Jak se vnitro vyrovnává s minulostí

 

Horký kandidát na ředitele Ústavu studia totalitních režimů Pavel Žáček se snaží napravit pošramocenou pověst StB poukazy na její odbornou způsobilost a úřednickou přesnost. Žáček nejen vylučuje "vyfabulování" svazku StB jako celku, ale vydává její záznamy za hodnověrné, neboť "i ten příslušník StB byl pod knutou zákona a té vnitřní kontroly". Řekl to v rozhovoru pro sobotní Právo.
Žáčkovo přehlížení zločinné povahy StB a služebních podvůdků jednotlivých estébáků je účelové -sleduje to, aby veřejnost přijímala materiály StB, jimiž jsou dnes ostouzeni lidé jako Josef Tošovský, Jaromír Nohavica nebo Václav Neckář.
Mediálnímu pranýři se Žáček nebrání. Ani Neckáře se nezastal, když se k jeho kauze veřejně vyjadřoval. StB ho přitom evidovala jako důvěrníka "Bacila", a důvěrník není podle zákonů - lustračního, zákona o zpřístupňování svazků StB ani jakéhokoli jiného - kategorií tajné spolupráce s StB. Proč to Žáček neřekl?
Podle zákona o archivnictví a badatelského řádu vydaného ministerstvem vnitra poskytli Žáčkovi podřízení spis k ofotografování jedněm novinám jako badateli. Řád ale vůbec neurčuje, kdo je badatel. Ani neupravuje, jak se kontroluje, zda fotokopie bude sloužit, jak řád určuje, "osobní studijní potřebě badatele". Za to je ovšem od listopadu 2006 Žáček jako ředitel odboru ministerstva odpovědný. "Badatelská činnost" v jeho archívech nepodléhá žádné veřejné kontrole.
Žáčkův postoj připomíná Orwellovu Farmu zvířat: revoluční prasata tam začnou chodit po dvou a nejsou už k rozeznání od lidí, svých dosavadních utlačovatelů. Žáček chce ústav jako státní orgán pro správnou a oficiálně stvrzovanou paměť národa. Ten má začít pracovat v únoru, do té doby zvolí Senát hlasy ODS radu ústavu podle návrhů Konfederace politických vězňů, a ta pak zvolí ředitelem Žáčka.
Ten ale nevystupuje ani proti pomluvám, které si novináři přidávají. Jan Rejžek minulý týden v Českému rozhlase 6 mluvil o vázacím aktu s Václavem Neckářem, ten prý podepsal závazek tajné spolupráce. Není to pravda. Člověk evidovaný StB jako důvěrník závazek nepodepisoval a nepodával informace písemně. Pravda asi není ani to, že někdo kvůli Neckářovi ztratil práci. Zaujatý Rejžek také řekl, že ve spise je i Neckářovo vlastnoručně psané prohlášení, aniž uvedl, zda šlo o stížnost, o dopis, o nějaké udání či o co. Rejžek se marně snaží dělat z Neckáře práskače.
Snad se nyní najde 41 poslanců a podají Ústavnímu soudu návrh na zrušení jedné věty zákona o archivnictví. Návrh zákona podala v roce 2003 Špidlova vláda, ale poslanci ODS prosadili, že u materiálů StB není třeba souhlasu osoby s nahlížením jiných osob do archiválií, které se jí týkají. Fotografování se prosadilo až později.
Toto ustanovení § 37 odst. 7 zákona o archivnictví z roku 2004, i kvůli lžím v písemnostech StB, jejím zločinným záměrům a nezákonnému způsobu nabytí, je v rozporu s ústavními právy na ochranu osobnosti. Zrušení této části zákona není sice dostatečnou, avšak nutnou podmínkou postupného obnovení těchto práv.


Zpracovatel: Anopress IT a.s.