Autority v reklamě
Provádění reklamy prostřednictvím populární osoby, která ovšem není nositelem profesionální autority (sportovci, umělci) je běžné a samozřejmě legální. Pouze u léků je účinkování autorit výslovně zakázáno: “Reklama zaměřená na širokou veřejnost nesmí (...) doporučovat humánní léčivý přípravek s odvoláním na doporučení vědců, zdravotnických odborníků nebo osob, které jimi nejsou, ale které by díky svému skutečnému nebo předpokládanému společenskému postavení mohly podpořit spotřebu humánních léčivých přípravků“.
Otázkou je, zda považovat za nekalou soutěž (neférovou konkurenci), když v reklamě účinkují i osoby "veřejné", osoby s určitou vážnou autoritou (premiér vlády v reklamě na časopis, předseda profesní komory v reklamě na zubní pastu apod.). Nedávno rozvířil veřejné mínění Václav Klaus v reklamě na lyže; na tomto případu lze spornost automatického podřazení pod nekalou soutěž výtečně demonstrovat, protože zákon je záměrně velmi obecný, a jeho "konkrétní náplň" určuje v každém případě vždy znovu soud. Text zákona - v části tzv. generální klauzule - jest: "Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje." Není pochyb o tom, že účinkování politiků v reklamě bylo v historii tradičně považováno za nekalou soutěž. Vycházelo se z toho, že kdyby tatíček Masaryk pravil, že jezdí na těch či oněch lyžích, národ jak jeden muž je zakoupí, a ostatní výrobce to neférově zruinuje. Aktuální otázkou ale je, zda tento názor není v moderní pluralitní společnosti překonán. Prodá se snad lyží s Klausem nespravedlivě více, než kdyby na billboardu byl právně bezproblémový Jágr či třeba nějaký novácký bavič ? Podle mého názoru je již soutěžní závadnost politika v reklamě dávno překonána a právo nekalé soutěže zde jen opět dokazuje, jak se dokáže vyvíjet !
U politiků je také často zmiňován zákon o střetu zájmů. Ten se ovšem vztahuje jen na tzv. veřejné funkcionáře, kterými zákon rozumí poslance a senátory, členy vlády a vedoucí ústředních správních úřadů. Tento zákon stanoví, že veřejný funkcionář nesmí využívat svého postavení, pravomoci nebo informací získaných při výkonu své funkce k získání neoprávněných výhod pro sebe nebo jinou osobu, zejména za tím účelem nesmí umožnit uvedení svého jména nebo vyobrazení k reklamním účelům za úplatu nebo za jiný majetkový prospěch.
A konečně, pokud jde o Etický kodex Rady pro reklamu, ten stanoví: "Reklama nesmí ke svému působení využívat nositele veřejné autority (například politiky, představitele odborných medicínských a jiných společností), i když by oni sami se svým úplatným či bezúplatným působením v reklamě souhlasili." Takové stanovisko by však nemělo být vnímáno dogmaticky, a to tím spíše, že jde o samoregulační kodex, jehož výhodou má být jistá flexibilita. Navíc, osobně bych soudil, že je načase toto ustanovení změnit, přinejmenším pro politiky, kteří - na své politické riziko - s účinkováním v reklamě souhlasí. Ostatně kodex má být právě obrazem trvale se měnící reklamní praxe a nikoliv souborem neměnných rigidních pravidel.
Na Příkopě 25,
110 00 Praha 1
tel.: + 420 221 967 210
e-mail: office.akwinter.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
