K povolení a výkonu exekuce je povolán příslušný exekuční soud.
(3) K žádosti za exekuci jest připojiti vyhotovení titulu exekučního, opatřené doložkou vykonatelnosti.
§ 133
(1) Soudy podle tohoto nařízení zřízené nebo v něm uvedené jsou vázány právoplatným rozhodnutím, které vydal politický úřad v mezích své příslušnosti.
(2) Rovněž politický úřad je vázán právoplatným rozhodnutím (rozsudkem nebo usnesením), které vydal rozhodčí soud, pojišťovací soud nebo vrchní pojišťovací soud v mezích své příslušnosti.
(3) Zakládá-li se právoplatný nález soudu na rozhodnutí o předběžné otázce, o níž samostatně rozhodovati soud nebyl příslušný, může strana požadovati obnovu řízení, když o této otázce příslušný soud nebo úřad právoplatně jinak rozhodl a toto rozhodnutí bylo buď dodatečně vydáno nebo stranou bez jejího zavinění v dřívějším řízení nemohlo býti uplatněno. Pro obnovu řízení před politickými úřady platí ustanovení § 97.
§ 134
Chyby ve psaní nebo počtech, jakož i jiné patrné nesprávnosti ve výměru, v rozhodnutí, rozsudku a usnesení nebo jejich vyhotovení, může pojišťovna (úřadovna), úřad nebo soud kdykoliv z úřední moci nebo k návrhu opraviti.
Lhůty
§ 135
(1) Lhůtu podle tohoto nařízení je považovati za zachovánu, bylo-li v ní podání odevzdáno poště nebo telegrafu. Úřad (nositel pojištění) může uložiti podateli, aby v přiměřené lhůtě, kterou mu k tomu cíli stanoví, potvrdil telegrafické podání písemně. Po bezvýsledném uplynutí lhůty buď podání považováno za neučiněné. Na tento následek buď osoba podání činící upozorněna.
(2) Při počítání lhůt, které jsou stanoveny podle dnů, nepočítá se, pokud v tomto nařízení není výslovně stanoveno jinak, den, do něhož spadá doba nebo událost, jíž se má lhůta počínati.
(3) Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo roků končí se uplynutím onoho dne posledního týdne nebo měsíce, jenž svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kterého se lhůta počala. Chybí-li tento den v posledním měsíci, končí se lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
(4) Počátek a běh lhůty se nestaví nedělemi nebo státně uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li poslední den lhůty na neděli, státně uznaný svátek nebo památný den nebo na všeobecný svátek státu, v němž strana bydlí, je pokládati nejbližší den pracovní za poslední den lhůty.
§ 136
(1) Lhůta k podání opravných prostředků považuje se za zachovánu, došel-li opravný prostředek včas některému úřadu nebo soudu Protektorátu Čechy a Morava nebo některému nositeli pojištění v Protektorátu Čechy a Morava.
(2) Opravný prostředek jest neprodleně odeslati příslušnému místu.
Část šestá
Ustanovení trestní, závěrečná, přechodná a prováděcí
Oddíl první
Ustanovení trestní
§ 137
(1) Přestupku se dopustí, pokud čin není přísněji trestný:
a) zaměstnavatel, který nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací, nařízené tímto nařízením, nebo neučiní tak správně [§ 14, odst. 1, písm. a)], leč by oznámení podal u pojišťovny podle pojišťovacího zákona nebo revírní bratrské poklady podle provisního zákona;
b) zaměstnavatel nebo zaměstnanec, který v ohláškách podle §§ 13 až 16 nebo ve sděleních pojišťovnou vyžádaných učiní vědomě nepravdivá udání;
c) zaměstnavatel, který bez náležité omluvy nesplní vůbec nebo splní jenom nedostatečně povinnost vésti, uschovávati a předkládati mzdové záznamy (§ 10);
d) zaměstnavatel, který vědomě účtuje pojištěnci při výplatě více na pojistném, nežli je přípustno podle tohoto nařízení;
e) zaměstnavatel nebo orgán pojišťovny, který sjednal s pojištěncem smlouvu, kterou práva vyplývající pro pojištěnce z tohoto nařízení mají býti obmezena nebo zkrácena;
f) kdo poruší povinnost mlčenlivosti, uloženou mu tímto nařízením;
g) kdo v řízení o přiznání pojistné dávky udá něco, o čem ví nebo při obyčejné péči může věděti, že není pravdivé;
h) kdo docílí pojistné dávky simulací;
i) kdo do šesti měsíců ode dne splatnosti pojistného nezaplatil ani část pojistného připadající na zaměstnance (§ 74, odst. 1), nebyl-li mu pojišťovnou povolen odklad k zaplacení pojistného a nebyl-li potrestán pro čin uvedený v § 78, odst. 4;
j) kdo nevyhoví jiné povinnosti uložené mu tímto nařízením.
