Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži, (vyhl.č. 176/1984 Sb.) je mezinárodní úmluva jejímž hlavním účelem je podpora evropského obchodu. Úmluva byla podepsána dne 21. dubna 1961 v Ženevě a pro Československo vstoupila v platnost dne 11. února 1964. Svého účelu se snaží dosáhnout odstraňováním některých překážek, které by mohly bránit organizaci a funkci mezinárodní obchodní arbitráže ve vztahu mezi fyzickými anebo právnickými osobami evropských zemí. Z Evropské úmluvy vychází ustanovení zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (č. 216/1994 Sb.) upravující uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů.

Obsah úmluvy. Úmluva se vztahuje na rozhodčí smlouvy, rozhodčí řízení a rozhodčí nálezy. Rozhodcem může být i cizí státní příslušník. Předmětem dohody stran rozhodčí smlouvy má být řešení otázky, zda se rozhodčí řízení bude konat před stálým rozhodčím soudem (viz rozhodčí řízení institucionální) nebo prostřednictvím soukromých rozhodců (viz rozhodčí řízení ad hoc). Spolu s tím strany jmenují rozhodce (nebo alespoň určí způsob jejich jmenování), určí místo konání řízení, stanoví pravidla řízení pro jednání rozhodců. Jestliže jedna ze stran do 30 dnů od doručení žaloby nejmenuje svého rozhodce, pak není-li dohodnuto jinak, může být na žádost druhé strany jmenován předsedou příslušné obchodní komory. V případě že se strany nedohodly na místě rozhodčího řízení, může se žalobce obrátit buďto na předsedu komory anebo na Zvláštní Výbor (viz níže). Na Zvláštní Výbor se může obrátit žalobce s žádostí, aby převzal výkon funkcí, které nebyly splněny, jestliže předseda komory žádosti o jmenování rozhodců do 60 dnů od jejího doručení nevyhověl. Sporným stranám se připouští námitka nepříslušnosti rozhodce a námitka nepříslušnosti soudu, které mohou být vzneseny nejpozději při předložení námitek ve věci samé. K opožděné námitce se nepřihlíží. Platnost rozhodčí smlouvy se posuzuje podle práva platného pro obě strany. Ostatní otázky budou posuzovány podle: 1) práva, jemuž strany podrobily svou rozhodčí smlouvu, 2) práva země, v níž má být vydán rozhodčí nález, 3) (nejsou-li 1) nebo 2) dostatečně jasné) práva použitelného podle kolizních pravidel projednávajícího soudu. Strany jsou oprávněny určit právo, které mají rozhodci použít pro rozhodování ve věci samé. Neurčí-li ho, pak se užije práva určeného podle kolizních pravidel. Pakliže si strany neujednaly jinak, musí být rozhodčí nález odůvodněn. Dojde-li ke zrušení rozhodčího nálezu v jednom smluvním státě, nebude tato skutečnost pokládána za důvod pro odmítnutí jeho uznání a vykonání ve státě jiném (vyjma několika případů stanovených úmluvou).
Zvláštní Výbor. Je složen ze dvou stálých členů a předsedy, volenýchobchodními komorami smluvních států. Volební období stálých členů je čtyřleté a osoby zvolené za předsedu vykonávají svou funkci střídavě po dvou letech funkčního období. Zvláštní Výbor má v pravomoci: 1) jmenovat rozhodce, 2) jmenovat rozhodce neučiní-li tak strany, 3) určit místo arbitráže s tím, že rozhodci si mohou zvolit místo jiné, 4) určit pravidla řízení, 5) na žádost strany převzít funkci, která nebyla ustanovena.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz