Zahraniční subvence v době úpadku: může nařízení EU o zahraničních subvencích ovlivnit českou reorganizaci?

Modelovým příkladem, se kterým se lze v poradenské praxi setkávat u českých společností náležejících do zahraničních, zejména německých nebo jiných nadnárodních skupin, je situace, kdy se česká výrobní společnost dostane do finančních obtíží a mateřská společnost nebo jiný investor ze státu mimo Evropskou unii jí poskytne úvěr, záruku, kapitálový vklad či jinou formu podpory, aniž by ji kterákoli ze zúčastněných stran vnímala jako „subvenci“ ve smyslu unijního práva.

Otázkou, kterou si tato případová studie klade, je, zda taková zahraniční podpora může být kvalifikována jako zahraniční subvence ve smyslu FSR, jak tato kvalifikace ovlivní reorganizaci nebo preventivní restrukturalizaci podle českého práva, jak ovlivní prodej podniku novému investorovi a jaké povinnosti z ní mohou vyplývat pro statutární orgán, poradce i případného investora. Text si neklade za cíl podat vyčerpávající komentář k FSR jako celku, ale ukázat, v jakých bodech se tento nový unijní nástroj soutěžního práva dotýká klasických otázek insolvenčního a restrukturalizačního práva.

Předmět a metodologie případové studie

Předmětem této případové studie je (i) představení základního rámce FSR relevantního pro podniky ve finančních obtížích, (ii) analýza dosavadní rozhodovací praxe Evropské komise (dále jen „Komise“) v oblastech blízkých podnikům v obtížích, (iii) podrobné posouzení otázky, jakým způsobem může zahraniční finanční podpora poskytnutá české společnosti nebo její zahraniční mateřské společnosti ovlivnit reorganizační plán, preventivní restrukturalizaci, financování dlužníka nebo prodej podniku novému investorovi, a (iv) návrh praktického postupu due diligence pro české společnosti náležející do nadnárodních skupin.

Text vychází z právního stavu účinného ke dni jeho vypracování, včetně vodítek k FSR, která Komise přijala dne 9. ledna 2026[1] (dále jen „FSR Guidelines“ nebo „Pokyny“). Použité skutkové okolnosti (zahraniční mateřská skupina, česká výrobní dceřiná společnost, poskytnutí podpory ze třetí země) mají modelový, ilustrativní charakter a slouží k demonstraci obecně použitelných právních závěrů, nikoli k popisu konkrétní společnosti či transakce.

Nařízení o zahraničních subvencích – právní rámec

Vznik, účel a systematika nařízení

FSR vstoupilo v platnost dne 12. ledna 2023, použitelné je od 12. července 2023 a povinnost podniků notifikovat Komisi zahraniční finanční příspěvky v souvislosti se spojováním podniků a veřejnými zakázkami platí od 12. října 2023[2]. Cílem nařízení je doplnit dosavadní unijní rámec kontroly veřejné podpory, který dopadá výlučně na podporu poskytovanou členskými státy, o srovnatelný nástroj pro finanční příspěvky poskytované podnikům působícím na vnitřním trhu státy mimo Evropskou unii, a zajistit tak rovné soutěžní podmínky mezi unijními a mimounijními podniky.

Reklama

Obrana dědice proti vydědění (online - živé vysílání) - 29.9.2026

29.9.2026 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Nařízení pracuje se třemi samostatnými nástroji: (i) ex offo šetřením, které může Komise zahájit u jakékoli hospodářské situace bez ohledu na hodnotu transakce, existují-li indicie o narušení vnitřního trhu; (ii) povinným oznamováním spojení podniků (koncentrací), u nichž má cílová společnost, jedna ze slučovaných stran nebo společný podnik obrat v Evropské unii alespoň 500 milionů EUR a zúčastněné strany obdržely od států mimo Unii finanční příspěvky přesahující v souhrnu za poslední tři roky 50 milionů EUR; a (iii) povinným oznamováním nabídek ve veřejných zakázkách, jejichž odhadovaná hodnota dosahuje alespoň 250 milionů EUR a hospodářský subjekt obdržel od jednoho státu mimo Unii finanční příspěvky ve výši alespoň 4 milionů EUR za poslední tři roky.

