10 otázek pro ... Tomáše Hokra
Mgr. Tomáš Hokr, LL.M. je společníkem advokátní kanceláře Bříza & Trubač. Ve své práci se soustředí zejména na spornou agendu včetně rozhodčích řízení, nemovitosti, insolvence, veřejné zakázky a mezinárodní a unijní právo. V těchto oborech publikuje v ČR i v zahraničí. Je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Georgetown University ve Washingtonu D.C. Studoval rovněž na Právnické fakultě University of Helsinki ve Finsku.
1. Co máte na své práci nejraději?
Uspokojení z vyhraného případu je pro mě opravdu velkým motivátorem, ale nemůžu říct, že by byl jediným či hlavním. Jsem vděčný za pestrost případů, které mi klienti svěřují, a právní výzvy, které práce přináší. Velkou roli v tom, že mě práce baví, hraje též možnost čas od času ovlivňovat dění ve společnosti a, i když to může znít jako klišé, postavit se za věc, která mi připadá správná. Při rozhodování o akvizici nového případu si vždy kladu otázku, zda mi práce na případu osobně dává smysl, a to neznamená jen to, zda je právně zajímavý. Za důležité považuji skutečnost, zda jsem schopen se s klientem a jeho případem ztotožnit. Z tohoto pohledu neuznávám argument, že „je to jen práce, nic osobního.“ Pro mě je každý případ osobní.
2. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Občas mě překvapí, někdy i velmi pobaví, bezbřehá kreativita právních argumentů protistrany. Dlužno dodat, že u kolegů v kanceláři jinak racionální invenci a kreativitu právních argumentů velmi oceňuji. Stejně tak se občas bavím některými bláznivými legislativními návrhy, a to až do doby, kdy takový návrh je skutečně jako právní norma přijat a já pak klientovi vysvětluji dopad takové normy na jeho podnikání nebo projekt. U daňových a dotačních sporů, kterými se rovněž zabývám, mě pak v poslední době pozitivně překvapila finanční správa, která v několika případech po mnoha letech soudních sporů najednou ustoupila a sypala si popel na hlavu.
3. Proč jste se rozhodl stát právníkem?
Kolegové advokáti často vtipkují o své motivaci ke studiu práva, že se chtěli vyhnout dalšímu studiu matematiky. Já to vzal za jiný konec. Matematika byla jedním z mých oblíbených předmětů. Vše se zdálo být logické a bez nutnosti memorovat rozsáhlé texty. Možnost uplatnění logického myšlení jsem pak viděl i v právu. Vedle toho byla mou oblíbenou volnočasovou aktivitou četba novin; zajímalo mě politické zpravodajství a právní kauzy týkající se společnosti a státu obecně. Právo mě pak fascinovalo jako způsob poznání, jak vše funguje.
4. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Krátce po studiích, kdy jsem ještě neměl úplně konkrétní představu, jakou oblastí práva se chci zabývat, jsem měl možnost vyjet do Spojených států a pracovat v advokátní kanceláři v Texasu. V kanceláři jsem se zabýval případy se závažnou újmou na zdraví způsobenou dopravními nehodami, chemickou expozicí, policejním zásahem apod. Právnímu řešení vždy předcházelo podrobné zjištění skutkového stavu, mnohdy i za pomoci soukromého detektiva. Neméně důležitou pak byla schopnost argumentace před soudcem a pečlivé zhodnocení způsobu prezentace případu před porotou, tentokrát za pomoci psychologů a bývalých specialistů z FBI. I když advokacie ve Spojených státech je jiná a komplexnější než advokacie v České republice, byla to právě tato zkušenost, která mě přivedla ke sporům, dala mi jinou perspektivu, z níž dosud ve svém profesním životě čerpám.
5. Ideální dovolená?
Jednoznačně v pohybu! Rád cestuji a poznávám nové země, a to nejlépe v trekingové obuvi a s batohem na zádech.
6. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Na počátku studia na vysoké škole mě zaujal předmět Římské právo. Byla to příležitost procvičit si latinu, kterou jsem před studiem na vysoké škole čtyři roky studoval, a zároveň první expozice do civilistiky. Předmět byl vyučován z pohledu praktika a zakončen zkouškou spočívající ve vyřešení několika případů z pozice římského praetora, což bylo velmi osvěžující ve srovnání s jinými předměty. Naopak nepřišel jsem příliš na chuť předmětům týkajícím se právní historie, kterým byla věnována z mého pohledu až příliš velká pozornost.
7. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
V nedávné době jsem měl možnost zastupovat klienta v rámci arbitrážního řízení u Stálého rozhodčího soudu v Peace Palace v Haagu. V Chrámu míru se předchází válkám a řeší konflikty mezi státy po více než jedno století. Jde tak o nejstarší instituci pro mezinárodní řešení sporů. Atmosféra místa společně s nádhernými interiéry Vás úplně pohltí. Musím přiznat, že argumentovat na takovém místě a briskně reagovat na dotazy největších právnických mozků světa bylo obrovskou profesní výzvou a lekcí pokory.
8. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Vždy jsem si přál být architektem nebo designérem a dávat průchod své fantazii. Bohužel jsem ale nedostal do vínku příslušný talent, abych představy správně zhmotnil. Pokud bych musel pracovat s tím, co mám, byl bych zřejmě programátorem.
9. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělal?
Totéž, co dělám teď. Advokacii jsem si nevybral kvůli penězům. Pokud bych se rozhodoval pouze podle výše příjmu, vyberu si jinou profesi. Naopak, jako advokát se snažím nezištně, svou prací, podpořit projekty s hlubokým společenským dopadem.
10. Jací lidé Vás nejvíce dokáží rozčílit?
Rozčílit mě není úplně jednoduché, ale spolehlivě mi zvednou krevní tlak lidé bez sebereflexe.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
