Brána k přeshraničním fúzím v Evropě se otevírá

Po téměř dvou letech od zveřejnění prvního návrhu Evropskou komisí („Komise“) tak došlo ke schválení dokumentu, jehož hlavním a jediným účelem je stanovení podmínek pro provádění přeshraničních fúzí kapitálových společností, které jsou založeny podle práva některého členského státu a mají sídlo, ústřední správu nebo hlavní provozovnu na území Evropské unie, přičemž alespoň dvě ze zúčastněných společností se řídí právními řády různých členských států.

Směrnice vytváří právní rámec vycházející z existujících národních pravidel pro vnitrostátní fúze. Každá společnost, která se bude účastnit přeshraniční fúze (tj. zanikající či nástupnická společnost), bude postupovat v souladu s předpisy a formálními požadavky vnitrostátního práva použitelného v případě vnitrostátní fúze, ledaže směrnice obsahuje specifickou úpravu dané problematiky. Členský stát může navíc s ohledem na společnosti, které se účastní přeshraniční fúze a řídí se jeho právním řádem, přijímat zvláštní předpisy za účelem zajištění náležité ochrany menšinových společníků nebo členů, kteří s přeshraniční fúzí vyjádřili nesouhlas.

Směrnice stanoví minimální obsah společného projektu fúze, který je povinen řídící nebo správní orgán každé společnosti zúčastněné na přeshraniční fúzi vypracovat a zveřejnit způsobem stanoveným právními předpisy domovského státu. Zúčastněným společnostem je dále dána možnost dohodnout další ustanovení projektu fúze nad stanovený minimální rámec vymezený směrnicí. Společný projekt fúze musí být následně schválen valnou hromadou každé fúzující společnosti.

Kontrolu zákonnosti rozhodovacích procesů v každé fúzující společnosti by měl provádět vnitrostátní orgán příslušný pro danou společnost, zatímco celkovou kontrolu řádného provedení přeshraniční fúze by měl provádět vnitrostátní orgán příslušný pro nástupnickou společnost. Nabytí účinnosti přeshraniční fúze se v souladu se směrnicí určuje podle práva členského státu, kterým se řídí nástupnická společnost. Směrnice navíc výslovně stanoví, že po nabytí účinnosti fúze nemůže být přeshraniční fúze prohlášena zpětně za neplatnou.

Jednou z nejspornějších otázek v rámci projednávání návrhu směrnice byla koncepce úpravy účasti zaměstnanců na řízení nástupnické společnosti. V souladu se schváleným zněním směrnice se v případě zaměstnaneckých práv obecně uplatní principy právního řádu státu, kterým se řídí nástupnická společnost. Výjimku z tohoto obecného pravidla představuje případ, kdy alespoň jedna z fúzujících společností měla šest měsíců před zveřejněním společného projektu přeshraniční fúze průměrně více než 500 zaměstnanců a existuje v ní systém účasti zaměstnanců nebo kdy vnitrostátní právo, kterým se řídí společnost vzniklá přeshraniční fúzí, nestanoví alespoň stejný rozsah účasti zaměstnanců, jaký existoval v dotyčných fúzujících společnostech, nebo pokud pro zaměstnance podniků společnosti vzniklé přeshraniční fúzí, které se nacházejí v jiném členském státě, nestanoví stejný nárok na výkon práv na účast, jaký mají zaměstnanci v členském státě, v němž má společnost vzniklá přeshraniční fúzí sídlo. V těchto případech se budou aplikovat pravidla o účasti zaměstnanců na řízení společnosti, která jsou obsažena ve Statutu Evropské společnosti.

Přijatá směrnice zaplňuje dosavadní mezeru v Evropském právu obchodních společností a je prvním opatřením, které bylo přijato na základě Akčního plánu Komise týkajícího se práva obchodních společností a jejich řízení, jenž byl publikován v květnu 2003. V současné době pak již záleží pouze na jednotlivých členských státech, jak se vypořádají s implementací směrnice do svých vnitrostátních právních řádů, přičemž dle článku 19 směrnice musí být implementace provedena ve lhůtě dvou let od vstupu směrnice v platnost, tedy do 15. prosince 2007.