(2) Ustanovení odstavce 1 vztahují se též na zákonné zástupce zaměstnavatelů, neschopných k právnímu jednání, zejména na zástupce právnických osob.
§ 138
Pověřil-li zaměstnavatel činností uvedenou v § 137, písm. a) až c) třetí osobu, je tato za nesprávné její provedení trestně odpovědna; zaměstnavatel ručí však za uložené peněžité pokuty.
§ 139
Přestupky podle § 137, písm. a) až h) a j) se trestají podle míry zavinění a s ohledem na výši způsobené škody peněžitou pokutou do 5.000 K, v případě nedobytnosti vězením do jednoho měsíce; přestupky podle § 137, písm. i) pokutou až do 20.000 K, v případě nedobytnosti vězením až do tří měsíců.
§ 140
Přestupky tohoto nařízení trestají okresní (vládní policejní) úřady. Z nálezu lze se odvolati do patnácti dnů.
§ 141
Trestnost přestupků podle § 137 pomíjí:
a) odčiní-li pachatel trestnou závadu dříve, nežli se dozvěděl, že proti němu bylo zavedeno trestní řízení;
b) promlčením.
§ 142
(1) Přestupky podle § 137 se promlčují, nebylo-li zavedeno trestní řízení proti pachateli v šesti měsících ode dne, kdy přestala činnost (jednání nebo opominutí) náležející ke skutkové podstatě správního přestupku. Nastal-li výsledek, náležející ke skutkové podstatě, teprve později, počíná se lhůta od této doby.
(2) Uložený trest se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy nález nabyl právní moci; promlčení se staví na dobu, po kterou byl povolen odklad k zaplacení pokuty, případně výkonu jiného trestu.
Oddíl druhý
Ustanovení závěrečná
§ 143
Úlevy finanční
(1) Právní jednání a listiny, jichž jest třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi pojišťovnou z jedné strany a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci nebo jejich rodinnými příslušníky, léčebnými ústavy, lékaři, lékárníky, dentisty a zkoušenými zubními techniky a porodními asistentkami, jakož i nositeli veřejnoprávního sociálního pojištění a jejich svazem z druhé strany, dále řízení v pojišťovacím soudnictví a knihy a zápisy pojišťovny jsou prosty kolků a poplatků. Stejného osvobození požívají i knihovní zápisy, jichž jest třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi pojišťovnou a ostatními nositeli veřejnoprávního sociálního pojištění a jejich svazem. Žádá-li o to pojišťovna nebo její zmocněný zástupce, jest soud povinen vyhotoviti a vydati bezplatně opis (stejnopis) protokolu, který jest prost kolků a poplatků.
(2) Pojišťovna, jakož i fondy jí spravované, jsou osvobozeny od zvláštní daně výdělkové a daně rentové podle příslušných ustanovení zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb., o přímých daních, ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících.
(3) Dávky založené na tomto nařízení jsou osvobozeny od daně rentové podle příslušných předpisů zákona o přímých daních.
(4) O osvobození pojišťovny, jejich ozdravoven, léčebných ústavů, sanatorií a podobných zařízení od daně z obratu platí příslušná zákonná ustanovení o dani z obratu.