Finanční příspěvek, výhoda a selektivita

Zahraničním finančním příspěvkem se podle čl. 3 FSR rozumí zejména převod finančních prostředků nebo závazků (úvěry, záruky, kapitálové vklady), prominutí jinak splatné pohledávky (daňové úlevy, odpuštění dluhu) nebo poskytnutí či nákup zboží a služeb za jiných než tržních podmínek, pokud jej přímo či nepřímo poskytuje stát mimo Evropskou unii nebo subjekt, jehož jednání lze tomuto státu přičítat[3]. Teprve pokud takový příspěvek zakládá selektivní výhodu, kterou by podnik za obvyklých tržních podmínek nezískal, jde o zahraniční subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 2 FSR, u níž Komise dále posuzuje, zda narušuje vnitřní trh.

Podle FSR Guidelines Komise při posuzování výhody rozlišuje mezi tzv. cílenými (targeted) příspěvky, které přímo či nepřímo podporují hospodářskou činnost podniku na vnitřním trhu a u nichž se výhoda zpravidla předpokládá bez dalšího zkoumání, a necílenými (non-targeted) příspěvky, u kterých Komise dále posuzuje pravděpodobnost tzv. křížového subvencování mezi mimoevropskou a unijní částí skupiny[4]. Pro modelovou situaci popsanou v kapitole 3 to znamená, že úvěr, záruka nebo kapitálový vklad poskytnutý mimoevropskou mateřskou společností přímo české dceřiné společnosti v úpadku bude s vysokou mírou pravděpodobnosti posouzen jako cílený příspěvek přímo podporující hospodářskou činnost podniku na vnitřním trhu, a tedy jako příspěvek zakládající výhodu bez nutnosti dalšího dokazování.

Test narušení vnitřního trhu a test vyvážení

Existuje-li zahraniční subvence, posuzuje Komise podle čl. 4 FSR, zda je s to zlepšit soutěžní postavení podniku na vnitřním trhu a zda toto zlepšení skutečně nebo potenciálně negativně ovlivňuje hospodářskou soutěž. Článek 5 odst. 1 FSR pak vymezuje kategorii zahraničních subvencí, u nichž je narušení vnitřního trhu nejpravděpodobnější a u nichž Komise zpravidla neprovádí podrobné hodnocení jednotlivých ukazatelů narušení – mimo jiné jde o subvence poskytnuté podniku v obtížích (ailing undertaking) bez důvěryhodného restrukturalizačního plánu, neomezené státní záruky, vývozní financování nesplňující podmínky OECD, subvence přímo umožňující uskutečnění spojení podniků a subvence umožňující podání nepřiměřeně výhodné nabídky ve veřejné zakázce[5]. Zjistí-li Komise narušení vnitřního trhu, provede podle čl. 6 FSR tzv. test vyvážení (balancing test), v jehož rámci poměřuje negativní účinky subvence s jejími případnými pozitivními účinky na rozvoj dotčené hospodářské činnosti; teprve na základě tohoto poměření rozhodne, zda a jaká nápravná opatření uloží.

Modelová situace

Zahraniční skupina se sídlem mimo Evropskou unii vlastní prostřednictvím evropské (např. německé) holdingové společnosti českou výrobní společnost, která se v důsledku poklesu poptávky, výpadku klíčového odběratele nebo jiné provozní krize dostane do finančních problémů. Mateřská společnost nebo investor ze třetí země jí v této fázi poskytne například úvěr s nestandardně výhodnými podmínkami, státní záruku za financování, kapitálový příspěvek, odklad či prominutí některých plateb nebo financování nabídky při koupi českého podniku.

Následně se česká společnost pokusí o řešení své situace, ať už prostřednictvím preventivní restrukturalizace podle zákona č. 284/2023 Sb., o preventivní restrukturalizaci, nebo prostřednictvím reorganizace podle insolvenčního zákona, popřípadě její podnik nebo jeho část koupí nový investor. Otázkou je, zda dříve poskytnutá zahraniční podpora může být zpětně posouzena jako zahraniční subvence, zda může narušit vnitřní trh a jak tato okolnost ovlivní zvolený nástroj řešení krize nebo připravovanou transakci.

