Stěžovatel byl dne 6. 5. 2018 zastaven při řízení motorového vozidla hlídkou Policie ČR, která u něho provedla silniční kontrolu včetně orientačního testu DrugWipe. Test byl pozitivní na látku amfetamin a metamfetamin. Stěžovatel popřel, že by byl pod vlivem návykových látek a podrobil se lékařskému vyšetření moči a krve s negativním výsledkem. Během silniční kontroly byl stěžovateli zadržen řidičský průkaz podle § 118b zákona o silničním provozu. Věc přestupku však byla odložena, žádný trest uložen nebyl a proto Magistrát hlavního města Prahy dne 4. 6. 2018 zastavil řízení o zadržení řidičského průkazu stěžovatele. Řidičský průkaz tak stěžovatel neměl v držení od 6. 5. 2018 do 4. 6. 2018.

Nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, jež mu byla způsobena neoprávněným zadržením řidičského průkazu, stěžovatel nejprve neúspěšně uplatnil u České republiky – Ministerstva dopravy. Posléze podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Zatímco obvodní soud mu částku ve výši 36 534 Kč s příslušenstvím přiznal, odvolací Městský soud v Praze žalobu zamítl. Na rozdíl od obvodního soudu totiž dospěl k závěru, že v řízení o zadržení řidičského průkazu bylo postupováno v souladu s příslušnou právní úpravou obsaženou v zákoně o silničním provozu a nejde tak o nesprávný úřední postup ve smyslu § 5 a 13 zákona č. 82/1998 Sb. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud a navrhl zrušení rozsudku městského soudu. Ve své ústavní stížnosti mimo jiné namítá, že byl omezen v možnosti užívat svůj majetek a vykonávat své povolání – podnikání v důsledku postupu orgánů veřejné moci, a má proto nárok na náhradu za jejich postup. Stěžovatel zdůrazňuje, že se nedopustil žádného protiprávního jednání v silničním provozu, přesto mu bylo znemožněno téměř měsíc řídit motorová vozidla.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná a napadený rozsudek městského soudu zrušil. Podle Ústavního soudu je v demokratickém právním státě nepřípustné, aby v důsledku toho, že orgán veřejné moci použije při silniční kontrole orientační test na přítomnost drog v těle řidiče, jehož výsledky jsou falešně pozitivní, nesl jakékoliv negativní materiální následky jednotlivec. Z pohledu naplnění podmínek odpovědnosti státu za škodu v posuzované věci je významné, že stěžovateli vznikla skutečná újma prokazatelným nesprávným úředním postupem státu (použitím falešně pozitivního – tedy nesprávného – testu na drogy, za který nese odpovědnost stát), přičemž újma stěžovatele spočívala v nemožnosti řídit motorové vozidlo. Bude proto úkolem nového posouzení věci zjistit, jaká škoda vznikla v důsledku (příčinná souvislost) nesprávného úředního postupu a s ním souvisejícího zásahu do základních práv stěžovatele podle čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny a potřebou získání kvalifikované právní pomoci, bez které by uvedený zásah zřejmě trval ještě déle.

Je-li jednotlivec povinen snášet zásahy, popř. úkony prováděné orgány veřejné moci, musí mít v demokratickém právním státě podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky k dispozici prostředky ochrany a nápravy, a to včetně odškodnění podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, prokáže-li se, že nejednal jakkoli protiprávně, a nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (jako např. při nesprávném zadržení řidičského průkazu) bylo zasaženo nezákonně do jeho základních práv a svobod.

Úplné znění nálezu je k dispozici zde.

JUDr. Tomáš Lichovník,
soudce Ústavního soudu