Označení původu – zápis „dalšího uživatele“

Autor se v příspěvku věnuje otázce, zda je možné zapsat „dalšího uživatele“ tak, jak byl upraven zák. 159/1973 Sb., o řízení ve věcech označení původu a zeměpisných označení, do zapsaného označení původu či zeměpisného označení i za účinnosti platného zákona č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení (dále jen jako „OOZPO“), a zda má vůbec nějaký význam o zápis dalšího uživatele usilovat.

Advokátní kancelář Kříž a partneři s.r.o.

Na úvod je třeba uvést, že OOZPO stanoví, že pro náležitosti žádosti, řízení o žádosti, zápisu změn týkajících se zapsaného zeměpisného označení apod. se užijí ustanovení o označení původu. Proto jestliže se dále v textu mluví o označení původu, je možné toto vztáhnout i na zeměpisné označení.

Institut dalšího uživatele byl upraven v zák. 159/1973 Sb., o řízení ve věcech označení původu a zeměpisných označení, kdy podle tohoto dřívějšího zákona mohl zapsané označení původu užívat pouze zapsaný uživatel, přičemž bylo dále upraveno, že o zápis do rejstříku jako další uživatel označení původu může Úřad požádat ten, jehož výrobky vyhovují podmínkám stanovených pro již zapsané označení původu.

Současný systém označení původu je nastaven odlišným způsobem. Dle § 5 OOZPO platí, že o zápis označení původu může požádat u Úřadu průmyslového vlastnictví sdružení výrobců nebo zpracovatelů z určitého území. Současně je však upraveno, že za splnění podmínek OOZPO o zápis označení původu může požádat i samostatná fyzická nebo právnická osoba. Stejně tak je nutné upozornit na § 8 odst. 2 OOZPO, kterým je založena zásadní změna oproti předchozí právní úpravě spočívající v možnosti využívat zapsané označení původu každým, kdo vyrábí v souladu se zapsaným popisem, popř. specifikací. Došlo tak k vyloučení podmínky spočívající v tom, že užívat označení původu mohl pouze ten, kdo byl zaspán v rejstříku.

Jestliže se po zápisu označení původu najde další výrobce, který splňuje podmínky stanovené OOZPO a současně splňuje podmínky přijetí za člena sdružení, má tento právo na přijetí za člena sdružení. Právo na přijetí za člena sdružení je poté možné se domáhat určovací žalobou.

Z OOZPO však vyplývá, že počítá pouze se zápisem žadatele dle § 5 odst. 1 ve spojení s § 15 odst. 2 písm. e) a f), kterým je sdružení výrobců nebo zpracovatelů, popř. samostatná fyzická nebo právnická osoba. Institut dalšího uživatele již do OOZPO z dřívější právní úpravy převzat nebyl.

K problematice zápisu dalšího uživatele jako jiného údaje důležitého pro označení původu se Úřad průmyslového vlastnictví stručně vyjadřuje ve svých Metodických pokynech, část CH – Označení původu a zeměpisná označení, kdy uvádí, že institut „dalšího uživatele“ není v nyní platném zákoně (pozn. myšlen OOZPO) výslovně upraven, dalšího uživatele je však teoreticky možné do rejstříku zapsat na základě § 15 odst. 3 OOZPO.

Dle názoru autora s ohledem na to, že institut dalšího uživatele není v současném zákoně o označení původu a zeměpisném označení obsažen, není možné jej zapsat, a to ani jako jiný údaj důležitý pro označení původu dle § 15 odst. 3 OOZPO. Tento názor je rovněž založen na skutečnosti, že pro možnost užívat označení původu již uživatel nemusí být zapsán v rejstříku.

Čas od času je stále možné se setkat se snahou zapsat dalšího uživatele do rejstříku k zapsanému označení původu, a to zejm. za situace, kdy takovýto další uživatel nesplňuje podmínky kladené na člena sdružení, popř. nemá vůbec úmysl se členem sdružení stát a má zájem jednat samostatně.

V případě zájmu výrobce či zpracovatele o užívání označení původu je tak možný dvojí přístup – jednak se stát členem sdružení, a jednak užívat označení původu bez formálního zápisu uživatele do rejstříku. Samozřejmě musí být splněna podmínka na dodržení popisu či specifikace podle zapsaného označení původu.