Opatrně s těmi odsudky, pane Čermáku

 

POLEMIKA

Alexis de Tocqueville kdysi poznamenal, že jedním z charakteristických znaků v demokratických obdobích je záliba ve snadném úspěchu a že většina chce dosáhnout velkých úspěchů, ale chtěla by se vyhnout velkému úsilí.
Také Miloš Čermák se 4. května v Lidových novinách pod titulkem Opatrně s těmi oznámeními, pane Paroubku snažil v několika málo sloupcích dosáhnout snadného úspěchu, když se na pozadí aktuálního tématu nadužívání či dokonce zneužívání trestních oznámení rozhodl kritizovat zejména moje oznámení na členy ODS a pana plukovníka Kubiceho, s nadějí, že již uvedením mého jména ve spojitosti s něčím obecně odsuzovaným upoutá bez námahy pozornost veřejnosti a způsobí jí snadné bulvární potěšení.
Na rozdíl od pana de Tocqueville si jsem jist, že většina čtenářů si zachovává schopnost vlastního úsudku a že není poznamenána novodobým maloměšťáctvím či módní apatií do té míry, aby nebyla schopna a ochotna vlastním úsilím rozeznat, zda kritika je upřímně zaměřena na diskusi o veřejném zájmu, nebo zda jde pouze o snahu očernit druhého, vystavit ho posměchu a snížit jeho vážnost. Veřejnost nakonec vždy rozezná, zda se hraje o pokleslou zábavu, nebo zda kus jako celek slouží úctyhodnému poselství pro všechny.
Podání trestního oznámení nemusí být žádným "udavačstvím". Je snad trestní oznámení od ženy přepadené ve výtahu nějakým "udavačstvím"? Nebo oznámení důchodce, že někdo v jeho bydlišti poškozuje domovní majetek či neoprávněně vnikl do jeho bytu? Bude snad pan Čermák mlčet, když mu někdo podvodně odčerpá prostředky z účtu, nebo jej obviní ze zpronevěry či ze spolupráce s mafií? Nebo jej dokonce napadne fyzicky za nějaký jím napsaný článek.
Kdyby se pan Čermák snažil, dozvěděl by se, že podat neprodleně trestní oznámení je v některých případech dokonce povinností stanovenou zákonem.
Pokud jde o oznámení na předsedu ODS, rád bych zdůraznil, že některé jeho veřejné výroky na moji adresu a na adresu ČSSD nelze považovat za součást normální debaty politického a názorového oponenta, jak by si to snad pan Čermák přál, a to ani v rámci předvolební kampaně 2006, kterou ve svém článku připomíná. Tak tomu opravdu, pane Čermáku, nebylo.

Jen konfúzní nedodělek

Kdyby pan Čermák namísto sčítání počtu trestních oznámení zalistoval v archivu za účelem zjištění, co přesně bylo příčinou mého oznámení na pana Topolánka, zjistil by například, že 21. 5. 2006 mne veřejně obvinil "z čilé komunikace s mafií", a že ve zprávě pro tisk ze dne 23. 5. 2006 na svém tvrzení o propojení představitelů ČSSD s organizovaným zločinem, včetně obvinění, že vyšetřování této provázanosti s kriminálním podsvětím ve vlastním zájmu mocensky ovlivňují, bezvýhradně trval, s tím, že propojení představitelů ČSSD na organizovaný zločin "může doložit u soudu". Byl jsem zvědav, jak to udělá. Žádná taková "fakta" se za rok neobjevila. Pokud někdo očekával, že předseda ODS doplní svá dramatická obvinění také trestním oznámením, hluboce se mýlil. Šlo jen o politickou hru a v jejím rámci o "dělostřeleckou přípravu" na mnohem větší útok. K tomu došlo 29. 5. 2006, kdy se údajné propojení ČSSD s organizovaným zločinem stalo hlavním tématem tzv. Kubiceho zprávy, bezprecedentní události, při které policista Kubice pouhé čtyři dny před volbami předstoupil prostřednictvím parlamentního výboru před nerozhodnuté voliče, aby je mystifikoval údajnými zjištěními o prorůstání organizovaného zločinu do vládních struktur ČSSD.
Pan Topolánek měl nepochybně širší zájmy než vyvolat šetření, ve kterém by mohla nakonec uvíznout jeho vlastní strana. Celá záležitost byla ve skutečnosti posledním zoufalým pokusem ovlivnit voliče ve svůj prospěch, a jakmile se tak stalo, bylo především třeba tlumit vyšetřování Kubiceho a spol., aby nevyšlo najevo, jaké je skutečné pozadí těsného vítězství ODS v parlamentních volbách. Nová vláda však již nemohla zabránit vytvoření a činnosti speciální skupiny státních zástupců.
Pan Čermák je jistě informován, jak šetření této zvláštní skupiny státních zástupců po jedenácti měsících dopadlo a že žádné "propojení" ČSSD a jejích představitelů s mafií, ani nepřípustné ingerence do vyšetřování se nepotvrdily. Předseda ODS tudíž nutně zklamal všechny, kterým tvrdil, že to "může u soudu doložit".
Je tedy zřejmé, že doporučení pana Čermáka na moji adresu je ve skutečnosti konfúzní nedodělek, v němž autora netrápí ani příčiny ani následky a ve kterém se lze velmi lacino pobavit na cizí účet. Proto dodávám: opatrně, pane Čermáku, s těmi odsudky.
Nepodložené obvinění ze spolupráce s organizovaným zločinem, navíc veřejně vyslovené s cílem ovlivnit volby v zemi, není pouhou "názorovou oponenturou", se kterou není třeba nikoho "zatěžovat", tím méně policii. Pokud je podle pana Čermáka podání trestního oznámení v takovém případě neadekvátním řešením "nějakého banálního problému", jak sám poznamenal, pak se autor článku bezpochyby řadí do té skupiny jedinců, kteří nemají k poučování svého okolí zatím ani tu nejmenší kompetenci. Věřím, že ani veřejnost by se nemohla s takovým závěrem ztotožnit.

O autorovi: Jiří Paroubek, předseda ČSSD


Zpracovatel: Anopress IT a.s.