Dokumentární akreditiv

Smlouvou o otevření akreditivu se zavazuje banka příkazci,  že  na  základě  jeho  žádosti  poskytne  určité  osobě (oprávněnému) na  účet příkazce určité  plnění, jestliže oprávněný splní do  určité doby stanovené  podmínky, a příkazce  se zavazuje zaplatit bance úplatu.

Při  dokumentárním  akreditivu  je  banka  povinna poskytnout oprávněnému  plnění, jestliže  bance jsou  řádně předloženy  během platnosti akreditivu dokumenty určené v akreditivní listině.

Z uvedeného je tak patrno, že smlouva o otevření dokumentárního akreditivu je právním úkonem trojstranným, popř. v případě mezinárodního dokumentárního akreditivu dokonce čtyřstranným. Jedná se přitom o tzv. absolutní obchod, což znamená, že se právní vztahy vzniklé na jejím základě budou vždy řídit příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku bez ohledu na postavení jejích účastníků.

Jak plyne z publikace Obchodní zákoník : komentář / Ivana Štenglová, Stanislav Plíva, Miloš Tomsa a kolektiv. – 8. vyd. – Praha : C. H. Beck, 2003, akreditiv plní řadu funkcí. Mezi tyto funkce můžeme zařadit zejména funkci platební. Je tomu proto, neboť jeho prostřednictvím plní banka peněžitý závazek místo dlužníka, ale na jeho účet. Mezi další funkce dokumentárního akreditivu bývá zařazována funkce zajišťovací, protože usnadňuje uspokojení peněžité pohledávky věřitele vůči dlužníku. Za další funkci dokumentárního akreditivu bývá právními teoretiky obvykle  řazena funkce úvěrová.

Účelem dokumentárního akreditivu jakožto prostředku platby je zvýšení právní jistoty účastníků kupní smlouvy (popř. smlouvy o dílo). Vše probíhá zjednodušeně řečeno tak, že prodávající (zhotovitel) v pozici oprávněného z dokumentárního akreditivu uzavře s kupujícím (objednatelem) v pozici příkazce kupní smlouvu (smlouvu o dílo), v níž si jako způsob úhrady kupní ceny (ceny za dílo) smluví zaplacení prostřednictvím dokumentárního  akreditivu, přičemž mezi kupujícím (objednatelem)  a bankou je uzavřena smlouva o otevření akreditivu. Banka následně tuto skutečnost  oznámí prodávajícímu (zhotoviteli) jakožto spolu s bližšími údaji o podmínce předložení příslušných listin. Předložením těchto listin akreditivní bance je tato banka povinna oprávněnému vyplatit kupní cenu (cenu za dílo), tedy tzv. akreditivní sumu.

Smlouva o otevření akreditivu musí mít písemnou formu, jinak je neplatná. Bankou se v této souvislosti dle zákona 21/1992 Sb., o bankách, rozumí právnická osoba se sídlem v České republice, založená jako akciová společnost, která je nositelkou bankovní licence. Uzavírání smlouvy o dokumentárním akreditivu však není výsadou pouze banky, neboť dle § 762 obchodního zákoníku plyne, že se ustanovení upravující smlouvu o otevření akreditivu uplatní i pro případy,  kdy  místo  banky  bankovní  záruku  poskytuje a uvedenou smlouvu uzavírá jiná osoba, která je k tomu oprávněna.  Podstatnými náležitostmi této smlouvy je určení oprávněné osoby z dokumentárního akreditivu plnění, doba platnosti akreditivu a identifikace dokumentů, která musí oprávněný bance předat. 

Neboť se jedná o smlouvu úplatnou, stanoví obchodní zákoník povinnost příkazce zaplatit bance úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy, není-li výše úplaty přímo ve  smlouvě dohodnuta.

V praxi rozeznáváme několik druhů dokumentárního akreditivu. Jak plyne z ustanovení § 686 obchodního zákoníku, jde předně o akreditiv odvolatelný a neodvolatelný. Nestanoví-li   akreditivní  listina,   že  akreditiv   je odvolatelný,  může banka  akreditiv  změnit  nebo zrušit  pouze se souhlasem oprávněného a příkazce. Stanoví-li   akreditivní   listina,   že   akreditiv   je odvolatelný, může  jej banka ve  vztahu k oprávněnému  změnit nebo zrušit  do   doby,  než  oprávněný  splní   podmínky  stanovené  v akreditivní listině. V případě, že takto učiní bez toho, že by k odvolání dokumentárního akreditivu byla oprávněna, porušuje banka svou právní povinnost a bude dle okolností případu odpovídat za škodu tím vzniklou. Změnit nebo zrušit akreditiv lze pouze písemně.