Podniky v obtížích a restrukturalizační pomoc podle FSR Guidelines

FSR Guidelines z ledna 2026 kategorii subvencí poskytnutých podniku v obtížích dále rozvádějí a při posuzování zohledňují i vnitrostátní insolvenční a konkursní pravidla – zejména to, zda tato pravidla vytvářejí dostatečnou překážku pro přesun nebo využití zahraniční podpory v jiných částech skupiny mimo podnik, kterému byla podpora určena[6]. Existence důvěryhodného, ekonomicky podloženého restrukturalizačního plánu tak může být okolností, která posouzení podpory jako nejpravděpodobněji narušující vnitřní trh oslabuje; naopak podpora poskytnutá bez takového plánu, nebo podpora sloužící fakticky jen k oddálení úpadku bez reálné vyhlídky na ozdravení, zůstává v nejrizikovější kategorii podle čl. 5 odst. 1 písm. a) FSR.

Pro praxi z toho vyplývá důležitý závěr: kvalita a formální ukotvení restrukturalizačního plánu nejsou jen otázkou vnitrostátního insolvenčního práva, ale mohou mít přímý dopad na to, jak bude dříve poskytnutá zahraniční podpora posouzena z pohledu FSR. Sanační projekt a restrukturalizační plán podle zákona o preventivní restrukturalizaci, resp. reorganizační plán podle insolvenčního zákona, tak nabývají významu i jako podklad, kterým lze v případném řízení před Komisí prokazovat, že podpora sloužila reálnému ozdravení podniku, a nikoli jen jeho umělému udržení na trhu.

Dopad FSR na reorganizaci, preventivní restrukturalizaci a financování dlužníka

Český právní řád nabízí od září 2023 dva základní nástroje řešení podnikatelské krize: preventivní restrukturalizaci podle zákona č. 284/2023 Sb., který transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 o restrukturalizaci a insolvenci[7], určenou podnikatelům, kteří se ještě nenacházejí v úpadku, ale hrozí jim; a reorganizaci podle insolvenčního zákona jako sanační způsob řešení úpadku podnikatele, který již v úpadku je. Oba nástroje sdílejí základní logiku – zachování provozuschopnosti závodu namísto jeho likvidace – a oba mohou být financovány mimo jiné ze zdrojů zahraniční mateřské společnosti nebo investora.

Pro účely obou řízení je významné, že kvalifikace dřívější zahraniční podpory jako subvence sama o sobě restrukturalizaci ani reorganizaci nevylučuje. Riziko spočívá spíše v tom, že narušení vnitřního trhu zjištěné Komisí může vést k uložení nápravných opatření – například povinnosti podporu vrátit, omezení určitých akvizic, úpravě struktury skupiny nebo závazkům omezujícím budoucí financování ze třetí země – která mohou zásadně ovlivnit ekonomickou proveditelnost restrukturalizačního nebo reorganizačního plánu, jeho financování nebo časový harmonogram.

Věřitelé, insolvenční správce, restrukturalizační i insolvenční soud by proto měli při posuzování restrukturalizačního nebo reorganizačního plánu zohlednit, zda byla dlužníkovi nebo osobám v jeho koncernu v uplynulých třech letech poskytnuta podpora ze zdrojů mimo Evropskou unii, zda tato podpora dosahuje oznamovacích prahových hodnot podle FSR a zda případné probíhající nebo hrozící šetření Komise nemůže ohrozit naplnění plánu, jeho financování nebo důvěru věřitelů v jeho realizovatelnost.

