Obtíže, které přinesl zákon č. 191/2020 Sb. o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, konkrétně pak jeho ust. § 13 odst. 1, do oblasti pomoci zaměstnancům platebně neschopných zaměstnavatelů, upravené zákonem č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, ve znění pozdějších předpisů, již bylo referováno, a to v  příspěvku: Komplikovanější cesta k (nejen valorizované) peněžité pomoci zaměstnancům insolventních zaměstnavatelů dne 6. 5. 2020,[1] jakož i v následném příspěvku Ochrana zaměstnance při platební neschopnosti zaměstnavatele dne 15. 5. 2020,[2] v němž již bylo i naznačeno jeho legislativní řešení. Jelikož však jde o významný problém, jistě nebude na škodu, když se k problematice stručně vrátíme znovu poté, co byla příslušná právní úprava - zákon č. 248/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele,  vyhlášena ve Sbírce zákonů, a to 19. 5. 2020.  – Jelikož druhý příspěvek byl zjevně určen spíše odborníkům, právníkům, tak poněkud zjednodušeněji v zájmu přístupnosti nejširší laické, zvláště zaměstnanecké, veřejnosti.

Problém

Připomeňme tedy, že zákon č. 191/2020 Sb., znemožnil, aby zaměstnanci podali proti svému zaměstnavateli, který jim řádně a včas nevyplácí mzdové nároky, účinný insolvenční návrh, a tak se (sami) domohli výplaty dlužných mzdových plnění (mezd, náhrady mzdy, odstupného) náhradní cestou – aby peníze získali od úřadu práce za podmínek zákona č. 118/2000 Sb. Zákon č. 191/2020 Sb. přinesl zvláštní dočasné opatření chránící dlužníky spočívající v tom, že se v době od 24. dubna 2020 do 31. srpna 2020 nepřihlíží k insolvenčnímu návrhu podanému věřitelem, kterým mohou být i zaměstnanci.  Přitom, aby mohl úřad práce vyplácet dlužné peníze zaměstnancům na místo zaměstnavatele, musejí být splněny dvě podmínky - vedle toho, že zaměstnavatel neuspokojil splatné mzdové nároky svých zaměstnanců, právě to, že byl proti zaměstnavateli podán insolvenční návrh (nebo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvečního řízení).

Řešení problému

Po určitou dobu se bude postupovat odlišně oproti standardním postupům předvídaným zákonem o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. První podmínka, že zaměstnavatel neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců zůstává, a druhou podmínkou je, že Úřad práce České republiky obdrží usnesení soudu vydané podle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb. - Soud podle něj vyrozumí věřitele podávajícího insolvenční návrh v době od 24. 4. do 31. 8. 2020, že se k jeho návrhu nepřihlíží. Insolvenční návrh však bude mít účinky podle zákona o ochraně zaměstnanců resp. podle dalšího nového zákona řešícího uvedený problém – zákona č.  248/2020 Sb. Ode dne, kdy úřad práce obdrží ono usnesení soudu, může začít vyplácet zaměstnancům peníze, které jim dluží zaměstnavatel. Zaměstnanci tedy znovu od 19. 5. 2020 mohou podávat jako věřitelé relevantní insolvenční návrh, což dočasně od 24. dubna 2020 nemohli. Musejí jen počkat, až soud vydá příslušné usnesení a až bude doručeno úřadu práce – rozhodující je přitom první doručení. (Jelikož soud vyrozumívá ve smyslu ust. § 102 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona – zákon č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce ČR, neprodleně po zahájení insolvenčního řízení na základě insolvenčního návrhu podaného věřitelem, a to zahájeno nebude, lze zaměstnancům podávajícím insolvenční návrh rozhodně doporučit, aby příslušné usnesení soudu doručili příslušné pobočce úřadu práce sami.) A od tohoto dne mohou zaměstnanci žádat o uspokojení dlužných mzdových nároků (u krajské pobočky Úřadu práce ČR nebo kontaktního pracoviště krajské pobočky Úřadu práce ČR písemnou žádostí), vybraných z rozhodného období, kterým je kalendářní měsíc, v němž bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, nebo ve kterém byl podán insolvenční návrh (resp. bylo doručeno úřadu práce usnesení soudu dle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb., že se k návrhu nepřihlíží), jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 následující kalendářní měsíce.

V žádosti zaměstnanec uvede zejména své jméno, rodné číslo nebo datum narození, adresu bydliště, označení zaměstnavatele, sídlo nebo místo jeho podnikání nebo jeho bydliště, výši uplatňovaných mzdových nároků, údaje potřebné pro výpočet daně z příjmů, kalendářní měsíce rozhodného období, za které uplatňuje mzdové nároky, a způsob jejich výplaty, případně označení účtu u peněžního ústavu, na který by částka odpovídající výši mzdových nároků měla být bezhotovostně převedena, a označení zdravotní pojišťovny, v jejíž prospěch se provádí odvody pojistného. Součástí žádosti mohou být i doklady, kterými může být prokázána výše uplatňovaných mzdových nároků. Při uplatnění mzdových nároků je zaměstnanec povinen prokázat dobu trvání pracovního poměru, dohody o provedení práce (zakládající účast na nemocenském pojištění, což je zúčtování započitatelného (hrubého) příjmu za kalendářní měsíc v částce vyšší než 10 000 Kč), nebo dohody o pracovní činnosti.

Povinnosti zaměstnavatele

Zaměstnavatel bude povinen uhradit Úřadu práce České republiky finanční prostředky vyplacené zaměstnancům a částky odpovídající srážkám a odvodům (daňovým a pojistným), které odvedl, a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky písemně vyzván k jejich úhradě, úřad však takto učiní nejdříve 1. prosince 2020.