Tím, že pravomoc v oblasti přímých zahraničních investic přestala být k 1. prosinci 2009 pravomocí sdílenou a začala být pravomocí ve výlučné gesci Unie, členské státy svoji samostatnou pravomoc v této oblasti, právně vzato, ztratily. Tato ztráta je však v dané chvíli čistě právní a nikoli faktická. Ukázalo se totiž, že Evropská unie není zatím schopna z mnoha důvodů svou novou pravomoc vykonávat, např. tak, že by s příslušnými třetími zeměmi uzavřela nové investiční dohody, které by nahradily dohody členských států.

Nicméně Lisabonská smlouva hovoří (alespoň v tomto ohledu) jasně, a mnozí si proto začali klást otázku, co se se současným právním rámcem ochrany zahraničních investic stane, zda ještě vůbec stávající dvojstranné dohody platí a zda, kdy a jak tedy Evropská unie začne svou novou pravomoc uvádět do praxe. Po několika měsících čekání a dohad vyslal na počátku července tohoto roku Brusel první signál, když Evropská komise zveřejnila své myšlenky o tom, co by se v následujícím období v dané oblasti mělo dít. Komise představila jednak návrh nařízení o přechodném režimu, kterému by stávající dvojstranné investiční dohody mezi členskými státy a třetími zeměmi měly být podřízeny, a dále vydala „Sdělení o cestě k ucelené evropské mezinárodní investiční politice“. Pro širší veřejnost dále Komise k tématu nové evropské investiční politiky na svých stránkách připravila sérii otázek a odpovědí, kde se například dozvíme, co je to dvojstranná investiční dohoda, proč se Komise touto otázkou začala zabývat až teď, jaká by měla být přidaná hodnota evropského angažmá v této oblasti apod.

Je důležité zdůraznit, že výše zmíněné dokumenty se týkají pouze dvojstranných investičních dohod uzavřených členskými státy se třetími zeměmi, tedy zeměmi mimo EU. Odhaduje se, že dnes je v platnosti zhruba 1200 takových dohod. Nic z toho, co Komise zveřejnila, se nedotýká několik desítek investičních dohod, které stále existují mezi některými členskými zeměmi EU. Tyto dohody jsou v současné době ukončovány. Dle informací zveřejněných na internetových stránkách Ministerstva financí Česká republika ukončila platnost investičních dohod s Dánskem, Itálií a Slovenskem. Ukončování dohod s Estonskem, Maltou a Slovinskem dle dostupných informací probíhá. 

Nicméně vraťme se k návrhu nařízení o přechodné úpravě pro dvojstranné dohody o investicích mezi členskými státy a třetími zeměmi. Pokud tento návrh bude přijat a vstoupí v účinnost, pak na otázku, co se na právním režimu ochrany zahraničních investic změní, bude možno velmi zjednodušeně odpovědět: za určitých podmínek nic, co by stávající právní ochranu rychle proměnilo, zpochybnilo či dokonce odstranilo. Za určitých podmínek tedy stávající dvojstranné dohody členských států zůstávají nedotčeny. Jaké jsou však ony (zdůrazňujeme navrhované) podmínky?

Komise navrhuje zavést monitorovací systém, který by členským státům, a v menší míře i Komisi samotné, uložil několik nových povinností. Členské státy budou povinny stávající investiční dohody notifikovat, přičemž pouze notifikované dohody obdrží “povolení” pro další ponechání v platnosti. Tyto notifikované instrumenty Komise podrobí kontrole a ověří, zda neobsahují ustanovení, která jsou neslučitelná s evropským právem, nebo která se týkají otázek, či které jsou již regulovány jinou dohodou uzavřenou Evropskou unií či která jsou pro evropskou investiční politiku “překážkou”. Pokud podobná ustanovení Komise nalezne, členský stát bude muset odpovídajícím způsobem dohodu renegociovat. Pokud by tak neučinil či ve svém úsilí neuspěl, Komise své “povolení” odejme, v důsledku čehož se předmětná smlouva může z hlediska evropského práva ocitnout ve stavu nezákonnosti.

Vedle práva ponechat stávající smlouvy v platnosti mohou členské státy rovněž uzavírat investiční dohody nové, avšak musí o takovém kroku Komisi vyrozumět a získat její souhlas. V neposlední řadě Komise navrhuje uložit členským státům povinnost informovat ji o veškerých sporech, jichž se budou na základě svých investiční dohod účastnit, a zejména jí umožnit, aby do vedení takových sporů byla příslušným způsobem zapojena. V navrhovaném režimu nových povinností Komise nezapomněla ani na sebe, neboť nově bude odpovědná za vedení, zveřejňování a aktualizaci seznamu investičních dohod, které ji členské státy budou notifikovat.

Sečteno a podtrženo, evropská politika ochrany zahraničních investic se bude nadále realizovat především prostřednictvím dvojstranných dohod členských států. Komise na několika místech svého návrhu podtrhuje, že jejich ponechání v platnosti je opatřením přechodným, které v ničem nepředvídá podobu budoucí evropské politiky v této oblasti. Jsme tedy ujištěni, že jednou tato nová politika vznikne, respektive že se začne realizovat. Musíme ale dále vyčkat, než se dozvíme, kdy to bude, s jakými třetími státy bude například uzavřena první „evropská“ investiční dohoda a jaký bude mít obsah.  

Ivo Janda,

Magdalena Ličková

White & Case advokátní kancelář

Na Příkopĕ 8
110 00 Praha 1

Tel.:  + 420 255 771 111 
Fax:  + 420 255 771 122

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz