21. 3. 2018
ID: 107219
Recenze: Dědický statut – právo rozhodné pro přeshraniční dědické poměry
V roce 2017 vydalo nakladatelství Wolters KLuwer ČR, a.s. svou 3011. publikaci – právní monografii s titulem Dědický statut – právo rozhodné pro přeshraniční dědické poměry od autorky JUDr. Mgr. Magdaleny Pfeiffer, Ph.D., která mimo jiné působí jako odborná asistentka na Katedře obchodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a věnuje se mezinárodnímu právu soukromému a právu mezinárodního obchodu.[1]
Nejen z názvu předmětné publikace je zřejmé, že si tato klade za cíl věnovat se obecně problematice určování rozhodného práva pro mezinárodní dědické poměry; tedy materii určování tzv. dědického statutu. Snahou autorky je podtrhnout důležitost, resp. vzrůstající význam, mezinárodního dědického práva a podat podrobný rozbor jednotlivých specifik kolizní úpravy přeshraničních dědických poměrů. Publikace je zaměřena také na obecné nástroje nauky mezinárodního práva soukromého, které souvisejí s aplikací předmětných kolizních norem dědického práva, zejména pak zpětný a další odkaz, výhradu veřejného pořádku a v neposlední řadě možnost volby dědického statutu, jakožto výrazu autonomie vůle.
Text monografie je logicky rozčleněn na jednotlivé kapitoly a podkapitoly. První kapitola je věnována, ač stručnému, tak ve většině odborných monografií tradičnímu, obecnému uvedení do dané problematiky – v konkrétním případě určování rozhodného práva v oblasti mezinárodního dědického práva; pozornost je zaměřena především na význam mezinárodního dědického práva, předmět úpravy mezinárodního dědického práva a vymezení pojmu mezinárodního prvku.
Jak vypovídá sám název následující kapitoly, „Kolizní úprava dědických poměrů s mezinárodním prvkem“, jejím obsahem je vysvětlení této metody úpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem, a to v kontrastu s metodou přímou; dále je pak v této kapitole podrobněji rozebrán jednotný a štěpený dědický statut (jeho kolizní a funkční štěpení), jednotliví hraniční určovatelé (obecně a v návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení, dále také jen „nařízení o dědictví“), zpětný a další odkaz se zamřením na mezinárodní dědické právo, resp. výhrada veřejného pořádku. Navazuje kapitola věnující se blíže jednotlivým pramenům právní úpravy mezinárodního dědického práva; a to obecně, nejen pramenům relevantní právní úpravy určování rozhodného dědického práva pro přeshraniční dědické poměry. A v kapitole čtvrté, poslední věcné, se autorka zabývá podrobným zpracováním problematiky dědického statutu podle nařízení o dědictví, oblasti jeho působnosti, jeho volbě, určování v případě absence volby práva, kolizním právních řádů, atp.
Ze strany čtenáře publikace lze pozitivně hodnotit především skutečnost, že autorka se nevyhýbá problémovým (výkladovým) otázkám souvisejícím s problematikou mezinárodního dědického práva a nařízení o dědictví; na tyto se snaží v publikaci alespoň v základním poukázat a naznačit jejich možné (praktické) řešení. Jako velmi přínosnou hodnotím kapitolu třetí, která nabízí podrobný a ucelený přehled jednotlivých pramenů právní úpravy mezinárodního dědického práva, což ocení i čtenáři z řad odborné veřejnosti. Její zpracování umožňuje snadnou orientaci v mezinárodních předpisech týkajících se dědického práva a rychlé nalezení relevantní právní úpravy v konkrétním případě. Autorka se při jejím zpracování neomezuje na pouhý výčet jednotlivých pramenů, ale tyto rozděluje do příslušných skupin (jednotlivé prameny přehledně dělí na vnitrostátní, mezinárodní smlouvy – mnohostranné a dvoustranné, přičemž samostatná podkapitola je věnována právě nařízení o dědictví). Ve vztahu k nařízení o dědictví pak vymezuje i jeho vzájemný vztah k ostatním pramenům mezinárodního dědického práva. Stejně tak zpracování čtvrté kapitoly lze označit za přínosné, jelikož poskytuje poměrně ucelený soubor informací týkajících se dědického statutu podle nařízení o dědictví, využitelných v praxi, a to především v „každodenní“ praxi notářů. Ti mohou předmětnou publikaci využít nejen při určování dědického statutu podle nařízení o dědictví v rámci projednání pozůstalosti, ale i při sepisování jednotlivých právních jednání s mezinárodním prvkem (závětí, dědických smluv, apod.).
Jak bylo zmíněno v úvodu této recenze, monografie je zpracována autorkou, která se mimo jiné specializuje na mezinárodní právo soukromé, což se do jisté míry pozitivně odráží i na jejím obsahu. Při formulaci a zpracování jednotlivých závěrů autorka vychází ze značného penza tuzemských i zahraničních pramenů (literatury, právních předpisů, článků, apod.) věnujících se ať už obecně mezinárodnímu právu soukromému nebo (mezinárodnímu) dědickému právu; tyto pak vhodně doplňuje i o relevantní judikaturu. K obsahu celé publikace a přístupu autorky tak lze závěrem říci, že její teoretické vymezení problematiky určování rozhodného práva pro přeshraniční dědické poměry je zdařilé. Pouze se domnívám, že by bylo vhodné obohatit monografii o konkrétní aktuální (výkladové či praktické) problémy, se kterými se ve své každodenní praxi setkávají především notáři a soudci v souvislosti s řešením přeshraničních dědických poměrů.
Ve svém souhrnu lze ovšem předmětnou publikaci vnímat jako přínosnou, zejm. pak pro snadnou a základní orientaci v dané problematice mezinárodní právní úpravy dědického statutu.
Mgr. Pavel Vážan,
notářský koncipient a doktorand Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Publikace:
PFEIFFER, M.
Dědický statut – právo rozhodné pro přeshraniční dědické poměry. 1. vydání.
Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2017, 228 s. ISIN 978-80-7552-798-1.
_________________________________________
[1] Informace dostupné na informačním portálu Právnické fakulty Univerzity Karlovy dostupné na www, k dispozici >>> zde.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Text monografie je logicky rozčleněn na jednotlivé kapitoly a podkapitoly. První kapitola je věnována, ač stručnému, tak ve většině odborných monografií tradičnímu, obecnému uvedení do dané problematiky – v konkrétním případě určování rozhodného práva v oblasti mezinárodního dědického práva; pozornost je zaměřena především na význam mezinárodního dědického práva, předmět úpravy mezinárodního dědického práva a vymezení pojmu mezinárodního prvku.
Jak vypovídá sám název následující kapitoly, „Kolizní úprava dědických poměrů s mezinárodním prvkem“, jejím obsahem je vysvětlení této metody úpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem, a to v kontrastu s metodou přímou; dále je pak v této kapitole podrobněji rozebrán jednotný a štěpený dědický statut (jeho kolizní a funkční štěpení), jednotliví hraniční určovatelé (obecně a v návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení, dále také jen „nařízení o dědictví“), zpětný a další odkaz se zamřením na mezinárodní dědické právo, resp. výhrada veřejného pořádku. Navazuje kapitola věnující se blíže jednotlivým pramenům právní úpravy mezinárodního dědického práva; a to obecně, nejen pramenům relevantní právní úpravy určování rozhodného dědického práva pro přeshraniční dědické poměry. A v kapitole čtvrté, poslední věcné, se autorka zabývá podrobným zpracováním problematiky dědického statutu podle nařízení o dědictví, oblasti jeho působnosti, jeho volbě, určování v případě absence volby práva, kolizním právních řádů, atp.
Ze strany čtenáře publikace lze pozitivně hodnotit především skutečnost, že autorka se nevyhýbá problémovým (výkladovým) otázkám souvisejícím s problematikou mezinárodního dědického práva a nařízení o dědictví; na tyto se snaží v publikaci alespoň v základním poukázat a naznačit jejich možné (praktické) řešení. Jako velmi přínosnou hodnotím kapitolu třetí, která nabízí podrobný a ucelený přehled jednotlivých pramenů právní úpravy mezinárodního dědického práva, což ocení i čtenáři z řad odborné veřejnosti. Její zpracování umožňuje snadnou orientaci v mezinárodních předpisech týkajících se dědického práva a rychlé nalezení relevantní právní úpravy v konkrétním případě. Autorka se při jejím zpracování neomezuje na pouhý výčet jednotlivých pramenů, ale tyto rozděluje do příslušných skupin (jednotlivé prameny přehledně dělí na vnitrostátní, mezinárodní smlouvy – mnohostranné a dvoustranné, přičemž samostatná podkapitola je věnována právě nařízení o dědictví). Ve vztahu k nařízení o dědictví pak vymezuje i jeho vzájemný vztah k ostatním pramenům mezinárodního dědického práva. Stejně tak zpracování čtvrté kapitoly lze označit za přínosné, jelikož poskytuje poměrně ucelený soubor informací týkajících se dědického statutu podle nařízení o dědictví, využitelných v praxi, a to především v „každodenní“ praxi notářů. Ti mohou předmětnou publikaci využít nejen při určování dědického statutu podle nařízení o dědictví v rámci projednání pozůstalosti, ale i při sepisování jednotlivých právních jednání s mezinárodním prvkem (závětí, dědických smluv, apod.).
Jak bylo zmíněno v úvodu této recenze, monografie je zpracována autorkou, která se mimo jiné specializuje na mezinárodní právo soukromé, což se do jisté míry pozitivně odráží i na jejím obsahu. Při formulaci a zpracování jednotlivých závěrů autorka vychází ze značného penza tuzemských i zahraničních pramenů (literatury, právních předpisů, článků, apod.) věnujících se ať už obecně mezinárodnímu právu soukromému nebo (mezinárodnímu) dědickému právu; tyto pak vhodně doplňuje i o relevantní judikaturu. K obsahu celé publikace a přístupu autorky tak lze závěrem říci, že její teoretické vymezení problematiky určování rozhodného práva pro přeshraniční dědické poměry je zdařilé. Pouze se domnívám, že by bylo vhodné obohatit monografii o konkrétní aktuální (výkladové či praktické) problémy, se kterými se ve své každodenní praxi setkávají především notáři a soudci v souvislosti s řešením přeshraničních dědických poměrů.
Ve svém souhrnu lze ovšem předmětnou publikaci vnímat jako přínosnou, zejm. pak pro snadnou a základní orientaci v dané problematice mezinárodní právní úpravy dědického statutu.
Mgr. Pavel Vážan,
notářský koncipient a doktorand Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Publikace:
PFEIFFER, M.
Dědický statut – právo rozhodné pro přeshraniční dědické poměry. 1. vydání.
Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2017, 228 s. ISIN 978-80-7552-798-1.
_________________________________________
[1] Informace dostupné na informačním portálu Právnické fakulty Univerzity Karlovy dostupné na www, k dispozici >>> zde.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
