Do okamžiku adaptace nařízení do českého právního řádu[2] není prakticky možné dle tohoto nařízení postupovat, tedy zejména podat žádost o povolení k činnosti poskytovatele služeb skupinového financování (poskytovatel služeb).

Jak se již s ohledem na komplikovanost evropských předpisů týkajících se finančních trhů stalo v zásadě obvyklým standardem, taktéž ohledně nařízení publikovala ESMA své průběžně doplňované Q&A, jejichž cílem je zejména podpora jednotného postupu v oblasti dohledu nad dodržováním nařízení a při jeho uplatňování.[3] Z dosud publikovaných Q&A lze za nejzajímavější považovat vyjádření ohledně využití SPV při poskytování crowdfundingových služeb a vyjádření ohledně přechodného období.[4]

Na které formy crowdfundingu se nařízení zejména ne/vztahuje?

Nařízení crowdfundingem rozumí zprostředkování financování, v rámci kterého poskytovatel služeb prostřednictvím digitální (on-line) platformy umožní propojit investory s tzv. vlastníky projektů, kteří poptávají financování pro své podnikatelské záměry. Z tohoto vymezení je zřejmé, že nařízení nelze aplikovat na crowdfunding, prostřednictvím kterého má dojít k financování spotřebitelských (nepodnikatelských) projektů.[5]

Reklama

Nové stavební právo (online - živé vysílání) - 15.2.2023

15.2.2023 09:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

Nařízení rozeznává dva typy crowdfundingového financování, a to financování v podobě úvěrů (investor poskytuje vlastníku projektu prostřednictvím platformy provozované poskytovatelem služeb úvěr) a financování prostřednictvím koupě zejména převoditelných cenných papírů (investor kupuje prostřednictvím platformy provozované poskytovatelem služeb převoditelné cenné papíry emitované vlastníkem projektu).[6]

V zájmu zamezení střetu zájmů nesmí poskytovatel služeb držet žádnou účast v jakékoli nabídce skupinového financování na své platformě a nesmí jednat jako věřitel vlastníka projektu.[7]

V této souvislosti je zajímavá situace na českém trhu, kde v rámci tzv. participačních obchodních modelů, které lze ve většině případů označit za crowdfundingové (v širším slova smyslu)[8], není neobvyklé, že příjemce financování, resp. jím ovládaná společnost, je zároveň osobou, která zajišťuje fungování participační platformy, tedy slovy nařízení, poskytovatelem služeb. S ohledem na uvedená omezení související se střetem zájmů lze mít za to, že tyto typy participačních modelů nebudou spadat do působnosti nařízení a nebude tak možné získat v souvislosti s nimi povolení ve smyslu nařízení a využít výhod evropského pasu. [9]

S ohledem na rizika spojená s crowdfundingem, v zájmu (slovy nařízení) účinné ochrany investorů a zajištění mechanismu tržní disciplíny stanoví nařízení finanční práh rozhodný pro posouzení, zda dané zprostředkování financování je crowdfundingem ve smyslu nařízení či nikoli.  Obecně tento práh činí maximálně 5 000 000 EUR; v České republice bude do 10. 11. 2023 aplikován maximální práh 1 000 000 EUR.[10]

S ohledem na v zásadě nulovou přímou úpravu crowdfundingu v českém právu je z regulatorního pohledu zajímavé, že zatímco crowdfunding v podobě poskytování úvěrů nebude při přesažení finančního prahu v zásadě nijak regulován, crowdfunding realizovaný prostřednictvím koupě převoditelných cenných papírů bude podléhat regulaci upravené v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu a nařízení o prospektu.[11]

Povinnosti poskytovatelů služeb

Před podáním žádosti o povolení k činnosti poskytovatele služeb lze více než doporučit, aby každý potenciální žadatel provedl „regulatorní sebereflexí“ ve smyslu, zda povinnosti a omezení vyplývající z nařízení nepřevažují nad potenciálními výhodami. Pro ilustraci vybíráme z nařízení tato omezení a povinnosti poskytovatelů služeb:

1. vedoucí orgán poskytovatele je povinen stanovit odpovídající politiky a postupy zajišťující účinné a obezřetné řízení, včetně oddělení funkcí, kontinuity činností a předcházení střetům zájmů, a zajistí dohled nad prováděním těchto politik a postupů, a to způsobem, který podporuje integritu trhu a zájmy investorů;[12]
2. pokud poskytovatel stanovuje cenu nabídky crowdfundingu, je povinen před učiněním nabídky skupinového financování provést přiměřené hodnocení úvěrového rizika crowdfundingového projektu nebo vlastníka projektu, včetně posouzení rizika, že vlastník projektu v případě úvěru, dluhopisu nebo jiné formy sekuritizovaného dluhu neuhradí k datu splatnosti jednu nebo více splátek;[13]
3. poskytovatel je povinen plnit průběžně a na žádost investora informační povinnost ohledně opatření ke zmírnění rizika, a to u všech úvěrů, ze kterých je portfolio složeno;
4. poskytovatel nesmí jako své klienty v roli vlastníků projektů přijmout žádného ze svých společníků s podílem nejméně 20 %, ani své řídící osoby či zaměstnance, nesplní-li stanovenou informační povinnost a nezajistí-li, aby tyto osoby nepožívali preferenčního zacházení či zvýhodněného přístupu k informacím;[14]
5. poskytovatelé musí plnit obezřetností požadavky včetně zavedení obezřetnostních záruk rovnajících se minimálně 25 000 EUR;[15]
6. poskytovatelé jsou povinni plnit ve vztahu k regulátorovi každoroční informační povinnost, v rámci které poskytne seznam projektů financovaných crowdfundingem včetně vlastníka projektu, získané částky, vydaného nástroje a souhrnné informace o investorech;[16]
7. poskytoval před tím, než poskytne potenciálním nekvalifikovaným investorům plný přístup k investování na své platformě, posoudí, zda a které nabízené služby jsou pro tyto investory vhodné;[17]
8. vždy, než potenciální nekvalifikovaný investor nebo nekvalifikovaný investor investuje částku přesahující vyšší z částek 1 000 EUR, nebo 5 % čistého jmění takového investora, poskytovatel služeb zajistí, aby takový investor obdržel varování před riziky, udělil poskytovateli výslovný souhlas a prokázal poskytovateli, že rozumí dané investici a jejím rizikům.

Závěrem

Navzdory proklamovaným (a veskrze pozitivním) cílům nařízení usnadnit přístup k financování malých a středních podnikatelů, potvrdit životaschopnost podnikatelského záměru, provázat podnikatele s velkým počtem lidí poskytujících odborné zkušenosti a informace, atd. [18], se nelze s ohledem na stanovené povinnosti poskytovatelů služeb ubránit pochybnosti, zda přísně nastavená pravidla nepovedou ve svém důsledku spíše k neúspěchu „evropského crowdfundingového projektu“ navzdory lákavé vidině evropského pasu.

JUDr. Jiří Kokeš Ph.D