epravo.cz

Přihlášení


Registrace nového uživatele
Zapomenuté heslo
Přihlášení
  • ČLÁNKY
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • insolvenční právo
    • finanční právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • evropské právo
    • veřejné zakázky
    • ostatní právní obory
  • ZÁKONY
    • sbírka zákonů
    • sbírka mezinárodních smluv
    • právní předpisy EU
    • úřední věstník EU
  • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • ostatní právní obory
  • AKTUÁLNĚ
    • 10 otázek
    • tiskové zprávy
    • vzdělávací akce
    • komerční sdělení
    • ostatní
  • E-shop
    • Online kurzy
    • Online konference
    • Další vzdělávaní advokátů
    • Konference
    • Roční předplatné
    • Monitoring judikatury
    • Publikace a služby
    • Společenské akce
    • Advokátní rejstřík
    • Partnerský program
  • Advokátní rejstřík
  • Více
    6. 3. 2014
    ID: 93752upozornění pro uživatele

    Jak pečlivě je postupováno ve vazebních řízeních?

    Vazba představuje v rámci trestního procesu nezávažnější zajišťovací opatření, které má na obviněného i osoby jemu blízké velmi citelný dopad. Orgány činné v trestním řízení musejí proto při rozhodování o vzetí či ponechání obviněného ve vazbě postupovat s maximální obezřetností a velmi důkladně zkoumat důvodnost vazby, příp. jejího dalšího trvání. Soudy pak mají výslovně, přehledně a logicky objasnit, ze kterých konkrétních skutečností vyplývá ona obava, že se obviněný bude chovat některým ze způsobů uvedených v § 67 písm. a), b) nebo c) trestního řádu.

     
     TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI
     
    Současně pak mají uvést, proč je vazba v daném případě opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a že ani při vynaložení veškerého úsilí ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze tohoto účelu dosáhnout jinak, neboť Evropský soud pro lidská práva hodnotí právo na osobní svobodu ve smyslu čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod za vůbec jedno z nejvýznamnějších práv, které chrání fyzickou bezpečnost osoby. Jak Ústavní soud obzvláště poeticky hodnotí, je svoboda jednotlivce jednou z nejdůležitějších hodnot demokratického právního státu a je předpokladem toho, aby si mohl každý sám uspořádat svůj život a svým jednáním usilovat o vlastní štěstí. [1]

    V nálezu ze dne 21. 1. 2014 I. ÚS 2883/13 se Ústavní soud zabýval důvody pro vzetí obviněného do útěkové vazby. Městský soud v Brně shledával vazební důvody svého rozhodnutí v tom, že stěžovatel od počátku hlavního líčení se soudem nespolupracoval a opakovaně se snažil mařit průběh hlavního líčení. Stejně tak nespolupracoval s ustanovenými znalkyněmi, jež měly za úkol vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Stěžovatel rovněž přestal přebírat poštu soudu a ze všech těchto důvodů na něj byla uvalena tzv. útěková vazba dle § 67 písm. a) trestního řádu. Městské státní zastupitelství v Brně stěžovateli vytýkalo obstrukčnost jeho chování právě ve vztahu k vypracování psychiatrického posudku, v důsledku čehož musela být čtyři hlavní líčení ve věci odročena. Podle něj tak stěžovatel celým svým postojem k trestnímu řízení vzbuzoval obavu, že vedle maření provedení znaleckého posudku, nemá stále bydliště a vyvíjí snahu se trestnímu stíhání vyhnout.

    Dle § 67 písm. a) trestního řádu platí, že obviněný smí být vzat do útěkové vazby jen tehdy: „jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest.“. Ústavní soud uvádí, že uprchnutím rozumí soudní praxe vždy útěk do ciziny, pojmem „bude se skrývat“, pak ukrývání v tuzemsku. Nicméně obstrukce, byť opakující se, ještě nemusí nezbytně nutně znamenat, že zde existuje důvodná obava, že se obviněný bude skrývat či dokonce uprchne. Ústavní soud připomíná, že orgány činné v trestním řízení musejí obstrukcím čelit, avšak mohou k tomu užívat pouze ty právní instituty, u nichž k tomu byly naplněny nezbytné podmínky. V případě usnesení o vazbě, tak musí být objasněno, proč nepostačuje užití institutů zasahujících do základních práv a svobod jednotlivce méně intenzivně.