Prověrka finančních příspěvků při prodeji podniku a vstupu investora

Prodej podniku dlužníka nebo vstup nového investora do preventivní restrukturalizace, reorganizace, popřípadě do likvidačního řešení úpadku formou prodeje závodu, může sám o sobě představovat koncentraci ve smyslu FSR. Oznamovací povinnost vzniká, dosáhne-li obrat cílové společnosti v Evropské unii alespoň 500 milionů EUR a obdržely-li zúčastněné strany za poslední tři roky finanční příspěvky ze třetích zemí přesahující v souhrnu 50 milionů EUR.

I pod těmito prahovými hodnotami si Komise ponechává pravomoc transakci prověřit z moci úřední, respektive vyžádat si její dodatečné oznámení (tzv. call-in power), existují-li indicie o narušení vnitřního trhu; FSR Guidelines toto oprávnění dále konkretizují, včetně kritérií, podle nichž Komise posuzuje, zda transakci pod prahovými hodnotami k dodatečnému oznámení vyzve[8]. Praktický význam této pravomoci dokládá dosavadní vymáhací praxe Komise mimo oblast insolvence – v roce 2024 Komise zahájila první hloubkové šetření podle modulu veřejných zakázek ve věci čínského výrobce kolejových vozidel CRRC Qingdao Sifang, který se v jeho důsledku z bulharského tendru na elektrické vlaky v hodnotě přibližně 610 milionů EUR stáhl[9]; obdobně skončila i souběžná šetření týkající se čínských dodavatelů fotovoltaických technologií v Rumunsku. V prosinci 2025 pak Komise zahájila hloubkové šetření vůči čínskému výrobci bezpečnostních skenerů Nuctech a provedla neohlášenou kontrolu v prostorách čínské e-commerce platformy Temu[10]. Uvedené případy ukazují, že Komise je ochotna využívat své pravomoci razantně a bez dlouhého prodlení, což je okolnost, kterou je třeba zohlednit i při plánování časového harmonogramu prodeje podniku v insolvenci nebo restrukturalizaci.

Pro investora i pro insolvenčního nebo restrukturalizačního správce z toho vyplývá praktická potřeba provést due diligence zaměřenou nejen na obvyklé právní a finanční riziko, ale i na historii zahraničních finančních příspěvků poskytnutých cílové společnosti a jejímu koncernu, a to bez ohledu na to, zda transakce probíhá mimo insolvenční řízení, nebo jako prodej podniku či jeho části v rámci preventivní restrukturalizace či reorganizace.

Vztah Evropské komise, insolvenčního (restrukturalizačního) soudu a ÚOHS

FSR svěřuje pravomoc k posuzování zahraničních subvencí výlučně Komisi; český insolvenční ani restrukturalizační soud, stejně jako Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“), o otázkách podle FSR nerozhodují a nejsou ani formálně účastníky řízení vedeného Komisí. To však neznamená, že je tato otázka pro české řízení irelevantní – probíhající nebo hrozící šetření Komise může ovlivnit ekonomickou situaci dlužníka, hodnotu jeho majetku i realizovatelnost restrukturalizačního nebo reorganizačního plánu, a soud i správce by k němu proto měli přihlížet jako k relevantní skutkové okolnosti při posuzování plánu, respektive při schvalování prodeje podniku.

Na vnitrostátní úrovni je zároveň třeba odlišovat FSR od zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory, ve znění pozdějších předpisů, který byl v roce 2025 novelizován mimo jiné v souvislosti s technickým dotvořením návaznosti české úpravy zadávání veřejných zakázek na notifikační mechanismus FSR[11]. ÚOHS v této souvislosti plní zejména informační a metodickou roli vůči českým zadavatelům a hospodářským subjektům, samotné rozhodování o zahraničních subvencích však zůstává svěřeno Komisi.

Odpovědnost statutárního orgánu, poradců a investora

Statutární orgán české společnosti, která je součástí zahraniční skupiny, by měl při přijímání finanční podpory od mimoevropské mateřské společnosti nebo investora zvažovat nejen obvyklá pravidla péče řádného hospodáře a případnou hrozbu úpadku, ale i to, zda taková podpora nezakládá povinnost oznámení podle FSR v souvislosti s budoucí transakcí. Neúplné nebo nesprávné podklady o poskytnutých zahraničních příspěvcích mohou vést k formálním vadám oznámení, k sankcím ze strany Komise, včetně pokut a penále za neposkytnutí nebo nesprávné poskytnutí informací, a v konečném důsledku i k prodlení nebo zpochybnění samotné transakce, resp. restrukturalizačního nebo reorganizačního plánu.