(5) Budovy, nebo části budov pojišťovny, jsou vyňaty z daně domovní podle příslušných ustanovení zákona o přímých daních. Toto vynětí se týká také budov nebo částí budov, pronajatých jedním sociálně pojišťovacím ústavem druhému.
(6) Dále jsou osvobozeny od poplatků právní jednání a knihovní zápisy, jichž je třeba k provedení opatření podle §§ 149 až 152.
§ 144
Pojištění cizinců
Vládním nařízením může býti upraveno jinak pojištění cizozemců, a to se zřetelem k tomu, zda jejich domácí státy nakládají se zdejšími příslušníky při provádění sociálního pojištění stejně jako s vlastními občany.
Poměr k třetím osobám
§ 145
Nároky, které přísluší pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům vůči jiným podpůrným pokladnám, pojišťovnám a třetím osobám z téhož důvodu, z něhož jim vznikl nárok podle tohoto nařízení, nejsou tímto nařízením dotčeny, pokud není jinak stanoveno.
§ 146
(1) Poskytla-li pojišťovna pojistnou dávku z důvodu, pro který má pojištěnec nebo jeho rodinní příslušníci nebo jeho pozůstalí zákonný nárok na náhradu škody proti osobě třetí, přejde tento náhradní nárok až do výše poskytnuté dávky - a dosáhla-li dávka nároku nebo převýšila-li jej, tedy cele - na pojišťovnu, která je pak sama oprávněna vymáhati na třetí osobě náhradu, která na ni přešla.
(2) Pokud ošetřovací výlohy za pojištěnce nebyly uhrazeny pojišťovnou, má léčebný ústav nárok na jejich náhradu vůči osobě třetí.
§ 147
Byla-li nemoc nebo smrt způsobena podnikovým úrazem, pro nějž pojištěnec nebo pozůstalí mají nárok na náhradu vůči nositeli úrazového pojištění (zaopatření) podle právních předpisů o úrazovém pojištění (zaopatření) dělníků, přejde tento nárok až do výše dávky, kterou pojišťovna je povinna poskytovati - a dosáhla-li dávka nároku nebo převýší-li jej, tedy cele - na pojišťovnu, která sama pak jest oprávněna vymáhati na nositeli úrazového pojištění (zaopatření) nárok, jenž na ni přešel.
§ 148
Spolupůsobení úřadů a pojišťovacích ústavů
(1) Nositelé všech odvětví veřejnoprávního sociálního pojištění jsou povinni spolupůsobiti při provádění tohoto nařízení. Rovněž tak jest pojišťovna povinna spolupůsobiti při provádění ostatních zákonů sociálně pojišťovacích.
(2) Úřady, soudy, veřejné instituce a korporace jsou povinny vyhověti v rámci své pravomoci žádostem, které pojišťovna na ně vznese, podporovati i jinak všemožně tuto pojišťovnu a podávati jí sdělení potřebná pro provádění pojištění a její správu.
(3) Pojišťovna jest zejména oprávněna dožadovati se spolupůsobení úřadů politických a obcí k vypátrání zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby podrobené pojistné povinnosti podle tohoto nařízení a k vyšetření poměrů rozhodných pro pojistnou povinnost těchto zaměstnanců, jejich zařadění do pojistných tříd a pro oprávnění k dávkám podle tohoto nařízení.
(4) Veřejné zdravotní ústavy (i kliniky) jsou povinny na požádání pojišťovny, jakož i v řízení v pojišťovacím soudnictví provésti příslušná šetření zdravotního stavu osob uplatňujících nárok na dávky podle tohoto nařízení, podávati o tom dobrozdání a vydávati opisy chorobopisů (zprávy o průběhu nemoci), potřebné ke zjištění nároku na dávky podle tohoto nařízení. Náhrady za tyto úkony určí ministr sociální a zdravotní správy.
Oddíl třetí
Ustanovení přechodná a závěrečná
§ 149
Nemocenská pojišťovna soukromých úředníků a zřízenců v Praze (§ 1 vládního nařízení ze dne 7. prosince 1939, č. 61 Sb. z roku 1940) se přeměňuje na Nemocenskou pojišťovnu soukromých zaměstnanců v Praze, jež tím vstupuje ve veškerá její práva a závazky. Správní orgány dosavadní Nemocenské pojišťovny soukromých úředníků a zřízenců v Praze vykonávají prozatím, dokud se neustaví správní orgány ve smyslu tohoto nařízení, správu pojišťovny.