    V daném případě soud prvého stupně uváděné obstrukce obviněného vztahoval toliko k nezbytnosti provedení vyšetření duševního stavu stěžovatele. Ústavní soud však připomenul, že k vyřešení takové situace slouží institut zakotvený v § 116 odst. 2 trestního řádu, tedy vydání nařízení, aby byl obviněný pozorován ve zdravotnickém ústavu. Pokud však byl obviněný vzat do vazby právě a výhradně z důvodu zajištění vyšetření jeho duševního stavu, jedná se o porušení čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Zde navíc Ústavní soud podtrhuje délku trvání vazby, kdy stěžovatel nebyl po pořízení psychiatrického posudku z vazby propuštěn na svobodu, jak by se dalo očekávat, když vzetí do vazby bylo odůvodněno téměř výhradně nezbytností vyhotovení tohoto posudku. Krajský soud v Brně, který rozhodoval o podané stížnosti, nad rámec tvrzených obstrukcí obviněného ještě jako důvod vazby uváděl i to, že si obviněný nepřebíral poštu a stal se tak nekontaktním, ale tento důvod nikterak blíže nerozebral, a proto nemohl být pro odůvodnění vazby postačující. V té souvislosti Ústavní soud odkázal na své rozhodnutí ze dne 22. 5. 2013, nález I. ÚS 2183/12, v němž se zabýval obdobnou problematikou a opětovně zde kladl důraz právě na odůvodněnost rozhodnutí o vazbě, kdy vytkl soudu, že: „rozhodnutí o stěžovatelově vazbě není odůvodněno poukazem na konkrétní skutečnosti, resp. ne poukazem na takové skutečnosti, které by měly být z pohledu užitého vazebního důvodu považovány za relevantní.“. Dá se říci, že v tomto nálezu tak Ústavní soud z pohledu dikce zákona zcela jednoznačně a logicky shledal, že: „Nutnost zabezpečení přítomnosti obviněného na hlavním líčení ani všeobecný zájem na jeho nerušeném a plynulém průběhu nejsou samy o sobě důvodem vazby.“ [2]. I v tomto případě Ústavní soud konstatoval, že je možné využít jiného a mírnějšího právního institutu, než-li je vazba, a sice předvedení policejním orgánem ve smyslu § 90 trestního řádu a dále uvedl, že teprve v případě, kdy by nebylo možno obstrukcím zabránit ani takovým způsobem: „bylo by teprve možno zvažovat, že prostor obecného soudu je již zúžen do té míry, že jednání stěžovatele je nutno považovat za skrývání ve smyslu § 67 písm. a) trestního řádu.“.

