Odpovědnost státu za havarijní stavy mostů v ČR

Z aktuálních údajů z informačního systému o silniční a dálniční síti ČR Ředitelství silnic a dálnic České republiky vyplývá, že na území České republiky se nachází celkem 17 545 mostů.[1] Stav jednotlivých mostů se pak posuzuje podle určité škály s číselným značením od jedné do sedmi, kdy nejvyššímu stupni odpovídá havarijní stav. Mostů v havarijním stavu je na území republiky téměř devadesát, z toho šest na státních silnicích.[2]

Pro účely tohoto článku se zaměříme především na problematiku škod při případném zřícení mostní konstrukce, respektive mostů, jež jsou ve vlastnictví státu. Dle zákona[3] je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Součástí těchto komunikací jsou pak mimo jiné[4] mostní objekty. Zákon o pozemních komunikacích pak normuje otázky odpovědnosti za škodu, avšak pouze v případě škod vzniklých z důvodů závad ve sjízdnosti komunikací.

Otázku odpovědnosti za případnou škodu při pádu mostního objektu najdeme v ustanoveních občanského zákoníku, dále jen „OZ“, a to ve zvláštní části upravující jednotlivé speciální skutkové podstaty.

Tímto konkrétním ustanovením je § 2938 odst. 1 OZ, který upravuje odpovědnost za škodu při zřícení budovy nebo odloučení její části v důsledku vady budovy nebo jejího nedostatečného udržování. Za těchto okolností pak výše uvedené ustanovení povolává k odpovědnosti vlastníka dané věci, tedy stát.

Předpoklady vzniku povinnosti nahradit újmu pak dle § 2938 odst. 1 OZ jsou:

Pro správnou aplikaci skutkové podstaty § 2938 odst. 1 na situace zřícení mostní konstrukce je třeba vyložit pojem budova. OZ tento pojem nikterak nevymezuje. Naskýtá se možnost využití definice v zákoně o katastru nemovitostí[6], ve znění pozdějších předpisů, který budovou rozumí nadzemní stavbu spojenou se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí, avšak tato definice je neúplná a málo využitelná pro naše účely.[7] Vzniká tak na tomto místě otázka, zdali bylo úmyslem zákonodárce odpovědnost týkající se toliko budov v obecném pojetí, s přihlédnutím k výše uvedené definici, jako obvodových zdí se střešní konstrukcí, a to v různých fázích výstavby[8], nebo zde vznikla mezera v zákoně a s ní související prostor pro aplikaci analogie legis ve prospěch i jiných staveb, např. právě mostů.[9]

S ohledem na obdobnou úpravu a zřejmou inspiraci v zahraničních právních úpravách, zejména rakouské a německé, kde řešení spatřují nejen v pojmu budova, ale i v každém jiném díle zřízeném na pozemku, lze učinit závěr o možnosti použití analogie ve smyslu § 10 OZ.

Z ustanovení § 2938 odst. 1 pak jasně vyplývá povinnost vlastníka pečovat o to, aby budova (most) neměla vadu a o stálou údržbu budov (mostů). Obecně lze říci, že budova je vadná, neposkytuje-li s ohledem na svůj účel dostatečnou míru bezpečí. Nároky na tuto míru bezpečnosti bezpochyby narůstají s mírou přístupnosti veřejnosti. Tedy s ohledem na povahu komunikací, jež denně přepravují značné množství osob a zboží, budou nezbytně narůstat i nároky kladené na stát ve věci péče o mosty.

Stát jako vlastník dálnic a silnic I. třídy je současně vlastníkem i mostů, které jsou v souladu s § 12 odst. 1 b) ZPK jejich součástí. Pokud se tedy nevyviní (exkulpace) s ohledem na presumované zavinění dle § 2911 OZ, případně neprokáže, že vynaložil potřebnou péči v rámci údržby mostní konstrukce a její kontroly, bude odpovídat za vzniklou škodu z důvodu vlastnictví tak, jak to předvídá ustanovení § 2938 odst. 1 OZ.

Pasivně věcně legitimován ve sporu o náhradu škody při pádu mostu tak bude v souladu s výše uvedeným Česká republika. Ředitelství silnic a dálnic České republiky v tomto případě věcně legitimováno nebude. Ředitelství silnic a dálnic České republiky je sice subjektem práva, jako tzv. příspěvková organizace státu, avšak je pouze oprávněna hospodařit s majetkem státu, a to na základě práv a povinností, jež na něj coby na subjekt práva převedl na základě dobrovolného projevu vůle.[10]

K otázce procesní legitimace a řádného označení žalovaného je třeba v souladu se zákonem[11] uvést následující. Kdo je oprávněn zastupovat stát v občanském soudním řízení definuje zákon v ustanovení § 21a odst. 1 OSŘ. V souladu s ustanovením § 79 odst. 1 OSŘ je pak nezbytné pro úplnost žalobního návrhu při žalovaní státu označit příslušnou organizační složku oprávněnou jednat v řízení za stát. V případě odpovědnosti státu za škodu při pádu silničního mostu by touto organizační složkou dle § 3 zákona o majetku České republiky[12] bylo Ministerstvo dopravy jakožto ústřední orgán státní správy s působností ve věcech dopravy v souladu s kompetenčním zákonem.[13]