§ 150
(1) Nemocenské pojišťovny, podléhající dozoru Ústřední sociální pojišťovny, s výjimkou pojišťoven jmenovaných v odstavci 2, předají pojištěnce, podléhající nemocenskému pojištění podle tohoto nařízení dnem 1. ledna 1942 Nemocenské pojišťovně soukromých zaměstnanců. Tímto dnem skončí pojištění takto předaných pojištěnců u dosavadních nemocenských pojišťoven.
(2) Gremiální nemocenské pojišťovny v Praze, v Brně a v Olomouci splynou dnem 1. ledna 1942 s pojišťovnou, jež vstoupí do jejich práv a závazků. Tyto pojišťovny se mohou státi úřadovnami pojišťovny, přičemž okruh jejich příslušnosti může býti upraven odchylně od předpisu § 63. Tyto pojišťovny předají pojištěnce, kteří nepodléhají nemocenskému pojištění podle tohoto nařízení, dnem 1. ledna 1942 příslušné okresní nemocenské pojišťovně. Tímto dnem skončí pojištění takto předaných pojištěnců u dosavadních nemocenských pojišťoven.
(3) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro revírní bratrské pokladny.
(4) Nositelé pojištění, uvedení v odstavcích 1 až 3, provádějí podle tohoto nařízení až do 31. prosince 1941 pojištění osob, které mají dnem 1. ledna 1942 předati pojišťovně. Přirážku k pojistnému (§ 86) za tyto osoby odvádějí pojišťovně.
§ 151
(1) Pojišťovna převezme z celkového počtu zaměstnanců nemocenských pojišťoven uvedených v § 150, odst. 1, takový počet, který odpovídá poměru počtu pojištěnců všech těchto pojišťoven, kteří byli předáni podle ustanovení § 150, odst. 1 k celkovému počtu jejich pojištěnců, zmenšený o počet zaměstnanců gremiálních nemocenských pojišťoven, který odpovídá poměru počtu pojištěnců těchto pojišťoven, předaných podle § 150, odst. 2, k celkovému počtu jejich pojištěnců. Při tom jest dbáti toho, aby rozvrstvení převzatých zaměstnanců co do služebních kategorií a počtu započítaných služebních roků odpovídalo obdobnému rozvrstvení všech zaměstnanců zmíněných nemocenských pojišťoven. Podrobnosti se upraví a výběr jednotlivých zaměstnanců se provede dohodou mezi Ústřední sociální pojišťovnou a pojišťovnou. Nedojde-li k dohodě, rozhodne ministerstvo sociální a zdravotní správy.
(2) Provedení dohody nebo rozhodnutí ministerstva sociální a zdravotní správy, uvedených v předchozím odstavci, vůči jednotlivým zaměstnancům přísluší Ústřední sociální pojišťovně. Toto opatření je pro dotčeného zaměstnance právně závazné.
(3) Pojišťovna vstoupí do služebních smluv převzatých zaměstnanců dnem, který bude stanoven dohodou zmíněnou v odstavci 1, až do výše nárok vymezených v té době platným služebním a disciplinárním řádem pro zaměstnance nemocenských pojišťoven. Pojišťovna není však povinna ponechati převzatým zaměstnancům, i když byli trvale ustanoveni, služební postavení, které měli u předcházejícího zaměstnavatele a poskytovati jim funkční služné a jiné přídavky (výhody, naturální byty apod.), odvislé od výkonu jejich dřívější funkce nebo služebního postavení.