    Další zajímavý „vazební případ“ řeší Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15. 1. 2014 I. ÚS 3326/13. V červnu roku 2012 vzal Okresní soud v Ústí nad Labem do vazby asi osm osob pro podezření ze spáchání zločinu krácení daně, poplatku nebo povinné platby, a to pro důvody uvedené v § 67 písm. b) a c) trestního řádu. V průběhu následujícího roku pak tyto osoby postupně opakovaně žádaly o propuštění z vazby pro neodůvodněnost jejího trvání a následně podávaly neúspěšné stížnosti ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, neboť soud prvého stupně žádné z jejich žádostí nevyhověl. V průběhu té doby odpadnul koluzní vazební důvod dle § 67 písm. b) trestního řádu a obvinění byli ve vazbě ponecháni toliko z důvodů předstižných. V červnu roku 2012 pak v případě několika obviněných dobíhala tříměsíční lhůta od nabytí právní moci posledního vazebního rozhodnutí a Okresní soud v Ústí nad Labem k návrhu státního zástupce ve smyslu § 72 odst. 1 trestního řádu rozhodoval o jejím dalším trvání. Ačkoli obvinění k dotazu okresního soudu výslovně požádali o konání vazebního zasedání a ze strany Okresního soudu v Ústí nad Labem jim byly následně sděleny termíny vazebních zasedání, v den jejich plánovaného konání byli obhájci obviněných různým způsobem (např. e-mailem) vyrozuměni o tom, že je toto vazební zasedání odvoláno z důvodu povodní. Následně Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl o pokračování vazby obviněných bez konání vazebního zasedání, které podle něj nebylo možno z objektivních důvodů nařídit a své rozhodnutí odůvodnil tím, že budova soudu byla od 3. 6. 2013 pro veřejnost uzavřena, kdy doba trvání tohoto omezení soudu nebyla známa a lhůta pro rozhodnutí o trvání vazby ve smyslu § 72 odst. 1 trestního řádu měla brzy uplynout. Ještě před tím, než bylo toto usnesení doručeno obviněným a obhájcům (a možná dokonce i před jeho písemným vyhotovením), požádali někteří obvinění o vydání příkazu k propuštění na svobodu, právě s ohledem na propadnutí zákonné tříměsíční lhůty. Této žádosti však vyhověno nebylo. Obvinění rozhodnutí soudu prvého stupně napadli svou stížností podanou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který postup okresního soudu vyhodnotil jako sice poněkud nestandardní, nicméně v dané situaci jako jediný možný a správný. Porušení práva obviněných, aby byli slyšeni ve vazebním jednání, pak dle svého názoru zhojil tím, že je vyslechl sám.

    Ústavní soud v předmětném nálezu připomenul své jiné, dřívější rozhodnutí [3] s tím, že je třeba na jakékoli řízení, ve kterém je přezkoumávána důvodnost dalšího trvání omezení osobní svobody, vztáhnout stejné požadavky, jako jsou kladeny pro případ prvotního rozhodování o zbavení osobní svobody. Přitom právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem v rámci rozhodování o vazbě či jejím dalším pokračování a z toho plynoucí právo být slyšen v kontradiktorním řízení je třeba považovat za zcela základní prvek práva na spravedlivý proces týkající se omezení osobní svobody.

    Je sice pravdou, že od tohoto osobního slyšení lze upustit, ovšem pouze tehdy, pokud by obviněný sám takovýto výslech odmítnul, nebo pokud by k rozhodování soudu docházelo bezprostředně poté, co již byl obviněný k otázce vazby soudem vyslechnut, případně pokud by jeho výslechu bránily objektivně nepřekonatelné překážky. A Ústavní soud dodává, že pro povinnost osobního slyšení není rozhodné, zda se jedná o projednání žádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu nebo o rozhodování o jeho ponechání ve vazbě na návrh státního zástupce, nýbrž rozhodným je časový aspekt. Konkr. pak časový interval, který uplynul od posledního osobního slyšení obviněného soudem. Ústavní soud uvedl, že dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva platí, že není třeba obviněného opětovně slyšet, pakliže od jeho předchozího výslechu uplynula doba řádově týdnů. Ovšem např. již délka osm a půl týdne od posledního slyšení, je příliš dlouhá. [4] V projednávaném případě, pak od doby, kdy byl obviněný slyšen naposled, uplynuly celé tři měsíce a takovou prodlevu hodnotí Ústavní soud ve světle judikatury jako nadměrnou. Proto bylo povinností Okresního soudu v Ústí nad Labem obviněného vyslechnout, když ten se tohoto svého práva nezřekl, nýbrž o jeho naplnění výslovně sám požádal.

    Ústavní soud se pak následně zabýval také otázkou, zda povodeň, jakožto mimořádná událost, představovala objektivně nepřekonatelnou překážku, která znemožnila osobní slyšení obviněných a nevyslechnutí obviněných tak bylo ospravedlnitelné. A v tomto ohledu dal Ústavní soud cele zapravdu stěžovateli, když z dostupných informací zjistil, že cestování v průběhu povodní mezi Ústím nad Labem a vazební věznicí v Litoměřicích, kde byli obvinění umístěni, zcela znemožněno nebylo. Byl tedy možný převoz stěžovatele do jiné vhodné budovy v Ústí nad Labem (např. do budovy PČR, apod.) nebo výjezd soudců do vazební věznice za stěžovatelem. Konání vazebního jednání tedy bylo sice ztíženo, avšak nebylo povodní objektivně znemožněno a skutečnost, že by toto vazební jednání znamenalo určité nepohodlí orgánů činných v trestním řízení, Ústavní soud samozřejmě vyhodnotil jako nerozhodnou.

    Zajímavým je jistě také to, že Ústavní soud shledává účel konání vazebního zasedání také v garanci proti špatnému zacházení. Je třeba, aby soudci vazebně drženou osobu pravidelně na vlastní oči spařili a aby si taková osoba měla možnost před nimi stěžovat třeba i na podmínky vazby. Pokud by toto právo na osobní slyšení neexistovalo, znamenalo by to, že obviněné osoby mohou být drženy ve vazbě i roky, aniž by je nějaký soudce vůbec spařil. Osobní slyšení vychází z principu, že člověk je subjektem s lidskými právy a nikoli pouze objektem, o jehož svobodě je možné rozhodovat bez jeho přítomnosti.

    Postup Okresního soudu v Ústí nad Labem tak Ústavní soud shledal být rozporným s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zaručující právo na osobní slyšení a také s právem na osobní svobodu ve smyslu čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když nerespektoval § 73d trestného řádu. Toto porušení samozřejmě nemohlo být konvalidováno postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem. Ústavní soud uvedl, že pakliže se krajský soud domníval, že důvody vazby trvají, mohl rozhodnutí soudu prvého stupně zrušit a rozhodnout o pokračování vazby dle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Tím by stěžovateli otevřel případnou možnost domáhat se po státu náhrady škody či přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu [5].

    Z obou uvedených a troufám si říci, že již na první pohled poměrně jasných případů, tak vyplývá, že ačkoli je vazba institutem, k jehož užití má docházet jen v případech výjimečných a důkladně odůvodněných, bývá přes to, že se jedná již o institut letitý, často aplikována v rozporu se zákonem. Je sice potěšující, že Ústavní soud na důvody pro užití vazby nahlíží restriktivně a jeho přístup je v tomto ohledu vskutku neměnný, což znamená, že náprava pro stěžovatele přichází, nicméně přichází bohužel až s určitým zpožděním.


    Mgr. Jana Čechová Náplavová

    Mgr. Jana Čechová Náplavová,
    advokátka


    TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI advokátní kancelář s.r.o.

    Trojanova 12
    120 00 Praha 2

    Tel.: +420 224 918 490
    Fax: +420 224 920 468
    e-mail: ak@iustitia.cz


    ---------------------------------------
    [1]  Nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3326/13 ze dne 15. 1. 2014
    [2]  Nález Ústavního soudu I. ÚS 2183/12 ze dne 22. 5. 2013
    [3]  Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/04 ze dne 22. 3. 2005
    [4]  Rozsudek ve věci Husák proti České republice č. 19970/04 ze dne 4. 12. 2008
    [5]  § 8 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz


    Mgr. Jana Čechová Náplavová ( TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI )
    6. 3. 2014
    pošli emailem
    vytiskni článek
    • Tweet

    Další články:

    • Vliv správní sankce na trestněprávní odpovědnost za pracovní úraz
    • Právo zvlášť zranitelné oběti na zastupování zmocněncem bezplatně
    • Problematické aspekty zákonné úpravy odběru a uchovávání biologických vzorků pro účely budoucí identifikace
    • Důkazní přípustnost výslechů zasahujících příslušníků policejního orgánu
    • Pachová stopa v trestním řízení
    • Od 1.1.2022 již nelze přeměnit trest odnětí svobody v trest domácího vězení
    • Limity svobody projevu v kontextu války na Ukrajině
    • Správní právo trestní - práva oznamovatele přestupku
    • Ústavní soud České republiky se vyjádřil k možné trestnosti závažných nenávistných projevů
    • Obhajoba při zahájení trestního stíhání
    • Práva zajatců a televizní doznání

