I ve sportu platí pravidla ochrany hospodářské soutěže

V dnešní době není sport pouze otázkou klání jednotlivých mužstev či protivníku na hřišti, ale jde také o oblast podnikání, která souvisí se značnými příjmy. V některých případech se tak proti sobě na hřišti účastní sice dvě sportovní mužstva, ale tyto mužstva představují také dva hospodářské soutěžitele, kteří mohou být vlastněni také soukromými subjekty a tato mužstva tedy svými výkony ovlivňují příjmy svých soukromých vlastníků. Skutečnost, že na sport se mohou vztahovat také pravidla práva Evropských společenství v oblasti hospodářské soutěže, byla nastíněna již ve známém rozsudku Bosman týkajícího se poplatků za přestup fotbalových hráčů a s tím spojeného volného pohybu osob.

Zatím není známo přesné vymezení, na které úrovni jednotlivých soutěží se již jedná o soutěž hospodářskou, která je spojena také s nesportovním aktivitami ekonomické povahy a na které úrovni jde stále o amatérský sport nemající ekonomické implikace. S jistou mírou jistoty lze však do ekonomické oblast zařadit zejména profesionální (fotbalové a hokejové) kluby působící v nejvyšších národních ligách.

V oblasti hospodářské soutěže v České republice již ÚOHS aktivně vystupoval v několika případech. V oblasti ochrany před zneužíváním dominantního postavení šlo o problematiku poplatků za postup hokejových klubů z 1. ligy do extraligy. Ve svých stanoviscích Asociaci profesionálních klubů ledního hokeje ÚOHS upozornil, že tyto poplatky a jiná omezení mohou představovat nezákonné narušení hospodářské soutěže.

Sportovní oblast může mít také význam z hlediska práva veřejných podpor. Sportovní kluby, které získávají dotace z veřejných prostředků, mají totiž usnadněnou pozici v soutěži, a to např. při nákupu nových hráčů a s tím souvisejícím přilákáním dalších sponzorů. Tento důsledek může být tím spíše markantní, pokud je z veřejných prostředků podporován klub vlastněný soukromým vlastníkem. Z hlediska veřejných podpor mohou být významné také různé formy dotací na sportoviště (a to ať již v majetku soukromých osob, státu či obcí). Dotace jednomu sportovišti (např. bazénu) může odlákat zákazníky sportovišti jinému, které se bez této dotace musí obejít a účtovat zákazníkům vyšší ceny, popř. nabízet nižší kvalitu. Významné pro posouzení zda jde o veřejnou podporu je v těchto případech zejména naplnění znaku narušení obchodu mezi členskými státy Evropské unie. V často citovaném případě německého koupaliště ve městě Dorsten, kterému měla být poskytnuta městem dotace, Evropská komise konstatovala, že jde o sportoviště natolik vzdálené od hranic s jinými zeměmi, které má navíc pouze natolik lokální charakter, že není způsobilé přilákat větší množství turistů ze zahraničí a tím narušit obchod mezi členskými státy EU. Právě ve smyslu této úvahy např. ÚOHS zpochybňuje přidělení dotace vlekařům za „teplé zimy“, a to právě z důvodu, že provozování vleku je podnikáním, navíc v oblastech blízko hranic, kde je zákazníky řada zahraničních turistů.

Vzhledem k tomu, že některá sportoviště jsou vlastněna státem či obcí, mohou jejich provozovatelé být považování také za zadavatele s povinností zadat významné zakázky v souvislosti s provozem těchto sportovišť v režimu veřejných zakázek. ÚOHS v této oblasti již provedl řadu kontrol a také konstatoval některá porušení této povinnosti s následným udělením pokuty.

Jiří Buryan
WEINHOLD LEGAL