(4) Pojišťovna zařadí převzaté zaměstnance do platových stupňů a služebních kategorií svého služebního a disciplinárního řádu, které budou odpovídati jejich novému služebnímu postavení, a vyměří jim služební požitky podle tohoto řádu, šetříc zásad uvedených v odstavci 3, se započtením služební doby právoplatně započtené. Není však oprávněna přeřaditi zaměstnance do kategorie, která by byla o více než o jednu nižší než odpovídající kategorie dosavadní; přeřadění do nižší kategorie vyžaduje schválení ministerstva sociální a zdravotní správy.
(5) Zaměstnanci převzati podle předcházející ustanovení, kteří v dřívějším služebním postavení nebyli trvale ustanoveni, nemohou býti bez souhlasu ministerstva sociální a zdravotní správy vypověděni ze služeb před 31. prosincem 1943, leč by byly splněny podmínky, na základě nichž může býti zaměstnanec propuštěn podle zákona č. 154/1934 Sb. bez zachování výpovědní lhůty.
(6) Nenastoupí-li zaměstnanec službu u pojišťovny v určený den bez náležité omluvy, pozbývá nároku na přikázané služební místo a nemá ani proti ní ani proti dosavadnímu zaměstnavateli žádných nároků.
(7) Ustanovení odstavců 3 až 6 o právním postavení převzatých zaměstnanců platí obdobně pro zaměstnance gremiálních nemocenských pojišťoven, uvedených v § 150, odst. 2, kteří se stanou zaměstnanci pojišťovny.
(8) Ustanovení předcházejících odstavců platí pouze o definitivních a smluvních zaměstnancích (§§ 7 a 8 služebního a disciplinárního řádu pro zaměstnance nemocenských pojišťoven podléhajících dozoru Ústřední sociální pojišťovny ze dne 14. února 1940).
§ 152
Nemocenské pojišťovny uvedené v § 150, odst. 1 jsou povinny vydati pojišťovně součet částí svých reservních fondů, které odpovídají poměru počtu pojištěnců předaných podle § 150, odst. 1 k úhrnnému počtu jejich pojištěnců. Stejně jest postupovati u gremiálních nemocenských pojišťoven při vydání poměrných částí jejich reservních fondů. Podrobnosti budou upraveny dohodou mezi Ústřední sociální pojišťovnou a pojišťovnou. Nedojde-li k dohodě, rozhodne ministerstvo sociální a zdravotní správy. Nemocenské pojišťovny uvedené v § 150, odst. 1 jsou povinny provésti opatření, jež učiní Ústřední sociální pojišťovna za účelem vydání části zmíněných fondů v rámci uvedené dohody nebo rozhodnutí ministerstva sociální a zdravotní správy.
§ 153
(1) Zaměstnavatel je povinen znovu přihlásiti (§ 13) u příslušné pojišťovny (úřadovny) do 14 dnů ode dne účinnosti tohoto nařízení své zaměstnance, podléhající pojistné povinnosti, za účelem nového zařadění do tříd.
(2) Nepodá-li zaměstnavatel přihlášku do uvedené lhůty, lze mu náhradu podle § 17, odst. 2 vyměřiti jen tehdy, nepodá-li novou přihlášku ani do pěti dnů po té, kdy byl pojišťovnou k tomu vyzván.
§ 154
Osoby dobrovolně pokračující v pojištění podle předpisů zákona o nemocenském pojištění, zachovaných v platnosti ve smyslu § 1 zákona ze dne 1. července 1926, č. 117 Sb., jímž se zachovávají pro pensijní pojištěnce a pro členy báňských bratrských pokladen v platnosti některá ustanovení právních předpisů o nemocenském pojištění, zařadí se do třídy služného, v níž pojistné podle § 73, odst. 1 jest stejné jako pojistné, jež pojištěnec dosud platil. Není-li takové třídy, jest pojištěnec zařaditi do třídy s pojistným nejblíže vyšším.
§ 155
(1) V pojistných případech, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto nařízení, se poskytují dávky nemocenského pojištění až do skončení pojistného případu způsobem a měrou stanovenou dosud platnými právními předpisy. Došlo-li k předání pojištěnce podle § 150, poskytuje v těchto případech pomoc v nemoci a ústavní ošetřování do 31. prosince 1941 pojišťovna dosavadní a od 1. ledna 1942 pojišťovna nově příslušná.