    Související produkty

    Online kurzy

    • Trestní odpovědnost ve zdravotnictví
    • Problematika aktuálních trestních stíhání advokátů
    • Účinná lítost – preferované řešení z pohledu Finančnej správy SR
    • Účinná ľútosť: História slovenského unikátu a porovnanie s európskym štandardom
    • Daňové trestné činy
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D.
    doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D.
    Kurzy lektora
    JUDr. Filip Seifert, MBA
    JUDr. Filip Seifert, MBA
    Kurzy lektora
    JUDr. Lukáš Bohuslav, Ph.D.
    JUDr. Lukáš Bohuslav, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Robert Kabát
    Mgr. Robert Kabát
    Kurzy lektora
    JUDr. Mgr. Jiří Kmec, Ph.D.
    JUDr. Mgr. Jiří Kmec, Ph.D.
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Jak si poradit s náklady řízení? A měli by účastníci sporu platit za chyby soudu?
    • Nařízení Brusel II ter: významné změny nejen v řízeních ve věcech rodičovské odpovědnosti
    • K jednorázovému příspěvku na dítě
    • Úrokové sazby podnikatelských úvěrů
    • 10 otázek pro ... Víta Hrnčiříka
    • Spoluzpůsobení škody poškozeným
    • Řešení škod způsobených na veřejně přístupné účelové komunikaci a okolní vegetaci
    • LEAGLEONE: Časovaná bomba Sberbank
    • Výběr z judikatury nejen k zákoníku práce z r. 2022 - část 1.
    • Letní problémy na pracovišti – řešení z pracovněprávního pohledu
    • K jednorázovému příspěvku na dítě
    • Americké jezero žaluje developera
    • Spoluzpůsobení škody poškozeným
    • Řešení škod způsobených na veřejně přístupné účelové komunikaci a okolní vegetaci
    • Promlčení nároků na odčinění újmy v pacientských sporech
    • Je čas na dřevěnou revoluci ve stavebnictví?
    • Instalace kamerové atrapy na pracovišti ze strany zaměstnavatele
    • Dezinformace jako právní problém
    • Dohoda o ukončení pracovního poměru podepsaná pod nátlakem
    • Použití výpovědního důvodu dle ust. § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
    • Správní právo – obecní strážník , policista, mýty a bezpečnostní pásy
    • Stavební náklady se zvyšují, myslete na to již při uzavírání smlouvy o dílo
    • Povinnosti obchodních korporací ve světle zákona o evidenci skutečných majitelů – aneb jaké sankce hrozí obchodním korporacím za porušení evidenční povinnosti?
    • Stavební deník

    Pracovní pozice

    Soudní rozhodnutí

    Mezinárodní ochrana

    Případy vážného onemocnění či zdravotního postižení žadatele o mezinárodní ochranu za současné neexistence adekvátní zdravotní péče v jeho zemi původu nelze podřadit pod...

    Dotace

    Lhůta pro vydání rozhodnutí o povinnosti vrátit poskytnutou dotaci ve smyslu čl. 3 odst. 1 pododstavce čtvrtého nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 o ochraně finančních zájmů...

    Daňové řízení (exkluzivně pro předplatitele)

    Ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 382/2010 Sb., o náhradě ušlého výdělku a náhradě hotových výdajů při správě daní, je třeba vykládat tím způsobem, že osobě samostatně...

    Matrika (exkluzivně pro předplatitele)

    Na poskytování údajů z matričních knih nelze použít postup podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť je takový postup podle § 2 odst. 3 tohoto zákona...

    Pobyt cizinců (exkluzivně pro předplatitele)

    Rozhodováním o právním nároku (§ 36 odst. 3 správního řádu) je nutno rozumět takovou úpravu, kdy správní orgán musí vydat pozitivní rozhodnutí za podmínky, že žadatel splní...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2022, ISSN 1213-189X      developed by Actimmy
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.


    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního video tréningu od jednoho z nejznámějších českých advokátů a rozhodců JUDr. Martina Maisnera, Ph.D., MCIArb, a to "Taktika vyjednávání o smlouvách".


    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapoměli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.