Jak na loterie a spotřebitelské soutěže

Jedním ze způsobů zvýšení prodejnosti zboží je pořádání rozličných spotřebitelských soutěží spočívajících na principu: „nakupte naše zboží a my následně vylosujeme 10 výherců, kteří obdrží věcné ceny“. I tato tvůrčí aktivita je však regulovaná a je třeba znát mantinely a dovolený způsob, jak se v nich pohybovat.

Základním právním předpisem regulujícím takové soutěže je zákon 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů. Pro zjednodušení uvádíme, že regulace loterijního zákona se vztahuje mimo jiné na spotřebitelské soutěže, jejichž podmínkou účasti je zakoupení určitého zboží, služby nebo jiného produktu, popřípadě uzavření smluvního vztahu s určitou osobou, a následně pomocí slosování či jiného náhodného výběru soutěžících dochází k určení výherců. Loterijní zákon některé spotřebitelské soutěže zakazuje a my se Vám níže pokusíme vysvětlit, které to jsou.

Obecně jsou podle loterijního zákona zakázány veškeré spotřebitelské soutěže, jejichž výhra spočívá v obdržení peněžní ceny, vkladní knížky, cenných papírů, pojištění. Podle loterijního zákona je možné pořádat jen spotřebitelské soutěže, jejichž předmětem výhry je pouze věcné, či jiná nepeněžitá plnění.

Jak bylo uvedeno výše, loterijní zákon dovoluje pouze nepeněžité výhry, nicméně i tyto výhry jsou omezeny, a to maximální částkou jejich hodnot. Hodnota jednotlivé výhry nesmí podle loterijního zákona v jedné soutěži přesáhnout částku 20.000,- Kč a zároveň souhrn hodnot veškerých nepeněžitých výher poskytnutých jedním provozovatelem soutěží nesmí v jednom kalendářním roce přesáhnout částku 200.000,- Kč. Veškeré spotřebitelské soutěže, kde hodnoty výher překračují výše uvedené limity, jsou zakázány.

Pokud některý z provozovatelů poruší zákaz poskytování peněžitých výher, popřípadě poruší maximální limity hodnot výher, je příslušný finanční úřad oprávněn uložit takovému provozovateli pokutu až do výše 10.000.000 Kč. Při provozování spotřebitelských soutěží regulovaných zákonem o loteriích se tedy vyplatí mít na paměti dodržování limitů hodnot nepeněžitých výher.

Podle loterijního zákona navíc podléhají uvedené spotřebitelské soutěže oznamovací povinnosti za podmínek stanovených vyhláškou Ministerstva financí ČR 315/1999 Sb. Podle této vyhlášky je každý provozovatel spotřebitelské soutěže povinen nejméně 15 dnů před zahájením příslušné soutěže oznámit místně příslušnému finančnímu úřadu konání soutěže. Jednou z náležitostí takového oznámení je mimo jiné také souhrn nepeněžitých výher v peněžním vyjádření. Tímto je zajištěna informovanost finančních úřadů umožňující kontrolu dodržování výše uvedených limitů.

Nabízí se tedy otázka, zda je možné vyhnout se legálním způsobem regulaci loterijního zákona. Odpověď je jednoduchá – ano, je to možné. Pojmovým znakem soutěží, které reguluje loterijní zákon, je totiž prvek náhody ve vztahu k určení výherce. Pokud určení výherce soutěže nebude závislé na prvku náhody, nebude již na takovou soutěž dopadat regulace loterijního zákona. Tato skutečnost je také mimo jiné potvrzena ve vyjádření Ministerstva financí ČR ze dne 11. května 2006, v němž samotné ministerstvo uvádí, že chybí-li prvek náhody ve vztahu k určení výherce, nejedná se již o spotřebitelskou soutěž regulovanou zákonem o loteriích.

V praxi se objevují rozličné varianty, jak dochází k vyloučení prvku náhody a také ministerstvo ve výše uvedeném vyjádření jmenuje některé soutěžní koncepty, které nepodléhají regulaci zákona o loteriích. Nejpoužívanější soutěžní koncepty, v nichž určení výherce není závislé na principu náhody, jsou: (i) vědomostní soutěže – o výherci rozhoduje objektivně určená správnost, popřípadě přesnost, odpovědi. Příkladem je soutěž, jejímž výhercem bude osoba, která nejpřesněji odhadne počet prodaných kusů určitého zboží v určitém dni; (ii) kreativní soutěže – výhercem takové soutěže je osoba, která poskytne nejlepší příspěvek do soutěže, například složí píseň, kterou nezávislá porota určí jako nejhezčí; (iii) rychlostní soutěže – tyto jsou založeny na principu prvních X vyhrává; (iv) soutěže, jejichž výherci jsou předem určeni podle pořadí účasti v soutěži – například každý desátý vyhrává; a (v) soutěže typu „každý vyhrává“ – koncept takové soutěže je jasný, nicméně je nutné upozornit, že aby byla naplněna podmínka výhry každého účastníka, je nutné, aby mezi hodnotami výher nebyl značný rozdíl. Mezi soutěž typu „každý vyhrává“ by nepatřila soutěž, v níž by každý z účastníků vyhrál určitou drobnou výhru a jeden z těchto výherců by byl dále vylosován a vyhrál například motorové vozidlo. V takovém případě by se již jednalo o spotřebitelskou soutěž regulovanou loterijním zákonem.

Je zřejmé, že z pohledu účastníka soutěže ve většině výše uvedených soutěžních konceptů neregulovaných loterijním zákonem stále působí faktor náhody (odhad počtu prodaných kusů zboží za určitý den rozhodně nemůže být považován za hledisko vědomostní, nýbrž se jedná o pouhý odhad a působení náhody na skutečnost, zda odhad bude nejpřesnější, či nikoliv), což vede k zamyšlení, zda je současná podoba právní úpravy opravdu účelná.

V souladu s výše uvedeným doporučujeme při pořádání spotřebitelských soutěží vylučovat faktor náhody a využívat možností výše uvedených herních konceptů, které nejsou zatíženy omezující regulací loterijního zákona.

Mgr. Marek Bednář