(2) Nastal-li porod přede dnem účinnosti tohoto nařízení, popřípadě přede dnem 1. ledna 1942, poskytuje dávky v mateřství pojišťovna příslušná v den porodu, i když se část dávek vyplácí za dobu po dni účinnosti tohoto nařízení, popřípadě po dni 31. prosince 1941. Nastal-li porod po dni účinnosti tohoto nařízení, popřípadě po 31. prosinci 1941, poskytne dávky v mateřství pojišťovna nově příslušná v důsledku ustanovení §§ 149 a 150; tyto dávky se krátí o částku, na kterou pro tentýž porod vznikl nárok proti pojišťovně dosud příslušné.
(3) Zaniklo-li pojištění před dnem účinnosti tohoto nařízení, popřípadě přede dnem 1. ledna 1942, jest k poskytnutí dávek příslušnou dosavadní pojišťovna podle předpisů dosud platných.
§ 156
Rozhodčí soud Nemocenské pojišťovny soukromých úředníků a zřízenců v Praze se dnem účinnosti tohoto nařízení zrušuje. Rozhodčí soudy gremiálních nemocenských pojišťoven v Praze, v Brně a v Olomouci se zrušují dnem 31. prosince 1941. Spory, které do dne zrušení uvedených rozhodčích soudů nebyly ještě těmito soudy vyřízeny, rozhodnou rozhodčí soudy zřízené podle tohoto nařízení.
Článek II
1. § 5 pojišťovacího zákona se doplňuje takto:
"d) zaměstnanci podléhající nemocenskému pojištění podle vládního nařízení ze dne 9. července 1941, č. 365 Sb., o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách."
2. § 1, odst. 1 zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, se za písm. d) na konci doplňuje slovy: "nebo podle vládního nařízení ze dne 9. července 1941, č. 365 Sb., o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách."
3. Ustanovení zákona č. 117/1926 Sb., pokud se týkají pensijních pojištěnců, se zrušují.
4. Vládní nařízení ze dne 30. června 1937, č. 163 Sb., se mění a doplňuje takto:
a) V § 1, odst. 2 a v § 20, odst. 4 uvedená citace zákona č. 117/1926 Sb. se nahrazuje citací tohoto nařízení.
b) § 1, odst. 3 bude zníti:
"(3) Právní předpisy uvedené v odstavci 2 platí pro pojišťovnu s odchylkami stanovenými tímto nařízením a s výjimkou trestních ustanovení zákona č. 221/1924 Sb., ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících, a vládního nařízení č. 365/1941 Sb."
c) V § 3, odst. 1, písm. b) na konci uvedená slova "jichž se týká zákon č. 117/1926 Sb." se nahrazují slovy: "podle vládního nařízení č. 365/1941 Sb., a to v případě posléze uvedeném, jsou-li členy Pensijního fondu protektorátních drah nebo Fondu pro invalidní a starobní pojištění zaměstnanců protektorátních drah (pensijního oddělení),".
d) V § 3, odst. 1, písm. c) na konci uvedená slova "nebo jichž se týká zákon č. 117/1926 Sb." se vypouštějí.
e) § 3, odst. 1 se doplňuje novým písmenem d) tohoto znění:
"d) osoby, jimž jsou vypláceny důchody z Fondu pro invalidní a starobní pojištění zaměstnanců protektorátních drah (pensijního oddělení)."
5. § 48 pensijního zákona se zrušuje.
6. Ustanovení § 6 zákona ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb., o poplatkovém ekvivalentu, se doplňuje takto:
"k) Nemocenská pojišťovna soukromých zaměstnanců v Praze."
Článek III
Ustanovení prováděcí
Toto nařízení nabude účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení s výjimkou čl. II, odst. 1, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1942; provede je ministr sociální a zdravotní správy v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Hácha v. r.
Dr. Krejčí v. r.
Ježek v. r.
Dr. Kamenický v. r.
Dr. Kalfus v. r.
Čipera v. r.
Dr. Kapras v. r.
Bubna v. r.
Dr. Klumpar v. r.