Kontroverzní směrnice prolamuje principy bankovního tajemství

Evropská legislativa je opět bohatší o novou směrnici. V červnu tohoto roku bylo s konečnou platností rozhodnuto, že dne 1.7.2005 vstoupí v platnost kontroverzní Směrnice o zdanění příjmů z úspor - Savings Tax Directive (dále jen „Směrnice“).

Na úvod je třeba zdůraznit, že se Směrnice týká pouze úspor fyzických a nikoli právnických osob. Jejím hlavním cílem je umožnit, aby příjmy úrokového charakteru (dále jen „úroky“) vyplacené členským státem příjemci, který je občanem jiného členského státu, byly zdaňovány podle právního řádu členského státu, jehož je příjemce úroku občanem. Smyslem Směrnice však není sjednocení výše zdanění úroků, neboť tato otázka je stále ponechána na vůli jednotlivých členských států.

Směrnice zavádí poměrně významnou ohlašovací povinnost pro většinu finančních institucí a zároveň prolamuje principy bankovního tajemství stanovené národními legislativami členských států.

A co konkrétního ze Směrnice vyplývá? Jde zejména o povinnost každého členského státu EU poskytovat ostatním členským státům informace o tom, jaké úroky tento členský stát vyplatil individuálním střadatelům z ostatních členských států EU. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se Směrnice nedotýká úroků vyplacených členským státem svým občanům. V praxi bude výměna informací probíhat tak, že každý tzv. platební zprostředkovatel (tj. fyzická či právnická osoba, která vyplácí, poukazuje anebo připisuje úroky - nejčastěji banka) bude povinen informovat národní orgány (zpravidla finanční úřady) o tom, že vyplatil úrok, přičemž takové hlášení musí obsahovat alespoň tyto údaje: jméno, příjmení a bydliště příjemce úroku, název a sídlo platebního zprostředkovatele, číslo bankovního účtu příjemce úroku a především údaj o výši vyplaceného úroku.

Údaje, které členský stát takto získá od platebních zprostředkovatelů, budou poté předány ostatním členským státům EU, a to nejméně jedenkrát ročně.

Je třeba též zmínit, že některé členské státy (Belgie, Lucembursko a Rakousko) vedeny snahou o zachování principu bankovního tajemství budou namísto poskytování výše zmíněných informací oprávněny aplikovat srážkovou daň. Tuto daň však budou moci vybírat pouze po přechodnou dobu 7 let, přičemž EU stanovila její přesnou výši v průběhu přechodného období. Pokud jde o samotné příjmy těchto tří členských států ze srážkové daně, Směrnice stanoví zajímavé pravidlo, že 25% z těchto příjmů zůstane členskému státu a zbylých 75% musí být poukázáno na účet členského státu, jehož občanem je příjemce úroku.

Pokud jde o implementaci Směrnice do českého právního řádu, jsme již oproti některým členským státům o krok napřed, neboť novelizovaný zákon o dani z příjmů již ustanovení Směrnice obsahuje. Příslušná ustanovení zákona o dani z příjmu však budou účinná ode dne nabytí účinnosti Směrnice, tj. od 1.7.2005.

Závěrem je třeba vyjádřit naději, že Směrnice přinese pro členské státy zjednodušení v oblasti vybírání daní. Nezodpovězenou otázkou však zůstává, zda nově zavedené administrativní povinnosti nebudou pro platební zprostředkovatele příliš zatěžující, zda budou v jednotlivých členských státech dostatečně chráněny předávané informace a zda se drobný střadatel smíří s faktem, že informace o jeho bankovním účtu budou kolovat po celé Evropské unii.