Koncernové transakce – blýskání na lepší časy ?

Ustanovení § 196a stanoví podmínky pro uzavírání smluv o úvěrech, půjčkách, poskytování zajištění a bezúplatné převody majetku mezi společností a vrcholovým managementem (členové představenstva, dozorčí rady, prokuristé, osoby jim blízké a osoby, za které jsou tyto osoby oprávněny jednat) a dále pro transfery majetku mezi společností a jejími zakladateli, akcionáři a dalšími osobami, včetně osob tvořících koncern.

V prvém případě je podmínkou platnosti příslušné smlouvy předchozí souhlas valné hromady. V druhém případě pak, pokud převáděný majetek (resp. protihodnota, za kterou je převáděn) překročí stanovený poměr vůči základnímu kapitálu, musí být hodnota takového majetku stanovena znaleckým posudkem.

Smlouvy, které nesplňují podmínky § 196a, jsou považovány za absolutně neplatné. Pokud tedy dojde k transferu majetku na základě takových smluv, jsou zúčastněné strany povinny si poskytnutá plnění vrátit jako bezdůvodné obohacení. V této souvislosti je nutno si připomenout, že ustanovení § 196a bylo do Obchodního zákoníku vloženo velkou novelou Obchodního zákoníku provedenou v roce 1996, která reagovala na masivní vlnu „tunelování“ akciových společností, které bylo bohužel jedním z průvodních jevů „útěku ekonomů před právníky“.

Přestože úprava obsažená v § 196a má nebo alespoň nepochybně měla svůj smysl, lze naštěstí s ohledem na kultivaci právního a podnikatelského prostředí v České republice říci, že v současné době je tato úprava možná až příliš omezující. Jak vyplývá z navrhovaného znění nového obchodního zákona, které je odborné veřejnosti v současné době předkládáno k seznámení a vyjádření jejích podnětů a připomínek, považují úpravu obsaženou v § 196a Obchodního zákoníku za zbytečně svazující i tvůrci tohoto návrhu.

Oproti současné úpravě tak navrhovaná nová úprava (§338 odst. 4 připravovaného obchodního zákona) stanoví, že smlouva uzavřená v rozporu s ustanovením § 338 (úprava věcně podobná současnému § 196a Obchodního zákoníku) není neplatná, avšak členové představenstva, případně osoby, které jsou oprávněny jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která v důsledku porušení zákona společnosti, akcionářům nebo třetím osobám vznikla.

Navrhovaná nová úprava tak upouští od konstrukce absolutní neplatnosti dotčeného právního úkonu a zakládá osobní odpovědnost fyzických osob jednajících jménem společnosti. Tuto osobní odpovědnost lze považovat za účinnější ochranu společností před poškozujícím jednáním jejich managementu než dosavadní absolutní neplatnost příslušných právních úkonů, která v transakční praxi často přináší obrovské komplikace, aniž by ji provázela požadovaná ochrana zájmů akcionářů.

Nyní lze tedy jen čekat na to, v jaké podobě bude příslušné ustanovení nového obchodního zákona nakonec přijato do platného právního řádu České republiky.