Dále je možné rozeznávat akreditivy splatné ihned, předčasně splatné nebo s odloženou  splatností, převoditelný akreditiv nebo tzv. stand-by letter of credit. Tyto druhy akreditivů jsou blíže upraveny v Jednotných zvyklostech a pravidlech pro dokumentární akreditivy.

Banka v souladu se smlouvou písemně sdělí oprávněnému, že v jeho  prospěch  otvírá  akreditiv,  a  oznámí  mu  jeho obsah. Uvedené je oprávněnému oznámeno pomocí tzv. akreditivní listiny, která je rozhodná pro obsah dokumentárního akreditivu.V akreditivní listině  musí být určeno  plnění, ke kterému  se banka zavazuje, doba platnosti akreditivu a akreditivní podmínky, jež má oprávněný v  této době splnit k  tomu, aby se mohl  domáhat plnění vůči bance. Akreditivní  listina  může  dále obsahovat  povinnost banky zaplatit určitou částku nebo přijmout směnku. Nevyplývá-li ze smlouvy o otevření akreditivu, že tak má banka učinit teprve v době, kdy jí k tomu dá příkazce pokyn, je banka povinna učinit toto sdělení bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Závazek banky vůči  oprávněnému však vzniká až doručením tohoto sdělení (akreditivní listiny). Naopak závazek příkazce vůči bance vzniká již otevřením akreditivu.

Obchodní zákoník umožňuje, aby byla do dokumentárního akreditivu zapojena i další banka. Ta přitom může pouze převzít závazek ke sdělení otevření akreditivu oprávněnému, může převzít přímo povinnost vyplatit oprávněnému akreditivní sumu nebo může akreditiv tzv. potvrdit. Jestliže je neodvolatelný  akreditiv z podnětu banky, jež je jím vázána, potvrzen další  bankou, vzniká oprávněnému nárok na plnění  vůči  této  bance, a to od  doby,  kdy  oprávněnému  potvrzení akreditivu oznámí. Obě banky jsou tak oprávněnému zavázány solidárně (společně a nerozdílně) a je tudíž pouze na oprávněném, kterou z nich si zvolí. Potvrzení akreditivu, které je tudíž pro oprávněného nejpříznivější varianta, často činí banka zahraniční, čímž pádem dochází ke vstupu čtvrtého subjektu do původně trojstranného závazkového vztahu.

Jak již bylo řečeno úvodem, při  dokumentárním  akreditivu  je  banka  povinna poskytnout oprávněnému  plnění, jestliže  bance jsou  řádně předloženy  během platnosti akreditivu dokumenty určené v akreditivní listině. Banka tedy není oprávněna jiné dokumenty než ty specifikované v akreditivní listině po oprávněném požadovat. Jestliže nejsou předmětné dokumenty oprávněným akreditivní bance v době platnosti akreditivu předloženy, zaniká nárok oprávněného na výplatu akreditivní sumy bankou. V této souvislosti je vhodné poukázat na ustanovení § 685 obchodního zákoníku, dle kterého je závazek  banky z  akreditivu  nezávislý na  právním vztahu mezi příkazcem a oprávněným. Ze spojení s ustanovením § 334 obchodního zákoníku, které stanoví, že otevření  akreditivu, prostřednictvím  kterého  má  být  podle  smlouvy  splněn peněžitý závazek,  nemají vliv  na trvání  tohoto závazku, v souhrnu vyplývá, že oprávněný je i nadále oprávněn požadovat plnění přímo po příkazci. Uvedené však platí jen za předpokladu, pokud oprávněný nemůže  dosáhnout  tohoto plnění z akreditivu. Pokud tedy kupř. akreditivní banka odmítne akreditivní sumu oprávněnému vyplatit, může oprávněný ihned požadovat plnění po příkazci (povinném).

Banka  je při předložení dokumentů určených v akreditivní listině tyto povinna  přezkoumat s  odbornou péčí  vzájemnou souvislost  předložených  dokumentů  a  zda  jejich  obsah  zjevně odpovídá podmínkám stanoveným v akreditivní listině. Banka  dále odpovídá  za  škodu  způsobenou  příkazci ztrátou, zničením  nebo  poškozením  dokumentů  převzatých  od oprávněného, ledaže  tuto škodu  nemohla  odvrátit  ani při  vynaložení odborné péče.

K výše uvedenému je tudíž možné závěrem uvést, že dokumentární akreditiv plní významnou funkci efektivního převodu peněz nejen v mezinárodním styku, pročež se jedná o účinný nástroj rozvoje obchodu.