Kontroverze kolem virtuální dětské pornografie

Tedy se jedná o zachycení takových osob, které bude většina společnosti považovat za děti.[3] Nebo se jedná o typ pornografie, které se objevil s rozvojem technologií. Jsou vytvářena taková pornografická díla, na kterých je zachyceno fiktivní dítě. Tato díla vznikají za pomocí počítačové technologie, kdy se jedná o vytvořenou animaci, nebo o reálně zachyceného člověka, který je až následně upraven do podoby dítěte.[4] Díky vyspělosti dnešních moderních technologií je až téměř nemožné jednoznačně určit, zda došlo ke zneužití skutečného dítěte nebo zda se jedná jen o počítačovou úpravu.[5]

Mezinárodní dokumenty jako je například Úmluva z Lanzarote[6] nebo následně přijatá směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. 12. 2011[7] ponechávají v dikci států, aby se rozhodly, zda budou virtuální a simulovanou dětskou pornografii stíhat. Oproti tomu rámcové rozhodnutí Rady EU z 22. 12. 2003, které uvedené směrnici předcházelo, považuje za dílo dětské pornografie i materiál, který zobrazuje realistické znázornění neexistujícího dítěte nebo skutečnou osobu se vzhledem dítěte.[8] Právě z důvodu implementace tohoto rozhodnutí došlo k novelizaci trestního zákoníku[9] a dle našeho právního řádu je trestné i nakládání s virtuální nebo simulovanou dětskou pornografií.[10] Díky tomu lze stíhat i osoby, které šíří pornografická díla, která zobrazuje osobu starší osmnácti let, která má vzhled dítěte. Tyto osoby se totiž nemohou dopustit trestného činu zneužití dítěte k výrobě pornografie dle ust. §193 TZ.[11] V sousedním Německu je virtuální dětská pornografie trestná v případech, že se jedná o realistické znázornění. S materiály, ze kterých je zřetelné, že se jedná o fiktivní dílo, je nakládání přípustné.[12] Zajímavé je rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, který se virtuální dětskou pornografií zabýval. Žalobce Free Speech Coalition namítal, že definice dětské pornografie dle Zákona o ochraně před dětskou pornografií je protiústavní. Dané ustanovení do dětské pornografie zahrnovalo i případy: „zdá se být zobrazením nezletilého účastnícího se zřejmě sexuálního jednání“ a „vyvolává představu, že se jedná o zobrazení mladistvého účastnícího se zřejmě sexuálního jednání.“[13] Dle žalobce je takové ustanovení příliš vágní a je zásahem do svobody projevu a umělecké tvorby. Naopak vláda tvrdila, že je složité rozpoznat virtuální a skutečnou dětskou pornografii, a že virtuální dětská pornografie vlastně nabádá pedofily, aby se zapojili do protiprávního jednání. S těmito argumenty se Nejvyšší soud neztotožnil a zrušil zákaz virtuální dětské pornografie v USA.[14]

Jedná se tedy o skutečně kontroverzní téma a argumenty existují pro obě dvě strany. Část odborné veřejnosti se přiklání k názoru, že virtuální dětská pornografie by vlastně děti mohla chránit. Pedofilové ji totiž mohou využít pro ukojení svých potřeb a fantazií, aniž by skutečné děti došly k újmě.[15] Zároveň proti trestnosti tohoto jednání je i uplatnění principu subsidiarity trestní represe a skutečnost, že při výrobě takového typu pornografie nebylo ohroženo žádné dítě.[16] Navíc v případě, že se jedná o skutečně počítačem vytvořenou virtuální pornografii, nejde ani o zachycení reálné osoby.[17] Naopak pro zachování trestnosti virtuální pornografie hovoří názor, že už jenom legální existence virtuální pornografie vytváří ve společnosti názor, že se jedná o něco normálního.[18] Zároveň existují názory, že samotná deviantní pornografie může být spouštěčem sexuální trestné činnosti a podněcovat pachatele k realizaci svých fantazií.[19] Další potíž nastává při rozlišování skutečné a virtuální pornografie, což je vzhledem k vývoji moderních technologií často i nemožné. Pachatelé by se tedy mohli často bránit tvrzení, že objevená dětská pornografie je jen virtuální a nedošlo ke zneužití žádného dítěte.[20]  Posledním argumentem, podporujícím trestní stíhání virtuální dětské pornografie je názor, že objektem trestného činu výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií je primárně ochrana morálních hodnot. Ochrana dětí je totiž až primárním objektem trestného činu dle ust. §193 TZ.[21]  Takové tvrzení, ale rozchází s judikaturou Nejvyššího soudu, podle které je objektem tohoto trestného činu právě zájem společnosti na ochraně mravního vývoje dětí a ochrana tím, aby byly sexuální zneužívány.[22]

Je tedy zřejmé, že na danou problematiku neexistuje ustálený názor a vždy se najdou jak odborníci, kteří budou podporovat zachování trestnosti, tak i takový, kteří budou dané ustanovení považovat za příliš přísně a budou navrhovat legalizaci virtuální dětské pornografie. Ustálený názor nemají zjevně ani mezinárodní organizace, které ve svých právních předpisech většinou nechávají tuto problematiku na posouzení jednotlivých států. V českém právním řádu je aktuálně držení takové pornografie nelegální.

Reklama

AI pro práci s judikaturou (online - živé vysílání) - 21.1.2026

21.1.2026 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

JUDr. Rosalie Telska