3. 11. 2016
ID: 103755upozornění pro uživatele

Exkurz do problematiky používání (i zneužívání) veřejné wifi sítě - 2. část

V první části článku „Exkurz do problematiky používání (i zneužívání) veřejné wifi sítě“[1] byla podána informace o poměrně čerstvém rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-484/14, Tobias Mc Fadden proti Sony Music Entertainment Germany GmbH ze dne 15. 9. 2016 týkající se zneužívání veřejně přístupné wifi sítě. Druhá část článku na toto téma navazuje a podává informaci o rozhodovací praxi soudů v sousedním Německu v případě zneužití internetového bezdrátového připojení v domácnosti.

 
 TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI advokátní kancelář, s. r. o.
 
Rozhodnutí ve věci Tobias Mc Fadden proti Sony Music Entertainment Germany GmbH bylo reakcí na nejasný výklad článku 12 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“).

Konkrétně Zemský soud v Mnichově I položil Soudnímu dvoru předběžné otázky týkající se výkladu tohoto článku, čímž se dostalo všem členským státům odpovědi na praktickou otázku a to, zda pod tento článek spadá používání veřejně přístupné wifi sítě provozované obchodníkem (společností) a odpovědnosti z toho vyplývající při jejím zneužití a případné satisfakce či nikoliv.

Soudní dvůr Evropské Unie konstatoval, že poskytovatel veřejné wifi sítě nenese odpovědnost za její zneužití třetí osobou, a že tedy není odpovědný za porušení autorských práv někým, kdo toto bezdrátově připojení použil. Tímto rovněž poskytl vodítko, jak postupovat v podobných případech a sjednotil nejednotnou judikaturu členských států v této věci.[2]

Zrovna právě Německo (spor Tobiase Mc Faddena proti Sony Music Entertainment Germany GmbH byl rovněž právním sporem německých subjektů práva) postupovalo v praxi zneužití bezdrátového připojení poněkud tvrdě.

Nejen u obchodníků (společností) padaly u našich německých sousedů verdikty ukládající povinnost nahradit škodu způsobenou zneužitím bezdrátového připojení, např. nelegálním vložením filmu či hudby na internet. Takto se dělo i u fyzických osob, které měly a používaly wifi ve své domácnosti, či například u studentů kteří žili ve společném nájmu.

Pokud bylo bezdrátové připojení těchto fyzických osob někým zneužito a ony neprokázaly kým (což je v praktické rovině téměř nemožné, například v případě, kdy je wifi „hacknuta“), stíhalo tyto fyzické osoby tzv. sekundární břemeno tvrzení (sekundäre Darlegungslast) spočívající v povinnosti odůvodněně uvést, kdo škodu spočívající např. v nelegálním vložení filmu na internet, způsobil. Pokud pak uživatel bezdrátového připojení v domácnosti nemohl konkrétně označit, kdo to byl (kdo takto nelegálně z jeho wifi vložil na internet film či třeba hudbu), nesl právní následky s tím spojené, tedy nejčastěji zaplacení odškodnění filmové či hudební společnosti mající autorská práva k nelegálně vloženému filmu nebo hudbě na internet.[3]

Takové následky postihly v Německu řady běžných uživatelů wifi, kteří disponovali ve své domácnosti či společném nájmu internetovým bezdrátovým připojením. Ti se ani nemohli proti takovému postupu nijak bránit, neboť nebyli schopní konkrétně označit případného hackera, který jejich internetové připojení nelegálně zneužil.

Zlom v uvedeném nastal až rozhodnutím Bundesgerichtshof ze dne 12. 5. 2016. V předmětné věci se jednalo o situaci, kdy měla běžná uživatelka wifi zaplatit pokutu ve výši 755,80 eur, neboť umožnila přístup na internet své neteři, která u ní toho času byla na návštěvě, a vložila na internet nelegálně film.[4]

Bundesgerichtshof rozhodl, že není nutné, aby uživatelka výslovně poučila svou návštěvu o tom, aby neužívala její internetové připojení k nelegálním činnostem. Bundesgerichtshof dále uvedl, že to samé platí pro studenty žijící ve společném nájmu.[5] V případě užívání internetového připojení v domácnosti a společném nájmu tak platí automatika společného užívání jako v případě elektrického proudu či vody.

Z uvedeného vyplývá, že pokud návštěva či spolubydlící zneužije k nelegální činnosti internetové připojení svého hostitele či spolubydlícího, tak ten, na koho je internetového připojení smluvně napsáno, neručí za zneužití svého internetového připojení a není rovněž ani povinen nést s tím související odpovědnost. Rovněž není povinnost poučit svou návštěvu či spolubydlícího o právních následcích souvisejících se zneužitím internetového připojení k nelegální činnosti, pokud se nejedná o dítě či osobu s kriminální minulostí. Taktéž se uvedené obdobně uplatní na situaci, kdy internetové připojení zneužije hacker.


Mgr. Adéla Vojáčková

Mgr. Adéla Vojáčková
,
advokátní koncipientka


TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI advokátní kancelář, s. r. o.

Trojanova 12
120 00 Praha 2
 
Tel.:    +420 224 918 490
Fax:    +420 224 920 468
e-mail:    ak@iustitia.cz


_____________________________________________________
[1] Exkurz do problematiky používání (i zneužívání) veřejné wifi sítě - 1. část, Mgr. Adéla Vojáčková, dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[2] Blíže viz Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. září 2016, věc Tobias Mc Fadden proti Sony Music Entertainment Germany GmbH, C-484/14.
[3] Blíže viz rozsudek Bundesgerichtshof ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. Az. I ZR 121/08.
[4] Blíže viz rozsudek Bundesgerichtshof ze dne 12. 5. 2016, sp. zn. I ZR 86/15.
[5] Blíže viz tamtéž.

 
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz