Lukáš má bohatou praxi se zastupováním klientů před soudy všech stupňů, vč. formulace příslušných podání, ať už se jedná o spory z oblasti stavebnictví a velkých výstavbových projektů, z oblasti IT, autorskoprávních nároků, nekalosoutěžních nároků, strojírenství, obchodování s pohledávkami, incidenčních sporů v rámci insolvenčních řízení, pracovněprávních sporů či vlastnictví pozemků.

Dále se aktivně věnuje právu trestnímu, v němž poskytuje jak poradenství v oblasti prevence, tzv. trestněprávní compliance, tak i jako obhájce, zejména v případech závažné hospodářské a zakázkové trestné činnosti.

Důležitou součástí jeho činnosti je také obchodní mediace, při níž působí buď jako mediátor, případně jako zástupce strany sporu.

Specifickou součástí Lukášovy práce je agenda rodinného práva, zejména rozvodů a úpravy vztahů k dětem, v nichž uplatňuje své vyjednávací a mediační schopnosti.

Ve všech uvedených oblastech publikuje a přednáší.

1. Co máte na své práci nejraději?
Práci se svým litigačním týmem. Mám rád, když se nám daří, a také, že držíme při sobě, když se někdy až tolik nedaří. Je radost pracovat s chytrými a zapálenými lidmi, kteří se dokážou nadchnout pro věc a nechají se strhnout příběhy, které společně s klienty žijeme. Pluralita názorů, výživné diskuze, kdy jeden argument střídá další, vtipkování, vzrušení z nových nápadů, šílené návrhy, průkopnická řešení, to mě baví. Nemohl bych být samostatný advokát a hloubat nad věcmi sám.

2. Největší pracovní úspěch?
Nevěřím na největší pracovní úspěch. Vždycky může přijít jiný, a ten jej překoná. Někdy je největší úspěch, když se něco nepovede, nevzdat se, nezatrpknout a dál pracovat. Naštěstí se to neděje moc často, protože se nám opravdu daří. I v tom je třeba skvělé pracovat v týmu – občas by to už někdy člověk, být sám, nechal plavat, ale v týmu mu to nedá.  

3. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušil?
Asi ten o svobodném přístupu k informacím. Ne snad proto, že by žadatelé neměli mít nárok na informace. Myšlenka zákona je jistě ušlechtilá a veskrze správná. Nicméně provedení, stále „vylepšované“, je tedy nevalné. Je s podivem, že po tolika úpravách s tímto zákonem nakonec nejsou spokojeni ani žadatelé, ani ti, u nichž je žádáno. A popravdě je mi až záhadou, jak cca 20 paragrafů dokáže nesmyslně zaměstnat tolik lidí.

4. Knížka, kterou jste četl naposled?
Protože kromě práv jsem absolventem i policejní akademie, mám rád knihy o zločinu, ne detektivky, ale literaturu faktu. Naposledy jsem četl knihu „Lovec přízraků“ od vynikajícího vyšetřovatele ve výslužbě Jiřího Markoviče. Není to sice úplně čtení na dobrou noc, ale je to velmi zajímavé.

5. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Že je čeká dost práce. Jistě, záleží hodně na tom, kterou právnickou profesi si vyberou. Pravdou ale je, že pokud chtějí dělat advokacii, tak se do toho musí dost položit a některé jiné věci oželet. Tempo soudobé advokacie je vysoké. Každý klient dnes čeká precizní výkony, vysoké nasazení, a to vše rychle, někdy tedy zatraceně rychle. Odměnou jim ale bude jedna z nejzajímavějších činností, které jsou na trhu práce k mání.

6. Ideální způsob relaxace?
Vím, že se sluší říci: „Procházka s rodinou po karlovarské kolonádě při západu slunce.“, ale tak, jak jsem neustále mezi lidmi, nutně potřebuji být někdy sám. Jízda na kole je pro mě ideální. A když jsem líný, dám si pivo a doutník a přemítám v křesle na zahradě o životě; taková rozjímání pak smí narušit jen obdobný potulný filozof, a to si pak nemohou být jisté svou platností ani fyzikální zákony.  

7. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Lékařem, nebo výčepním. Zní to trochu nesourodě, ale jsem si jist. Lékařem jsem chtěl být vždy, ale pak spletí podivných náhod jsme se stal právníkem. Hostinec měla naše rodina skoro 200 let. Pokud by z něj soudruzi v padesátých letech po znárodnění neudělali obecní kino, jistě by v něm točil pivo nejen můj děda, ale taky můj otec a dnes už asi i já.

8. Jaké jsou Vaše silné stránky a jaké ty slabé?
Troufám si říci, že jsem důsledný a zarputilý. Když jdu po stopě, nedám pokoj, dokud kořist neuženu. Přemýšlím o dané zapeklitosti nocí i dnem a otázky jako „Jak na to? Proč to nejde?  Jak by to šlo?“ mi nedávají spát. Popravdě je to někdy i pro mě dost vysilující, ale prostě to neumím vypnout. Mou slabou stránkou je určitě netrpělivost. Zejména se to projevuje, když mám pocit, že se práce vleče. Někdy se v tom mýlím, a pak se musím hodně omlouvat.

9. Jací lidé Vás nejvíce dokáží rozčílit?
Lidé líní, předstírající práci, ale nejvíc mě zlobí tzv. vymlouvači. Z výmluv typu „Nejde, není možné, neumím.“ se mi ježí zátylek. Ze zkušenosti totiž vím, že vlastně říkají: „Jde to, ale musel bych se snažit. Je možné, ale stálo by to úsilí. Umím to, ale musel bych tomu věnovat čas.“ To je další z důvodů, proč mám advokacii rád a vážím si jí – tam se totiž tito lidé velmi rychle odhalí a já s nimi nemusím pracovat.

10. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodný?
Rozhodný myslím jsem a možná i proto jsem si vybral v rámci advokacie právě sporovou agendu, ať už jde o civilní řízení či trestní obhajobu. Nikdy mě nepřestane bavit to kouzlo, když se musí člověk u soudu rychle rozhodnout, na co se ještě zeptá svědka, jak zareagovat na nečekané skutečnosti, jak v mžiku upravit procesní strategii, nebo kterou zákonnou možnost si vybrat. Tohle rozhodování dělá z litigace báječné dobrodružství. V osobním životě pak s úlevou nechávám mnoho rozhodnutí na svých blízkých.