Odpovědnost zaměstnanců věřitele v insolvenčním řízení

Ať už bude výklad § 181 IZ jakýkoli, je zřejmé, že často právě zaměstnanci jednotlivých věřitelů budou těmi osobami, které budou podepisovat přihlášky pohledávek. Je zde tedy potenciální možnost, že tito zaměstnanci by mohli hradit v souladu s § 181 IZ nezanedbatelné finanční částky. Lze předpokládat, že podepisování přihlášek bude v takovém případě tvořit součást povinností zaměstnanců vyplývajících z pracovněprávního vztahu. Jak je to tedy s uhrazovací povinností zaměstnanců, která vznikne dle § 181 IZ?

Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou při plnění pracovních povinností se obecně řídí § 250 zákona 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Ten stanoví jako jednu je základních podmínek odpovědnosti za škodu zavinění zaměstnance a porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Výše náhrady škody je pak závislá na formě zavinění. Způsobí-li zaměstnanec škodu v důsledku nedbalosti, nesmí výše požadované náhrady škody přesáhnout částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti. V případě úmyslného porušení pak zaměstnavatel může požadovat i náhradu ušlého zisk.

Kromě omezení výše náhrady škody pro případ škody způsobené nedbalostně (např. nedůkladným prostudováním dokumentů, chybou v psaní, atd.) chrání zákon 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“), zaměstnance i prostřednictvím základních zásad pracovněprávních vztahů zakotvených v § 13 zákoníku práce. Mimo jiné mezi tyto zásady patří zákaz přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance, zákaz ukládat zaměstnanci peněžité postihy za porušení povinnosti vyplývající mu z pracovněprávního vztahu ani je od něho požadovat, s výjimkou náhrady škody, za kterou zaměstnanec odpovídá a v neposlední řadě také zákaz požadovat či sjednat zajištění závazku v pracovněprávním vztahu, s výjimkou konkurenční doložky a srážek z příjmu.

Jaký je tedy vztah § 181 IZ a výše zmíněných ustanovení? Dle názoru autorky je povinnost zakotvená v § 181 IZ speciální k výše uvedeným ustanovením zákoníku práce, jakož i k § 420 odst. 2 občanského zákoníku. Proto stojí za zváženou, aby u zaměstnavatelů, u kterých je to možné, podepisovali přihlášky sami zaměstnavatelé, jsou-li fyzickými osobami, anebo statutární osoby právnických osob.

Je otázkou, zda by bylo možné vystavovat zvláštní plné moci, jak je uvedeno v § 181 IZ za středníkem, též zaměstnancům. Ani tuto možnost nelze vyloučit, nicméně účelem tohoto ustanovení pravděpodobně bylo, aby se tato výjimka vztahovala na subjekty odlišné od zaměstnavatele a jeho zaměstnanců, kteří zpravidla jednají na základě zákonného zmocnění obsaženého v § 15 obchodního zákoníku. Za přihlášeného věřitele by v takovém případě ručila osoba, která zástupce k přihlašování zmocnila.

Závěrem lze shrnout, že nově stanovené uhrazovací povinnosti přihlášených věřitelů a „ručení“ osob, které podepsaly přihlášku, snad budou působit dostatečně preventivně proti přihlašování nadhodnocených pohledávek. Hranice 50% z přihlášené pohledávky je nastavena v dostatečné výši, takže případné menší pochybení v přihlašovaných částkách by neměly mít vliv na případné ručení osob, které podepsaly přihlášku. Nicméně nelze vyloučit, že i drobné pochybení může mít vliv na pracovněprávní vztah zaměstnance, pokud by takovým jednáním porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci či zaměstnavateli způsobil škodu.

Eva Svobodová
WEINHOLD LEGAL