Obdobná odpovědnost dopadá na poradce připravující restrukturalizační nebo reorganizační plán, sanační projekt nebo prodej podniku, a na investora, který se transakce účastní. Všichni zúčastnění by proto měli mít zavedený proces shromažďování a průběžné aktualizace údajů o zahraničních finančních příspěvcích v rámci celé skupiny, nikoli pouze u přímo dotčené české společnosti, neboť FSR posuzuje příspěvky na skupinové bázi a za období tří let předcházejících transakci.

Doporučený due diligence checklist

Pro české společnosti náležející do zahraničních skupin lze doporučit, aby si při přípravě preventivní restrukturalizace, reorganizace, financování v obtížích nebo prodeje podniku ověřily zejména:

(i) zda a v jaké výši obdržela společnost nebo kterýkoli člen jejího koncernu za poslední tři roky finanční příspěvek ze státu mimo Evropskou unii, včetně úvěrů, záruk, kapitálových vkladů, daňových úlev nebo prominutí veřejnoprávních pohledávek;

(ii) zda takový příspěvek splňuje znaky selektivní výhody a mohl by být kvalifikován jako zahraniční subvence, zejména zda nespadá do kategorie subvencí nejpravděpodobněji narušujících vnitřní trh podle čl. 5 odst. 1 FSR;

(iii) zda plánovaná transakce (prodej podniku, vstup investora, spojení podniků, účast ve veřejné zakázce) dosahuje oznamovacích prahových hodnot podle FSR, popřípadě zda existuje riziko dodatečného vyžádání oznámení (call-in) i pod těmito prahovými hodnotami;

(iv) zda existuje důvěryhodný, ekonomicky podložený sanační projekt a restrukturalizační, resp. reorganizační plán, který by mohl posílit obhajitelnost dříve poskytnuté podpory jako podpory sloužící reálnému ozdravení podniku;

(v) zda jsou tyto skutečnosti promítnuty do informací poskytovaných insolvenčnímu, resp. restrukturalizačnímu soudu, věřitelům a potenciálnímu investorovi, a to v dostatečném předstihu před podáním návrhu na notifikaci nebo před uzavřením transakce; a

(vi) zda má skupina zaveden interní proces průběžného sledování a dokumentace zahraničních finančních příspěvků na skupinové úrovni, umožňující rychlou přípravu notifikace v případě, že se plánovaná restrukturalizace nebo transakce přiblíží oznamovacím prahovým hodnotám.

Závěr

Financování podniku v úpadku nebo hrozícím úpadku ze strany subjektu mimo Evropskou unii nemusí být pouze otázkou záchrany podniku a ochrany věřitelů podle vnitrostátního insolvenčního práva. Za určitých okolností může současně představovat zahraniční subvenci relevantní pro posouzení narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, a to i po přijetí FSR Guidelines, které vztah FSR k podnikům v obtížích a k insolvenčním pravidlům výslovně zohledňují.

Dosavadní vymáhací praxe Komise, byť se dosud soustředila zejména na oblast veřejných zakázek a spojování podniků mimo insolvenční kontext, ukazuje, že Komise je ochotna zahajovat šetření rychle a s citelnými praktickými důsledky pro dotčené podniky. Uvedené závěry mají obecnou platnost pro jakoukoli nadnárodní skupinu podniků, která se ve své praxi setká s obdobnou konfigurací – tedy s financováním české dceřiné společnosti v obtížích ze zdrojů mimo Evropskou unii – a mohou sloužit jako vodítko při posuzování obdobných situací i mimo zde popsaný modelový příklad.

JUDr. Thomas Britz
Advokát
Associate Partner



RÖDL
Platnéřská 191/2
110 00 Praha 1

Tel.:    +420 236 163 111
E-mail: thomas.britz@roedl.com